Th e approach of structuralism came to philosophy from social science. It was also in social science where, in 1950–1970s, in the form of the French structuralism, the approach gained its widest recognition. Since then, however, the approach fell out of favour in social science. Recently, structuralism is gaining currency in the philosophy of mathematics. Aft er ascertai ning that the two structuralisms indeed share a common core, the question stands whether general structuralism could not fi nd its way back into social science. Th e nature of the major objections raised against French structuralism – concerning its alleged ahistoricism, methodological holism and universalism – are reconsidered. While admittedly grounded as far as French structuralism is concerned, these objections do not aff ect general structuralism as such. Th e fate of French structuralism thus does not seem to preclude the return of general structuralism into social science, rather, it provides some hints where the diffi culties may lie. and Strukturalismus přišel do fi losofi e ze společenských věd. Byly to také společenské vědy kde, v letech 1950–1970 v podobě Francouzského strukturalismu, získal strukturalismus nejširší uznání. Od té doby však jeho popularita ve společenských vědách opadla. V nedávné době však začal strukturalismus nabývat na popularitě ve fi losofi i matematiky. Ukazuje se, že tyto dvě formy strukturalismu mají na obecné úrovni mnoho společného. Otázkou pak je, zda neexistuje možnost, aby se obecně chápaný strukturalismus navrátil do společenských věd. Hlavní námitky proti Francouzskému strukturalismu – jeho ahistorismus, metodologický holismus a universalismus – jsou opětovně uváženy. Ačkoliv jsou námitky relevantní, pokud jde o Francouzský strukturalismus, nejedná se o námitky proti obecnému strukturalismu jako takovému. Osud Francouzského strukturalismu se tak nezdá být překážkou pro případný návrat obecného strukturalismu do společenských věd, spíše poskytuje postřehy, kde by se mohly vyskytnout největší obtíže.
Vopěnka’s Alternative Set Theory can be viewed both as an evolution and as a revolution: it is based on his previous experience with nonstandard universes, inspired by Skolem’s construction of a nonstandard model of arithmetic, and its inception has been explicitly mentioned as an attempt to axiomatize Robinson’s nonstandard analysis. Vopěnka preferred working in an axiomatic theory to investigating its individual models; he also viewed other areas of nonclassical mathematics through this prism. This article is a contribution to the mapping of the mathematical neighbourhood of the Alternative Set Theory, and at the same time, it submits a challenge to analyze in more detail the genesis and structure of the philosophical links that eventually influenced the Alternative Set Theory. and Vopěnkovu Alternativní teorii množin lze vnímat jak jako evoluci, tak stejně dobře jako revoluci: vychází z jeho předchozí zkušenosti s nestandardními univerzy, inspirované Skolemovou konstrukcí nestandardního modelu aritmetiky, a je ve svých počátcích explicitně zmiňována jako pokus axiomatizovat Robinsonovu nestandardní analýzu. Vopěnka upřednostňoval práci v axiomatické teorii před zkoumáním jejích jednotlivých modelů; tímto prizmatem nahlížel i některé další partie neklasické matematiky. Text je příspěvkem k mapování matematického okolí Alternativní teorie množin, zároveň otevírá otázku po podrobnější genezi a struktuře filosofických souvislostí, které Alternativní teorii množin postupně ovlivnily.