Metody sekvenování nové generace (NGS) poprvé vnesly hlubší pohled do diverzity lidského střevního mikrobiálního ekosystému, jehož velikost je nečekaně veliká. Poměr lidských a mikrobiálních buněk se pohybuje v rozmezí od 1:1 až po 1:100 a lze říci, že jak lidé, tak i další savci žijí ve složitých konsorciích složených z virů, archaeí a bakterií tvořící mikrobiom spolu s mikroskopickými houbami a jednobuněčnými a mnohobuněčnými eukaryoty, tj. prvoky a helminty. Největší pozornost je prozatím věnována bakteriálnímu mikrobiomu představujícímu možná nejvíce různorodý segment ekosystému lidského těla., The Next Generation Sequencing (NGS) methods has brought a deeper insight into the diversity of a human intestinal microbial ecosystem. The ratio of human and microbial cells ranges from 1:1 to 1:100. One might say that humans (and other mammals) live in a complex consortium of viruses, bacteria, archaea - forming what is known as a microbiome - together with microscopic fungi, unicellular and metazoan eukaryotes (protists and helminths). Most attention has so far been paid to the bacterial microbiome that signifies perhaps the most diverse segment of the ecosystem of human body., and Jan Votýpka, Kateřina Jirků Pomajbíková.
Genomy eukaryotických organismů se nesmírně liší svou velikostí, kdy dosahují až 66tisícinásobného rozdílu. Největší v současnosti známý genom byl nalezen u vraního oka japonského (Paris japonica), nápadné byliny z Japonska. Množství jaderné DNA u tohoto druhu bylo odhadnuto na 153,32 pg, jeho genetický kód je tak 50krát delší než ten lidský., Genomes of eukaryotic organisms vary tremendously in size, spanning an approximately 66,000-fold range. Recently the largest genome has been discovered in Paris japonica, a striking plant native to Japan. The amount of nuclear DNA was estimated at 153.32 pg, making the genetic code 50 times longer than that of a human being., and Jan Suda.
Husa tundrová (Anser serrirostris) byla původně poddruhem husy polní (A. fabalis), od níž byla oddělena na základě studia morfologie (velikost, zbarvení), chování (vokalizace, vzorce aktivity) a tahových poměrů. Obě jsou severské druhy, které k nám přilétají zimovat většinou v říjnu, někdy i ve společných hejnech. Právě husa tundrová se u nás vyskytuje v překvapivě vysokých počtech, husa polní je mnohem vzácnější. Popsány jsou znaky obou druhů, které poslouží k jejich odlišení v přírodě., The Tundra Bean Goose was originally a subspecies of the Bean Goose. It was divided on the base of morphological studies (size, coloration), behaviour (vocalization, activity patterns) and migratory rates under the new name Taiga Bean Goose. Both of these geese are northern species which winter in the Czech Republic mostly from October, sometimes in common flocks. The Tundra Bean Goose occurs in our country in surprisingly high numbers, while the Taiga Bean Goose is much rarer. Its characteristic features are described for their identification in the wild., and Karel Šťastný.
Od poloviny 70. let 20. stol. se již počtvrté obracíme prostřednictvím časopisu Živa na seriózní pozorovatele přírody s žádostí o pomoc při mapování hnízdního rozšíření ptáků v ČR. Výsledkem předcházejících tří mapování byly publikované Atlasy hnízdního rozšíření ptáků v ČR v letech 1973-77, 1985-89 a 2001-03. Současné mapování avifauny probíhá v ČR v letech 2014-17 a výsledkem bude nový atlas, který přinese další konfrontaci s daty získanými stejně exaktním způsobem jako v předcházejících třech obdobích. V prvním roce mapování se zapojilo 271 spolupracovníků, kteří obsadili 61 % mapovacích kvadrátů na území ČR. K prvním zajímavým výsledkům patří zaznamenání 8 případů průkazného zahnízdění nepůvodního invazního druhu - husice nilské (Alopochen aegyptiaca)., The current breeding mapping in 2014-17 is the fourth mapping organized in the Czech Republic since the 1970s. Results of previous mapping attempts are summarized in three Atlases of breeding birds. This article is a call for the cooperation of Živa readers. It also presents pilot results from the first year (2014) of field work, based on records from 271 contributors who covered 61 % of the whole territory of the Czech Republic. One of the interesting results is the map of breeding distribution of the invasive Egyptian Goose (Alopochen aegyptiaca), with 8 confirmed breedings., and Karel Šťastný, Vladimír Bejček.
V práci je nastíněn jiný pohled na potravní specializaci půdních roztočů (která se projevuje jako značná) - pohled mikroanatomický, prováděný histologickou metodou, a to včetně fluorescenční a konfokální mikroskopie. Jako parametry se využívají: obsah trávicí soustavy, její aktivita dle sekrece enzymů, přítomnost hemocytů i extraintestinálních vnitřních bakteriálních těles, kultivace mikroorganismů z homogenátu a působení získaných bakteriálních enzymů na potravu, jmenovitě na vláknité půdní houby., This study examines the feeding habits of soil saprophagous mites from the point of view of microanatomy, using not only the histological method but also fluorescence staining and confocal microscopy. The research looks at a combination of the following factors: the alimentary tract, including its contents and secretion enzyme activity; the presence of hemocytes as well as internal extraintestinal bacterial bodies, all supplemented by purification of bacteria from the mite homogenate; and the impact of extracted bacterial enzymes on soil fungi., and Jaroslav Smrž.
Současná biologie se bouřlivě rozvíjí v oblasti genomiky. Tyto přístupy pronikají stále více do ekologie i evoluční biologie. Vznikl nový obor populační genomika, který propojuje terénní a laboratorní biologii. Využívá nové metodiky sekvenování a bioinformatických analýz, které v tomto článku stručně popisujeme a vysvětlujeme., Genomics is a rapidly developing field of modern biology. Novel genomic approaches are increasingly utilized in ecology and evolutionary biology. Population genomics has been recently established as a new discipline, connecting field and laboratory biology. It uses new sequencing methods as well as bioinformatic analyses, briefly described and explained in this article., and Helena Štorchová.
Genomická a transkriptomická studia u dvou druhů bublinatky (Utricularia gibba a bublinatky obecné - Utricularia vulgaris) přinesla průlomové poznatky. Ukázala, že miniaturní genom Utricularia gibba obsahuje zhruba stejný počet genů jako jiné kvetoucí rostliny a u některých genových rodin došlo k výrazné expanzi. To se týká např. genů zodpovědných za tvorbu kutikuly nebo za reakci na chitin, což souvisí s životním stylem této vodní masožravé rostliny. Současná nepřítomnost genů souvisejících s vývojem a funkcí kořene u obou druhů bublinatky naznačuje ztrátu „kořenových” genů u společného předka těchto druhů., Genomic and transcriptomic studies in Utricularia gibba and U. vulgaris have led to important discoveries. It was found that the miniature genome of U. gibba contained about the same number of genes as other angiosperms and that some gene families even expanded. For example, the genes responsible for cuticle development or the response to chitin are more numerous than in other plants, which may be related to the aquatic carnivorous lifestyle. Coincident absence of the genes associated with root development and function in U. gibba and U. vulgaris indicates the loss of the root genes already in their common ancestor., and Helena Štorchová.
Travinné ekosystémy jsou významnou součástí středoevropské krajiny. Polopřirozená travinná společenstva dnes tvoří v Evropě místa s vysokou biodiverzitou, jsou velmi náchylná k degradaci a k jejich efektivní ochraně je nutné znát vlivy různých typů managementu. Neodmyslitelnými obyvateli těchto ekosystémů jsou také zástupci rovnokřídlého hmyzu (Orthoptera), kteří zde hrají důležitou roli v potravní síti. Zároveň jsou vhodným indikátorem změn stanovištních podmínek, a to zejména struktury vegetace, čehož lze využít při zjišťování dopadů různých managementových opatření. Jedním z nejběžnějších a zároveň pro hmyz nejméně vhodných typů péče je dnes mechanizovaná seč. Nevhodná péče o travinné ekosystémy může ovlivňovat druhovou bohatost jak v měřítku lokálním tak i v měřítku krajiny. Snížení negativního dopadu seče ve prospěch biodiverzity lze docílit několika způsoby - např. zmírněnou intenzitou zásahu, a to posunutím nebo vynecháním první seče, nebo ponecháním neposečených ploch., Grasslands are an important part of the Central European landscape. Seminatural grasslands are considered to be biodiversity hotspots in Europe, with high conservation value. However, they are very unstable, and for their effective conservation it is necessary to know how different management systems affect the progression of the ecosystem. Orthopterans play an important role in the food web and they are also a good indicator of changes in habitat conditions, particularly in the vegetation structure, which can be used in determining the impact of different types of conservation management. Nowadays, one of the most common and least insect-friendly type of care is mechanized hay harvesting. Improper care can affect the species richness (both, on the local and landscape scale). The negative impact of mowing can be reduced in favour of biodiversity in several ways, as described (e.g., mitigating the intensity of the process by delaying or omitting the first mowing, or leaving uncut refuges)., and Oto Kaláb.
Článek shrnuje současné znalosti o taxonomickém postavení, rozšíření a ekologii žížaly Allolobophora hrabei a o jejím vlivu na stepní ekosystémy. A. hrabei dnes chybí na většině lokalit, kde se historicky vyskytovala a je nutno ji považovat za ohrožený druh. Na místech s dostatečně velkou populací může významně ovlivňovat půdní vlastnosti i společenstva ostatních půdních organismů., This contribution summarizes current knowledge about the taxonomic position, distribution and ecology of the earthworm Allolobophora hrabei and its role in fragile fragments of central European steppe ecosystems. Nowadays, A. hrabei should be classified endangered as it is absent at most of its historical sites. Nevertheless, it may significantly affect both soil parameters and other soil organisms at the sites inhabited by larger populations., and Václav Pižl.
Příspěvek shrnuje dosavadní poznatky o skupině mořských bezobratlých - nohatkách (Pantopoda). Přibližuje jejich ekologii, morfologii, rozmnožování a fylogenezi. Zároveň ukazuje preparáty nohatek uložené ve sbírkách Národního muzea v Praze., This contribution summarizes the current knowledge about the sea spiders (Pantopoda). It is focused mainly on their ecology, morphology, reproduction and phylogeny. The review is also accompanied by figures of the specimens deposited in the National Museum in Prague., and Petr Dolejš.