Úvod: Fúzní transkript BCR-ABL, prokazatelný v periferní krvi nebo vzorku kostní dřeně, je specifickým molekulárním markerem chronické myeloidní leukémie a akutní lymfoblastické leukémie s nálezem Filadelfského chromozomu. Moderní kvantitativní molekulárně biologická vyšetření jsou založená na technologii real-time PCR a fluorescenčních sondách komplementárních vůči vyšetřovanému DNA/cDNA templátu. Současný trend v laboratorní medicíně a aplikované molekulární biologii podporuje snahu o externí hodnocení kvality a přenositelnost výsledků kvantitativních PCR analýz. Cílem studie je porovnat diagnostický význam dvou analytických systémů určených pro kvantifikaci BCR-ABL s ohledem na současná doporučení programu Europe Against Cancer Program (EAC). Materiál a metody: Celkem bylo analyzováno 148 vzorků (143 vzorky periferní krve a 5 aspirátů kostní dřeně) získaných od 80 dospělých jedinců. Vzorky byly vyšetřeny paralelně dvěma kvantitativními postupy s normalizací na příslušný house-keeping gen. První postup byl založen na reverzní transkripci RNA pomocí enzymu Superscript III (Invitrogen) a kvantifikaci BCR-ABL soupravou M-bcr FusionQuant Kit (Ipsogen). Druhý postup používal soupravu LightCycler t(9;22) Quantifi cation Kit (Roche). Výsledky: Kalibrační rovnice pro BCR-ABL gen (FusionQuant) byla: CT = -3,54 . log(conc BCR-ABL) + 42,33; automatický threshold = 0,06, korelační koeficient r = -1,00, reakční účinnost = 92 %. Souprava firmy Roche nepoužívá pro kvantifikaci BCR-ABL genu kalibrační proces. Kalibrační rovnice pro ABL gen (FusionQuant) byla CT = -3,53 . log(conc ABL) + 40,91, threshold pro ABL = 0,08, r = -1,00, reakční účinnost = 91 %. Kalibrační rovnice pro G6PDH gen (Roche) byla CT = -3,2 . log(conc G6PDH) + 30,9, r = -1,00, reakční účinnost = 100 %. Minimální koncentrace BCR-ABL stanovitelná soupravou FusionQuant byla 10 kopií v 5 µl použité cDNA. Nejnižší relativní koncentrace BCR-ABL stanovitelná soupravou Roche byla 0,001 %. Experimentální data ukázala lineární závislost mezi hodnotami relativní koncentrace BCR-ABL dosaženými oběma metodami s korelačním koeficientem r = 0,77, p < 0,001. Závěr: Mezi principiální rozdíly obou testovaných souprav patří výběr house-keeping genu použitého pro normalizaci koncentrace BCR-ABL. V souladu s doporučeními programu Europe Against Cancer jsme pro rutinní vyšetření v naší laboratoři zvolili soupravu FusionQuant s normalizací na ABL gen. Klíčová slova: BCR-ABL, kvantifikace, real-time PCR, house-keeping gen, ABL gen, EQA., Objective: A BCR-ABL fusion transcript found in peripheral blood or bone marrow is a specific molecular marker of chronic myeloid leukemia and Philadelphia chromosome – positive acute lymphoblastic leukemia. Modern quantitative analyses in molecular biology are based on real-time PCR technology and fluorescent probes targeted to a complementary part of DNA/cDNA templates. A current trend in laboratory medicine and applied molecular biology is to support proficiency testing and transferability of results of quantitative PCR analyses. The goal of the study is to compare the diagnostic impact of two used systems for BCR-ABL quantification with respect to recommendations of the Europe Against Cancer Program (EAC) unifying the used BCR-ABL methodology. Material and Methods: A total of 143 peripheral blood specimens and 5 bone marrow aspirates from 80 adult subjects were analysed. Two quantitative procedures were simultaneously examined. Procedure I was based on Superscript III reverse transcription (Invitrogen) and M-bcr FusionQuant Kit (Ipsogen) for relative quantification of BCR-ABL. In procedure II we used LightCycler t(9;22) Quantification Kit (Roche). Results: The calibration curve for BCR-ABL gene (FusionQuant) was: CT = -3.54 . log(conc BCR-ABL) + 42.33; automatic threshold = 0.06, correlation coefficient (r) = -1.00, reaction efficiency = 92%. The Roche kit does not use any calibration process for BCR-ABL. The calibration curve for ABL gene (FusionQuant) was CT = -3.53 . log(conc ABL) + 40.91, ABL threshold = 0.08, r = -1.00, reaction efficiency = 91%. The calibration curve for G6PDH control gene (Roche) was CT = -3.2 . log(conc G6PDH) + 30.9, r = -1.00, reaction efficiency = 100%. The limit of quantification for BCR-ABL (FusionQuant) was 10 copies in 5 µl of the used cDNA. The lowest relative concentration of BCR-ABL detectable by the Roche assay was 0.001 %. The experimental data showed a close linear association in relative quantity of BCR-ABL received by the examined assays with r = 0.77, P < 0.001. Conclusions: The principal difference between the tested procedures is the house-keeping gene used for normalization of BCR-ABL quantity. In agreement with the Europe Against Cancer strategy we have selected ABL gene as a normalization gene for our lab., Beránek M., Hegerová J., Voglová J., Bělohlávková P., and Lit.: 17
Jaterní cirhóza je závěrečným morfologickým stadiem většiny jaterních onemocnění s následným rizikem vzniku dekompenzace a komplikací (portální hypertenze, HCC). V současnosti je však zjevné, že jde o dynamický obousměrný proces s možností další progrese, ale i regrese fibrózy/cirhózy v případě možnosti kauzální léčby základního hepatologického onemocnění. Určení stadia a pokročilosti jaterní fibrózy je naprosto klíčové pro další péči o nemocného, určení prognózy a eventuálně indikaci léčby. V současnosti jsou již preferovanou možností neinvazivní metody detekce jaterní fibrózy (sérové, elastografické), které v této indikaci pomalu nahrazují jaterní biopsii. Tyto metody umožňují přesný odhad prognózy nemocného a především dlouhodobé neinvazivní sledování vývoje jaterního onemocnění. Chronická hepatitida C je jednou z nejčastějších příčin jaterní cirhózy. Vyléčení hepatitidy C je klíčové pro zlepšení prognózy pacientů a snížení rizika rozvoje komplikací. V oblasti léčby tohoto onemocnění se v posledních letech odehrála farmakologická revoluce, nevídaná v jiných oborech interní medicíny. Díky přesnému zmapování a porozumění cyklu virové replikace byla do klinické praxe uvedena řada přímo působících antivirotik, která jednak umožnila po 20 letech z léčby vyřadit interferonové preparáty (řada nežádoucích účinků), ale především zvýšila účinnost léčby HCV do oblasti 95–100 % vyléčených pacientů po 12 týdnech kombinované léčby. Tyto preparáty jsou v podstatě bez nežádoucích účinků a léčba trvá 12–24 týdnů (s možností i zkrácení na 8 týdnů). Jejich hlavní nevýhodou v současne době je extrémně vysoká cena. Klíčová slova: antivirotika – chronická hepatitida C – jaterní cirhóza – léčba, Cirrhosis of the liver is the final morphological stage of most liver diseases with subsequent risk of decompensation and complications (portal hypertension, HCC). At present it is apparent, however, that a dynamic two-way process is involved with a possibility of further progression, but also regression of fibrosis/cirrhosis provided that causal treatment of the basic hepatologic disease is possible. Determining the stage and level of fibrosis progression is absolutely key to further care of the patient, establishment of the prognosis and possibly the treatment indication. At present non-invasive methods of liver fibrosis are the preferred option already, (serum, elastography), which for this indication gradually replace a liver biopsy. These methods allow for an exact estimate of the patient‘s prognosis and first of all long-term non-invasive following of the liver disease development. Chronic hepatitis C is one of the most frequent causes of liver cirrhosis. The healing of hepatitis C is essential for the improvement of patients‘ prognosis and reduction of the risk of complications development. In the field of treatment of this disease a pharmacological revolution has taken place in recent years, unprecedented in the other fields of internal medicine. Due to the exact description and understanding of the cycle of virus replication, a number of direct-acting antiviral drugs have been introduced to the clinical practice, which made it possible to remove interferon preparations (numerous adverse effects) from the treatment after 20 years, but first of all they increased the effect of HCV treatment, reaching approx. 95–100 % healed patients after 12 weeks of the combined therapy. These preparations are essentially free from adverse effects and the treatment lasts 12–24 weeks (with an option of its shortening to 8 weeks). Their main disadvantage is their extremely high cost at the present time. Key words: antiviral drugs – chronic hepatitis C – liver cirrhosis – treatment, and Václav Hejda
Karcinom prostaty (CaP) je třetí nejčastější příčinou úmrtí u mužů na zhoubné nádory v ČR a celosvětově představuje každý desátý nádor u mužů. Aplikace mikroanalytických technologií DNA a proteomiky otevírá možnosti rozlišit pomalu rostoucí a agresivní nádory pomocí molekulárních „otisků“. S využitím nové molekulárně biologické metody byl objeven onkogen, který se vyskytuje u většiny CaP, a objasněn je i mechanismus jeho vzniku translokací promotorové oblasti TMPRSS2 genu do lokusu rodiny transkripčních faktorů ETS. Aktivátor transkripce STAT5 byl identifikován jako důležitý faktor pro přežití buněk CaP. Značný pokrok byl také učiněn ve vysvětlení úlohy epigenetických faktorů pro genezi CaP. Zatím nevýrazné výsledky přineslo hledání lokusů zodpovědných za dědičnou formu tohoto onemocnění. Zvyšuje se význam technik umožňujících detekci a charakterizaci cirkulujících nádorových buněk. Byla uvedena téměř stovka markerů, které by mohly být použitelné pro diagnostiku CaP. Prostatický sérový antigen (tPSA) a jeho odvozené parametry (měrná hmotnost, poměr koncentrace tPSA a přechodové zóny, růst koncentrace tPSA/rok, věkově specifický interval koncentrací tPSA, index volný PSA/tPSA, doba ke zdvojnásobení koncentrace tPSA) mohou významně přispívat k diferenciální diagnostice CaP. Průměrné náklady na včasný záchyt CaP v ČR činí asi 8650 Kč na každý zachráněný rok života. Podrobně byly studovány: kallikrein hK2, kallikrein hK11, glutathion-S- -transferáza ?1, prostatický antigen kmenových buněk, prostatický specifický membránový antigen, telomerázová reverzní transkriptáza, jakož i chromogranin A. Sledování markerů CaP v moči se rovněž věnuje značné úsilí a bylo testováno více než 20 různých markerů, ale rozsah studií je dosud malý., Prostate cancer (CaP) is the 3rd leading cause of mortality from cancer in the Czech Republic. Every 10th cancer disease worldwide in men is CaP. Microanalytical DNA technologies and proteomic techniques provide us with new opportunities enabling us to distinguish slowly growing tumors from aggressive ones by means of molecular “prints“. A new oncogene present in most of CaPs was discovered and mechanism of this event was explained, using a new molecular biology method. The oncogene is generated by translocation of promotor region of TMPRSS2 gene to the locus of ETS family of transcription factors. STAT5 transcription activator was identified as a factor critical for CaP cells survival. A considerable progress has been made in explanation of the epigenetic factors role in the CaP genesis. The results of search for the inherited CaP- -responsible locus are still not convincing. The significance of techniques for the detection and characterization of circulating tumor cells has increased. Almost 100 markers potentialy usefull for CaP diagnosis have been reported. Serum Prostate Specific Antigen (PSA) and derived parameters (tPSA density, tPSA/transition zone ratio, tPSA velocity, age-specific tPSA levels, free PSA/total PSA index, tPSA doubling time) can significantly contribute to the differential diagnosis of CaP. The average costs for early detection of CaP in CR are 8650 CZK for one year of patient‘s life. Kallikrein hK2, kallikrein hK11, glutathion-Stransferase ?1, Stem Cells Prostatic Antigen, Prostate-specific membrane antigen, Telomerase Reverse Transcriptase, and Chromogranin A were studied in details. Considerable effort was put into urine CaP markers monitoring. More than 20 different urine markers have been studied but the populations have been small., Petr Štern, K. Vranovský, Kristian Šafarčík, and Lit.: 24
Onkologickí pacienti sú často liečení potenciálne kardiotoxickou liečbou. Ku kardiotoxickým komplikáciám patria menej závažné (relatívne benígne arytmie) až život ohrozujúce stavy (ischémia/infarkt myokardu, zlyhanie srdca, kardiomyopatia). Toxickým vplyvom chemoterapeutík môže dochádzať k porušeniu integrity sarkolémy, uvoľneniu bioaktívnych látok do tkanív a cirkulácie a v konečnom dôsledku k nekróze/apoptóze myocytov. Korelátom rozsahu a závažnosti poškodenia myokardu môžu byť hladiny kardiomarkerov v sére. V súvislosti s včasnou detekciou abnormalít myokardu sa v súčasnosti kardiologický výskum zameriava na hľadanie biochemických markerov s vysokou špecificitou, senzitivitou a prediktívnou hodnotou. Výpovedná hodnota štandardne stanovovaných kardiomarkerov (myoglobínu, CK-MB masy, CK-MB, sčasti aj CK) nie je dostatočná. Pribúdajú dôkazy o užitočnosti nátriuretických peptidov a kardiálnych troponínov v diagnostike a monitorovaní skorej a neskorej, klinickej a subklinickej kardiotoxicity v dôsledku protinádorovej liečby. Článok sumarizuje klinické štúdie týkajúce sa diagnostiky a sledovania kardiotoxicity pomocou nátriuretických peptidov a kardiálnych troponínov u bývalých onkologických pacientov., Dagmar Urbanová, Beata Mladosievičová, and Lit.: 63
Kardiorenální syndrom je onemocnění srdce a ledvin, kdy akutní či chronické onemocnění jednoho orgánu vede k akutnímu či chronickému postižení orgánu druhého. Srdeční selhání vede k poklesu srdečního výdeje a aktivaci sympatického nervového systému a vazokontrikčních působků, tím postupně dochází ke snížení prokrvení ledvin, vazokonstrikci renálních cév, poklesu glomerulární filtrace s postupným rozvojem renálního selhání. Dalšími faktory jsou zvýšení venózního tlaku vedoucí k renální venózní kongesci, zvýšení hladin cirkulujících cytokinů a snížená odpověď ledvin na natriuretické peptidy. Jsou rozebrány patofyziologické mechanizmy, charakteristika nemocných, úloha některých léků a vztah proteinurie a anémie u KR syndromu. Klíčová slova: srdeční selhání – selhání ledvin – prognóza – léčba, Cardiorenal syndrome is defined as a disorder of the heart and kidneys whereby acute or chronic dysfunction in one organ may induce acute or chronic dysfunction of the other. Heart failure with decreased cardiac output and activation of the sympathetic nervous system and vasocontrictory substances leads to hypoperfusion of the kidneys, decrease of glomerular filtration rate and eventually development of renal failure. Other factors include increased venous pressure leading to renal venous congestion, increased levels of circulating cytokines and decreased renal response to natriuretic peptides. In this review, we assess the pathophysiological mechanisms, patient characteristics, role of certain drugs, and the relationship of the anemia and proteinuria in cardiorenal syndrome. Keywords: heart failure – renal failure – prognosis – treatment, and Kilianová A., Vítovec J.
V kritickém review na stránkách Clinica Chimica Acta se trojice autorů z Ústavu klinické chemie a patobiochemie Univerzitní nemocnice v německých Cáchách věnuje klinické a laboratorní problematice jaterní fibrózy [Gressner O. A., Weiskirchen R., Gressner A. M. Biomarkers of liver fibrosis: Clinical translation of molecular pathogenesis or based on liver-dependent malfunction tests. Clinica Chimica Acta 381, 2007, p.107–113]. Článek má nesporný edukační charakter. Není však jen synopsí aktuálního stavu poznání příslušných markerů, ale také střízlivým hodnocením jejich diagnostického a prognostického potenciálu. Přinášíme zde obsáhlý výtah tohoto článku., In the critical review three authors from University Hospital in Aachen, Germany, pursue the clinical and laboratory problems of liver fibrosis [Gressner O. A., Weiskirchen R., Gressner A. M. Biomarkers of liver fibrosis: Clinical translation of molecular pathogenesis or based on liver-dependent malfunction tests. Clinica Chimica Acta, 2007, 381, p. 107– 113]. Their article undoubtedly possesses an educational design. However, it is not only synopsis of the actual state of the art in the knowledge of respective markers, but also rational evaluation their diagnostic and prognostic potential. Herewith we bring an extensive digest of the article., Petr Schneiderka, and Lit.: 20
Vrozené vývojové vady postihují dle údajů WHO přibližně 3 % novorozenců a jsou každoročně příčinou úmrtí přibližně 270 000 novorozenců na světě. Dle aktuálního doporučení ČGPS pro péči o fyziologické těhotenství by každé těhotné ženě měl být v 1. trimestru nabídnut screening nejčastějších morfologických a chromozomálních vrozených vývojových vad plodu a poskytnuta informace o metodách screeningu, poskytovatelích i formě úhrady. Preferován by měl být kombinovaný screening v 1. trimestru těhotenství, zatím však není hrazen z prostředků veřejného zdravotního pojištění. Cílem článku je poskytnout lékařům přehlednou informaci o současných možnostech screeningu vrozených vývojových vad plodu, která jim může usnadnit vysvětlení a doporučení screeningových testů těhotné ženě., Congenital anomalies affect an estimated 3 % of infants and result in approximately 270 000 newborn’s death during the first 28 days of life every year in the world. Following current recommendation of the Czech Society of Gynaecology and Obstetrics for the care for low-risk pregnancies every pregnant woman should be offered the screening for the most common congenital fetal defects in the first trimester. She should be also informed about the methods of screening, including their cost and providers. First trimester screening by combined test should be recommended the most, although its cost cannot be covered by the health insurance yet. The aim of this article is to provide an overview about the methods of screening for congenital fetal defects with comparison of their performance. This summary should help clinicians with counselling the pregnant woman about the screening options for congenital defects in the pregnancy., and Veronika Frisová
Myeloperoxidáza (MPO) je obsažena v azurofi lních granulích neutrofi lních granulocytů a v lyzosomech monocytů. Při aktivaci neutrofi lních granulocytů ve spojitosti s fagocytózou jsou v nich vytvářeny volné radikály a další reaktivní formy kyslíku, které jsou nakonec za katalytického působení MPO přeměňovány na kyselinu chlornou, která je až padesátkrát účinnější v zabíjení mikrobů než peroxid vodíku. Cílem přehledu je seznámit čtenáře s funkcí MPO, metodami stanovení a zejména s klinickými konsekvencemi jejího defi citu či naopak nadprodukce. Pro stanovení koncentrace MPO v plazmě jsou k dispozici imunochemické metody založené na principu ELISA, využívající obvykle dvě různé anti-MPO protilátky, z nichž jedna je značená peroxidázou (sendvičová metoda). V poslední době se na trh dostává souprava MPO fi rmy Abbott Laboratories určená pro imunochemické analyzátory řady ARCHITECT. Jedná se o imunoanalytické stanovení rovněž na principu sendvičové metody, konkrétně jde o chemiluminiscenční imunoanalýzu na mikročásticích (CMIA). Hereditární defi cit MPO není asi v polovině případů doprovázen žádnými příznaky, ostatní pacienti obvykle nemají problém se zabíjením bakterií, jsou však ohroženi mykotickou infekcí, zejména při oslabení organismu jinou závažnou chorobou. V poslední době se však ukazuje, že význam má nález zvýšené koncentrace MPO v plazmě. Ta může totiž pocházet z aktivovaných neutrofi lních granulocytů a makrofágů, které infi ltrují aterosklerotický plát a produkcí proteolytických enzymů a MPO způsobují jeho destabilizaci a náchylnost k ruptuře. Opakovaně bylo prokázáno, že osoby s akutní koronární příhodou, ale i se známkami kardiální insufi cience mají zvýšenou koncentraci MPO v plazmě. MPO se jeví nejen jako slibný ukazatel nestabilního plátu, ale má i prognostický význam s ohledem na vznik další koronární příhody a celkové přežití nemocných., Myeloperoxidase (MPO) is present in azurophilic granules of neutrophil granulocytes and in lysosomes of monocytes. During activation of neutrophils in connection with phagocytosis these cells produce free radicals and other reactive oxygen species, which are fi nally converted to hypochlorous acid under catalytic action of MPO; this compound is fi fty times more active in killing microbes then hydrogen peroxide. Aim of this review is to inform about the function of MPO, methods of its determination and above all about clinical consequences of MPO defi cit or, on the contrary, its overproduction. Immunochemical methods based on ELISA principle are available for MPO determination; in most cases they use two different anti-MPO antibodies, one on of them being labeled with peroxidase (sandwich method). Recently Abbott Laboratories offer reagent kit for MPO determination, intended for immunochemical analyzers ARCHITECT. It is an immunoanalytical determination also based on a principle of sandwich method, namely chemiluminescent microparticle immunoanalysis (CMIA). Hereditary MPO defi ciency is in approximately half of cases asymptomatic, other patients usually have no problem with killing of bacteria but they are endangered by mycotic infections, above all when they are weakened by other serious disease. During last several years fi nding of increased plasma MPO concentration appeared to have a clinical signifi cance. It can anyway originate from activated neutrophil granulocytes and macrophages, which infi ltrate atherosclerotic plaque and through overproduction of proteolytic enzymes and MPO cause its destabilization and susceptibility to rupture. It was repeatedly demonstrated that persons with acute cardiac events but also those with heart failure have increased plasma MPO concentrations. MPO seems to be not only a promising marker of plaque instability but it also important in assessment of prognosis with respect to further cardiac events and survival of the patients., Racek Jaroslav, and Lit.: 29