Cíl: Průzkumné šetření zjišťovalo schopnosti spolupráce nemocných při léčbě Warfarinem a dodrţování léčebného reţimu v průběhu dlouhodobé antikoagulační terapie Warfarinem. Konkrétně byla mapována a vyhodnocena úroveň edukace sestrou, informovanost a adherence k léčbě u pacientů léčených Warfarinem. Metodika: Průzkumný soubor tvořilo 108 pacientů evidovaných v ambulantním léčení interní a kardiologické ambulance při interním oddělení Nemocnice ve Frýdku-Místku. Průzkumné šetření probíhalo v prosinci roku 2010 a lednu roku 2011. Pro sběr dat byla vyuţita metoda dotazníkového šetření. Výsledky: Výsledky průzkumného šetření ukazují, ţe naprostá většina pacientů léčených Warfarinem se aktivně podílí na léčebném procesu. Nemocným se od zdravotníků dostává poučení o léčbě, sestry se na edukaci podílejí v 75 %. Většina dotázaných dochází na pravidelné kontroly a zná zpaměti uţívanou dávku léku. Čtvrtina nemocných však není schopna uvést krvácení jako hlavní riziko léčby. Převáţná většina respondentů si je vědoma skutečnosti, ţe účinek léčby můţe být ovlivněn sloţením přijímané potravy, méně neţ polovina respondentů zná interakci Warfarinu s jinými léky či doplňky stravy. Nemocní mají na zřeteli, ţe je nutno informovat kaţdého lékaře o této léčbě, jen polovina respondentů však informuje i lékárníka. Závěr: Adherence k léčbě ze strany pacienta je základem úspěšné a bezpečné terapie Warfarinem. Cílem všech zdravotníků by měla být snaha o kvalitní a efektivní komunikaci s nemocnými, snaha o dosaţení co nejvyšší úrovně spolupráce, ochoty a schopnosti pacientů řídit se pokyny zdravotníků. Tím se výrazně zvýší úspěšnost léčby a eliminuje se riziko moţných komplikací léčby., Aim: Exploratory investigation ascertained capabilities of cooperation of patients when treated with warfarin and adherence to treatment regimen during long term anticoagulant therapy by warfarin. Specifically was mapped and assessed the level of education by nurse, foreknowledge and adherence to treatment in patients treated with warfarin. Methods: The exploratory set consisted of 108 patients, who were registered in ambulant treatment of internal and cardiac ambulance at internal department of Hospital in Frydek-Mistek. Exploratory investigation took place in December 2010 and January 2011. For data collection was used method of questionnaire survey. Results: The results of questionnaire survey show, that absolute majority of patients treated with warfarin is actively participating in the treatment process. The patients receive from the health care providers education about the treatment, nurses are participating in education in 75%. Majority of respondents have regular check ups and knows by heart the dose of the drug. A quarter of patients is not able to state bleeding as the main risk of treatment. The vast majority of respondents are aware of the fact, that the treatment effect may be influenced by the composition of the diet, less than half of the respondents know the warfarin interactions with other medication or supplements. Patients have in mind that every doctor should be informed about this treatment, only half of the respondents, however, informs as well the pharmacist. Conclusion: Adherence to treatment by the patient is the foundation of a successful and safe warfarin therapy. The goal of all health professionals should be to aim for quality and effective communication with patients, effort to achieve the highest level of cooperation, willingness and ability of patients to follow medical instructions. This greatly increases the effectiveness of treatment and eliminates the risk of potential complications of treatment., Michaela Teperová, Lucie Sikorová, and Literatura 8
Akutní poškození ledvin je obecně definováno jako náhlé zhoršení funkce ledvin podmíněné poklesem glomerulární filtrace a je diagnostikováno hromaděním konečných produktů metabolizmu dusíku, sníženým výdejem moči nebo obojím. Akutní poškození ledvin je důsledkem řady onemocnění, které mohou akutně poškodit funkce ledvin. Jde o častou komplikaci hospitalizace a je velmi časté i u kriticky nemocných pacientů jako důsledek jiných závažných onemocnění. S včasnou diagnózou mohou pomoci nové diagnostické možnosti včetně renálních biomarkerů. Žádná specifická terapie akutního poškození, která by zmírnila tíži poškození anebo urychlila reparaci funkce ledvin, dosud neexistuje. Léčba nadále zůstává symptomatická. K náhradě funkce ledvin pomocí dialýzy přistupujeme v případě těžkého renálního poškození spojeného s nárůstem cirkulujícího volumu, biochemickými změnami a uremickými komplikacemi. Obvykle dojde k reparaci renálních funkcí a pacient není závislý na dialyzační léčbě. Pacienti po prodělaném akutním poškození ledvin mají zvýšené riziko chronického onemocnění ledvin. Obecně je akutní poškození ledvin spojeno se závažnými a dalekosáhlými důsledky nejen pro nemocného (nutnost dialýzy, zvýšení morbidity a mortality), ale i s významnými ekonomickými dopady pro zdravotní systém., Acute kidney injury is generally defined as a condition characterised by the rapid loss of the kidney's excretory function with a decline of the glomerular filtration rate and is typically diagnosed by the accumulation of the end products of nitrogen metabolism or decreased urine output, or both. It is the clinical manifestation of a number of disorders that can affect the kidney acutely. Acute kidney injury is common in hospital patients and very common in critically ill patients, and is often secondary to extrarenal causes. New diagnostic techniques including renal biomarkers may help with early diagnosis. No specific therapies have emerged that can attenuate acute kidney injury or expedite recovery; thus, treatment is supportive. Patients are given renal replacement therapy if acute kidney injury is severe and biochemical or volume‑related, or if uraemic‑toxaemia‑related complications are of concern. Patients typically recover to dialysis independence. However, evidence suggests that patients who have had acute kidney injury are at increased risk of subsequent chronic kidney disease. In general, acute kidney injury is associated with serious and far‑reaching consequences not only for the patient (dialysis dependence, increased morbidity and mortality), but it also has significant economic implications for the health system., and Vachek J., Zakiyanov O., Bandúr Š., Tesař V.
Na sklonku loňského roku se možnosti léčby ovariálního karcinomu rozrostly o antiangiogenní léčbu. Evropská komise schválila rozšíření indikace bevacizumabu (Avastin®): „Avastin v kombinaci s karboplatinou a paklitaxelem je indikován k úvodní léčbě pokročilého (stadia III B, III C a IV dle FIGO) epitelového nádoru vaječníků, vejcovodů nebo primárního nádoru pobřišnice“. Bevacizumab je od roku 2005 indikován k léčbě metastatického kolorektálního karcinomu a od roku 2007 k léčbě metastatického karcinomu prsu a ledviny a rekurentního či metastatického nemalobuněčného plicního karcinomu., At the end of last year, the options of treatment for ovarian cancer expanded to include antiangiogenic therapy. The European Commission approved the use of bevacizumab (Avastin®) for a new indication: “Avastin in combination with carboplatin and paclitaxel is indicated for the front-line treatment of advanced (FIGO stages III B, III C and IV) epithelial ovarian, fallopian tube, or primary peritoneal cancer.” Since 2005, bevacizumab has been indicated for the treatment of metastatic colorectal cancer and, since 2007, for the treatment of metastatic breast and kidney cancers and recurrent or metastatic non-small-cell lung cancer., František Nový, and Literatura 9
Metastatický karcinom prsu je inkurabilní onemocnění. Jedná se o chemosenzitivní onemocnění, u kterého chemoterapie výrazně prodlužuje přežívání pacientek. Antracykliny patří k nejúčinnějším cytostatikům v léčbě karcinomu prsu. Hlavní limitací léčby je kardiotoxicita antracyklinů, která stoupá po dosažení kumulativní dávky. Léčba pacientek, které jsou předléčené antracykliny v adjuvanci, je proto problematická. Jako dobrá alternativa se jeví lipozomální doxorubicin (Myocet), který prokázal v klinických studiích v první linii metastatického onemocnění stejnou účinnost jako konvenční antracykliny, ale nižší kardiotoxicitu., Metastatic breast cancer is an incurable disease. It is a chemosensitive disease in which chemotherapy significantly prolongs the survival of patients. Anthracyclines are among the most effective cytostatic drugs in the treatment for breast cancer. The major limitation of treatment is the cardiotoxicity of anthracyclines which increases after the cumulative dose is reached. The treatment of patients pretreated with adjuvant anthracyclines is thus problematic. Liposomal doxorubicin (Myocet) which has been shown to have equal efficacy to conventional anthracyclines, but lower cardiotoxicity in first-line treatment for metastatic disease in clinical trials seems to be a good alternative., Katarína Petráková, and Lit.: 22
Dysfunkce autonomního nervového systému patří k častým klinickým projevům roztroušené sklerózy (RS). Incidence autonomní dysfunkce (AD) u pacientů s RS se v různých studiích pohybuje mezi 16 a 80 % a jednoznačně se zvyšuje s délkou trvání RS a progredující disabilitou. Může se však projevit v kterékoli fázi demyelinizačního onemocnění a dokonce může být jeho prvním klinickým projevem. AD významně ovlivňuje kvalitu života pacientů s RS a přispívá k celkové disabilitě. Přesto postižení autonomního nervového systému patří mezi stále relativně poddiagnostikované symptomy tohoto onemocnění. Nejčastějším a nejzávažnějším typem AD u pacientů s RS je narušení funkce kardiovaskulárního a/nebo urogenitálního systému. Méně častá je dysfunkce gastrointestinální, sudomotorická či narušení pupilomotoriky. Autonomní (především kardiovaskulární) dysfunkce u pacientů s RS také úzce souvisí s rozvojem únavy. Cílem tohoto sdělení je poskytnout přehled jednotlivých typů AD u pacientů s RS a možností jejich diagnostiky., Autonomic nervous system dysfunction (AD) represents a frequent clinical presentation of multiple sclerosis (MS). According to published studies, the incidence of AD in MS patients ranges between 16 and 80% and gradually increases with the length of the demyelinating disease and with the progression of disability. However, AD can occur in any phase of MS and can even represent its first symptom in some patients. Autonomic dysfunction has a significant negative impact on the quality of life in MS patients and contributes to overall disability. Even so, autonomic nervous system dysfunction is frequently underdiagnosed in patients with multiple sclerosis. Cardiovascular and urogenital dysfunction are the most frequent types of AD in MS patients with the highest impact on their clinical status and the quality of life. Less frequently, gastrointestinal, sudomotor or pupilomotor dysfunction can be found. Autonomic (in particular cardiovascular) dysfunction in multiple sclerosis is closely related to fatigue, another frequent clinical symptom in MS patients. The aim of this paper is to sum up the spectrum of symptoms of autonomic dysfunction in multiple sclerosis and its diagnostic tools. Key words: multiple sclerosis – autonomic nervous system diseases – orthostatic intolerance –urinary incontinence – urinary retention –sexual dysfunction – gastrointestinal dysfunction – sweating The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers., and I. Šrotová, E. Vlčková, J. Bednařík
Pozornost věnovaná účinku bisfosfonátů v léčbě kostního postižení je zaměřena především na kostní postižení u karcinomu prsu a prostaty, výjimečně i u jiných solidních nádorů. Nové informace o bisfosfonátech přináší každoročně sympozium ZENITH Meeting. Tématem jednání během posledních let byly především důkazy o protinádorovém účinku bisfosfonátů a jejich možném použití v adjuvantním podání. A bylo překvapením, že letošní téma ZENITH Meetingu bylo zaměřeno na kostní postižení u maligního myelomu, tedy oblast, která je diskutovaná spíše hematology. V březnu 2012 se sešlo v Mnichově 150 odborníků z celého světa, věnujících se problematice bisfosfonátů, aby pohovořili o současném postavení bisfosfonátů v léčbě kostního postižení maligního myelomu. Většina sdělení prezentovala nové údaje, ve snaze přehlédnout současný stav v dané indikaci. V následujícím je uveden výběr z přednesených sdělení., The attention devoted to the effect of bisphosphonates in treating bone disease is particularly focused on bone disease in breast and prostate cancer and only exceptionally in other solid tumours. Every year, new information on bisphosphonates is presented at the ZENITH Meeting. In recent years, the meetings’ topics have centred around evidence of antitumour activity of bisphosphonates and their potential use in adjuvant therapy. Surprisingly, this year’s topic of the ZENITH Meeting was focused on bone disease in malignant myeloma, i.e. an area more likely debated by haematologists. In March 2012, 150 bisphosphonates experts from all over the world met in Munich, Germany, to discuss the current role of bisphosphonates in treating bone disease in malignant myeloma. The majority of the papers presented new data in an effort to synthesise the current status in this area. This paper provides a selection of the papers presented., Zdeněk Mechl, and Literatura
Cílená léčba představuje vedoucí odvětví onkologického výzkumu. Poznávání molekulárních jevů, které stojí za nádorovými procesy, umožňuje používat léčiva, proti těmto procesům cíleně zamířená. Jde buď o monoklonální protilátky, tj. látky proteinové struktury, nebo o small drugs, menší chemické molekuly. V obou případech je jejich cílem protein exprimovaný nádorovou buňkou. I klasická cytostatika si zachovávají své místo v terapii onkologických onemocnění. Jednak proto, že s jejich podáváním je velké množství zkušeností, jednak proto, že u některých diagnóz nejsou zatím jejich nástupci z nových skupin k dispozici. Vlastnosti obou skupin se pak spojují v konjugovaných molekulách, kdy se toxicky působící konvenční molekula díky vazbě na monoklonální protilátku nebo small drug dopraví v těle přímo do nádorové buňky., Targeted therapy represents leading branch of oncological research. Understanding of molecular phenomena that stand behind cancer processes enables us to use drugs that are targeted against these processes. Either monoclonal antibodies, e.g. protein molecules, or small drugs, i.e. smaller chemical entities are involved. In both cases, the target is protein molecule exprimed by tumour cell. Conventional cytostatics play still major role in the therapy of oncological diseases. This is based on much experience with their use as well as the fact that for some diagnoses there have not been any targeted drugs available yet. The properties of both groups are united in conjugated molecules, where toxic conventional cytostatic thanks to the bond with a monoclonal antibody or small drug can be transported directly to the tumour cell within the body., Roman Goněc, Šárka Kozáková, and Literatura
Nádory tlustého střeva a konečníku patří v České republice k nejčastějším zhoubným nádorům jak v populaci mužů, tak v populaci žen. Více než 50 % nově diagnostikovaných kolorektálních nádorů je zjištěno v pokročilém stadiu vývoje a zhruba 20 % má v době stanovení diagnózy založeny vzdálené metastázy. Játra jsou nejčastější orgánovou lokalizací metastáz kolorektálních karcinomů. Kurativní resekce metastáz je primárně možná pouze u malé části pacientů. Proto systémová léčba, chemoterapie a v posledních letech biologická léčba hrají významnou úlohu v léčbě metastazujícího kolorektálního karcinomu. Cetuximab (Erbitux) je monoklonální protilátka specificky namířená proti EGFR receptoru nádorových buněk, včetně buněk kolorektálního karcinomu. Inhibicí aktivity EGFR receptoru a jeho signální kaskády může Erbitux zastavit další růst nádorových ložisek a navodit jejich regresi. Přestože je cetuximab účinný i jako monoterapie, jeho účinek se zvyšuje v kombinaci s chemoterapií, opírající se jak o irinotekan, tak o oxaliplatinu. Přidání cetuximabu k chemoterapii navíc pomáhá zvrátit refrakternost nádorových buněk vůči chemoterapii samotné. V této kazuistice popisujeme případ staršího pacienta mužského pohlaví, u kterého byl cetuximab nasazen v době, kdy předcházející chemoterapie (režimy FOLFOX4 i FOLFIRI) nedokázala zabránit progresi onemocnění. Léčba cetuximabem v kombinaci s režimem FOLFIRI dosáhla významné regrese metastatického postižení a při pokračující udržovací léčbě cetuximabem samotným zůstává pacient v klinické remisi, která již trvá déle než 15 měsíců. Pacient dlouhodobou léčbu cetuximabem vcelku dobře toleruje, hlavním nežádoucím účinkem léčby je kožní akneiformní reakce, která však nebrání v pokračování terapie., In the Czech Republic, colorectal cancer is one of the most common malignancies both among men and women. More than 50 % of newly diagnosed colorectal cancers are found in an advanced stage and about 20 % have distant metastases at diagnosis. The liver is the most common site of metastasis from colorectal cancer. Curative resection of metastases is primarily feasible only in a small proportion of patients. Thus, systemic therapy, chemotherapy and, more recently, biological therapy play a significant role in treating metastatic colorectal cancer. Cetuximab (Erbitux) is a monoclonal antibody targeted specifically at the EGFR receptor of tumour cells, including those of colorectal cancer. By inhibiting the activity of the EGFR receptor and its signal cascade, Erbitux can stop further growth of tumour foci and induce their regression. Although cetuximab is also effective as monotherapy, its effect increases in combination with chemotherapy involving both irinotecan and oxaliplatin. Moreover, adding cetuximab to chemotherapy helps to reverse the refractoriness of tumour cells to chemotherapy alone. The present case report describes an elderly male patient who was started on cetuximab after previous chemotherapy regimens (FOLFOX4 and FOLFIRI) had failed to prevent the progression of disease. Treatment with cetuximab in combination with the FOLFIRI regimen resulted in a significant regression of metastatic disease and, while being continued on maintenance therapy with cetuximab alone, the patient has remained in clinical remission for more than 15 months now. The patient tolerates long-term treatment with cetuximab quite well; the main adverse effect experienced is acneiform skin reaction which, however, does not prevent the treatment from being continued., Petr Beneš, Jana Strážnická, and Lit.: 1
U pacientů, u kterých se manifestoval diabetes mellitus, dochází po měsících až desetiletích trvání choroby k vyhasnutí sekrece inzulinu, což je téměř jistým znamením úbytku B-buněk Langerhansových ostrůvků. U souboru 30 pacientů, u kterých se choroba manifestovala mezi 30–45 roky a byli diagnostikováni jako diabetici 2. typu, má po 30 letech trvání choroby polovina zachovanou nebo vyšší sekreci inzulinu, druhá polovina pak sekreci výrazně sníženou nebo vyhaslou. Faktory, které postihují B-buňky a vedou k jejich destrukci, můžeme shrnout do následujících skupin: 1. Faktory chemické: faktory metabolické: hyperglykemie a glukotoxicita, lipotoxicita, hypoxie, volné kyslíkové radikály, faktory farmakologické: anitimikrobiální prostředek pentamidin, antidepresiva typu SSRI, faktory spojené s poruchou sekrece inzulinu: MODY typy diabetu, toxické látky ze zevního prostředí: jed na krysy Vacor, streptozotocin, polychlorované či polybromované uhlovodíky 2. Onemocnění zevně sekretorické části pankreatu: nádorová infiltrace, vazivová infiltrace, chronická pankreatitida 3. Infekce, zánět a autoimunita: faktory virové: Coxsackie viry, virus chřipky H1N1, enteroviry, záněty: autoimunní faktory, představující patogenetický faktor diabetu 1. typu. V současné době pracujeme jak na další specifikaci dalších faktorů vedoucích k poškození B-buněk, tak na studiu poznání jejich účinku na buněčnou apoptózu respektive nekrózu, a konečně na definici ochranných faktorů, které by účinky působení těchto faktorů snížily. S nárůstem vědomostí o mechanizmech poškození a destrukce B-buněk se rýsují návrhy některých opatření, která by je mohla chránit. V našem přehledu podáváme zestručnělý a s ohledem na rozsah článku také notně zjednodušený přehled některých znalostí, které se poškození a destrukce B-buněk týkají. Klíčová slova: B-buňky Langerhansových ostrůvků pankreatu – faktory vedoucí k destrukcí B-buněk – sekrece inzulinu, Insulin secretion in patients with manifested diabetes mellitus tends to disappear months to decades after the diagnosis, which is a clear sign of a gradual loss of pancreatic islet beta-cells. In our sample of 30 type 2 diabetic patients, whose disease manifested between 30 and 45 years of age, about a half have retained or even increased insulin secretion 30 years later, while the other half exhibit a much diminished or lost insulin secretion. Factors that can damage or destroy beta-cells can be divided into the following groups: Metabolic factors: hyperglycemia and glucotoxicity, lipotoxicity, hypoxia, reactive oxygen species; Pharmacological factors: antimicrobial medication pentamidine, SSRI antidepressants; Factors related to impaired insulin secretion: MODY type diabetes; Environmental toxic factors: rat poison Vacor, streptozotocin, polychlorinated and polybrominated hydrocarbons; Disorders of the exocrine pancreas: tumor infiltration, fibrous infiltration, chronic pancreatitis, cystic fibrosis; Infections, inflammation, autoimmunity, viral factors: Coxsackie viruses, H1N1 influenza, enteroviruses. We are currently working on finding other factors leading to beta-cell damage, studying their effect on apoptosis and necrosis and looking for possible protective factors to prevent this damage. We our increasing knowledge about the mechanisms of beta-cell damage and destruction we come ever closer to suggest measures for their prevention. In this review we offer a brief and simplified summary of some of the findings related to this area. Key words: pancreatic islet beta-cells of Langerhans – factors damaging or destroying beta-cells – insulin secretion, and Michal Anděl, Vlasta Němcová, Nela Pavlíková, Jana Urbanová, Marie Čecháková, Andrea Havlová, Radka Straková, Livia Večeřová, Václav Mandys, Jan Kovář, Petr Heneberg, Jan Trnka, Jan Polák
Chronické onemocnění ledvin patří k nejběžnějším klinickým problémům, často však poddiagnostikovaným. Snížení renální funkce vede k ovlivnění všech farmakokinetických vlastností léčiv, nemocní s chronickým onemocněním ledvin jsou proto ve zvýšené míře ohroženi nežádoucími účinky farmakoterapie – především předávkováním léky, které jsou primárně vylučovány ledvinami. Dalšími zásadními problémy u pacientů s onemocněním ledvin jsou polymorbidita a léková polypragmazie. Před nasazením každého nového léčiva je nutné především určit glomerulární filtraci, přičemž samotné stanovení hladiny sérového kreatininu není spolehlivým indikátorem očišťovací funkce ledvin. U léků eliminovaných převážně nebo výhradně ledvinami se dávkovací schéma upravuje snížením dávky léku, prodloužením intervalu mezi podáním jednotlivých dávek nebo kombinací obou metod., Chronic kidney disease belongs among the most frequent clinical problems, but often remains underdiagnosed. Decreased renal function affects all pharmacokinetic properties of drugs. Thus, patients with chronic kidney disease are at increased risk of adverse drug effects – especially overdoses of drugs that are primarily eliminated by the kidneys. Other frequent problems in patients with kidney disease are polymorbidity and polypharmacy. Before using any new medication, determination of the glomerular filtration rate is obligatory, since the value of serum creatinine alone is not a reliable indicator of kidney function. The dosing of drugs eliminated mainly or solely by the kidneys can be adjusted by reducing the dose, prolonging the interval between doses, or combining both these methods., and Zakiyanov O., Vachek J., Tesař V.