Klasifikácia SZO (2008) je jediná celosvetovo akceptovaná a v praxi používaná klasifikácia nádorových ochorení kostnej drene (KD), ktorá definuje aj postavenie a význam biopsie KD v diagnostickom algoritme. Myeloproliferatívne neoplázie (MPN) tvoria pestrú skupinu ochorení s variabilne dynamickým rozvojom z počiatočných štádií, cez štádiá s plno rozvinutou klinicko-laboratórnou manifestáciou až do pokročilých štádií – fibrotickej, resp. blastovej transformácie, sprevádzaných zmenami morfológie a laboratórneho obrazu. V počiatočných štádiách je určenie typu MPN len na základe klinicko-laboratórnych údajov pre podobnosť ich klinickej manifestácie nespoľahlivé. Dôkaz pre MPN typických genetických mutácií potvrdzuje klonalitu ochorenia, ale jeho typizačný význam je limitovaný. Naopak, bioptické vyšetrenie KD v kontexte dostatočných klinických informácií, výsledkov laboratórnych vyšetrení a s podporou genetických vyšetrení umožňuje okrem potvrdenia MPN aj bližšiu typizáciu, ktorá je prognosticky relevantná a ovplyvňuje aj voľbu terapie. Zároveň umožňuje odlíšenie reaktívnych zmien hemopoézy, zhodnotenie prognosticky významných morfologických znakov (stupeň myelofibrózy, množstvo blastov) a sledovanie progresie ochorenia do fibrotickej, resp. blastovej transformácie. V týchto pokročilých štádiách a po terapii nie je však typizácia MPN len na základe morfológie KD možná. Výpovedná hodnota biopsie závisí od kvality a kvantity vzorky drene, hodnotenie morfológie KD závisí aj od vedomostí a skúseností vyšetrujúceho patológa., WHO classification (2008) is the only world-wide accepted and in routine praxis used classification of bone marrow (BM) neoplasms defining also the importance of BM biopsy within the diagnostic algorithm. Myeloproliferative neoplasias (MPN) represent a heterogenous group of disorders with variable dynamic transformational potential from initial into advanced stages such as blast crisis or myelofibrotic transformation. Because of similar manifestations, the typing of MPN in their initial stages based on clinical and laboratory parameters is not optimal. The finding of MPN-typical genetic mutations proves the disease clonality, but not a diagnosis of individual MPN types. In contrast, the BM biopsy verifies both the diagnosis and MPN type. It helps also to discriminate MPN from reactive hematopoietic changes, to evaluate prognostically relevant BM features (e.g. grade of myelofibrosis, blasts number) and the follow-up to terminal stages. However, the MPN typing in terminal and posttherapeutical stages based on morphology alone is not sufficient. The diagnostic value of BM biopsy depends on specimen´s quality, the objectivity of BM morphology evaluation depends on pathologist´s training and experiences. A correct BM biopsy interpretation should be done within the context of sufficient clinical and laboratory data and with support of genetical analyses. myelofibrosis, bone marrow biopsy., Juraj Marcinek, Tatiana Burjanivová, Lukáš Plank, and Literatura 28
Autoři popisují jednotlivé bioptické metody, které jsou dnes součástí úplné mamární diagnostiky, jejich indikace, techniku provedení, kontraindikace a komplikace, spolehlivost pro stanovení histologické diagnózy a význam pro následnou léčbu u maligních nádorů prsu. Jednotlivé bioptické techniky jsou podány v historickém přehledu. Nejdéle užívaná aspirace tenkou jehlou je dnes ve většině screeningových zemí užívána pro biopsii solidních lézí velmi omezeně a její hlavní význam je v aspiraci tekutinových útvarů v prsu. Core cut biopsie (CCB) je standardní metodou pro získání histologické diagnózy u solidních lézí prsní žlázy a její zavedení v devadesátých letech 20. století znamenalo zásadní změnu pro následnou chirurgickou a onkologickou léčbu karcinomu prsu. Jsou referovány nejnovější bioptické metody, které využívají k odběru většího množství tkáně z prsu vakua. Jedná se o vakuovou biopsii, která stanoví velmi přesnou histologickou diagnózu u lézí, kde core biopsie může podhodnotit histologickou diagnózu. Je to zejména v případě histologicky hraničních lézí, jako jsou in situ karcinomy a atypické hyperplazie. Intact BLES biopsie (radiofrekvenční ablace) je vysoce přesná bioptická metoda, která může odebrat ložisko v jednom vzorku tkáně. Jako jediná bioptická metoda je schopná zachovat pro patologa hodnotitelný okraj ložiska, a může tak při další technické inovaci uspět i jako terapeutická metoda u minimálních maligních lézí prsu., The authors describe the different biopsy methods, which are now a part of the complete mamodiagnostics, their indications, technique, contraindications and complications, its reliability for histological diagnosis and the importance of subsequent treatment in malignant breast tumors. Individual biopsy techniques are presented in the historical overview The use of the oldest biopsy method the fine needle aspiration biopsy for solid lesions is nowadays very limited in almost all countries provided breast screening and the main importance of this biopsy method is the aspiration of fluid formations in the breast. The core cut biopsy is the standard method for obtaining histological diagnosis in solid lesions and its introduction in the 90s of the last century marked a major change for the post-surgical and oncological treatment of breast cancer. The latest vacuum-assisted biopsy methods used to receive a larger amount of tissue from the breast. It is a vacuum-assisted biopsy, which provides very accurate histological diagnosis for lesions where the core biopsy may underestimate the histological diagnosis. It is especially in the case of histologically borderline lesions such as carcinoma in situ and atypical hyper-plasia. The Intact BLES biopsy (radiofrequency ablation) is highly accurate biopsy method enables to remove the lesion in a single tissue sample. It is the only biopsy method which is able to obtain a good margin of the lesion for the correct evaluation by a pathologist and can succeed in further technical development as a therapeutic method with minimal malignant breast lesions., Dana Houserková, Petr Váša, and Literatura
Biosimilární inzuliny jsou biologickými léky, jejichž účinek je podobný referenčním inzulinům. Průkaz bezpečnosti a účinnosti je hlavním požadavkem pro jejich klinické využití. Postupné zavedení do klinické praxe povede v budoucích letech zřejmě k většímu rozšíření, které si vyžádá dlouhodobé sledování i se zřetelem na ovlivnění glykemií a případné vedlejší účinky., Biosimilar insulins are biological drugs with the effect similar to reference insulins. Documented safety and efficacy are the main demand for their clinical utility. The subsequent introduction into clinical practice will be followed by more frequent use which will need longterm evaluation of their effect on glycemia and eventual side effects as well., and Jan Škrha
Nádorová onemocnění urogenitálního traktu mají skelet jako predilekční místo metastazování. Bez léčby zaměřené na kostní postižení má většina nemocných s metastatickým karcinomem prostaty v průběhu onemocnění zkušenost s SREs – skeletal-related events – zahrnujících patologické fraktury, kompresi míchy, potřebu paliativní radioterapie, chirurgické výkony na kosti, cementoplastiku a přítomnost hyperkalcemie, které zhoršují kvalitu života a zvyšují mortalitu. V léčbě kostních metastáz karcinomu prostaty, močového měchýře a ledviny byl hodnocen efekt různých bisfosfonátů. Podání kyseliny zoledronové signifikantně redukuje riziko vzniku SREs nejen u karcinomu prostaty, ale také u karcinomu ledviny a močového měchýře., The skeleton is a predilection site for metastasis of genitourinary tumours. If there is no treatment for bone disease, the majority of patients with metastatic prostate cancer experience skeletal-related events (SREs) during the course of the disease, including pathological fractures, spinal cord compression, the need for palliative radiotherapy, surgical procedures on the bones, cementoplasty, and the presence of hypercalcaemia, that all reduce the quality of life and increase the mortality rate. The effect of various bisphosphonates in treating bone metastases in prostate, bladder, and kidney cancers was assessed. The administration of zoledronic acid significantly reduces the risk of developing SREs not only in prostate cancer, but also in kidney and bladder cancers., Jana Katolická, and Literatura
Pozornost věnovaná účinku bisfosfonátů v léčbě kostního postižení je zaměřena především na kostní postižení u karcinomu prsu a prostaty, výjimečně i u jiných solidních nádorů. Nové informace o bisfosfonátech přináší každoročně sympozium ZENITH Meeting. Tématem jednání během posledních let byly především důkazy o protinádorovém účinku bisfosfonátů a jejich možném použití v adjuvantním podání. A bylo překvapením, že letošní téma ZENITH Meetingu bylo zaměřeno na kostní postižení u maligního myelomu, tedy oblast, která je diskutovaná spíše hematology. V březnu 2012 se sešlo v Mnichově 150 odborníků z celého světa, věnujících se problematice bisfosfonátů, aby pohovořili o současném postavení bisfosfonátů v léčbě kostního postižení maligního myelomu. Většina sdělení prezentovala nové údaje, ve snaze přehlédnout současný stav v dané indikaci. V následujícím je uveden výběr z přednesených sdělení., The attention devoted to the effect of bisphosphonates in treating bone disease is particularly focused on bone disease in breast and prostate cancer and only exceptionally in other solid tumours. Every year, new information on bisphosphonates is presented at the ZENITH Meeting. In recent years, the meetings’ topics have centred around evidence of antitumour activity of bisphosphonates and their potential use in adjuvant therapy. Surprisingly, this year’s topic of the ZENITH Meeting was focused on bone disease in malignant myeloma, i.e. an area more likely debated by haematologists. In March 2012, 150 bisphosphonates experts from all over the world met in Munich, Germany, to discuss the current role of bisphosphonates in treating bone disease in malignant myeloma. The majority of the papers presented new data in an effort to synthesise the current status in this area. This paper provides a selection of the papers presented., Zdeněk Mechl, and Literatura
Bisphosphonates (BP) are potent inhibitors of bone resorption used mainly in the treatment of metastatic bone disease and osteoporosis. By inhibiting bone resorption, they prevent complications as pathological fracture, pain, tumor-induced hypercalcemia. Even though patient’s benefit of BP therapy is huge, various side effects may develop. Bisphosphonate-related osteonecrosis of the jaws (BRONJ) is among the most serious ones. Oncologic patients receiving high doses of BP intravenously are at high risk of BRONJ development. BPs impair bone turnover leading to compromised bone healing which may result in the exposure of necrotic bone in the oral cavity frequently following tooth extraction or trauma of the oral mucosa. Frank bone exposure may be complicated by secondary infection leading to osteomyelitis development with various symptoms and radiological findings. In the management of BRONJ, conservative therapy aiming to reduce the symptoms plays the main role. In patients with extensive bone involvement resective surgery may lead to complete recovery, provided that the procedure is correctly indicated. Since the treatment of BRONJ is difficult, prevention is the main goal. Therefore in high risk patients dental preventive measures should be taken prior to bisphosphonate administration. This requires adequate communication between the prescribing physician, the patient and the dentist., Zuzana Janovská, and Literatura 46
Jako Bouveretův syndrom je označována obstrukce v oblasti duodena impaktovaným žlučovým kamenem, který vycestuje cholecystoduodenální či cholecystogastrickou píštělí. Onemocnění je vzácné, vyskytuje se zejména u starších žen s četnými komorbiditami a vysokým operačním rizikem. K diagnóze se zpravidla dospěje endoskopicky nebo pomocí zobrazovacích metod. Pokud stav nelze řešit endoskopicky, je indikováno operační řešení. Autoři prezentují případ Bouveretova syndromu u 79leté pacientky, u níž se zdařilo zdokumentovat všechny fáze vyšetřovacího a léčebného procesu. Součástí sdělení je přehled literatury týkající se diagnostiky a terapie tohoto vzácného syndromu., Bouveret syndrome is a gastric outlet obstruction caused by impaction of a gallstone that passes through a cholecystoduodenal or cholecystogastric fistula. It is a rare disease, most common in elderly women with multiple comorbidities and high surgical risk. The diagnosis can be made either radiologically or endoscopically. Endoscopic extraction is the preferred therapeutic option. Surgical intervention is indicated when endoscopic methods fail. We describe a case of Bouveret syndrome in a 79 years old woman. The report is followed by a review of literature on the diagnostics and treatment of this rare syndrome., and P. Kocián, M. Bocková, J. Schwarz
Východisko a cíl: Prognóza inoperabilního karcinomu jícnu je velmi závažná, léčba těchto pacientů je paliativní. Cílem sdělení je retrospektivní hodnocení intraluminální brachyterapie vysokým dávkovým příkonem nádorové stenózy inoperabilního karcinomu jícnu. Pacienti a metody: Od února 1996 do června 2011 bylo intraluminální brachyterapií léčeno 41 pacientů s karcinomem jícnu, z toho v 19 případech se jednalo o dlaždicobuněčný karcinom a ve 22 případech o adenokarcinom. U všech pacientů byla před zahájením brachyterapie přítomna dysfagie. Výsledky: U většiny pacientů došlo po brachyterapii k úlevě polykacích obtíží. Medián doby přežití činil 396 dní (95 % CI: 270–492 dní). Nebyla pozorována mechanická komplikace zavedení brachyterapeutického aplikátoru. Závěr: Intraluminální brachyterapie je účinná a bezpečná paliativní metoda léčby dysfagie způsobené nádorovou stenózou jícnu. Background and purpose: The prognosis of inoperable carcinomas of esophagus is poor, and therapeutic efforts are generally limited to palliation. The aim of this study is to retrospectively evaluate the effectiveness of intraluminal high dose rate brachytherapy in the palliative treatment of tumorous esophageal stenoses. Patients and methods: Between February 1996 and June 2011 intraluminal brachytherapy was performed in 41 patients with esophageal carcinoma (squamous cell carcinoma in 19 cases and adenocarcinoma in 22 cases). All patients had dysphagia at presentation. Brachytherapy was performed using high dose rate afterloading system. Results: Dysphagia was improved in majority of patients. The median survival was 396 days (95 % CI: 270–492 days). No mechanical complication was observed during introduction of the applicator. Conclusion: Our experience indicates that intraluminal brachytherapy is an effective and safe method of palliation of dysphagia caused by malignant esophageal stenosis., Background and purpose: The prognosis of inoperable carcinomas of esophagus is poor, and therapeutic efforts are generally limited to palliation. The aim of this study is to retrospectively evaluate the effectiveness of intraluminal high dose rate brachytherapy in the palliative treatment of tumorous esophageal stenoses. Patients and methods: Between February 1996 and June 2011 intraluminal brachytherapy was performed in 41 patients with esophageal carcinoma (squamous cell carcinoma in 19 cases and adenocarcinoma in 22 cases). All patients had dysphagia at presentation. Brachytherapy was performed using high dose rate afterloading system. Results: Dysphagia was improved in majority of patients. The median survival was 396 days (95 % CI: 270–492 days). No mechanical complication was observed during introduction of the applicator. Conclusion: Our experience indicates that intraluminal brachytherapy is an effective and safe method of palliation of dysphagia caused by malignant esophageal stenosis., David Buka, Josef Dvořák, Jiří Petera, Linda Kašaová, Jana Bedrošová, Milan Zouhar, Petr Paluska, Igor Sirák, Igor Richter, Milan Vošmik, Zdeněk Zoul, and Literatura
Brachyterapie je metoda léčby zářením, při které se radioaktivní zdroje zavádějí přímo do oblasti nádoru. Umožňuje aplikaci vysoké dávky záření v krátkém čase a dosažení vysokého stupně lokální kontroly nádoru. Největší klinická zkušenost byla získána s brachyterapií s kontinuálním nízkým dávkovým příkonem (0,4–2,0 Gy/hod), kdy se zářiče zaváděly manuálně. V současně době byla tato metoda nahrazena na většině pracovišť automatickými afterloadingovými přístroji využívajícími vysoký dávkový příkon (> 12 Gy/hod) a frakcionaci. U časných ORL nádorů lze užít brachyterapii jako samostatnou léčebnou metodu. Její výhodou v porovnání s chirurgickou léčbou je většinou lepší kosmetický a funkční efekt, v porovnání se zevním ozařováním lepší kontrola nádoru a eliminace postradiační xerostomie. U rozsáhlejších nádorů je brachyterapie indikována k navýšení dávky po zevní radioterapii. Lze ji použít i pro léčbu recidiv v ozářeném terénu. Klasickými indikacemi jsou nádory dutiny ústní, orofaryngu a nasofaryngu. Přes současný technologický pokrok metod zevní radioterapie zůstává brachyterapie důležitou léčebnou modalitou u nádorů ORL., Brachytherapy is a method of radiation treatment, when the radioactive sources are directly applicated into the tumor region. Brachytherapy allows to deliver high doses to the tumor in a short time with excellent local tumor control. The largest experience was achieved with continual low dose rate brachytherapy (0.4–2Gy/hr) and manual insertion of sources. Recently this method was mostly replaced by automatic afterloading devices and high dose rate (> 12Gy/hr) fractionated treatment. Brachytherapy can be used in early stages of head and neck cancer as a sole treatment method. The advantage in comparison with surgery is a better functional and cosmetic outcome and in comparison with external beam radiotherapy a better tumor control and absence of xerostomia. In locally advanced tumors brachytherapy can be used for dose escalation of external beam radiotherapy. Brachytherapy is also useful for salvage treatment of recurrences after previous radiotherapy. Classical indications are oral cancer, oropharyngeal and nasopharyngeal tumors. Despite technological advances of external beam radiotherapy brachytherapy remains a very important treatment method in head and neck tumors., Jiří Petera, and Literatura 13