The author concentrates on the motive of the fl esh of the world and fl esh of the body in Merleau-Ponty’s late philosophy, devoting her attention to the relation between them and on the specifi c features of the relation which come to the fore precisely in perception. One of its principal specifi c features is the reversible nature of this relation. The author considers the fl esh as a constitutive structure of the possible encounter of man with the world and as a principal openness towards the possibility of perceiving. The paper attempts to pinpoint the similarity as well as the difference between the flesh of the body and flesh of the world. The respective natures of those two forms of fl esh and the nature of their relation form the basis for explaining the principal presuppositions of the reality of perception, which culminate in the notion of overlapping. The overlapping reveal the dynamic structure of perception and is understood as a realization of the basic openness created by the fl esh. and Der Autor widmet sich in seinem Beitrag der Leiblichkeit der Welt und der Leiblichkeit des Leibes beim frühen Maurice Merleau-Ponty, wobei er seine Aufmerksamkeit auf die Beziehung zwischen diesen beiden und auf die gerade in der Wahrnehmung zutage tretenden spezifi schen Wesenszüge dieser Beziehung richtet. Einer der Grundzüge ist die reversible Natur dieser Beziehung. Der Autor begreift die Leiblichkeit als konstitutive Struktur der möglichen Begegnung des Menschen mit der Welt und als prinzipielle Off enheit für die Möglichkeit der Wahrnehmung. Ziel des Beitrags ist es, sowohl Gemeinsamkeiten als auch Unterschiede der Leiblichkeit der Welt und der Leiblichkeit des Leibes aufzuzeigen. Die Natur dieser zwei Leiblichkeiten und ihrer Beziehung stellen die Grundlage für die Erklärung der Grundvoraussetzungen der Wahrnehmung dar, die in dem Begriff Übersteigen gipfeln. Der Begriff Übersteigen verweist auf die dynamische Struktur der Wahrnehmung und wird als Verwirklichung der durch die Leiblichkeit gegebenen prinzipiellen Off enheit aufgefasst.
The Council for the popularization of science of ASCR in cooperation the Philosophical institute of ASCR, organized a press conference and a lecture with Prof. Paul Konrad Liessmann, a well-known Austrian philosopher, awarded by the Austrian State Prize for Cultural Journalism in 1996 and Scientist Prize 2006 (2007). Konrad Paul Liessmann was born 1953 in Villach. He is professor at the Institute of Philosophy at the University of Vienna and the editor of Zsolnay’s PHILOSOPHICUM LECH series. and Luděk Svoboda.
The study focuses on the history of the regional, royal and dowry town of Hradec Králové in the latter years of the Enlightenment, at the end of the first stage of the formation of the modern Czech nation. Within the small territory of this fortress town, the seat of both regional authorities and a bishopric, there was a tertiary, secondary and primary school, a printing house and a theatre. At the episcopal seminary, grammar school (Gymnasium) and main school (Hauptschule), the teaching staff were connected with a petite bourgeoisie that had potential to participate in the future national movement. Graduates of the episcopal seminary and the Hradec Králové grammar school became an educated social elite who later used their cultural and social capital in various areas of religious and cultural life, in state or ecclesiastical administration. Although taught in Latin and German, and despite the growing importance of the German language as a means of communication among state and private employees, these men went on to play an active part in the formation of the modern Czech nation. At the same time, the Hauptschule provided essential skills in literacy and numeracy for multitudes of young people, teaching them the fundamentals of Czech and biblical history, natural science, and even the basics of Latin. The development of amateur theatre (the first documented amateur theatre performance in Hradec Králové, in which townspeople and officers participated, dates back to 1790; the theatre company acquired its own building six years later), and the establishment of a publishing house (formerly a printers), as well as the creation of a readers’ community, were important for the acceleration of social communication – a prerequisite for the formation of a civic society.
The article adresses some key issues of the development of the Oromo nationalism since the 1960s until nowadays. The Oromo studies have been developing as a response to the Ethiopian studies which have traditionally regarded the Amhara/Tigray ruling circles as the superior element in Ethiopia‘s politics. At present, the Oromo studies are filled by emotions and misunderstandings among the main protagonists but serve as the major component of nationalist movements both inside and outside Ethiopia.
Studie se v širokém kontextu zabývá proměnami zahraničního cestovního ruchu a výjezdového cestování občanů Československa, respektive České republiky po roce 1989 jakožto specifického dobového projevu politické, ekonomické i sociálně-kulturní transformace a ''návratu do Evropy''. Struktura tohoto pojednání rámcově postihuje základní okruhy otázek, jež se výjezdového cestovního ruchu dotýkaly. Autor nejprve v hlavních rysech popisuje politický a legislativní proces postupného rušení vízové povinnosti ze strany československých orgánů i států západní Evropy stejně jako postupnou liberalizaci a částečné ,,odstátnění'' tuzemské devizové politiky a agendy souvisící s cestovním ruchem. Druhá část je věnována kontinuitám a diskontinuitám platforem cestovního ruchu, zejména pak transformaci stávajících cestovních kanceláří (Čedok) a hromadnému vzniku nových kanceláří a agentur, jakož i jejich vzestupům a pádům (cestovní kancelář Václava Fischera). Tento pohled tvoří určitou sondu do porevolučních hospodářských dějin v kombinaci s dějinami politiky cestovního ruchu. Ve třetí části autor sleduje, do kterých zemí, v jakém počtu a také z jakých typických důvodů směřovaly od počátku devadesátých let zahraniční cesty československých a českých obyvatel. Analýzy dostupných kvantitativních dat jsou doplněny interpretací závěrů z realizovaného orálněhistorického výzkumu, který mimo jiné zjišťoval, jaké podoby mělo polistopadové cestování do zahraničí, jak je vnímali jeho účastníci a jaké významy mu přisuzovali., This article is concerned with changes in the tourist industry and travel abroad by Czechoslovaks and, after late 1989, Czechs as a particular expression of the political, economic, and socio-cultural transformation of that period, incuding the ''return to Europe''. The structure of the article is based roughly on the basic groups of questions, which concern tourism abroad. The author first describes in broad outline the political and legislative processes of the gradual lifting of visa restrictions by the Czechoslovak authorities and the states of western Europe as well as the gradual liberalization and partial ''denationalization'' of Czechoslovak currency policy and paperwork related to tourism. He then, in the second part, looks at the continuities and discontinuities of the forms of the tourist industry, particularly the transformation of the existing travel agencies (under the former Čedok monopoly) and the massive emergence of new travel agencies, as well as their rise and fall (for instance, Fischer Reisen, the travel agency of Václav Fischer). In combination with the history of travel-industry policy, the result seeks to be a contribution to the economic history of the country after the Changes of late 1989. In the third part of the article, the author traces the countries to which Czechoslovak, and later, Czech citizens travelled and in what number, and what their typical reasons were, from the beginning of the 1990s onwards. His analysis of the accessible quantitative data is followed by his interpretations of oral-history research intended, among other things, to discover the forms that travel abroad took after November 1989, how the participants perceived this travel, and what importance they attached to it., Pavel Mücke., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
V době příprav nové legislativy upravující podmínky pro působení archeologie otevírají následující texty diskusi o provádění terénních výzkumů v České republice. Výchozí text kritizuje praxi, kdy si tzv. oprávněné organizace zaměstnávající profesionální archeology najímají na výkopové a dokumentační práce komerční organizace, tzv. servisní firmy, které vyplácejí z finančních prostředků poskytnutých zpravidla investorem na úhradu nákladů na výzkum. Pokud archeologie rezignuje na neustálé řízení postupu terénního výzkumu, přestává být poznávacím oborem, popsaná praxe navíc může být v rozporu s principem financování archeologických výzkumů vycházejícím z nonprofitního pojetí realizace odborné činnosti ve veřejném zájmu. Oponenti poukazují na to, že nejde o problém servisních organizací, ale o otázku jejich korektního či nekorektního využití. Nutnost jejich zapojení do terénního výzkumu zdůvodňují mj. omezenými kapacitami profesních archeologů a podmínkami rozsáhlých a striktně termínovaných záchranných prací; archeolog – vedoucí výzkumu je plně odpovědný za úroveň řešení odborných otázek i využití vynaložených prostředků. Nalézt průnik obou pohledů nebude snadné, avšak archeologie musí v každém případě eliminovat společenská rizika spojená s těmito problémy. and The conducting of terrain excavations in the Czech Republic is the topic of the ensuing discussion at a time when new legislation is being prepared on the conditions for archaeological operations. The starting text involves a critique on the practice of licensed organisations, which employ professional archaeologists, hiring commercial organisations, i.e. so-called “service companies”, to perform digging and recording work, and who pay these “service companies” from funds provided by investors to cover excavation costs. If archaeology resigns to the continuous management of terrain excavation procedures, it will stop being an epistemic field. The described practice can furthermore be in conflict with the principle of financing archaeological excavations stemming from the non-profit conception of the execution of professional activities in the interest of the public. Objectors see it as not being a problem of service companies, but a question of the correct or incorrect utilisation of these companies. These organisations state one of the reasons for using these service companies in terrain work as being the limited capacity of professional archaeologists and the conditions surrounding extensive rescue excavation work and its strict deadlines; the archaeologist – the head of the excavation is fully responsible for the standard of resolving specialised issues and the utilisation of expended resources. Finding a meeting point between these two views will not be easy, however archaeology must in all cases eliminate the social risks linked with these problems.