Významní badatelé převzali 17. února 2014 v sídle AV ČR na Národní třídě v Praze čestné oborové medaile. Medaili Františka Palackého za zásluhy v historických vědách obdržel prof. Jaroslav Pánek z Historického ústavu AV ČR. Medaili Františka Křižíka za zásluhy v oblasti technických věd a za realizaci výsledků vědeckého výzkumu převzal prof. František Maršík z Ústavu termomechaniky AV ČR. Medailí Ernsta Macha za zásluhy ve fyzikálních vědách byl oceněn prof. Gunther Friedrich Eggeler z univerzity v Bochumi. and Gabriela Adámková.
Badatelé z pracovišť Akademie věd ČR převzali 2. prosince 2013 čestné oborové medaile. Prof. Pavel Chráska z Ústavu fyziky plazmatu obdržel čestnou medaili Za zásluhy o Akademii věd ČR, prof. Pavel Mareš z Fyziologického ústavu a dr. Radim Šrám z Ústavu experimentální medicíny čestnou oborovou medaili Jana Evangelisty Purkyně za zásluhy v biomedicínských vědách. and Středisko společných činností Akademie věd ČR.
V dalším z odborných seminářů, jež se zaměřují na význam vědeckých poznatků pro konkurenceschopnost naší země, diskutovali čeští experti na téma „Znečištění ovzduší v ČR a související civilizační dopady“. Záštitu nad sympoziem, které se konalo 22. května 2014 v Poslanecké sněmovně PČR, převzali nejvyšší představitelé pořádajících institucí - předseda Poslanecké sněmovny PČR Jan Hamáček a předseda Akademie věd ČR prof. Jiří Drahoš., Radim Šrám., and Sympozium konané v Poslanecké sněmovně 22. 5. 2014
Nová Metodika hodnocení výzkumných organizací a hodnocení programů účelové podpory výzkumu, vývoje a inovací, nazývaná Metodika 17+, prošla letos prvním ze tří zahřívacích kol. Podle plánu v dost omezeném rozsahu, s neplánovaným zpožděním způsobeným snad všemi zúčastněnými, ale jinak celkem úspěšně. První běh ukázal mnohé o metodice samotné. To umožní pro druhé kolo provést jak změny praktické, tak i drobné metodické, jen v mezích vládou schválených principů. Už první běh však ukázal i mnoho nového o výzkumu v ČR. O jeho kvalitě, o jednotlivých oborech i výzkumných organizacích. Nebo alespoň naznačil. Šlo koneckonců o první krok, zkoumající plánovaně omezenými metodami výsledky jediného roku - 2016. Další běh nejspíš něco potvrdí, něco vyvrátí. S postupem času spolehlivost poroste. Později za plného běhu proběhne úplné hodnocení vždy jednou za pět let a zahrne celé období od hodnocení minulého., Michael Šebek., and Obsahuje bibliografické odkazy
Derek Walcott’s colonial schoolhouse bears an interesting relationship to space and place: it is both a Caribbean site, and a site that disavows its locality by valorizing the metropolis and acting as a vital institution in the psychic colonization of the Caribbean peoples. Th e situation of the schoolhouse within the Caribbean landscape, and the presence of the Caribbean body, means that the pedagogical relationship works in two ways, and that the hegemonic/colonial discourses of the schoolhouse are inherently challenged within its walls. While the school was used as a means of colonial subjugation, as a method of privileging the metropolitan centre, and as a way of recreating that centre within the colonies, Walcott’s emphasis on place complicates and ultimately rewrites colonial discourses and practices. While the school attempts to legitimize colonial space, it in fact fosters what Walter Mignolo has termed “border thinking.”, Koloniální škola Dereka Walcotta s sebou nese zajimavý vztah mezi prostorem a místem: je to jak místo v Karibiku, tak i místo, které své locality vzdává tím, že zvyšuje hodnotu metropole a jedná jako nepostradatelná instituce v psychické kolonizaci karibského lidu. Poloha školy v karibské krajině a přítomnost karibského těla znamenají, že pedagogický vztah působí dvěma způsoby a že hegemonické/ koloniální diskursy školy jsou uvnitř jejích zdí z vlastní podstaty zpochybňovány. Přestože škola byla používána jako prostředek koloniálního podmanění, jako metoda pro privilegování metropolitního centra a jako způsob znovuvytváření tohoto centra uvnitř kolonií, Walcottův důraz na místo komplikuje a v konečném důsledku přepisuje koloniální diskursy a praktiky. Zatímco škola usiluje o legitimizaci koloniálního prostoru, ve skutečnosti pěstuje to, co Walter Mignolo nazval “hraničním myšlením”., and Ben Jefferson.