Práce upozorňuje na význam pregraduálního vzdelávaní v geriatrii v přípravě budoucích lékařů. Požadavky Sekce geriatrické medicíny (UEMS), Evropské společnosti pro geriatrickou medicínu (EUGMS) a Evropské akademie pro medicínu stárnutí (EAMA) na vzdělávání studentů lékařských fakult a obsah kurikula v evropském regionu byly podrobně zpracovány mezinárodní pracovní skupinou odborníků geriatrů a publikovány po názvem Deklarace Evropské akademie nadace Yuste 2004. Deklarace obsahuje aktuální doporučení pro lékařské fakulty v evropském regionu. Navrhuje ustavení samostatných geriatrických klinik/geriatrických kateder na všech lékařských fakultách a přípravu vysokoškolských učitelů se speciaUzací v geriatrii a gerontológii. Výuka geriatrie na lékařských fakultách je součástí kurikula a zahrnuje jak prekhnické, tak klinické obory. Deklarace dále definuje minimální požadavky na výuku samostatného oboru geriatrie (rozsah a obsah), cíle výuky a kompetence, které by student po absolvování výuky měl zvládnout. Jako minimální je požadován rozsah nejméně 50 hodin., The article stresses the importance of the undergraduate education in geriatric medicine for the training of future physicians. Requirements of the Geriatric Medicine Section of UEMS, European Geriatric Medicine Society (EUGMS) and European Academy for Medicine of Aging (EAMA) for education of medical students and for the content of medical curriculum have been thoroughly reviewed by the international working party of geriatricians and pubhshed as „Declaration of the European Academy of Yuste Foundation 2004". Declaration contains recommendation for medical faculties in European reh suggests estabhshing Departments of geriatrics/ Chairs of Geriatrics at each medical faculty and training of university teachers in geriatric medicine and gerontology. Geriatric medicine is taught as part of the curriculum and stretches from preclinical discipUnes to clinical medicine. Declaration defines further the minimal requirements for geriatrics as an independent specialty, its goals and content and competencies which student will gain after the training is finished. The minimal recommended time for geriatric medicine training is 50 teaching hours (2 European credits)., Eva Topinková, and Lit. 19
Galantamin, látka s duálním mechanizmem účinku inhibující kompetitivně a reverzibilně jednak aktivitu acetylcholinesterázy (AChE) a jednak alostericky modulující nikotinově receptory, představuje nadějný lék k ovlivnení kognitivních, funkčních a behaviorálních schopností u pacientů s lehkou až středně závažnou formou Alzheimerovy demence (AD). Není zatím objasněno, která ze 2 hlavních složek jeho účinku se významněji podílí na ovlivnění AD. Dávka 16 mg/den, rozložená do 2 denních dávek, podaná spolu s jídlem, se jeví jako nejvýhodnější, protože pn dostatečném terapeutickém účinku je velmi dobře tolerována a způsobuje jen minimum cholínergních nežádoucích účinků. Zda je galantamin účinnější v terapii AD než jiné inhibitory AChE, není zatím vyjasněno. Ukazuje se, že analoga galantaminu a také kombinace galantaminu s jinými látkami (např. L-karnitinem) by mohla být výhodnější pro terapii AD než samotný galantamin., Galantamin is a drug with dual mechanism of action, which compeútively and reversibely inhibits acetylcholinesterase (AChE) and also allosteric modulates nicotin receptors. Galantamin is able to influence cognitive, functional and behavioral abilities of patients with mild to medium serious Alzheimer's diasease (AD). It is not clarified which of its 2 mechanism of action is more important in influencing AD. Dosage 16 mg/day in 2 doses taken with food seems to be most convenient, because it brings both therapeutic effectiveness and good tolerance causing only rarely cholinergic adverse reactions. If galantamine is more effective in treatment of AD than other AChE is not clarified yet. Some studies show, that analogs of galantamine or galantamine in combination with other substances (e.i. L-carnitine) might be preferable to galantamine alone., Ľubica Cibičková, Vladimír Palička, and Lit. 27
Imunitní systém prodělává v průběhu života zásadní změny, které reflektují odlišné potřeby jedince v různých údobích života. Nejvýznamnější ontogenetickou dynamiku vykazuje specifická, buňkami zprostředkovaná, imunita. v časných fázích života dominuje aktivita subsetu Th2 pomocných T-lymfocytů. V dospělosti dochází k přesmyku vedoucí k převaze subsetu Thl T-lymfocytů. Pro stán je opět charakteristický návrat k převaze aktivit subsetu Th2 T-Iymfocytů. Až překvapivě efektivní je imunitní systém osob, které se dožily vysokého věku 90-100 let. Zatím nelze doložit, zda je tento fakt příčinou nebo důsledkem dlouhověkosti. Z experimentu na zvířecích modelech vyplývá, že modulací imunitního systému lze prodlužovat věk i zvyšovat kvahtu života. Pro fyziologické změny imunitlího systému, které lze identifikovat u starých hdí, se zavádí termín imunosenescence., The immune system is undergoing a lot of substantial changes during life which reflect different demands of every individual in different periods of life. The most important ontogenetical dynamies is typical for specific cell-mediated immunity. The activity of Th2 subset of helper inducer CD4+ T cells is upregulated during early period of life. There is the shift from Th2 subset reactivity to predominant Thl subset eactivity during early adulthood. The return back to the predominant Th2 reactivity is typical for the late period of life. The immune system of earderly people who are 90-100 years old is supprisingly well preserved. It is not possible to say now if this fact is either the cause or the consequence of successful senescence. The term immunosenescence is now coined to describe the physiological changes of the immune system in elderly people., Jan Krejsek, Manuela Kudlová, Martina Koláčková, and Lit. 39
Autoři uvádějí epidemiologické údaje duktálního a lobulárního karcinomu in situ (DCIS, LCIS). Prezentují vlastní soubor 15 pacientů ve věku 70 let a starších s karcinomem prsní žlázy in sítu (CIS) ve sledovaném období 5 let. Soubor stratifikují, zmiňují kritéria onemocnění a léčebně modality. U chirurgických výkonů je zdůrazněn požadávek „tumor free margins". DCIS je klinicky závažnější a v praxi je léčen jako klasický infiltrativní karcinom., The authors present epidemiological data of ductal and lobular carcinoma in situ (DCIS, LCIS). They present a set of 15 patients at the age of 70 and older with breast carcinoma in situ (CIS) in the tíme period of 5 years. They analyze the group of patients, mention criteria of classification and principles of treatment. They point out a need for tumour free margins by the surgical management. DCIS is clinically more serious and it is treated as infiltrating carcinoma., Pavel Jandík, J. Mergancová, H. Urmínská, and Lit. 11
Jedním z nejspornějších problémů v současné biologii a medicíně je existence plasticity kmenových buněk. Termínem plasticita se míní fenotypový potenciál kmenových buněk, který je širší než jsou fenotypy diferencovaných buněk jejich původních tkání. Mnoho laboratoří již podalo důkaz o existenci plasticity kmenových buněk, ale vznikla celá řada námitek k prezentovaným výsledkům. Prezentujeme některé z námitek zpochybňujících údaje o plasticitě kmenových buněk. Tyto sporné otázky uvedeme do kontextu s tradičním pohledem na potenciál kmenových buněk a diverzifikaci buněčných fenotypu u dospělých a stárnoucích buněčných fenotypech. Vzhledem k malému prostoru se nebudeme zabývat plasticitou embryonálních a nádorových kmenových buněk. Naopak chceme v našem sdělení poukázat na některé otázky a problémy spojené s plasticitou kmenových buněk v dospělém organizmu a na úzký vztah k procesům regenerace a stárnutí. Z dosavadních experimentálních výsledků můžeme říci, že kmenové buňky pravděpodobně mají klíčovou úlohu v těchto procesech. Vzhledem k tomu, že se jedná o rychle se rozvíjející obor, je velmi obtížné najít jasné vysvědení pro nastolené otázky, a proto se omlouváme, že některé prezentované závěry potřebují další vysvědení a hlubší studium dané problematiky Toto sdělení představuje určitou sondu a úvod do diskuse určené celé řadě odborníků., One of the most controversial problem in biology and medicine is the existence of stem ceUs plasticity. The term plasticity, as it is understood, is the potential of stem ceU fenotypes that is much broader that fenotypes of differentiated ceUs of their original tissues. Many laboratories have documented the existence of stem cell plasticity, however, there are still many objections to the reported results. Here, we present some of these objections to the reported results. Here, we present some of these objections questioning the data on stem cell plasticity in the context with the traditional view on stem cell potential and diversihcation in adult and aging cell fenotypes. As there is not enough space, we will not discuss the plasticity of embryonal and tumour stem ceUs. Instead, we wish to point out some problems associated with plasticity of stem ceUs in an adult organism and show their close relation to processes of regeneration and aging. Recent experimental results indicate that stem ceUs may have a key role in these processes. With regard to rapid developments in biology and medicine, some answers to the problems that seemed to be resolved according to the current state of knowledge, would have to be changed. This communication is just meant as an introduction and a probe for discussion for many concerned scientist., Stanislav FIlip, Jaroslav Mokrý, and Lit. 42