Search

Start Over Language English Data provider National Medical Library/Národní lékařská knihovna

1834. Informovanosť žien o nežiaducich účinkoch a rizikách hormonálnej antikoncepcie

Creator:
Mazúchová, Lucia, Kelčíková, Simona, and Markusová, K.
Format:
electronic, electronic resource, and remote
Type:
model:article, article, Text, and TEXT
Language:
Czech, Slovak, and English
Description:
Hormonálna antikoncepcia je dnes ponúkaná ako niečo prospešné pre zdravie ženy, avšak nové vedecké poznatky poukazujú aj na výskyt jej nežiaducich účinkov a rizík. Cieľom štúdie bolo zistiť úroveň informovanosti žien o nežiaducich účinkoch a rizikách antikoncepcie zo strany lekárov/ pôrodných asistentiek. Ako výskumný nástroj bol vytvorený neštandardizovaný dotazník. Celkovo bolo v gynekologických ambulanciách distribuovaných 130 dotazníkov, vrátilo sa 108 (responzibilita: 83,07 %), pričom 8 dotazníkov bolo vyradených pre nesplnenie kritérií. Výskumu sa zúčastnilo 100 respondentiek s vekovým priemerom 28,7 (±5,28) rokov, ktoré užívali hormonálnu antikoncepciu, a podpísali informovaný súhlas so zapojením do výskumnej štúdie. Najčastejšími dôvodmi užívania hormonálnej antikoncepcie u respondentiek nášho súboru boli: zamedzenie plodnosti (66%) a zdravotné dôvody (34%). Zistili sme, že 54 % respondentiek bolo informovaných zo strany lekárov/ pôrodných asistentiek o nežiaducich účinkoch hormonálnej antikoncepcie avšak 51,85 % z nich bolo informovaných nedostatočne. O rizikách zvyšujúcich nežiaduce účinky HAK bolo informovaných 64 % respondentiek. Najčastejšie nežiaduce účinky HAK u respondentiek sa zaznamenali bolesť hlavy, emočná labilita, zníženie libida. Úroveň informovanosti žien o nežiaducich účinkoch antikoncepcie zo strany lekárov/ pôrodných asistentiek môžeme hodnotiť ako neuspokojivú, preto by bolo potrebné zlepšiť a skvalitniť edukáciu žien o hormonálnej antikoncepcii ., Hormonal contraception is nowadays offered as something beneficial for the woman´s health, but the new scientific knowledge is showing us its undesirable effects as well. The objective of the study was to find out the awareness level of women about the undesirable effects and risks of hormonal contraception from the side of doctors/ midwives. As a research tool, we have created a non- standardized questionnaire. Overall we have distributed 130 questionnaires in the gynaecological centres, 108 questionnaires have been returned (recoverability: 83.07 %). 8 questionnaires have been excluded from the research due to the incomplete information. 100 respondents, with the average age of 28.7 (±5.28) years, that have used hormonal contraception have participated in this research and signed the written agreement about their participation in this research study. The most frequent reasons for using the hormonal contraception by our respondents were the following ones: fertility prevention (66 %) and healthy reasons (34 %). We have found out that 54 % of respondents were informed from the side of doctors/midwives about the undesirable effect of hormonal contraception, however 51.85 % from them have been informed insufficiently. 64 % of respondents have been informed about the risks of increased effects of hormonal contraception. The most frequent effects of hormonal contraception by our respondents were headache, emotional instability, and decrease of libido. The awareness level of women about the undesirable effects of hormonal contraception from the side of doctors/midwives has been evaluated as unsatisfactory. So it would be necessary to improve the education of women in the area of hormonal contraception., Mazúchová L., Kelčíková S., Markusová K., and Literatura
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

1835. Informovaný souhlas na gerontopsychiatrických odděleních

Creator:
Holečková, Alice
Format:
electronic, electronic resource, remote, and elektronický zdroj
Type:
model:article, article, Text, and TEXT
Subject:
lidé, staří, společenské stigma, nemocnice psychiatrické, psychiatrické oddělení nemocnice, hospitalizace--zákonodárství a právo, informovaný souhlas pacienta--etika--psychologie--zákonodárství a právo, legální poručníci, práva pacientů, duševně nemocní--psychologie--zákonodárství a právo, geriatrická psychiatrie--etika, lékařská etika, osobní autonomie, rozhodování, duševní schopnost, and svéprávnost
Language:
Czech and English
Description:
Informovaný souhlas na gerontopsychiatrických odděleních je ke škodě pacientů opomíjené téma. Obsahem článku je komentovaný výčet vybraných důležitých problémů, které se váží především k informovanému souhlasu. Je upozorněno na to, že potíže souvisí s přetrvávající stigmatizací psychiatrie a s faktem, že psychiatričtí pacienti z řad seniorů očekávají paternalistický přístup ze strany lékařů. Redukci souvisejících komplikací lze také očekávat od funkčního systému opatrovnictví., The informed consent at geriatric psychiatric wards is – to the detriment of patients – a neglected topic. This article contains a commented enumeration of selected important issues that bind primarily to the informed consent. It points out that the problems are related to the continuing stigmatization of psychiatry and at the same time, to the fact that psychiatric patients among the seniors expect a paternalistic attitude of the physicians. Reduction of associated complications can be also expected from the functional system of guardianship., Alice Holečková, and Literatura
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

1836. Infuzní toxicita rituximabu u nemocných s chronickou lymfocytární leukemií

Creator:
Šimkovič, Martin, Vodárek, Pavel, Motyčková, Monika, Žák, Pavel, and Smolej, Lukáš
Format:
print, text, and regular print
Type:
model:article, article, Text, práce podpořená grantem, and TEXT
Subject:
dospělí, lidé, lidé středního věku, mužské pohlaví, staří, staří nad 80 let, ženské pohlaví, retrospektivní studie, myší monoklonální protilátky--aplikace a dávkování--škodlivé účinky, chronická lymfatická leukemie--farmakoterapie--krev, výsledek terapie, protokoly antitumorózní kombinované chemoterapie--aplikace a dávkování--škodlivé účinky, intravenózní infuze--škodlivé účinky, časové faktory, rozvrh dávkování léků, nežádoucí účinky léčiv, analýza přežití, Kaplanův-Meierův odhad, přežití po terapii bez příznaků nemoci, regresní analýza, premedikace--metody, chemoimunoterapie, and rituximab
Language:
Czech and English
Description:
Úvod: Kombinace monoklonální antiCD20 protilátky rituximabu s chemoterapií je vysoce účinná v léčbě chronické lymfocytární leukemie (CLL). Hlavním nežádoucím účinkem rituximabu jsou infuzní reakce, např. syndrom uvolnění cytokinů (cytokine release syndrome – CRS), který zpravidla doprovází první podání rituximabu. Cílem naší retrospektivní analýzy bylo zhodnotit četnost výskytu infuzních reakcí v rutinní klinické praxi, jejich vztah k parametrům nádorové nálože a zjistit možnou spojitost infuzních reakcí s účinností léčby. Dále byla posouzena bezpečnost rychlé infuze s rituximabem u nemocných s CLL. Charakteristika souboru: Hodnoceno bylo 108 nemocných s CLL léčených chemoimunoterapií s rituximabem od května roku 2005 do března roku 2011 v našem centru. V rámci 1. linie (n = 66, 71 % mužů, věkový medián 63 let) byly použity tyto léčebné režimy: fludarabin, cyklofosfamid, rituximab – FCR (n = 43) a nízkodávkovaný FCR (n = 13); 10 nemocných bylo léčeno jinými protokoly. 42 nemocných (76 % mužů, věkový medián 65 let) podstoupilo 2. linii: rituximab-dexametazon (n = 18), FCR/nízkodávkované FCR (n = 14) a 10 nemocných jiný režim. Součástí premedikace před infuzí rituximabu byl metylprednisolon 80 mg i.v., paracetamol 1 000 mg p. o. a bisulepin 1 mg i. v., všichni nemocní měli nitrožilní hydrataci minimálně 2 000 ml/den a alopurinol 300–600 mg/den. V 1. cyklu byl rituximab podáván frakcionovaně v celkové dávce 375 mg/m2 a od 2. cyklu formou rychlé infuze v dávce 500 mg/m2. Výsledky: K rozvoji infuzní reakce po rituximabu došlo u 32 % nemocných v 1. linii a 19 % v 2. linii. Jednalo se převážně o mírné reakce a k závažné toxicitě (stupeň III/IV dle NCI CTCAE – National Cancer Institute – The Common Terminology Criteria for Adverse Events) došlo výjimečně (3 % nemocných v 1. linii a 2 % v 2. linii). Reakce se nejčastěji projevila třesavkou, zimnicí, dušností, horečkou či hypotenzí. U všech nemocných bylo možné dokončit infuzi rituximabu v plánované dávce ve stejný den. Hodnocení léčebné odezvy (overall response rate – ORR) neprokázalo statisticky významné rozdíly mezi nemocnými s reakcí či bez infuzní reakce. Nemocní s infuzní toxicitou měli vyšší absolutní počet lymfocytů (1. linie, 87 vs 56 × 109/l, p = 0,21; 2. linie, 101 vs 14 × 109/l, p = 0,043). Při mediánu sledování 36 měsíců nebyl prokázán statisticky významný rozdíl v PFS (doba přežití bez progrese – progression-free survival) a OS (celkové přežití – overall survival) mezi oběma skupinami. Závěry: Výskyt infuzních reakcí u nemocných s CLL léčených rituximabem je poměrně běžný (32 %), avšak při pečlivé premedikaci jsou reakce velmi dobře zvladatelné a těžká forma je vzácná. Potvrdili jsme velmi dobrou snášenlivost rychlé infuze rituximabu. Naše data neprokázala statisticky významnou souvislost mezi výskytem infuzních reakcí a efektem léčby., Background and Aims: Rituximab in combination with chemotherapy is an effective treatment of patients (pts) with chronic lymphocytic leukemia (CLL). The most frequent adverse event of rituximab is infusion-related toxicity, e.g. cytokine-release syndrome that occurs usually during the first infusion. However, there is scarce data on feasibility and tolerability of rituximab infusions in CLL outside clinical trials. Therefore, we performed a single-center retrospective analysis of the frequency of rituximab infusion-related adverse events during the first- and the second line CLL treatment administered in the routine practice. We also analyzed its relation to parameters of tumor load and possible association with treatment efficacy. The safety of rapid infusion of rituximab in CLL pts was also evaluated. Patients and Methods: We analyzed 108 pts with CLL treated with rituximab-containing regimens between March 2005 and May 2011 at our institution. The most common first-line regimens (n = 66, 47 males, median age 63 years) were FCR (43 pts) and low-dose FCR (13 pts); 10 pts were treated by other protocols. Forty-two pts (32 males, median age, 65 years) underwent second line treatment: 18 pts rituximab-dexamethasone, 7 pts FCR, 7 pts low-dose FCR and 10 pts other regimens. Intravenous hydration (2 000 ml daily on days 0 and 1 of cycle), allopurinol 300–600 mg p. o. daily and premedication with methylprednisolone 80 mg i. v., acetaminophen 1 000 mg p. o. and bisulepine 1 mg i. v. were administered before rituximab infusion. Rituximab was given by fractionated infusion (100 mg for 2 hours, then if tolerated well, the rest of the dose with infusion rate escalation from 100 mg/hour up to 400 mg/hour) at the dose of 375 mg/m2 in the first cycle. Subsequent doses (500 mg/m2) were administered by rapid-infusion protocol. Results: Rituximab infusion-related toxicity occurred in 32 % pts (n = 21) during the first line treatment and 19% pts (n = 8) during the second line treatment. Adverse events were predominantly mild and NCI CTCAE grade III/IV occurred rarely (3% in the first line, 2% in the second line). Infusion toxicity mani­fested predominantly as rigors, chills, fever and hypotension. All patients with adverse events could finish rituximab infusion as initially planned on the same day. Treatment response analysis did not demonstrate statistically significant differences between patients with and without rituximab infusion toxicity. Patients who developed rituximab infusion toxicity had higher absolute lymphocyte count (first line, 87 vs 56 × 109/l, p = 0.21; second line, 101 vs 14 × 109/l, p = 0.043). At the median follow-up of 36 months, there were no statistically significant differences in PFS or OS in both cohorts. Conclusions: Rituximab infusion-related toxicity in pts with CLL is relatively frequent (32%). However, occurrence of infusion-related symptoms can be reduced by proper premedication and severe adverse events are uncommon. In our experience, all patients were able to receive the planned dose of rituximab. Subsequent doses of rituximab could be safely administered by rapid-infusion protocol. We did not find statistically significant association between rituximab infusion toxicity and effectiveness of treatment., and Martin Šimkovič, Pavel Vodárek, Monika Motyčková, Pavel Žák, Lukáš Smolej
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

1837. Inhibice PCSK9 jako nová naděje pro nemocné s familiární hypercholesterolemií, statinovou intolerancí a posléze pro všechny pacienty v nejvyšším kardiovaskulárním riziku? Zaměřeno na alirokumab – Praluent?

Creator:
Češka, Richard
Format:
print, text, and regular print
Type:
model:article, article, Text, přehledy, and TEXT
Subject:
lidé, serinové endopeptidasy, konvertasy proproteinů--antagonisté a inhibitory, monoklonální protilátky--aplikace a dávkování--farmakologie--terapeutické užití, kardiovaskulární nemoci--prevence a kontrola, hypercholesterolemie--farmakoterapie, hyperlipoproteinemie typ II--farmakoterapie, LDL-cholesterol--účinky léků, injekce subkutánní, hypolipidemika--aplikace a dávkování--farmakologie--terapeutické užití, alirocumab, and PCSK9
Language:
Czech and English
Description:
V současné době jsou jak celosvětově (alirokumab byl prvním lékem této skupiny na světě registrovaným americkou lékovou agenturou FDA), tak v Evropě registrována zcela nová hypolipidemika, která se v mnoha směrech odlišují od léků do současnosti podávaných. Přinášejí přitom další významný posun v léčbě poruch tukového metabolizmu i v preventivní kardiologii. Alirokumab je plně humánní monoklonální protilátka proti enzymu PCSK9 (proprotein konvertáza subtilizin/kexin typu 9). Enzym PCSK9 hraje významnou roli v metabolizmu LDL-cholesterolu tím, že ovlivňuje odbourávání, a posléze pak i počet a aktivitu LDL receptorů. Z klinického hlediska je podstatné, že se léky této skupiny podávají parenterálně, subkutánní injekcí. V případě Praluentu? je interval podání 1krát za 2 týdny. Dávka je potom 75 mg nebo 150 mg v injekci s obsahem 1 ml. Z klinického hlediska je významné především to, že alirokumab snižuje koncentraci LDL-cholesterolu o 50–60 %, snižuje hladinu lipoproteinu a o 25–30 %, pozitivně ovlivňuje i další složky lipidového metabolizmu a především má velmi pravděpodobně potenciál ke snížení kardiovaskulárního rizika. I když výsledky morbiditně-mortalitních studií jsou očekávány až v příštích letech, první analýzy vyznívají výrazně ve prospěch klinicky významného snižování KV-příhod. Alirokumab (Praluent?) je možno podávat v monoterapii (zejména u nemocných se statinovou intolerancí), zejména však bude podáván v kombinaci s dalšími hypolipidemiky (zejména statiny) u nemocných, u kterých se nedaří dosáhnout cílových hodnot. Klíčová slova: alirokumab – familiární hypercholesterolemie – hypercholesterolemie – hypolipidemika – Praluent?, At the present time there are novel hypolipidemics registered globally (alirocumab was the first drug of this group in the world registered by an American drug agency FDA) and in Europe, which in many ways differ from the medicines administered until now. They are bringing another advancement in the treatment of disorders of lipid metabolism and in preventive cardiology. Alirocumab is a fully human monoclonal antibody to PCSK-9 enzyme (proprotein convertase subtilisin kexin-9). PCSK-9 enzyme plays an important role in the metabolism of LDL-cholesterol through affecting the breakdown and eventually the amount and activity of LDL-receptors. From the clinical point of view it is essential that drugs from this group are administered parenterally, as a subcutaneous injection. In the case of Praluent? the interval between administration is two weeks. The dose is then 75 or 150mg in a 1ml injection. From the clinical point of view it is particularly important that alirocumab decreases LDL-C concentrations by 50–60%, it decreases Lp/a/ levels by 25–30%, and it also positively influences other components of lipid metabolism and, above all, is very likely to have a potential to decrease a cardiovascular risk. Although the resuIts of morbidity and mortality studies are expected in the coming years, initial analyses strongly indicate a clinically significant reduction of CV events. Alirocumab, Praluent can be administered as monotherapy (mainly to statin-intolerant patients), however it will be primarily administered in combination with the other hypolipidemic drugs (in particular statins) where the effort to reach target values has not succeeded. Key words: alirocumab – familial hypercholesterolemia – hypercholesterolemia – hypolipidemics – Praluent?, and Richard Češka
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

1838. Inhibice systému renin-angiotenzin-aldosteron u srdečního selhání aneb od obecného souhlasu (CONSENSUS) po vzorec myšlení (PARADIGM-HF)

Creator:
Vítovec, Jiří, Špinar, Jindřich, and Špinarová, Lenka
Format:
print, text, and regular print
Type:
model:article, article, Text, přehledy, and TEXT
Subject:
lidé, randomizované kontrolované studie jako téma, inhibitory ACE--terapeutické užití, blokátory receptoru 1 pro angiotenzin II--terapeutické užití, antagonisté mineralokortikoidních receptorů--terapeutické užití, amidy--terapeutické užití, fumaráty--terapeutické užití, pyridiny--terapeutické užití, thiazepiny--terapeutické užití, tetrazoly--terapeutické užití, aminobutyráty--terapeutické užití, srdeční selhání--farmakoterapie--mortalita, aliskiren, omapatrilát, LCZ 696, blokátory mineralokortikoidních receptorů, studie CHARM, studie HEAAL, studie SOLVD, studie ELITE, studie OVERTURE, studie RALES, and studie Val HeFT
Language:
Czech and English
Description:
Podán historický přehled mortalitních studií s inhibicí systému angiotenzin-aldosteron u nemocných s chronickým srdečním selháním. Od studie CONSENSUS po studii PARADIGM-HF se ukazuje, že zlatým standardem léčby jsou inhibitory ACE/blokátory AT1 receptorů pro angiotenzin II – sartany, spolu s blokátory mineralokortikoidních receptorů. Přímý blokátor reninu aliskiren a duální blokátor enalapril s inhibicí neprilysinu se ukázaly jako neúčinné, na druhé straně nový duální inhibitor valsartan + inhibitor neprilysinu LCZ 696 je novým nadějným léčebným přípravkem pro budoucnost léčby chronického srdečního selhání., An historical survey is presented of mortality trials on angiotensin-aldosteron system inhibition in patients with chronic heart failure. From the CONSENSUS trial up to the PARADIGM-HF trial, ACE inhibitors/angiotensin II receptor antagonists (AT1-blockers, ARBs, sartans), along with mineralocorticoid receptor blockers, have been the gold standard of treatment. Both direct renin blocker aliskiren and dual blocker enalapril + neprilysin proved ineffective; on the other hand, the new dual inhibitor valsartan + neprilysin LCZ 696 is a new and promising therapeutic agent for future treatment of chronic heart failure., and Jiří Vítovec, Jindřich Špinar, Lenka Špinarová
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

1840. Inhibitory protonové pumpy a jejich účinek na kosti

Creator:
Ječmenová, Markéta and Kroupa, Radek
Format:
print, text, and regular print
Type:
model:article, article, Text, práce podpořená grantem, přehledy, and TEXT
Subject:
inhibitory protonové pumpy--škodlivé účinky, nemoci kostí--chemicky indukované, fraktury kostí--chemicky indukované, riziko, klinické zkoušky jako téma, metaanalýza jako téma, prospektivní studie, kosti a kostní tkáň--metabolismus, denzitometrie, and lidé
Language:
Czech and English
Description:
Úvod: Inhibitory protonové pumpy (PPI) jsou léky často užívané pro široké spektrum onemocnění horního trávicího traktu. U mnoha pacientů je léčba potřebná chronicky. Ačkoli je dlouhodobé podávání považováno za bezpečné, je v posledních letech věnována široká pozornost možnému zvýšenému výskytu fraktur u uživatelů inhibitorů protonové pumpy, což se promítá i do informací poskytovaných v příbalové dokumentaci léčiv. Cílem práce je poskytnutí přehledu o aktuálních poznatcích v této oblasti a analýza podkladů, na jejichž základě je informace o zvýšeném riziku založena. Výsledky: Základní informace o zvýšeném riziku fraktur u osob užívajících inhibitory protonové pumpy pochází z retrospektivních epidemiologických studií. Dalším zdrojem jsou studie, u nichž byl jako vedlejší cíl sledován vliv inhibitorů protonové pumpy na efekt léčby osteoporózy pomocí bisfosfonátů. Přímá pozorování efektu inhibitorů protonové pumpy na vstřebávání vápníku a vlivu na kosti při hodnocení denzitometrií jsou ojedinělá. Závěr: Jednoznačné určení rizika ovlivnění kostí dle dosavadních pozorování není možné, zvláště při významné polymorbiditě a polypragmazii řady uživatelů inhibitorů protonové pumpy. Žádná práce dosud nehodnotila výskyt rizikových událostí v závislosti na indikaci pro dlouhodobou léčbu. Rutinní sledování kostních parametrů při léčbě PPI není doporučeno. Základem bezpečnosti je správná indikace a omezení nadbytečné preskripce léků., Introduction: The proton pump inhibitors are commonly used drugs for the treatment of the digestive disorders. Many patients require long-term maintenance therapy. The prolonged acid inhibition is considered to be safe, but recently, the attention has been paid to the possible effects on the bone metabolism and the higher incidence of the fractures in patients using the PPIs. The aim of this work is to give a complex overview on the topic and analyse the source of information about the increased risk of the fractures. Results: Several epidemiological studies describe the incidence of the fractures in the patients with PPIs. Further articles, mainly describing the effect of the bisphosphonate therapy for the osteoporosis, also track the PPI effects. The studies dealing with the articles on densitometry targeting on the effect of the PPIs on the bone metabolism are rare. Conclusion: It is not possible to unequivocally determinate the risks of the long term PPI therapy on bone based on the existing studies due to the heterogenous populations, multimorbidity of the patients and the concurrent medication. Untill now, no study has evaluated the incidence of the risk events based on the indication of the long-term therapy. Routine monitoring of the bone parameters during the PPI therapy is not recommended. The safety of the long-term PPI therapy should be based on the clear indication of the prescription., and Markéta Ječmenová, Radek Kroupa
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

Limit your search

Show values starting with
more »

Show values starting with
more »

Show values starting with
more »

Show values starting with
more »

Show values starting with
more »

Show values starting with
more »

Show values starting with
more »

View distribution

Current results range from 1794 to 2016

View larger »