The contribution gives an overview of the experimental hydrological research in former Czechoslovakia in the 1980-ties. The development of hydrological experimental and representative basins is put into the context with UNESCO programs (IHD and IHP) and with the then-existing east-European co-operations, especially with project ''Methodological research in experimental and representative basins''. The contribution outlines the connection of this hydrological activity with project FRIEND in the 1990-ties. and Príspevok podáva prehľad československého hydrologického experimentálneho výskumu v osemdesiatych rokoch minulého storočia. Do kontextu stavia rozvoj hydrologických experimentálnych a reprezentatívnych povodí s programami UNECSO (MHD a MHP) a vtedajšími medzinárodnými spoluprácami, najmä s projektom Metodické výskumy v experimentálnych a reprezentatívnych povodiach. Naznačuje prepojenie tejto hydrologickej činnosti v rokoch deväťdesiatych s programom MHP UNESCO FRIEND.
The early 20th century found both the Czech and the Indian society undergoing a transition which in many respects bore similar characteristics. Both the Indian and the Czech people were striving to achieve independence and both were looking beyond the borders of their countries to find encouragement and support for their cause. The people of the Czech nation, who had already sought self–determination for quite a long period of time, looked with sympathy on the similar struggle of the Indian people. The newly formed Czechoslovakia was now able to create new economic, cultural and social contacts and (later) political relations. The growing interest in India was most apparent in the Department of Indian Studies of the Charles University, in the Oriental Institute (Prague) established in 1922 and in the Indian Society launched at the Oriental Institute in 1934. The Czech scholars who focused on Indian studies, namely Vincenc Lesný, Otakar Pertold and Moriz Winternitz, among others, spent long periods of time in India, where they made contacts with leading Indian scholars, artists and national leaders. Some Indians who visited Czechoslovakia (Subhas Chandra Bose, Rabindranath Tagore and Jawaharlal Nehru etc.) developed deep sympathy and friendship towards Czechoslovakia and her people, which they especially expressed during the Munich crisis (1938) and in the following years.
On August 21, 1968, the Soviet and its Warsaw Pact allies invaded the Czechoslovak Republic, after negotiations failed, to prevent Alexander Dubcek´s Prague Spring reforms from continuing. The Soviets mustered thousands of troops from most Warsaw pact countries. The invasion was successful in stopping democratization reforms and strengthening the authority of the Communist Party of Czechoslovakia. and Jitka Vondrová.
Příspěvek představuje edici korespondence egyptologů Jaroslava Černého a Františka Lexy doplněnou o úvodní studii. Působení Lexy a Černého položilo základy novodobé československé (a tedy též české) egyptologie, jejíž počátky závisely mnohem více na osobním nasazení dějinných aktérů, nežli na formování institucionálního základu. Korespondence, zejména dopisy, které zasílal J. Černý F. Lexovi v meziválečném období, tedy ve 20. a 30 letech, ilustruje dobře úsilí obou mužů, jejichž cílem bylo ustavit seminář, rozvinout metodologické základy oboru a zajistit přístup k archeologické práci v Egyptě. Posledně zmíněný krok se zdařil s pomocí prvního československého vyslance v Egyptě, Cyrilla Duška, a také díky zásadní pomoci a spolupráci Francouzského ústavu orientální archeologie v Káhiře. Černý také vybudoval síť mezinárodního kontaktů a zprostředkoval poznatky a praktiky mezinárodní egyptologie pro okruh Lexových studentů v Praze., This paper contains an edition of letters and an introductory essay concerning Egyptologists Jaroslav Černý and František Lexa. The careers of Egyptologists Lexa and Černý laid foundations for the history of modern Czechoslovak (and by extension Czech) Egyptology, which depended more on personal efforts than on an institutional background. The correspondence sent by Černý to Lexa during the interwar period (the 1920s to 1930s) illustrates well the efforts of the two men to institute a seminar, develop a methodology of their scholarship and establish a fieldwork position in Egypt. The latter was obtained with the help of the first Czechoslovak envoy in Egypt, Cyrill Dušek, and of the French Institute of Oriental Archaeology, the support of which was decisive. Černý developed a network of international contacts and mediated transmission of knowledge to Lexa and the circle of students in Prague., and Překlad resumé: Hana Navrátilová a Melvyn Clarke
This text analyzes the issue of the Karaim emigrants in Czechoslovakia, which has thus far been unknown in Czech scholarly circles. The Karaims arrived here in the context of the extensive Russian emigration at the beginning of the 1920s.
Autor podle recenzenta v knize podniká hloubkovou sondu do myšlenkového světa skupiny intelektuálů v období první Československé republiky, kteří byli katolíky natolik, že zapomněli na to, že jsou také křesťany. V jedné skupině však přitom spojil až příliš různorodé osobnosti a z rozboru jejich názorů pak vyvozuje někdy zjednodušující či problematické generalizace, například o vztahu katolických intelektuálů k prvorepublikovému režimu a demokracii obecně. Za přínosný považuje recenzent důraz na politický rozměr katolického myšlení v dané době, rozsah zpracování některých díčích témat jako antisemitismu však podle něj není dostatečný., In this book, according to the reviewer, the author has conducted a deep probe into the thought world of a group of intellectuals in the first Czechoslovak Republic who were Roman Catholics to such an extent that they forgot that they were also Christians. The author, however, has put too many different figures into one group, and then, from an analysis of their views, has sometimes made simplistic or problematic generalizations, for example, about the Roman Catholic intellectuals’ attitude towards the régime of the First Republic in particular and democracy in general. The reviewer appreciates the emphasis on the political dimension of Roman Catholic thought in this period, but considers the scope of the treatment of some parts of the topic, such as antisemitism, to be insufficient., [autor recenze] Jiří Smlsal., and Obsahuje bibliografii
The political changes after the Velvet Revolution of 1989 in Czechoslovakia fundamentally affected the life of society, including the form of education. The socialist concept of the unified school was abandoned in connection with the overall desire to decentralise and deregulate the structures created during the period of state socialism. However, the immediate impact on the life of schools can vary locally and be influenced by the nature of the environment. The study focusses on the context in which these changes impacted the everyday life of elementary schools in rural South Moravia, and it traces local specificities by analysing school chronicles and the memories of teachers who experienced the period of transformation in rural schools. It focusses in particular on personnel changes, the transformation of the relationship between schools and municipalities, and the dynamics of the influence of long-term processes of modernisation and political changes on school life.
Hlavní osou knihy je podle recenzentky konflikt mezi tradičními zájmy a hodnotami světa filmu na jedné straně a politickou snahou o jeho reformu v systému státního socialismu na druhé straně v Československu v poválečném čtvrtstoletí, především pak v padesátých letech. Autor přitom nevychází jen z podřízenosti kinematografie vládnoucí elitě, ale spíše z její proměnlivé autonomie. Staví na neobyčejně bohaté pramenné základně a efektivně využívá různé teoretické koncepty. Díky tomu dokáže zprostředkovat živý a plastický obraz mikrosvětů v pražských filmových ateliérech Barrandov, jejich neformálních vztahů a procesu zrodu filmového díla. Jedná se o strhující četbu pro poučenější čtenáře, kteří hledají metodologicky inspirovaný, otevřený výklad s bohatými odkazy i sebereflexí., According to the reviewer, the book The Barandov Factory: The world of filmmakers and political power 1945-1970 revolves around a conflict between traditional interests and values of the world of filmmaking and political efforts ro reform it within the Czechoslovak state socialism system during the twenty-five years after the war, mainly in the 1950s. The author´s starting assumptions include not only the subordination of cinematography to the ruling elite, but also a variable degree of the film industry´s autonomy. He builds on an extremely rich source base and employs various theoretical concepts in an effective manner. Thanks to the above, he can provide a vivid and plastic picture of micro-worlds in the Barrandov film studios in Prague, their informal relations, as well as the birth of a movie. He wrote a captivating book for more knowledgeable readers looking for a methodologically inspired and open account with ample references and self-reflection., [autor recenze] Alena Šlingerová., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
a1_Autor se v tomto pojednání snaží poskytnout přehled různých přístupů ke studiu každodennosti v historii a dalších sociálních vědách a poté nastiňuje vlastní pokus o konceptualizaci každodennosti. Úvodem konstatuje, že historici a jejich kolegové z příbuzných oborů, kteří ve svých výkladech s každodenností pracují, ji většinou nedefinují jako nějaký teoretický koncept nebo metodologický návod a vycházejí z určitého intuitivního předporozumění, z čehož plyne významová nejasnost a konfuznost. Obecně se přitom přijímá, že každodennost je v opozici vůči takzvaným velkým nebo politickým dějinám. V popularizačních textech se pak obvykle omezuje na popis historických kuriozit a anekdot, přijde-li řeč na bydlení, stravování nebo zvyky. Soustavnější zájem o každodennost shledává autor u některých dějepisců na konci 19. století v souvislosti s jejich vymezováním vůči tradiční, pozitivistické historii. Skutečná renesance zájmu o životy lidí, kteří nepatřili k elitám, však nastala až v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století v kontextu emancipace sociálních a kulturních dějin a nacházela motivaci spíše v kritice establishmentu než v akademických otázkách. Každodennost pak zdomácněla v takzvaných nových kulturních dějinách, pro něž je charakteristická antropologická perspektiva a které se etablovaly jako svébytný proud v historii v devadesátých letech. Ve svém přehledu se autor nejprve věnuje etnografickým přístupům a dějinám soukromého života, pro něž je podle něj typický duální model rozdělující každodennost na „objektivní skutečnosti“ a subjektivní prožívání., a2_Poté přechází k německým dějinám každodennosti (Alltagsgeschichte), jejichž hlavní představitel (při vší rozmanitosti) Alf Lüdtke (narozen 1943) má podle něj asi největší zásluhu na etablování každodennosti jako předmětu historického bádání a který tuto jejich pozici hájil proti výtkám sociálních historiků z údajné nevědeckosti. Do tohoto směru uvažování, označeného jako sociální interakcionismus, zařazuje autor dále francouzského polyhistora Michela de Certeau (1925–1986), který také postavil své pojetí každodennosti jako alternativu vůči různým formám sociálního determinismu a kladl důraz na interpretativní rozměr sociální reality v interakci mezi subjektem a vnějším světem. Kriticky se pak autor snaží vyrovnat s konceptem německých kulturních historiků (zejména Martina Sabrowa a Thomase Lindenbergera) vypracovaným k analýze každodenního rozměru nacistické a (východoněmecké) komunistické diktatury a označovaným pojmem Sinnwelt (myšlenkový svět), přičemž se vrací i k současným českým diskusím o aplikacích těchto přístupů na dějiny komunistického Československa. Za nejvíce inspirativní a nejpromyšlenější ovšem autor pokládá pojetí každodenní reality ve fenomenologické sociologii Rakušana Alfreda Schütze (1899–1959), který rozvíjel ideu přirozeného či žitého světa (Lebenswelt) filozofa Edmunda Husserla. Ve druhé části svého pojednání autor nabízí vlastní představu, jak konceptualizovat každodennost pro potřeby historického bádání. Pokouší se přitom popsat hlavní prvky její struktury, kterou podle něj tvoří tělesnost (a s ní spjatá prostorovost), cyklická časovost, lineární časovost a socialita., a3_V závěru pak formuluje vlastní „pracovní“ definici každodennosti: je to bezprostředně prožívaný svět člověka, omezený jeho tělesným bytím, svázaný s plynutím času a vpletený do sítě sociálních vztahů, jež je utkána z významů., b1_In this article, the author aims to provide an overview of the various approaches to research on everyday life in historiography and other social sciences. He then outlines his own attempt to conceptualize everyday life. In his introduction, he argues that historians and their colleagues in related fields who work with everyday life in their research usually do not define it as a theoretical concept or method, and start from a certain intuitive empathy. This leads to semantic confusion. Yet it is generally accepted that the history of everyday life stands in opposition to ‘big’ or political history. In works of popular history, if the discussion comes round to housing, food, or customs, everyday life is usually limited to a description of historical curiosities and anecdotes. The author finds a more systematic interest in everyday life developing amongst historians in the late nineteenth century in connection with its being defined in opposition to traditional, positivist history. A true interest in the lives of ordinary people did not arise till the 1960s and 1970s as part of the emancipation of social and cultural history and it tended to be motivated more by criticism of the establishment than by academic concerns. The history of everyday life then became accepted in the ‘new cultural history’, which characteristically employed an anthropological perspective and became established as a distinctive stream in historical research in the 1990s. In his survey, the author first examines ethnographic approaches and the history of private life, typical of which is a dual model that divides everyday life into ‘objective reality’ and subjective experience., b2_He then moves to a discussion of the German history of everyday life (Alltagsgeschichte), whose chief practitioner (despite all its variety), Alf Lüdtke (b. 1943), is probably, the author argues, the man most responsible for establishing everyday life as an area of historical research and he has defended its position against social historians, who have criticized it for allegedly being unscholarly. In this stream of thought, called ‘social interactionism’, the author includes Michel de Certeau (1925–1986), the French scholar who also formulated his conception of everyday life as an alternative to various forms of social determinism, and put the emphasis on the interpretative dimension of social reality in interaction between the subject and the outside world. The author then critically sets out to come to terms with the concept as used by German cultural historians, especially Martin Sabrow (b. 1954) and Thomas Lindenberger (b. 1955), which was developed into an analysis of a dimension of everyday life in the Nazi and Communist dictatorships in Germany, called the Sinnwelt (in Czech, myšlenkový svět). He also returns to current Czech debates about the possible applications of these approaches to the history of Communist Czechoslovakia. In his view, the conception of everyday reality in the phenomenological sociology of Alfred Schütz (1899–1959), an Austrian who developed the philosopher Edmund Husserl’s (1859–1938) idea of the natural or experienced world (Lebenswelt), is the best thought out and most promising. In the second part of his article, the author offers his own view of how to conceptualize everyday life for historical research. He endeavours to identify the main features of its structure, which, according to him, comprises corporeality (and the spatiality linked to it), cyclical and linear temporality, and social relations., b3_He then concludes by formulating his own working definition of everyday life: it is, he proposes, the immediately experienced world of a human being, limited by his or her physical being, bound to the flow of time, and woven into the web of social relations, which consists of meanings., Petr Sedlák., and Obsahuje bibliografii