Předmětem tohoto příspěvku je revize výsledků výzkumu Z. Váni v jižní části budečské akropole, kde autor vymezil palisádou hrazený mladohradištní dvorec, který se podle něj rozkládal v jižním a jihovýchodním sousedství staršího knížecího dvorce, jehož původní jižní část překryl. Mladohradištní dvorec byl interpretován jako hrazené sídlo hradského správce, které se po zániku staršího knížecího dvorce stalo vlastním centrem akropole (Váňa 1995). Existenci druhého hrazeného sídla na Budči však nelze na základě výpovědi terénní dokumentace potvrdit. and Defended residence of the hillfort administrator in Budeč? Comparison of the published results and the field documentation. The aim of this article is a revision of the reported results concerning the excavations directed by Z. Váňa in the southern part of the acropolis at Budeč. According to the director the excavations revealed a residence and defensive palisade dating to the younger hillfort period. This residence was apparently superimposed over the southern part of an earlier dukery residence. The residence from the younger hillfort period was interpreted as the defended residence of the hillfort administrator, which after the destruction of the earlier residence became the centre of the acropolis (Váňa 1995). However the existence of a second defended seat at Budeč cannot be confirmed on the basis of the field documentation.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech má od 10. ledna 2015 nahradit stávající Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, které je v praxi známé pod zkratkou nařízení Brusel I.Nařízení Brusel I kromě pravidel pro určování pravomocného orgánu upravuje též proces uznávání a výkonu cizích rozhodnutí. Ačkoliv nařízení Brusel I představuje jeden z nejvýznamnějších právních nástrojů Evropské unie v oblasti justiční spolupráce v občanských a obchodních věcech, a tedy
i v oblasti uznávání a výkonu cizích rozhodnutí, má oproti němu nové nařízení ve větší míře umožňovat jednodušší, méně nákladný a více automatizovaný systému pohybu (nejen) soudních rozhodnutí. Takto stanoveného cíle má být dosaženo zejména zrušením kontroverzního prohlášení vykonatelnosti (tzv. exequatur). Tento článek analyzuje proces uznání a výkonu rozhodnutí v novém nařízení, pro tyto účely označovaného jako nařízení Brusel I bis, a poukazuje na nejdůležitější změny oproti procesu uznání a výkonu rozhodnutí ve stávajícím nařízení Brusel I. Důraz je přitom kladen na ověření předpokladu Evropské komise, dle kterého nové nařízení Brusel I bis oproti stávajícímu nařízení Brusel I v budoucnu umožní jednodušší, méně nákladný a více automatizovaný systém pohybu (nejen) soudních rozhodnutí. and The Regulation (EU) No 1215/2012 of the European Parliament and of the Council of 12 December 2012 on jurisdiction and the recognition and enforcement of judgments in civil and commercial matters shall since 10 January 2015 replace the existing Council Regulation (EC) No 44/2001 of 22 December 2000 on jurisdiction and the recognition and enforcement of judgments in civil and commercial matters, known as the Brussels I regulation. Except the well-known rules for determining jurisdiction the Brussels I regulation also contains rules regulating the process of recognition and enforcement of foreign judgments. The Brussels I regulation is one of the most important legal instrument of the European Union in the area of judicial cooperation in civil and commercial matters, and therefore also in the field of recognition and enforcement of foreign judgments. However, the new regulation shall to even a greater extent enable simpler, cheaper and more
automated movement of (but not only) judgments. This objective shall be in particular achieved by the abolishment of the controversial need for the declaration of enforceability (exequatur). This paper analyses the process of recognition and enforcement of judgments in the new regulation, for this purpose referred to as the Brussels I bis regulation, and highlights the most important changes compared to the process of recognition and enforcement of judgments in the existing Brussels I regulation. The emphasis is placed on the verification of the European Commission assumption, according to which the new Brussels I bis regulation shall in the future enable, in comparison to the existing Brussels I regulation, even simpler, cheaper and more automated movement of (but not only) judgments.