Zájem současné sociologie a dalších společenských věd o výzkumy spokojenosti a štěstí zatemňuje skutečnost, že původně právě sociologie chtěla "štěstí“ poskytovat a nahrazovat tak náboženské přístupy ke světu. Tento implicitně náboženský charakter je patrný i v rané české sociologii v dílech prvních propagátorů sociologie, jako byl především Emanuel Makovička, a později (někdy jen dočasně) u některých následovníků a epigonů T. G. Masaryka, v meziválečném období zejména u Ladislava Kunteho, R. I. Malého, Alexandra Sommera-Batěka, Jindřicha Fleischnera a Jana Duška. Z hlediska vývoje české sociologie šlo o zcela okrajové postavy, ačkoli mnohé z nich vynikly v jiných oblastech, jako celek jsou nicméně vyjádřením jednoho z aspektů dobových teoretických úvah o společnosti, jejím uspořádání a vývoji, na který by nemělo být zapomínáno. Zatímco T. G. Masaryka a pozdější akademické sociology "omezoval“ vědecký charakter jejich práce, a i pokud směřovali k sociálnímu reformismu, oddělovali jej od teoretické sociologie, "sociologie vedoucí ke štěstí“ nalezla plné uplatnění ve vizích a ambiciózních projektech těchto amatérských takésociologů - třebaže skončily faktickými nezdary nebo ani nedošly praktického naplnění, ostatně stejně jako v případě jejich pravzoru, Comtova pozitivistického apoštolátu., The engagement of contemporary social sciences in happiness studies blurs the fact that, originally, it was sociology that offered to provide “happiness” with the intention of replacing religious approaches. The implicitly religious nature of the “happiness” movement was characteristic of early Czech sociology (e.g. Emanuel Makovička) and it was adopted by certain followers and epigones of T. G. Masaryk as late as during the interwar years (Ladislav Kunte, R. I. Malý, Alexandr Sommer-Batěk, Jindřich Fleischner and Jan Dušek). Whereas Masaryk himself and academic sociologists as a whole were “restricted” by the rules of scholarly work, or they made a clear distinction between their academic and social-reformist engagement, the afore-mentioned, predominantly amateur, sociologists fully employed “sociology as a way to happiness” in their ambitious visions and reformist projects. Th eir largely stillborn eff orts had (fortunately) a minimal impact on both society and the study thereof, but their efforts should not be forgotten entirely since they represent an important element of early Czech sociology., and Zdeněk R. Nešpor.
From the temporal perspective, this article examines shifts in the production of sociological knowledge. It identifies two kinds of rhythms of sociology: 1) that of sociological standpoints and techniques of investigation and 2) that of contemporary academic life and culture. The article begins by discussing some of the existing research strategies designed to “chase” high-speed society. Some, predominantly methodological, currents are explored and contrasted with the “slow(er)” instruments of sociological analysis composed of different, yet complementary, modes of inquiry. Against this background, the article stresses that it is through the tension between fast and slow modes of inquiry that sociology reproduces itself. The subsequent part explores the subjective temporal experience in contemporary academia. It is argued that increasing administration and auditing of intellectual work signifi cantly coshapes sociological knowledge production not only by requiring academics to work faster due to an increasing volume of tasks, but also by normalizing time-pressure. The article concludes by considering the problem as to whether the increasing pace of contemporary academic life has detrimental consequences for the more organic reproductive rhythms of sociology., Tento článek zkoumá proměny produkce sociologického vědění, a to z perspektivy temporality (časovosti). Odlišuje dva druhy sociologických rytmů: první souvisí se sociologickými hledisky and technikami zkoumání, druhý potom se současnou podobou akademické kultury. Článek se nejprve zabývá několika existujícími výzkumnými strategiemi určenými ke „stíhání“ vysokorychlostní společnosti. Některé, především metodologické proudy jsou podrobeny diskuzi a porovnány s „pomalými/pomalejšími“ nástroji sociologické analýzy, sestávajících se z odlišných, avšak komplementárních způsobů šetření. V této souvislosti článek zdůrazňuje, že napětí mezi rychlými a pomalými způsoby šetření tvoří reprodukční předpoklady sociologie. Následující část se zabývá subjektivní časovou zkušeností v podmínkách soudobého akademického světa. Článek tvrdí, že zvyšující se adp ministrativa a auditování intelektuální práce značně spoluutváří výrobu sociologického vědění; a to nejen proto, že akademičtí pracovníci jsou díky vzrůstajícímu počtu úkolů nuceni pracovat rychleji, ale také kvůli normalizaci časového tlaku. Závěrem je pojednáno o tom, do jaké míry lze tvrdit, že tempo současného akademického života má neblahé důsledky pro organické reprodukční rytmy sociologie., and Filip Vostal.
V čele Grantové agentury České republiky je od října loňského roku prof. Ivan Netuka. Když tuto organizační složku státu, která od roku 1993, v současné době jako jediná instituce svého typu, podporuje účelovou formou základní výzkum, převzal po demisi svého kontroverzního předchůdce, musel v prvé řadě okamžitě znovu nastavit komunikaci agentury s vědeckou obcí. O tom, co se za několik uplynulých měsíců již podařilo, hovořím s profesorem Netukou, který je mj. místopředsedou Grémia pro vědecký titul DSc., byl dlouholetým členem Akademického sněmu a také je členem Rady Matematického ústavu AV ČR. and Marina Hužvárová.
Nedávné vědecké poznatky týkající se lidského vnímání a lidského konání naznačují, že nejenom není konání bez vnímání (což není až zase tak překvapivé), ale že není ani vnímání bez konání (což už je mnohem překvapivější). Zcela se mění pohled na to, jak lidé vnímají (nejlépe zdokumentováno je to v případě vidění); a objevují se dokonce i extrémní názory, že vnímání a konání jsou vlastně jednou a toutéž věcí. Podobně se v důsledku zkoumání motivačních struktur stojících v základu tvorby teorií rozmývá ostrou hranici mezi teorií a praxí. Zdá se mi, že tohle všechno je poněkud překvapivá voda na mlýn filosofického pragmatismu., Recent scientific results concerning human perception and human action indicate, that not only there is no action without perception (which would not be so surprising), but also that there is no perception without action (which is much greater surprise). The view of how humans perceive has completely changed (as best documented in the case of vision); and there appear even such extreme views as that perception and action are in fact one and the same thing. Similarly, the research of the motivation structures in the foundation of theory forming erases the sharp boundary between theory and praxis. It seems to me that this is a somewhat surprising grist to the mill of philosophical pragmatism., and Jaroslav Peregrin.
Akademie věd ČR hostila v rámci oslav svého založení mezinárodní konferenci, které se 27. května 2015 zúčastnili významní hosté ze zahraničí - mj. viceprezident ALLEA (All European Academies) Ed Noord, výkonný ředitel britských Národních laboratoří Andrew Taylor, Peter Haslinger z Leibnizovy společnosti, Sören Wiesenfeldt z Helmholtzovy společnosti a další hosté z Itálie, Velké Británie či USA. and Gabriela Adámková, Luděk Svoboda, Marina Hužvárová.
Akademie věd ČR představila na prosincovém Akademickém sněmu novou strategii, která se připravovala dlouhou dobu kromě jiného v diskusi s řediteli pracovišť. Každá změna samozřejmě vyvolává ohlasy v celé šíři škály - od záporných reakcí až po ty kladné. Strategii AV21 představujeme čtenářům na následujících stránkách současně s informacemi ze sněmovního zasedání, ale přesto jsem požádala předsedu AV ČR prof. Jiřího Drahoše o zodpovězení několika otázek. and Marina Hužvárová.