Práce prezentuje prenatální diagnostiku, možnosti terapie a následnou péči u plodů a novorozenců s kongenitálním chylothoraxem na podkladě zhodnocení 14 případů na naší klinice v letech 1993 až 2012. Povšechný hydrops plodu byl popsán ve 4 případech (29 %), v 10 případech (71 %) byla provedena odlehčovací amniodrenáž a ve 3 případech (21 %) prenatální odlehčovací punkce hrudníku. Spontánně bylo porozeno 11 plodů (78 %), hrudní drenáž byla nezbytná v průměru 9 dnů po porodu. Mortalita dosáhla v souboru 29 % (4 případy). V článku popisujeme vyšetřovací algoritmy, terapeutické prenatální i postnatální postupy a je zdůrazněna nutnost mezioborové spolupráce., The work presents prenatal diagnosis, treatment and care options in fetuses and neonates with congenital chylothorax based on a detailed evaluation of 14 cases recorded in our department between years 1993 and 2012. Generalized fetal hydrops was described in 29% of cases, therapeutic amnio drainage performed in 71% and prenatal thoracentesis in 21% of cases. 78% of fetuses were delivered spontaneously; thoracic drainage was necessary nine days after birth in average. Mortality reached 29%. The following text describes diagnostic algorithms, prenatal and postnatal therapeutic options with emphasis on the need for interdisciplinary cooperation., Alena Malkovská, Zdeněk Žižka, Andrea Pašková, Václav Sebroň, Pavel Calda, and Literatura
Cíl: Cílem pilotní studie bylo zjistit, zda dochází v průběhu klokánkování ke snížení srdeční a dechové frekvence u nedonošených novorozenců, zjistit zda klokánkování ovlivní periferní saturaci krve kyslíkem a délku hospitalizace nedonošených novorozenců na Jednotce intenzivní a resuscitační péče o novorozence. Dále zjistit, zda klokánkování ovlivňuje interakci matka - dítě. Metodika: Metodou studie byl experiment. Technikou sběru dat k posouzení efektu klokánkování bylo měření fyziologických funkcí. Interakce mezi matkami a jejich dětmi byly měřeny dotazníkem - Maternal Postnatal Attachment Scale (MPAS). Ke statistickému zpracování byl využit t-test pro dva výběry, neparametrický Wilcoxonův test, chí test a Fisherův exaktní test. Statistické testy byly hodnoceny na hladině významnosti 5 %. Výsledky: Z fyziologických funkcí byl signifikantně potvrzen vzestup tělesné teploty. Při porovnání intervenční a kontrolní skupiny před klokánkováním nebyl v interakcích matek k jejich dětem zaznamenán žádný signifikantní rozdíl. Před propuštěním (resp. po klokánkování) byl zájem o dítě u matek klokánkovaných dětí významně vyšší (p = 0,0354) oproti matkám, které své dítě neklokánkovaly. Ve všech položkách MPAS byla úroveň připoutání ke klokánkovanému dítěti před propuštěním vyšší než u neklokánkovaných novorozenců. Závěr: Klokánkování prokázalo pozitivní efekt na nedonošené novorozence v oblasti vzestupu tělesné teploty, zvýšeného zájmu o potřeby novorozence a silnějšího připoutání matky k novorozenci., Objective: The pilot study aimed at determining whether kangaroo mother care decreases heart and respiration rates in preterm newborns, affects saturation of peripheral oxygen and length of newborns’ hospital stay at a neonatal intensive care unit, and influences mother-child interaction. Methods: The method of study was an experiment. To assess the effect of kangaroo mother care, physiological functions were measured. Mother-child interaction was assessed using the Maternal Postnatal Attachment Scale (MPAS). Statistical analyses were carried out with a two-sample t-test, non-parametric Wilcoxon test, chisquare test and Fischer’s exact test. The statistical tests were evaluated at a significance level of 5%. Results: Of the physiological functions studied, only body temperature was confirmed to be significantly increased. There was no significant difference in mother-child interaction prior to kangaroo care between the study and control groups. After kangaroo care (i.e. prior to hospital discharge), interest in their babies was significantly higher (p=0.0354) in mothers providing kangaroo care than in the controls. In all MPAS items, pre-discharge levels of maternal bonding were higher in the group of children provided with kangaroo care than in the controls. Conclusion: Kangaroo mother care was shown to have a positive effect on preterm newborns, as manifested by higher body temperature, increased interest in newborn’s needs and a stronger mother - child bond., Lucie Sikorová, Monika Suszková, and Literatura 19
Pseudomyxoma peritonei je vzácný klinický syndrom; nádorový proces, pro který je charakteristické hromadění mucinózního ascitu a peritoneálních implantátů v břišní dutině. Primárním zdrojem je téměř vždy low grade mucinózní tumor apendixu. Jedná se o pomalu progredující, nízce agresivní, ale smrtící onemocnění s častými recidivami. Optimálním léčebným postupem je kompletní chirurgická cytoredukce (CRS) v kombinaci s peroperačně aplikovanou intraperitoneální hypertermickou chemoterapií (HIPEC) – tzv. Sugarbakerova metoda., Pseudomyxoma peritonei (PMP) is an uncommon clinical syndrome characterized by the slow and progressive accumulation of peritoneal implants and mucinous ascites, intraabdominal gelatinous collection (jelly belly). PMP is reported to originate from the low grade appendiceal mucinous neoplasm. Pseudomyxoma peritonei often recurs after treatment and may eventually cause death by abdominal visceral dysfunction via compression with mucinous ascites. Cytoreductive surgery (CRS) and perioperative intraperitoneal chemotherapy comprising hyperthermic intraperitoneal chemotherapy (HIPEC) with or without postoperative intraperitoneal chemotherapy (EPIC) has been regarded as the standard of care in specialized centers. It is often referred to as the „Sugerbaker procedure“. Conventionally, PMP is considered resistant to systemic chemotherapy. Even though complete cytoreduction is associated with prolonged overall survival, recurrence of disease is common and multiple operations are frequently required. Patients may enjoy sustained period of remission, free of symptoms, but long – term disease free survival is distinctly uncommon. The pathologic subtype remains the dominant factor in survival. Patients should be centralized to improve survival by a combination of surgical experience and adequate patient selection., Roman Kocián, and Literatura