Ischemická choroba dolních končetin je jedním z projevů aterosklerotickěho postižení organizmu ve stáří. Diagnóza ve většině případů znamená přítomnost i kardiovaskulárního postižení. U diabetiků je průkaz ischemické choroby dolních končetin spojen s 30% rizikem úmrtí během 5 let a 50% během 10 let. Terapie ischemické choroby dolních končetin představuje komplex opatření, ve kterém je na prvním místě zvážení rekonstrukčního výkonu, v první řadě ve stáří perkutánní intervence. Farmakoterapie se týká prakticky všech pacientů a ostatní způsoby léčby doplňuje, nebo se s nimi kombinujuje. Hlavní skupiny léčiv představují trombolytika, antikoagulancia, antiagregancia, vazodilatancia a vazoaktivní látky. Cílem všech opatření léčby ischemické choroby dolních končetin ve stáři je záchrana končetiny a zlepšení kvality života pacienta., Ischaemic disease of lower extremities is one of the manifestations of atherosclerotic damage in old age. In most cases the diagnosis implies the presence of cardiovascular impairment. In patients with diabetes the evidence of ischaemic disease of lower extremities is associated with a 30% risk of death within five years and/or a 50% risk within 10 years. The management of ischaemic disease of lower extremities presents a complex of measures with a reconstruction procedure considered first, using percutaneous intervention as most appropriate in elderly patients. Pharmacological therapy involves virtually all patients and complements other treatment modalities, or is combined with them. The major drug classes include thrombolitics, anticoagulants, antiaggregants, vasodilatants and vasoactive drugs. The goal of all measures taken during the treatment of ischaemic disease of lower extremities in old age if save the limb and to improve the patient's quality of life., Alena Adamíková, Lit: 12, and Souhrn: eng
Cieľ práce: Cieľom teoretickej štúdie bolo stručne charakterizovať tím a tímovú prácu v zdravotníctve, jej hodnotenie a tiež prezentovať vybrané meracie nástroje použiteľné pre hodnotenie tímovej práce v zdravotníctve. Východiská práce: Ťažiskom práce boli validačné štúdie niekoľkých autorov (Kalisch, Weaver, Salas, 2009; Kalisch, Lee, Salas, 2010; Kalisch, Lee, Rochman, 2010, Shteynberg, Sexton, Th omas, 2005; Sexton, Helmreich, Neilands et al. 2006; Ryan, 2008, Ryan, Cott, 2008), ktorí sa zaoberali tvorbou meracích a hodnotiacich nástrojov pre skúmanie efektivity, funkčnosti a tímovej kultúry ošetrovateľských a/alebo multidisciplinárnych tímov v zdravotníctve. Použité metódy a spôsob analýzy: Analyticko-syntetickým prístupom boli analyzované v zahraničí publikované a validované meracie nástroje pre hodnotenie tímovej práce v zdravotníctve. Základ analýzy tvorili elektronické zdroje, ktoré boli získané pomocou rešerše v recenzovaných fulltextových online databázach (EBSCO, SCOPUS, Web of Knowledge). Záver: V súvislosti so zvyšujúcimi sa nárokmi na všetky druhy tímov pôsobiacich v oblasti zdravotníctva je žiaduce rozširovať vedomostnú základňu o špecifi ckej problematike fungovania tímu v zdravotníctve a o možnostiach hodnotenia jeho efektívnosti či funkčnosti. Pre uvedenie vybraných meracích nástrojov do praxe v tuzemských podmienkach je potrebná dôkladná národná validácia, ktorej proces sa v súčasnosti pripravuje., Aims: Th e aim of the theoretical studies was to briefl y characterize the team and the teamwork in health care, its evaluation and also to present the selected measurement tools useful for the evaluation of the teamwork in health care. Background: Th e focus of the work were the validation studies of diff erent authors (Kalisch, Weaver, Salas, 2009, Kalisch, Lee Salas, 2010, Kalisch, Lee, Rochman, 2010, Shteynberg, Sexton, Th omas, 2005, Sexton, Helmreich, Neilands et al. 2006, Ryan 2008, Ryan, Cott, 2008)who dealt with the creation of measurement and evaluation tools for examining the effi ciency, functionality and team culture of nursing and / or multidisciplinary teams in health care. Methods: Th e measurement tools for assessing teamwork in health care published and validated abroad have been analyzed analytically and synthetically. Th e core of the analysis was gathered through research of full-text on-line databses(EBSCO, SCOPUS, Web of Knowledge). Conclusion: In connection with the increasing demand for all types of teams working in the medical fi eld, it is necessary to expand the knowledge basis for the particular issues of the functioning of the team in health care and the possibilities of evaluating its eff ectiveness or functionality. For implementing the selected measurement tools into national practice a profound national validation must be carried out, the process of which is currently in preparation., Dana Dolanová, and Literatura
Úvod: Recidíva pectus excavatum je najzávažnejšou neskorou komplikáciou primárnej korekcie. V indikovaných prípadoch je možné pacientovi odporučiť rekorekciu modifikovanou Ravitchovou technikou (HMRR), alebo minimálne invazívnu korekciu (MIRPE). Práca sa zameriava na vyhodnotenie dostupných operačných techník u dospelých pacientov a adolescentov s recidívou pectus excavatum. Metódy: Autori retrospektívne vyhodnotili výsledky svojej práce. V období od júna 2006 do októbra 2014 odoperovali na Klinike hrudníkovej chirurgie 126 výkonov pre pectus excavatum. HMRR bolo metódou voľby v 51 prípadoch a MIRPE v 75. Korekcia pre recidívu pectus excavatum bola indikáciou pre 12 (9,5 %) výkonov u 11 pacientov. Tí absolvovali šesť korekcií technikou HMRR a 6 technikou MIRPE. HMRR ako primárny výkon podstúpilo 10 pacientov a MIRPE jeden. Medián veku súboru bol 23,5 (17−44) roku, medián odstupu od prvej operácie bol 9,5 (2−31) roku. Muži tvorili 75 % operantov. Výsledky: Napriek potrebe torakoskopickej adheziolýzy a implantácie dvoch dláh u všetkých pacientov sa MIRPE vyznačovala kratším operačným časom (120 vs. 172 min) a menším počtom komplikácií (16,7 % vs. 50 %). V skupine s HMRR sme zaznamenali tri komplikácie (ranový seróm, migráciu dlahy do perikardu s masívnym hemoperikardom, oddelenie priamych brušných svalov od sterna) a v skupine s MIRPE jednu (symptomatický fluidotorax). U pacienta s migráciou dlahy vznikla ďaľšia recidíva pectus excavatum. Nezaznamenali sme rozdiel v dľžke pooperačnej hospitalizácie. Záver: Napriek limitovaným skúsenostiam považujeme MIRPE v indikovaných prípadoch za bezpečnú a efektívnu techniku pri riešení recidívy u dospelých pacientov a adolescentov., Introduction: Recurrent pectus excavatum is the most serious late complication after primary repair. Redo open repair (Highly Modified Ravitch Repair, HMRR) or minimally invasive repair of pectus excavatum (MIRPE) are usually performed in indicated cases. This paper focuses on the evaluation of available redo surgical techniques in adult and adolescent patients with recurrent pectus excavatum. Methods: 126 operative corrections, predominantly in adult patients, were performed by the authors between June 2006 and October 2014. HMRR was the method of choice in 51 cases, and MIRPE in 75 cases. Recurrent pectus excavatum was the indication in 12 repair procedures (9.5%) in 11 patients. Prior repairs included HMRR in 10 patients and MIRPE in one case. Both HMRR and MIRPE were indicated as redo procedure in six cases. The median age in the redo group was 23.5 (17−44) years and the median interval between the primary correction and the redo procedure was 9.5 (2−31) years. The male to female ratio was 3:1. Results: The use of MIRPE resulted in shorter operation time (120 vs. 172 min). There was no difference in the length of postoperative hospitalisation. Three complications (50%) were recorded in the HMRR group (wound seroma, intrapericardial bar migration with hemopericardium, displaced rectus abdominis muscle) and one (16.7%) occurred in the MIRPE group (symptomatic fluidothorax). Conclusion: Despite our limited experience with both techniques in the treatment of recurrent pectus excavatum we believe that MIRPE should be regarded as a safe and effective technique for the redo repair in adolescent and adult patients., and M. Lučenič, M. Janík, R. Benej, A. Garchar, P. Juhos
Hluboká žilní trombóza spolu s potenciální komplikací – plicní embolizací – se vyskytuje u více než 100 nemocných na 100 000 obyvatel. Její incidence se v posledních 25 letech nemění. Většina případů je léčena konzervativně, tj. antikoagulancii, přičemž řada nemocných může být léčena i ambulantně. Plejáda léčebných možností se rozšiřuje zavedením nových přímých orálních antikoagulancií s praktickými výhodami podání. V současnosti máme možnost užití klasické překryvné léčby kombinací nízkomolekulárního heparinu s warfarinem, nově také přechodu z LMWH na dabigatran nebo léčíme od prvého dne pouze perorálně – rivaroxabanem, perspektivně také apixabanem. Pouze malá část nemocných s proximální trombózou je léčena endovaskulárně, nejčastěji lokální farmako‑mechanickou trombolýzou, případně doplněnou o implantaci stentu. Chirurgická trombektomie je metodou volby u čerstvé trombózy při nemožnosti užití antitrombotika. Kavální filtry jako prevence plicní embolie jsou zaváděny řídce, v přísně specifikovaných situacích., The annual incidence of deep vein thrombosis (DVT) together with possible complications – pulmonary embolization – is more than 100 per 100,000 person‑years and has not changed significantly over the last 25 years. Most cases of DVT are treated conservatively with anticoagulants, which can often be given in an outpatient setting. The list of treatment modalities has enlarged recently – new direct oral anticoagulants (NOACs) have been introduced, with practical advantages. At present, it is possible to use the traditional overlap schedule with low molecular weight heparin (LMWH) and warfarin or dabigatran. A more convenient strategy comprises oral treatment only, from the time of diagnosis, with rivaroxaban or apixaban, respectively. Only a minority of well‑selected patients with proximal thrombosis is treated using pharmaco‑mechanical lysis, in some cases with the necessity of stent implantation into the iliac vein. Surgical removal of the clot is the method of choice only in fresh thrombosis when no antithrombotic drug can be administered. Vena cava filters for the prevention of pulmonary embolization are inserted infrequently, in strictly specified situations., and Karetová D., Bultas J.
Článek se zaměřuje na nutriční podporu neoperovaných onkologických pacientů. Doporučení mezinárodních společností zahrnují nutriční intervenci během onkologické léčby pro pacienty, kteří jsou v malnutrici nebo jsou v riziku malnutrice. Nutriční intervencí stoupá energetický příjem a zlepšují se také některé aspekty kvality života., The article focuses on the nutritional support of the non-surgical cancer patient. International guidelines recommend nutritional intervention with dietary advice and/or oral nutritional suplement during treatment for cancer patients who are malnourished or at nutritional risk. Nutritional interventions increase nutritional intake and improve some aspects of a patient´s quality of life., Milana Šachlová, and Literatura
Cíl: Zhodnotit efektivitu ambulantního pleopticko‑ortoptického cvičení doplněného o domácí rehabilitaci za pomoci speciálně upraveného softwaru u pacientů s náhle vzniklou okohybnou poruchou a diplopií. Soubor a metodika: Soubor tvořilo 86 dospělých pacientů (33 rehabilitujících – studijní skupina, 53 nerehabilitujících – kontrolní skupina) s náhle vzniklou okohybnou poruchou a diplopií. Příčinou okohybné poruchy byla cévní mozková příhoda, kraniocerebrální poranění nebo vaskulární onemocnění. U všech pacientů bylo provedeno komplexní oční a ortoptické vyšetření s objektivizací okohybné poruchy a diplopie na Lancasterově a Hessově plátně. Sledovací doba byla u obou skupin v intervalu 3–6 měsíců. Výsledky: Průměrné procentuální zlepšení horizontální úchylky šilhání u pacientů s postižením n. VI na jednom oku bylo 96,8 % (p ≤ 0,01) ve studijní skupině, 28,1 % (p ≤ 0,00001) v kontrolní skupině, s postižením n. III a n. IV na jednom oku 73,7 % (p ≤ 0,0008) ve studijní skupině, 36,3 % (p ≤ 0,05) v kontrolní skupině. Průměrné procentuální zlepšení vertikální úchylky šilhání u pacientů s postižením n. III a n. IV ve studijní skupině bylo 43,5 % (p ≤ 0,002), v kontrolní skupině 19,9 % (p ≤ 0,04). Závěr: Studie prokázala vyšší procentuální zlepšení velikosti úchylky šilhání a deficitu hybnosti u dospělých rehabilitujících pacientů ve srovnání se spontánní částečnou úpravou okohybné poruchy u pacientů bez léčby. Domácí rehabilitace za pomoci speciálně upraveného softwaru se jeví jako vhodný doplněk ke klasické léčbě ve formě pleopticko‑ortoptických cvičení, která mají nezastupitelné místo v rehabilitaci okohybných poruch nejrůznější etiologie., Aim: To evaluate efficacy of pleoptic and orthoptic therapy combined with a home rehabilitation program with a support of a specifically‑developed software in patients with ocular motility disorder and diplopia. Methods: Our study involved 86 adult patients with ocular motility disorder and diplopia (33 with rehabilitation – a study group, 53 without any rehabilitation – a control group). The causes of ocular motility disorders included cerebrovascular accident, craniocerebral trauma and vascular disease. A comprehensive ophthalmological and orthoptic examination were performed in all patients. The Hess‑Lancaster screen tests were performed to objectify ocular motility disorder with diplopia. Follow‑up period ranged between 3 and 6 months in both groups. Results: The mean improvement of horizontal deviation in patients with the sixth cranial nerve palsy on one eye was 96.8% in the study group (p ≤ 0.01) and 28.2% in the control group (p ≤ 0.00001), and it was 73.7% in the study group (p ≤ 0.0008), 36.3% in the control group (p ≤ 0.05) in patients with the third and fourth cranial nerve palsy on one eye. The mean improvement of vertical deviation was 43.5% in the study group (p ≤ 0.002), 19.9% in the control group (p ≤ 0.04). Conclusion: This study demonstrates greater improvement of deviation and ocular motility deficit in adult patients who underwent the pleoptic and orthoptic therapy combined with a home rehabilitation program. Key words: paralytic strabismus – diplopia – conservative treatment – rehabilitation The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers., and L. Pražáková, J. Timkovič, R. Autrata, P. Rezek, P. Novák, L. Bláhová
Autorka v práci předkládá přehled poruch chování, které se mohou vyskytnout ve starším věku, jejich příčiny, faktory zvyšující pravděpodobnost jejich výskytu a možnosti ovlivnění. Pozornost je věnována poruchám chování v souvislosti s depresí, demencí, zevními faktory, různými typy základních onemocnění. Zdůrazněny jsou některé méně očekávané souvislosti, jako vztah tyreopatií a poruch chování, okolnosti doprovázející subdurální hematom apod. Zvláštní pozornost je věnována delirantním stavům a možnostem jejich terapeutického ovlivnění z krátkodobého i dlouhodobého hlediska. Je podán přehled možností využití atypického neuroleptika tiapridu. V závěru článku jsou diskutovány aspekty alkoholové závislosti seniorů a problémy pečovatelů o starší nemocné s poruchami chování., The author presents an overview of behavioural disturbances that might occur in older age, their causes, factors increasing probability of their occurrence and options for their management. Links are explored between behavioural disturbances and depression, dementia, external factors and various primary disorders. Some less expected associations, such as a link between thyreopathies and behavioural disturbances, circumstances accompanying subdural hematoma etc., are emphasised. Special attention is paid to delirant states and approaches to their short- as well as long?term therapeutic management. An overview of options for the use of the atypical neuroleptic tiapride is presented. Finally, the paper discusses the various aspects of alcohol dependence among seniors and problems carers encounter when caring for older patients with behavioural problems., H. Matějovská Kubešová, and Lit.: 34