Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech má od 10. ledna 2015 nahradit stávající Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, které je v praxi známé pod zkratkou nařízení Brusel I.Nařízení Brusel I kromě pravidel pro určování pravomocného orgánu upravuje též proces uznávání a výkonu cizích rozhodnutí. Ačkoliv nařízení Brusel I představuje jeden z nejvýznamnějších právních nástrojů Evropské unie v oblasti justiční spolupráce v občanských a obchodních věcech, a tedy
i v oblasti uznávání a výkonu cizích rozhodnutí, má oproti němu nové nařízení ve větší míře umožňovat jednodušší, méně nákladný a více automatizovaný systému pohybu (nejen) soudních rozhodnutí. Takto stanoveného cíle má být dosaženo zejména zrušením kontroverzního prohlášení vykonatelnosti (tzv. exequatur). Tento článek analyzuje proces uznání a výkonu rozhodnutí v novém nařízení, pro tyto účely označovaného jako nařízení Brusel I bis, a poukazuje na nejdůležitější změny oproti procesu uznání a výkonu rozhodnutí ve stávajícím nařízení Brusel I. Důraz je přitom kladen na ověření předpokladu Evropské komise, dle kterého nové nařízení Brusel I bis oproti stávajícímu nařízení Brusel I v budoucnu umožní jednodušší, méně nákladný a více automatizovaný systém pohybu (nejen) soudních rozhodnutí. and The Regulation (EU) No 1215/2012 of the European Parliament and of the Council of 12 December 2012 on jurisdiction and the recognition and enforcement of judgments in civil and commercial matters shall since 10 January 2015 replace the existing Council Regulation (EC) No 44/2001 of 22 December 2000 on jurisdiction and the recognition and enforcement of judgments in civil and commercial matters, known as the Brussels I regulation. Except the well-known rules for determining jurisdiction the Brussels I regulation also contains rules regulating the process of recognition and enforcement of foreign judgments. The Brussels I regulation is one of the most important legal instrument of the European Union in the area of judicial cooperation in civil and commercial matters, and therefore also in the field of recognition and enforcement of foreign judgments. However, the new regulation shall to even a greater extent enable simpler, cheaper and more
automated movement of (but not only) judgments. This objective shall be in particular achieved by the abolishment of the controversial need for the declaration of enforceability (exequatur). This paper analyses the process of recognition and enforcement of judgments in the new regulation, for this purpose referred to as the Brussels I bis regulation, and highlights the most important changes compared to the process of recognition and enforcement of judgments in the existing Brussels I regulation. The emphasis is placed on the verification of the European Commission assumption, according to which the new Brussels I bis regulation shall in the future enable, in comparison to the existing Brussels I regulation, even simpler, cheaper and more automated movement of (but not only) judgments.
Císař, Čestmír: Paměti: Nejen o zákulisí Pražského jara. Praha, SinCon 2005, 1285 stran. V první části obsáhlé recenze autor s uvedením četných příkladů nastiňuje typologii memoárové literatury o československém roce 1968. Konstatuje, že zatím scházejí reprezentativní memoáry z řad tehdejších vítězů, tedy příslušníků politické elity v období „normalizace“, kteří o těchto udáslotech většinou mlčí. Zato poražení, takzvaní osmašedesátníci, zpracovali svou zkušenost v početných reflexích, ať už doma či v exilu. Třetí linii tvoří vzpomínky politických vězňů, dávných demokratů a podobně, kteří se neztotožňovali s komunismem v žádné podobě, a pro jejich pohled je typická odtažitost a skepse vůči „pražkému jaru“. Druhou část recenze věnuje Křesťan už samotným pamětem komunistického politika, v šedesátých letech ministra školství Čestmíra Císaře, který se po vynucené dvacetileté odmlce v roce 1990 pokusil o návrat do politiky kandidaturou na československého prezidenta. V pamětech nachází jako filozoficko-politický svorník Císařovy životní dráhy myšlenku svébytné československé cesty k socialismu, jejich neatraktivnější část spatřuje v reflexi „pražkého jara“ jako vrcholného bodu Císařovy kariéry. Paměti zůstávají v mnohém poplatné habitu komunistického intelektuála, přesto mají dle recenzenta podstatmě větší hodnotu než jen jako historický pramen. and Císař, Čestmír. Paměti: Nejen o zákulisí Pražského jara. Prague: SinCon, 2005, 1285 pp. Using numerous examples, the author in the first part of this long review provides an outline of the typology of memoir literature about Czechoslovakia in 1968. He states that we are still lacking proper memoirs from the ranks of the victors of those times, that is to say, from members of the political élite in the period of “Normalization,” most of whom have instead remained silent about these events. By contrast, the defeated, the “Sixty-eighters,” have presented their experiences in numerous essays, both in this country and abroad. A third line comprises memoirs of political prisoners, longstanding democrats, and others who did not identify with Communism in any shape or form, and whose view typically involves detachment and scepticism about the reform-possibilities of the “Prague Spring.” The second part of the review is devoted to the memoirs of Čestmír Císař, a Communist politician who was Minister of Education in the 1960s, and who, after twenty years of imposed silence, tried to make a comeback by seeking election to the office of Czechoslovak President in 1990. The reviewer finds in the memoirs the idea of a distinctly Czechoslovak road to Socialism to be the philosophical and political keystone of Císař’s life. He considers the most interesting part of the memoirs to the one that deals with the “Prague Spring,” the high point of Císař’s carrier. In many ways the memoirs remain typical of those of a Communist intellectual. Yet, according to the reviewer, they are still considerably more than merely an historical source.