Obezita je v kombinaci s dalšími složkami syndromu inzulinové rezistence výrazným rizikovým faktorem aterosklerózy a jejich komplikací. Přesné mechanizmy propojení uvedených onemocnění jsou dosud objasněny pouze zčásti. Jedním z možných pojítek je porucha endokrinní funkce tukové tkáně, která při obezitě produkuje zvýšené množství prozánětlivých a proaterogenních hormonů a cytokinů a méně faktorů protektivních. Prakticky jediným z hormonů tukové tkáně s prokázaným protizánětlivým a antiaterosklerotickým účinkem je hormon adiponektin. Tento hormon je produkován převážně adipocyty a jeho hladiny jsou sníženy právě u pacientů s obezitou, inzulinovou rezistencí a aterosklerózou. Cílem tohoto článku je shrnout současné experimentální a klinické poznatky o vztahu adiponektinu k ateroskleróze a diskutovat možné využití tohoto hormonu v predikci aterosklerózy a případné perspektivy jeho využití v prevenci a léčbě tohoto onemocnění., Denisa Haluzíková, T. Roubíček, Martin Haluzík, and Lit. 39
Akutní humorální rejekce (AHR) představuje vzácnou komplikaci, která často vede ke ztrátě ledvinného štěpu. Cílem této retrospektivní monocentrické studie bylo zhodnotit 2 přístupy k léčbě AHR. Byla analyzována dokumentace 730 pacientů, kteří podstoupili transplantaci ledviny v letech 2002?2005. V letech 2002?2003 byli pacienti s AHR léčeni 5 plazmaferézami (skupina PF, n = 13) a v letech 2004?2005 kombinací 5 PF a intravenózních imunoglobulinů (PF + IVIG, 0,5 g/kg, n = 8). Byla analyzována data z období 1 roku po transplantaci ledviny. AHR se vyskytla u 21 ze 730 pacientů (2,9 %). Přežití štěpů v 6. měsíci a v 1. roce bylo signifikantně vyšší ve skupině PF + IVIG než ve skupině PF (p < 0,05). Přežití nemocných bylo v obou skupinách podobné. Výskyt infekčních komplikací byl v obou skupinách podobný. V kontrolních rebiopsiích (prováděných pro zhoršení funkce štěpu nebo k ověření účinnosti léčby) byl ve skupině PF vyšší výskyt akutních celulárních rejekcí (46,2 vs 14,3 %). Závěrem lze konstatovat, že akutní humorální rejekce transplantované ledviny představuje vzácnou komplikaci, která je léčitelná kombinací plazmaferéz a intravenózních imunoglobulinů., J. Slatinská, E. Honsová, L. Lyerová, and Lit. 16
Článek popisuje případ pacientky s maligní infekční endokarditidou aortální chlopně, která skončila náhlou smrtí na srdeční selhání, diagnostikovanou post mortem. Předcházející klinické příznaky byly nespecifické, což je typické právě u geriatrické populace. Na uvedeném případu autoři demonstrují potřebu stále více myslet na infekční endokarditidu v kterémkoliv věku v každodenní klinické praxi. Poukazují na potřebu aktivního rychlého přístupu ke správnému rozeznání této diagnózy a zahájení terapie. Shrnují přitom diagnostické a terapeutické možnosti u starších osob., Barbara Marková, Pavel Weber, Hana Beislová, and Lit.: 21
Východiska: Metody léčby klasické trigeminální neuralgie (cTN) isou rozličné stejně jako jejich patofyziologie. Pacienti s cTN, u kterých nebyla medikamentózni léčba účinná nebo vyvolala nežádoucí Účinky, jsou kandidáty chirurgické léčby. 07; Prezentace výsledků léčby 1775 pacientů s cTN léčených perkutánní radiofrekvenční rizotomií (pRFR). Je rovněž diskutován současný stav chirurgické léčby cTN. Metodika: V období od 1983 do 2001 bylo v Neurochirurgickém ústavu v Bělehradě metodou pRFR léčeno 1775 pacientů s onemocněním cTN. Autoři analyzovali inidální a dlouhodobě výsledky, tr jako např. vliv rozličných typů cTN, dosažení faciální hypestezie po pRFR a předchozích chirurgických procedur v trigeminové oblasti na výsledky léčení. Výsledky: Dobrých iniciálních výsledků bylo docíleno u 96 % pacientů; recidivita po 5 letech se objevila u 21 % pacientů. Výsledky byly úspěšnější U pacientů, kteří prodělali krátkodobou, epizodickou, ostrou bolest v porovnání s těmi, jejichž bolesti zahrnovaly i složku stálé, tupé bolesti. Úvodní stupeň a doba trvání faciální hypestezie vyvolané pRFR nejen zvýšila úspěšnost ve zmírnění bolesti, ale také tíži neurologických komplikací. Závěr: pRFR nebo operace gamma nožem jsou doporučovány jako metody první volby v rámci chirurgické léčby pacientů s cTN. Mikrovaskulámí dekomprese by měla být zvážena u mladších pacientů s jednoznačnou neuroradiologickou diagnózou neurovaskulámí komprese v oblasti trigeminal root entry zone, nebo po selhání peí perkutánních neurochirurgických procedur., Background: Treatment of classic trigeminal neuralgia (cTN) has been as diverse as explanations of its pathophysiology. The patients with cTN refractory to medical treatment are candidates for surgical procedures. Aims: We report our results on 1775 patients treated for cTN with percutaneous radiofrequency rhizotomy (pRFR). We also discuss the current state of surgical management of cTN. Methods: In the period from 1983 to 2001, 1775 patients underwent pRFR for relief of cTN at the Institute of Neurosurgery in Belgrade. The authors analyzed the initial results and long-term follow- up data, such as the influence of different types of cTN, achieved facial hypesthesia after pRFR and prior trigeminal surgical procedures on the treatment outcome. Results: Initial positive results were obtained in 96% of the patients, while the recurrence rate after five years accounted for 21%, taking into consideration the whole series. Better results were achieved in patients with short episodic, sharp pain than in patients suffering from pain containing a more constant, throbbing component. Unfortunately, the initial degree and duration of facial hypesthesia provoked by pRFR, not only increased the success in pain relief, but also the degree of neurological complications. Conclusion: We recommend pRFR or gamma knife surgery (GK) as the first procedure for surgical treatment in majority of patients suffering from cTN. Microvascular decompression (MVD) should be considered for younger patients with clear radiological diagnosis of neurovascular compression at the trigeminal root entry zone or after failed percutaneous neurolytic procedures., Eugen Slavík, D. Radulović, and Lit. 36
Cíl studie: Analýza erytrocytárních nukleotidů je využívána k diagnostice defektů záchranných cest purinového metabolismu. Cílem této práce je objasnit, zda je toto vyšetření použitelné také v diagnostice defektů druhé poloviny purinové de novo syntézy (PDNS). Ke studiu membránového transportu a následné biotransformace byly použity defosforylované meziprodukty druhé poloviny PDNS. Materiál a metody: Patofyziologická situace u pacientů trpících deficity PDNS byla simulována inkubací nativních erytrocytů, erytrocytárních membrán a lyzovaných erytrocytů s defosforylovanými meziprodukty druhé poloviny PDNS: 5-aminoimidazolribosid (AIr), 5-amino-4-imidazolkarboxribosid (CAIr), 5-amino-4-imidazolsukcinokarboxamidribosid (SAICAr), 5-formamido-4-karboxamidribosid (FAICAr) a 5-amino-4-imidazolkarboxamidribosid (AICAr). Tyto sloučeniny byly chemicky syntetizovány a použity jako standardní látky. Inkubační směsi byly analyzovány pomocí kapilární elektroforézy s UV detekcí pomocí tří separačních systémů, které dovolují analyzovat ribosidy i ribotidy. Výsledky: Jen dva ze studovaných ribosidů (AICAr, FAICAr) prostoupily membránou erytrocytu v detekovatelném množství. Pouze AICAr je vhodným substrátem erytrocytárních kináz a je konvertován na odpovídající mono-, di- a trifosfáty. Závěr: Výsledky ukazují, že analýza erytrocytů je použitelná pouze pro diagnostiku defektu bifunkčního enzymu AICAR- -transformylázy/IMP-cyklohydrolázy., Objective: Analysis of erythrocyte nucleotides is useful for diagnosing defects in purine salvage pathways. The aim of this work was to elucidate whether the investigation could be used in diagnosing defects of a second part purine de novo synthesis (PDNS). Dephosphorylated intermediates of the second part of PDNS (aminoimidazoleribosides) were used for membrane transport and biotransformation study. Material and Methods: Pathophysiological situation in patients suffering from defects of PDNS was simulated by incubation of native erythrocytes, erythrocyte membranes and erythrocyte lysates with dephosphorylated intermediates of second part of PDNS: 5-amino-4-imidazoleriboside (AIr), 5-amino-4-imidazolecarboxyriboside (CAIr), 5-amino-4- -imidazolesuccinocarboxamideriboside (SAICAr), 5-formylamino-4-imidazolecarboxamideriboside (FAICAr) a 5-amino- -4-imidazolecarboxamideriboside (AICAr). The compounds were synthesized and taken as standard compounds. Incubation mixtures were analyzed by capillary electrophoresis using three separation systems allowing analysis of both ribosides and ribotides. Results: Two of all studied ribosides (AICAr a FAICAr) were able to permeate through the erythrocyte membrane in detectable amounts. AICAr is an acceptable substrate for erythrocyte kinases and is converted to mono-, di- and triphosphates. Conclusions: The results suggest that erythrocytes are only useful for diagnosing AICAR-transformylase/IMPcyclohydrolase deficiency., Petra Vyskočilová, Hana Kuchyňová, Lenka Opluštilová, David Friedecký, Petr Horník, Kateřina Adamová, Tomáš Adam, and Lit.: 7
Analýza obalu dát predstavuje užitočný model kvantitatívnej ekonomickej analýzy pre hodnotenie efektívnosti produkčných jednotiek vo verejnom sektore, pre získanie ich usporiadania a odhalenia zdrojov neefektívnosti. Možnosti analýzy obalu dát na úrovni jednotlivej LDN sme ilustrovali na príklade jednej z liečební. Výsledky, ktoré sme získali týmito analýzami, by sme mali brať ako prvotnú informáciu o efektívnosti či neefektívnosti jednotlivých zariadení. Pre prax zaujímavejšie výsledky by bolo možné získať pri hodnotení na úrovni oddelení a pri dostupnosti informácií o prípadovom mixe liečených pacientov. Ďalšou zaujímavou analýzou by mohla byť analýza vývoja efektívnosti v čase. Limitovaná dostupnosť údajov o poskytovaných službách zatiaľ neumožňuje uskutočniť porovnanie efektívnosti a kvality poskytovateľov v českom zdravotníctve., This paper deals with a non-parametric method for efficiency evaluation - data envelopment analysis (DEA). DEA evaluates efficiency of production units with the help of mathematical programming by specifying the production frontier as the most pessimistic piecewise linear envelopment of the data. In case that a hospital is inefficient the method determines the sources of inefficiency and defines corresponding target values. In this study, we analyze the sample of Czech long-term hospitals in 2005., Ivana Novosádová, Martin Dlouhý, and Lit.: 4
Některé studie prokázaly cirkadiánní výskyt náhlé srdeční smrti (NSS), komorových ektopií, akutních koronárních syndromů a variability srdeční frekvence. Jedním z nových parametrů neinvazivní stratifikace náhlé srdeční smrti je turbulence srdeční frekvence (HRT). Nalezení cirkadiánních oscilací HRT a optimalizace měření HRT může zvýšit pozitivní prediktivní hodnotu HRT jako znaku rizika NSS. Soubor tvořilo 48 po sobě jdoucích pacientů průměrného věku 45 ? 12 let (23 mužů, 25 žen) indikovaných k EKG holterovskému monitorování pro výskyt komorových ektopií, kteří měli dobrou funkci levé srdeční komory s EF LK 0,53 ? 0,11. HRT byla měřena ve 2hodinových intervalech v průběhu 24 hod a následně byla provedena analýza cirkadiánní závislosti tohoto znaku. Byla zaznamenána významná cirkadiánní oscilace parametru TS (turbulence slope). U parametru TO (turbulence onset) nebyly cirkadiánní znaky zachyceny. Tento projekt je podporován grantem NR/8478-3., Pavel Trčka, M. Kozák, M. Sepši, and Lit. 20
Skutečný stupeň reálného individuálního zestárnutí organizmu je charakterizován biologickým věkem (BV). Pomocí měření funkceschopnosti fyziologických systémů lze BV určit a hodnotu pak použít jako indikátor předčasného stárnutí. Článek přináší přehled markerů pro měření BV a definuje rozdíly mezi věkem kalendářním, biologickým a sociálním. Zahrnutí měření BV do screeningu základní prevence péče o zdraví by mělo přinést další perspektivu, jak objektivně měřit změny organizmu korespondující se stářím., Romana Mrázová, and Lit.: 15
Autor podává přehled nejzávažnějších symptomů deprese u seniorů a popisuje jednotlivé skupiny antidepresiv. Věnuje se specifickým požadavkům na léčbu antidepresivy u seniorů. Uvádí nejnovější poznatky o léčbě, interakcích a vedlejších účincích antidepresiv a z toho vyplývající vhodnost či nevhodnost té které skupiny pro léčbu seniorů., Vladimír Pidrman, and Lit.: 32