Number of results to display per page
Search Results
2232. Lymeská borelióza
- Creator:
- Bolehovská, Radka, Plíšek, Stanislav, Plíšková, Lenka, Palička, Vladimír, and Čermáková, Zuzana
- Type:
- model:article, article, Text, and TEXT
- Subject:
- lymeská nemoc--diagnóza--terapie, Borrelia burgdorferi--genetika--imunologie, antigenní variace, diferenciální diagnóza, nemoci přenášené klíšťaty, patologické stavy, příznaky a symptomy, diagnostické techniky molekulární--metody, antibakteriální látky--aplikace a dávkování, and lidé
- Language:
- Czech and English
- Description:
- Lymeská borelióza je multiorgánové infekční onemocnění vyvolané spirochetami Borrelia burgdorferi sensu lato, v Evropě zejména Borrelia garinii, Borrelia afzelii a Borrelia burgdoreferi sensu stricto. Vektorem jejich přenosu jsou nejčastěji infi kovaná klíšťata rodu Ixodes (v našich podmínkách Ixodes ricinus). Od roku 1986 do současnosti bylo zaznamenáno 78 952 případů lymeské boreliózy, která je tak šestkrát častější než další onemocnění – klíšťová encefalitida, jehož virus je také přenášen klíšťaty. Onemocnění může probíhat buď bezpříznakově, nebo symptomaticky s velmi rozmanitou klinickou manifestací, např. postižení kůže, kloubů, nervového systému, srdce, s možností přechodu do chronicity, kdy se uplatňují imunopatologické procesy s klinickými relapsy onemocnění. Diagnostika lymeské boreliózy je založena na posouzení klinických projevů, epidemiologické anamnéze a laboratorním vyšetření různých biologických materiálů (např. vyšetření protilátek pomocí ELISA a western blot, elektronová mikroskopie, PCR, eventuálně kultivace). Cílem kauzální antibiotické léčby je odstranění spirochet., Lyme borreliosis is a multi-organ infectious disease caused by spirochetes of the Borrelia burgdorferi sensu lato group, in Europe is primarily caused by Borrelia garinii, Borrelia afzelii and Borrelia burgdoreferi sensu stricto. Most of the time, these bacteria are transmitted infected ticks of the genus Ixodes (in the Czech Republic by Ixodes ricinus). From 1986 till now, it has been described 78,952 cases of Lyme diseases, which is six times more frequent than further disorder transmitted by ticks – encephalitis caused by virus. This infection can been in progress either asymptomatic or symptomatic with very various clinical manifestations as infl iction of the skin, joints, nervous system, heart with possibility to chronic disease with immunopathologic processes and clinical relapses of the disease. The diagnosis of Lyme borreliosis is based on clinical manifestation, epidemiological anamnesis and laboratory testing of different biological materials (for example antibody detection by ELISA and western blot, electron microscopy, PCR, alternatively cultivation). The aim of causal treatment is elimination of spirochetes by antibiotics., Bolehovská R., Plíšek S., Plíšková L., Čermáková Z., Palička V., and Lit.: 26
- Rights:
- http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public
2233. Lymfomy mozku, zobrazovací charakteristiky
- Creator:
- Tupý, Radek, Ferda, Jiří, Kastner, Jan, Mírka, Hynek, and Vokurka, Samuel
- Format:
- braille, text, and regular print
- Type:
- model:article, article, Text, and TEXT
- Subject:
- nádory mozku--diagnóza--patologie, lymfom--diagnóza--patologie, tomografie rentgenová počítačová--metody, magnetická rezonanční tomografie--metody, senzitivita a specificita, retrospektivní studie, and lidé
- Language:
- Czech and English
- Description:
- Cíl: Charakterizovat zobrazovací vlastnosti lymfomů mozku s ohledem na klinický význam tohoto méně častého nádorového onemocnění mozku. Metodika: Retrospektivní analýza výsledků CT a MR zobrazovacích vyšetření u pacientů s ložiskovým lymfomovým postižením mozku diagnostikovaným v naší fakultní nemocnici v letech 2001-2013. Výsledky: Hodnoceno bylo 30 pacientů, medián věku 60 (24-82) let. CT vyšetření provedeno u 25/30 a dostupné k revizi bylo u 20 z nich, MR provedeno u 24/30 a dostupné k revizi bylo u 21 pacientů. Primární a izolované postižení mozku lymfomem (histologicky non-hodgkinský difuzní velkobuněčný lymfom) bylo u 22/30 (73 %), u ostatních se jednalo o non-hodgkinský lymfom se systémovým postižením (4/30) nebo recidivu izolovaně v mozku (4/30). Medián počtu ložisek byl jeden (1-8) a v jednom případě šlo o diseminované postižení s desítky ložisek. Medián velikosti ložisek 28 x 30 x 29 (11 x 16 x 20 až 85 x 76 x 65) mm. Zásadní vlastností lymfomů mozku při MR vyšetření byl nález ložiskového procesu s výrazným, převážně homogenním kontrastním sycením, restrikcí difúze a rozsáhlým kolaterálním edémem s malým expanzivním chováním. Pouze u 2/16 pacientů s provedenou lumbální punkcí byla zastižena přítomnost NHL v likvoru. Závěr: Při specifikaci ložiskového postižení mozku pomocí MR je nutné vždy myslet i na možnost postižení lymfomem a zvolit protokol vyšetření s kontrastní látkou a difuzně váženými sekvencemi. Zobrazovací metody a biopsie by měla být provedena před zahájením kortikoterapie, která modifikuje obraz postižení., Aim: To revise and verify imaging methods characteristics of clinically significant and relatively rare brain lymphomas. Methods: Retrospective analysis of CT and MR imaging methods results in patients with brain lymphoma diagnosed in 2001-2013 at our university hospital. Results: 30 patients with median age of 60 (24-82) years were analysed. CT were performed in 25/30, MR in 24/30 patients, and 20 CT and 21 MR were available for retrospective revision. The primary and isolated brain lymphoma (histologically non-hodgkin Difuse Large B-cell Lymphoma) was defined in 22/30 (73%) patients, in the others the systemic Non-Hodgkin lymphoma (4/30) or isolated relapse (4/30) were present. Median number of NHL lesions was one (1-8), in one case there were tens of lesions present. Median diameter of the lesions was 28 x 30 x 29 (11 x 16 x 20 to 85 x 76 x 65) mm. The fundamental finding in brain lymphoma MR imaging was lesion with marked contrast enhancement, predominantly homogenous, diffusion restriction and large collateral oedema with minimal expantion. Only in 2 out of 16 patients with lumbar puncture, lymphoma presence in fluid was detected. Conclusion: When specifying brain focal lesions on MR, it is necessary to consider lymphoma etiology and to elect imaging protocols with contrast agents and diffusion weighted sequence. Imaging methods and biopsy should be performed prior to start of corticosteroid therapy, as this modifies the characteristics of the lesions., Radek Tupý, Jiří Ferda, Jan Kastner, Hynek Mírka, Samuel Vokurka, and Literatura
- Rights:
- http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public
2234. Lymfomy urogenitálního traktu
- Creator:
- Kovářová, Daniela, Vokurka, Samuel, Dolejšová, Olga, Hora, Milan, Kuntscherová, Jana, Kreuzberg, Boris, and Chudáček, Zdeněk
- Format:
- electronic, electronic resource, and remote
- Type:
- model:article, article, Text, and TEXT
- Language:
- Czech and English
- Description:
- Cíl: Cílem našeho sdělení je přiblížit problematiku lymfomů urologických orgánů prostřednictvím analýzy vlastního souboru pacientů. Metoda: Na Urologické klinice FN Plzeň se za období 2010 až 2015 diagnóza lymfomu vyskytla u deseti pacientů. Provedly jsme retrospektivní analýzu diagnostického procesu, průběhu onemocnění a výsledků léčby. Histologie k potvrzení diagnózy maligního lymfomu byla získaná při chirurgickém výkonu nebo cílenou biopsií. Poté následovala časná imunochemoterapie v režimu R-CHOP (rituximab, cyklofosfamid, vincristin, adriamycin/doxorubicin, prednison), R-COP (bez doxorubicinu). Výsledky: Dominovaly lymfomy varlete u celkem sedmi pacientů, dále se jednalo o lymfom pravé nadledviny, lymfom peripelvické tkáně levé ledviny a lymfom malé pánve v těsném kontaktu s močovým měchýřem. U šesti pacientů s lymfomem varlat a u pacientky s lymfomem peripelvické tkáně levé ledviny bylo dosaženo kompletní remise. U jednoho pacienta s lymfomem varlete a u pacienta s lymfomem pánve v době sepsání práce léčba ještě probíhala a nález regredoval. V případě lymfomu nadledviny bylo dosaženo parciální remise onemocnění. Závěr: Primární nebo sekundární lymfomy urogenitálního traktu se v rámci urologických malignit vyskytují vzácně. Přesto by se na toto onemocnění mělo v diferenciálně diagnostické rozvaze pomýš- let. Role urologa je v zajištění histologické verifikace onemocnění a případně i v chirurgické léčbě, po které následuje terapie vedená hematoonkologem. Časná diagnostika a neodkladná onkologická léčba má zásadní význam v navození kompletní remise a dlouhodobém přežívání nemocných s touto diagnózou., Aim: The aim of this report is to describe the issue of lymphomas of urological organs through the analysis of our own patients. Methods: At the Departement of Urology in Pilsen the diagnosis of malignant lymphoma occured in ten patients in the period 2010 till 2015. We performed a retrospective analysis of the diagnostic process, disease course and outcome. Histology for confirmation of the diagnosis was obtained by surgical operation or targeted biopsy. The patients were thereafter treated by immunochemotherapy R-CHOP (rituximab, cyklophoshamid, vincristine, adriamycin/doxorubicin, prednisone) or R-COP (without doxorubicin). Resluts: Most frequent were testicular lymphomas in seven patients, one case of right adrenal lymphoma, one lymphoma of peripelvic tissue of left kidney and one patient with lymphoma of the small pelvis in close contact to the urinary bladder. Six patients with testicular lymphoma and the patient with lymphoma of peripelvic tissue achieved complete remission. In one patient with testicular lymphoma and the patient with lymphoma of the small pelvis the therapy was ongoing and regression of findings were documented at the time of publication. The patient with adrenal lymphoma achieved partial remission. Conlusion: Primary or secondary urogenital lymphomas are rare urological malignancies. Nevertheless this illness should be contemplated in the differential diagnosis. The role of urologist is to provide surgical treatment and histological verification of the disease, followed by haematooncologal therapy. Early diagnosis and prompt treatment is fundamental for inducing complete remission and for long-term survival of patients with this disease., Daniela Kovářová, Samuel Vokurka, Olga Dolejšová, Milan Hora, Jana Kuntscherová, Boris Kreuzberg, Zdeněk Chudáček, and Literatura
- Rights:
- http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public
2235. Lymfoscintigrafie a radionavigovaná biopsie sentinelových lymfatických uzlin u pacientů s karcinomy příušních žláz
- Creator:
- Koranda, Pavel, Stárek, Ivo, and Zbořil, Vítězslav
- Type:
- model:article, article, Text, and TEXT
- Subject:
- nádory příušní žlázy--diagnóza, sentinelová lymfatická uzlina - biopsie--metody--využití, radioisotopová scintigrafie--metody--využití, technecium 99mTc-agregovaný albumin--diagnostické užití, histologické techniky--využití, lymfadenektomie--metody--využití, staging nádorů--metody--využití, metastázy nádorů--diagnóza, výsledky a postupy - zhodnocení (zdravotní péče), statistika jako téma, lidé, pilotní projekty, scintigrafie, and 99mTc-nanokoloid
- Language:
- Czech and English
- Description:
- Cíl. Posoudit potenciální význam lymfoscintigrafie a radionavigovaná biopsie sentinelových lymfatických uzlin (BSLU) u pacientů s karcinomy příušních žláz. Metoda. Lymfoscintigrafie a BSLU byla provedena u šesti pacientů s karcinomem příušních žláz (T2-4, klinicky NO). U všech pacientů bylo peritumorózně podáno 50 MBq 99mTc-nanokoloidu rozděleně do 4-6 porcí při celkovém objemu 1,5 ml. Lymfoscintigrafie sestávala ze sérií časných a pozdních scintigramů. Radionavigovaná BSLU s následnou elektivní lymfadenektomií a radikální nebo konzervativní parotidektomií byla zahajována v odstupu 3-5 hodin od podání radiofarmaka. Histologický nález na sentinelových lymfatických uzlinách byl porovnán se stavem ostatních uzlin extirpovaných při lymfadenektomii. Výsledky. Sentinelové lymfatické uzliny byly nalezeny u všech šesti pacientů: u čtyř pacientů standardně provedenou BSLU, lx peroperačně gamasondou v extirpovaném materiálu a 1x při intraparotické lokalizaci sentinelové lymfatické uzliny byla tato uzlina nalezena až při patologicko-anatomickém vyšetření extirpované příušní žlázy s tumorem. Histologický byla prokázána metastáza v sentinelové lymfatické uzlině u dvou pacientů, u nichž byly nalezeny metastázy i v nesentinelových lymfatických uzlinách. Nejvýznamnějším zjištěním byl průkaz lokalizace sentinelových lymfatických uzlin v úrovni V, která není součástí standardní lymfadenektomie, proto byl u tří ze šesti pacientů rozsah lymfadenektomie modifikován na základě lymfoscintigrafického nálezu. Závěr. Naše pilotní studie naznačuje, že radionavigovaná BSLU je proveditelná i u pacientů s karcinomy příušních žláz. Lymfoscintigrafie vede k modifikaci rozsahu lymfadenektomie, pokud je prokázán lymfatický odtok do oblastí, které nejsou součástí standardní lymfadenektomie., Aim. To estimate the potential impact of lymphoscintigraphy and radioguided sentinel lymph node biopsy (SLNB) in patients with parotid gland carcinomas. Methods. 6 patients with parotid gland carcinomas (T2-4, clinically NO) underwent lymphoscintigraphy. In all patients 50 MBq of 99mTc-nanocolloid in 1, 5 ml was injected peritumorally in 4-6 small portions around the tumor. The lymphoscintigraphy consisted of series of early and delayed static scintigrams. Radioguided SLNB with subsequent elective lymph node dissection was started 3-5 hours after radiopharmaceutical injection. The surgery was accomplished by the radical or conservative parotidectomy The histopathological status of the sentinel lymph nodes was compared to that of the lymphadenectomy specimens. Results. Sentinel lymph nodes (SLNs) were detected in all 6 patients. Standard radioguided SLNB detected SLNs in 4 patients. In one patient SLN was found using a gammaprobe in the excised tissue. SLNB was not successful in one patient with intraparotidal localization of SLN, but SLN was revealed subsequently in the extirpated parotid gland by a pathologist. Histological examination of excised SLNs detected metastases only in 2 patients in which the lymphadenectomy specimen harbored the metastases as well. SLN were detected in level V (outside the region of usual lymphadenectomy) in 3 patients - the extent of the lymphadenectomy was modified in these patients according to a lymphoscintigraphy. Conclusion. Our pilot study seems to confirm the feasibility of radioguided SLNB in parotid gland carcinomas. It enables to individualize the extent of lymphadenectomy according to the visualized lymphatic outflow., Pavel Koranda, Ivo Stárek, Vítězslav Zbořil, and Lit.: 19
- Rights:
- http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public
2236. M. Bezpečnost a efektivita mechanické trombektomie pomocí stentu Solitaire AB provedené co nejdříve po iniciální intravenózní trombolýze u pacientů s akutní ischemickou cévní mozkovou příhodou
- Creator:
- Köcher, Martin, Šaňák, Daniel, Černá, Marie, Buřval, Stanislav, Prášil, Vojtěch, Veverka, Tomáš, and Král, Michal
- Format:
- braille, text, and regular print
- Type:
- model:article, article, Text, práce podpořená grantem, and TEXT
- Subject:
- trombektomie--využití, bezpečnost, stenty, trombolytická terapie, ischemie mozku--terapie, cévní mozková příhoda--terapie, katetrizace centrálních vén, koronární angiografie, výsledek terapie, heparin, statistika jako téma, výsledky a postupy - zhodnocení (zdravotní péče), časové faktory, mladiství, dospělí, staří, staří nad 80 let, ženské pohlaví, lidé, mužské pohlaví, and lidé středního věku
- Language:
- Czech and English
- Description:
- Cíl. Ischemické cévní mozkové příhody (iCMP) jsou stále jednou z nejčastějších příčin mortality a morbidity postihující i mladší populaci v produktivním věku. Klíčovým faktorem ovlivňujícím prognózu po iCMP je včasná rekanalizace uzavřené mozkové tepny s obnovením perfuze v postižené mozkové tkáni. Cílem práce bylo zhodnocení bezpečnosti a efektivity kombinované revaskularizační terapie sestávající z iniciální intravenózní trombolýzy a přímo navazující mechanické trombektomie u pacientů s akutní iCMP a uzávěrem mozkové tepny. Metoda. Do souboru pacientů byli zařazeni všichni po sobě jdoucí pacienti s akutní iCMP a prokázaným uzávěrem střední mozkové tepny v úseku M1-2 nebo distální části arteria carotis interna nebo uzávěrem arteria basilaris, a to v období od června 2010 do dubna 2012. Všichni nemocní byli léčeni kombinovanou revaskularizační terapií, tzn. iniciální intravenózní trombolýzou a přímo navazující mechanickou trombektomií systémem Solitaire. Iniciální stupeň neurologického deficitu byl stanoven pomocí NIHSS skóre. Výsledný klinický stav byl zhodnocen po 90 dnech pomocí modifikované Rankinovy škály (mRS). Výsledky. Do souboru bylo podle kritérií zařazeno 50 pacientů (průměrný věk 66, 8 ? 14,6 roku) se vstupním mediánem NIHSS skóre 18,0 (8-32). Rekanalizace (TICI 2A, B a 3) bylo dosaženo u 94 % pacientů, kompletní rekanalizace (TICI 3) u 72% pacientů. Průměrný rekanalizační čas (čas od začátku symptomů do dosažení maximální rekanalizace) byl v našem souboru 244,2 ? 87,9 minut. Symptomatické intracerebrální krvácení se vyskytlo u 6 % pacientů. Medián mRS po 90 dnech byl v našem souboru 1, 60 % pacientů mělo devadesátidenní klinický výsledek dle mRS hodnocen jako dobrý (mRS 0-2). Tříměsíční mortalita byla ve sledovaném souboru 14 %. Závěr. Kombinovaná revaskularizační terapie akutní iCMP sestávající z iniciální intravenózní trombolýzy a přímo navazující mechanické trombektomie je bezpečná a efektivní. Okamžité provedení mechanické tromektomie po iniciální intravenózní trombolýze vede k výraznému zkrácení rekanalizačního času, který je rozhodující pro dobrý klinický výsledek u pacientů intervenovaných pro akutní ischemickou cévní mozkovou příhodu., Aim. Ischemic stroke is today one of the leading causes of mortality and morbidity and affects even a younger population of working age. A key factor influencing prognosis after ischemic stroke is early recanalization of close cerebral artery and reperfusion in the affected brain tissue. The aim of our study is to evaluate the safety and effectiveness of re-vascularization combined therapy consisting of initial intravenous thrombolysis and immediately after that performed mechanical thrombectomy in the treatment of patients with acute ischemic stroke. Methods. Consecutive non-selected acute ischemic stroke patients with baseline CTA or MRA documented occlusion of middle cerebral artery (MCA) (segment M1-2) or distal part of internal carotid artery (ICA) or basilar artery (BA) and treated between June 2010 and April 2012 at our stroke center were included in the study. All patiens were treated by combined therapy consisting of initial intravenous thrombolysis and immediately after that performed mechanical thrombectomy by Solitaire stent. Stroke severity was assessed using National Institutes of Health Stroke Scale (NIHSS), 90-day clinical outcome using modified Rankin Scale (mRS). Results. Fifty enrolled patients (mean age 66.8 ? 14.6 years) had baseline median NIHSS 18.0 (8-32). Overall recanalization (TICI 2A, B and 3) was achieved in 94% of patients, complete (TICI 3) in 72% of patients. The mean time from stroke onset-to-maximal recanalization was 244.2 ? 87.9 min. Symptomatic intracerebral hemorrhage occurred in 6% of patients. The median mRS score at 90 days was 1 and 60% patients had good outcome (mRS 0-2). Overall 3-month mortality was 14%. Conclusion. Combined revascularization therapy of acute ischemic stroke consisting of initial intravenous thrombolysis and immediately after that performed mechanical thrombectomy is safe and effective. Immediate performing of the mechanical thrombectomy after initial intravenous thrombolysis leads to a significant reduction of recanalization time, which is critical for good clinical outcome in patients treated for acute ischemic stroke., Köcher M, Šaňák D, Černá M, Buřval S, Prášil V, Veverka T, Král, and Literatura
- Rights:
- http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public
2237. Má tělesná výška vliv na závažnost chronického žilního onemocnění na dolních končetinách?
- Creator:
- Spáčil, Jiří
- Format:
- print, text, and regular print
- Type:
- model:article, article, Text, and TEXT
- Subject:
- dospělí, lidé, lidé středního věku, mladý dospělý, mužské pohlaví, staří, staří nad 80 let, ženské pohlaví, dolní končetina--krevní zásobení, duplexní dopplerovská ultrasonografie--statistika a číselné údaje, pletysmografie--statistika a číselné údaje, tělesná výška, žilní insuficience--ultrasonografie, chronická nemoc, varixy--ultrasonografie, cvičení, index tělesné hmotnosti, statistika jako téma, and chronické žilní onemocnění
- Language:
- Czech and English
- Description:
- Úvod: Vliv obezity na chronické žilní onemocnění je znám. Vliv tělesné výšky dosud nebyl studován, přestože ve vertikální poloze je žilní tlak zřetelně ovlivněn hydrostatickým tlakem. Metodika: U 124 mužů a 392 žen s podezřením na chronické žilní onemocnění jsme vyšetřili 1 026 dolních končetin. K hodnocení klinického stavu jsme použili CEAP klasifikaci. Duplexní sonografií jsme vyloučili obliterace hlubokých žil a hodnotili přítomnost refluxu. Žilní funkce jsme hodnotili podle výkonnosti žilní pumpy při cvičení a podle doby opětného žilního návratu. Výsledky: Potvrdili jsme známý, statisticky vysoce významný, vztah mezi věkem a hmotností a závažností klinického stavu a přítomnosti refluxu. Prokázali jsme významné vztahy mezi klinickým stavem a pletyzmografickými parametry. Neprokázali jsme statisticky významný vztah mezi tělesnou výškou a klinickým stavem, dobou žilního návratu po cvičení a přítomnosti reflexu a jen slabý vztah k výkonnosti žilněsvalové pumpy na pravé dolní končetině. Závěr: Neprokázali jsme vliv tělesné výšky za závažnost chronického žilního onemocnění., Introduction: The effect of obesity on chronic venous disease has been known. The effect of body height has not been studied until now, although venous pressure is clearly influenced by hydrostatic pressure in the vertical position. Methods: We have examined 1 026 lower extremities in 124 men and 392 women with suspected chronic venous disease. Their clinical condition was evaluated using CEAP classification. Duplex sonography was used to exclude deep venous occlusion and to evaluate any present reflux. Venous functions were evaluated based on venous pump performance during exercise and according to venous refilling time. Results: We confirmed the known, statistically highly significant relationship between age and weight, and severity of clinical condition and presence of reflux. We provided evidence of significant relationships between the clinical condition and plethysmographic parameters. We did not demonstrate a statistically significant relationship between body weight and clinical condition, venous refilling time after exercise and presence of reflux, and only a weak relationship with respect to the performance of venous muscle pump in the right lower extremities. Conclusion: We did not demonstrate an effect of body height on the severity of chronic venous disease., and Jiří Spáčil
- Rights:
- http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public
2238. Má věk nemocných s chronickou myeloidní leukemií při léčbě imatinibem vliv na dosaženou léčebnou odpověď?
- Creator:
- Bělohlávková, Petra, Voglová, Jaroslava, Radocha, Jakub, and Žák, Pavel
- Format:
- print, text, and regular print
- Type:
- model:article, article, Text, and TEXT
- Subject:
- dospělí, lidé, lidé středního věku, mladý dospělý, mužské pohlaví, staří, staří nad 80 let, ženské pohlaví, benzamidy--aplikace a dávkování--škodlivé účinky, piperaziny--aplikace a dávkování--škodlivé účinky, pyrimidiny--aplikace a dávkování--škodlivé účinky, chronická myeloidní leukemie--farmakoterapie, věkové faktory, výsledek terapie, retrospektivní studie, nežádoucí účinky léčiv, Kaplanův-Meierův odhad, věk při počátku nemoci, inhibitory proteinkinázy--aplikace a dávkování--škodlivé účinky, and imatinib
- Language:
- Czech and English
- Description:
- Úvod: Léčba chronické myeloidní leukemie (CML) tyrozinkinázovými inhibitory (TKI) výrazně ovlivnila přežití nemocných všech věkových kategorií. V naší práci retrospektivně analyzujeme dosaženou léčebnou odpověď a toxicitu léčby imatinibem podle věku pacientů (≤ 60 let vs > 60 let). Tito nemocní na našem pracovišti zahájili léčbu imatinibem v letech 2001–2013 a léčba trvala minimálně 18 měsíců. Pacienti a metodika: Celý soubor představuje 103 pacientů (52 žen, 51 mužů) s mediánem věku v době diagnózy CML 55 let (rozpětí 19–88 let). Skupina mladších pacientů zahrnuje 68 pacientů (31 žen, 37 mužů) s mediánem v době diagnózy 43 let (rozpětí 19–59 let) a skupinu starších pacientů tvoří 35 pacientů (21 žen, 14 mužů) s mediánem věku v době diagnózy 70 let (rozpětí 61–86 let). Medián dávky imatinibu byl v obou skupinách shodný 400 mg denně (rozpětí 200–600 mg). Výsledky: V průběhu léčby jsme pozorovali ve skupině starších pacientů vyšší četnost výskytu hematologické toxicity (p = 0,0059). Po 12 měsících léčby bylo dosaženo kompletní cytogenetické odpovědi (CCyR) u 90 % mladších pacientů a u 74 % starších pacientů, velké molekulární odpovědi (MMR) po 18 měsících léčby bylo dosaženo u 79 % mladších pacientů a 63 % starších pacientů. Závěr: Tyto výsledky představují v obou skupinách velmi dobrou léčebnou odpověď bez vlivu věku v době diagnózy na dosažení této odpovědi., Introduction: Treatment of chronic myeloid leukemia (CML) with tyrosine kinase inhibitors (TKI) has significantly changed the survival of patients of all age categories. In our work, we have tried retrospectively to analyze a therapeutic response and toxicity of imatinib according to age of patients (≤ 60 years vs > 60 years). Patients have started treatment with imatinib in 2001–2013 in our department. The duration of treatment was at least 18 months. Patients and methods: The whole group contains 103 patients (52 women, 51 men) with a median age at diagnosis of CML 55 years (range 19–88 years). The first group includes 68 the younger patients (31 women, 37 men) with a median age at diagnosis 43 years (range 19–59 years) and the second group 35 the elderly patients (21 women, 14 men) with a median age at diagnosis 70 years (range 61–86 years). Median imatinib dose in both groups was the same – 400 mg per day (range 200–600 mg). Results: In the elderly patients we observed higher rates of hematological toxicities (p = 0.0059). After 12 months treatment, a complete cytogenetic response (CCyR) was achieved in 90 % of younger patients and in 74 % of the elderly patients, respectively. Major molecular response (MMR) at 18 months treatment was achieved in 79 % of the younger group and in 63 % of the elderly group. Conclusion: The results represent in both groups very good therapeutic response independent of age of patients at the time of CML diagnosis., and Petra Bělohlávková, Jaroslava Voglová, Jakub Radocha, Pavel Žák
- Rights:
- http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public
2239. Magnesium urinary excretion in diabetic adolescents
- Creator:
- Drižiene, Žaneta
- Type:
- model:article and TEXT
- Language:
- English
- Rights:
- http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public
2240. Magnetická detekce sentinelových uzlin u karcinomu prsu metodou SentiMag
- Creator:
- Coufal, Oldřich, Fait, Vuk, Lžičařová, Eva, Chrenko, Vojtěch, and Žaloudík, Jan
- Format:
- print, text, and regular print
- Type:
- model:article, article, Text, práce podpořená grantem, and TEXT
- Subject:
- nádory prsu--radioizotopová diagnostika, kontrastní látky--diagnostické užití, sentinelová lymfatická uzlina - biopsie, magnetitové nanočástice--diagnostické užití, pilotní projekty, technecium 99mTc-agregovaný albumin--diagnostické užití, lymfoscintigrafie, radiofarmaka, dospělí, staří, ženské pohlaví, lidé, and lidé středního věku
- Language:
- Czech and English
- Description:
- Úvod: Cílem práce bylo zjistit prostřednictvím pilotní studie proveditelnosti, zda nový systém detekce sentinelové uzliny „SentiMag“ je v naší praxi u karcinomu prsu srovnatelný se současným standardem detekce pomocí radioizotopu. Metody: 20 pacientek s karcinomem prsu indikovaných k biopsii sentinelové uzliny absolvovalo lymfatické mapování standardní metodou a navíc také pomocí látky Sienna+. Při operaci byly sentinelové uzliny detekovány preferenčně systémem SentiMag, gamma sonda byla použita pouze pro kontrolu, zda byly exstirpovány všechny sentinelové uzliny. Výsledky: Sentinelová uzlina byla nalezena ve všech případech. 18x došlo k souladu obou metod, kdy uzlina vykazující ex vivo nejvyšší hodnotu magnetismu byla současně uzlinou vykazující nejvyšší radioaktivitu. Metastáza v sentinelové uzlině byla zjištěna u 3 pacientek. Je velmi pravděpodobné, že při samostatném použití systému SentiMag bychom dosáhli stejných výsledků jako při použití standardní metody. Závěr: Metoda detekce sentinelových uzlin pomocí systému SentiMag je v praxi použitelná a v základních parametrech srovnatelná se současným zlatým standardem, tj. detekcí pomocí radioizotopu a gamma sondy. Metoda by mohla najít uplatnění především na chirurgických odděleních s problematickou dostupností nukleární medicíny, ale potenciálně na všech pracovištích realizujících sentinelové biopsie u karcinomu prsu a výhledově i u dalších relevantních diagnóz. Klíčová slova: karcinom prsu – sentinelová uzlina – biopsie sentinelové uzliny – lymfoscintigrafie – SentiMag, Introduction: The aim of this study was to assess the feasibility of the new detection system of sentinel lymph nodes in breast cancer (SentiMag) and to compare its use to the standard method of detection with a radioisotope and a gamma-probe. Methods: Twenty breast cancer patients scheduled for sentinel lymph node biopsy underwent standard lymphatic mapping with a radioisotope and also with the Sienna+ tracer. During the surgery, sentinel lymph nodes were identified preferably with the SentiMag system. The gamma-probe was used only at the end of the surgery to verify whether all sentinel lymph nodes had been harvested. Results: The sentinel lymph node was detected in all cases. Both methods agreed in 18 cases, i.e. the lymph node with the highest magnetic value ex vivo was the same node as the one with the highest radioactivity. A metastasis in the sentinel lymph node was found in three patients. It is very likely that with the sole use of the SentiMag system, the results would have been identical to those of using the standard method with a radioisotope and the gamma-probe. Conclusion: The new magnetic detection method of sentinel lymph nodes (SentiMag) is feasible and clinically comparable to the gold standard method of detection with a radioisotope and the gamma-probe in patients with breast cancer. The new method could find its use not only in hospitals where the department of nuclear medicine is not available but in all hospitals performing sentinel lymph node biopsies in breast cancer and possibly other types of cancer. Key words: breast cancer – sentinel node – sentinel lymph node biopsy – lymphoscintigraphy – SentiMag, and O. Coufal, V. Fait, E. Lžičařová, V. Chrenko, J. Žaloudík
- Rights:
- http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public