S myšlenkou vytvořit vlastní evoluci a její úspěšnou implementaci přišel Thomas Ray, biolog z Delawarské univerzity. Na počátku 90. let minulého století vytvořil systém zvaný Tierra (Země). Šlo o počítačový systém několika krátkých vzájemně si konkurujících programů. Programy se množily, v systému docházelo k mutacím a díky tomu k evoluci. V tomto systému Thomas Ray mj. pozoroval vznik parazitismu, kdy některé programy zkrátily svůj kód a k životu používaly kód programů jiných. Dalším významným systémem byla Avida, vyvinutá na Michigan State University, kde byl pozorován vznik složitých funkcí, a systém Amoeba, ve které byl pozorován vznik samoreplikujících struktur z náhodného počátečního kódu., The idea of creating an own self-evolution and its successful implementation came from Thomas Ray, a biologist at the University of Delaware, In the early 90s of the last century he created a computer system of short competing programs called Tierra (Earth) where programs reproduce and mutations occur. Thomas Ray observed the creation of parasitism, where some programs shorten their code length and the missing parts used from other programs. Another important system Avida was developed at Michigan State University, where the creation of new complex functions was observed and the system Amoeba, in which the emergence of self-replicating structures from random initial code was observed., Vladimír Scholtz., and Obsahuje seznam literatury
Příspěvek pojednává o využití výpočetní techniky ve fyzikálních vědách, speciálně o aplikaci evolučních algoritmů v problematice deterministického chaosu. V obou ukázkových studiích jsou použity jak klasické evoluční algoritmy, tak algoritmy moderní. Veškeré údaje byly získány mnohonásobně opakovanými simulacemi, jejichž výsledky jasně poukazují na robustnost a životaschopnost použitých metod. Získaná řešení a postupy k nim vedoucí uvedené v článku jsou diskutovány pouze na úrovni informativního charakteru; pro nastudování plného popisu jsou na konci příspěvku uvedeny potřebné odkazy., Ivan Zelinka, Roman Šenkeřík, Zuzana Oplatková., and Obsahuje seznam literatury
This year‘s Nobel Prize in Physics was awarded to three astrophysicists, Jim Peebles, Michel Mayor and Didier Queloz. Peebles was awarded half of the prize for cosmology and Mayor and Queloz were awarded a quarter each for the discovery of the first exoplanet orbiting a Sun-like star 51 Pegasi. Their discovery was reported almost 25 years ago and started a new era of exoplanetary research. This article presents the steps leading to the discovery of planet 51 Pegasi b and the following efforts to detect and characterise exoplanets. The future of the exoplanetary research field is also discussed in this article. and Petr Kabáth.
Polární záře jsou konečným důsledkem řetězce událostí souvisících se sluneční aktivitou. Nabité částice se od Slunce šíří jako součást slunečního větru meziplanetárním prostorem. Malá část z nich je zachycena magnetosférami planet a některé z nich magnetosférou naší Země. Zejména elektrony pak interagují s horními vrstvami atmosféry a excitované atomy či molekuly kyslíku a dusíku způsobují při deexcitaci překrásné nebeské divadlo - polární záři. V článku jsou vysvětleny makroskopické a mikroskopické mechanismy vzniku polárních září včetně historie jejich výzkumu. Stručně jsou shrnuty výsledky expedice Aurora 2002 pořádané katedrou fyziky FEL ČVUT a sdružením Aldebaran Group for Astrophysics. Diskutovány jsou naše zkušenosti s fotografováním a pozorováním polárních září., Jakub Rozehnal, Petr Kulhánek., and Obsahuje bibliografii
Vědci z experimentu NOvA koncem března tohoto roku úspěšně otestovli první plně funkční části tzv. vzdáleného detektoru. Po jejím zapnutí poprvé zaznamenali dráhy částic kosmického záření prolétajících aktivní částí detektoru. V polovině letošního roku bude spuštěn neutrinový svazek a detektory experimentu.NOvA začnou pátrat po interakcích neutrin s cílem určit jejich některé vlastnosti., Karel Soustružník [et al.]., and Obsahuje seznam literatury