Přesné stanovení mřížkových parametrů polykrystalických látek a monokrystalů je jednou ze základních úloh rtg. difrakce. Měření mřížkových parametrů polykrystalů je založeno na extrapolační metodě a na podílové metodě M. Černohorského, mřížkové parametry dokonalých monokrystalů lze měřit Bondovou metodou relativně k přepokládané vlnové délce rtg. záření, nebo kombinací rtg. a optické interferometrie. Článek shrnuje principy metod měření mřížkového parametru a zabývá se jejich aplikací pro přesné stanovení Avogadrovy konstanty., Václav Holý., and Obsahuje seznam literatury
Autorská dvojice podle mínění recenzentky přesvědčivě ukazuje masivní nárůst státních intervencí do privátní sféry v českých zemích během sedmdesáti let od vzniku Československa do zhroucení komunistického režimu. Pochybnosti v ní však vyvolává zvolená periodizační perspektiva, která fakticky ignoruje velké politické předěly ve prospěch kontinuit, a také programově nehodnoticí postoj autorů k pojednávané historické látce. Chybí jí ocenění meziválečné Československé republiky, která se snažila být demokratickým a sociálně spravedlivým státem, a naopak kritika likvidačních záměrů nacistických okupantů vůči českému obyvatelstvu ve válečných letech. Recenzentka komentuje některé aspekty rodinné politiky v socialistickém Československu a soudí, že kniha je užitečná pro širokou kulturní veřejnost jako výzva k diskusi o hodnotách a tradicích společnosti, o smyslu a funkci vlastního státu., According to the reviewer, the two authors of the book under review (whose title translates as The family in the interest of the state: Population growth and the institute of marriage in Bohemia, Moravia, and Czech Silesia, 1918-89) convincingly demonstrate the massive growth in state intervention in the private sphere in Bohemia, Moravia, and Czech Silesia in the seventy years from the founding or the Czechoslovak Republic to the collapse of the Communist regime in late 1989. She does, however, have some doubts about their periodization, which ignores great political dividing lines in favour of continuities, and she is also disappointed in the authors´ intentionally refusing to pass judgement on the topics they discuss. The reviewer would have liked to have read an assessment of interwar Czechoslovakia, which had sought to be a democratic and socially just state, and she would have welcomed discussion of the Nazis´ intentions to eradicate the Czechs during the German occupation from mid-March 1939 to early May 1945. The reviewer remarks on some aspects of family policy in socialist Czechoslovakia, and concludes that the book under review is useful for the general public as a call for discussion about the social values and traditions and the purpose and operation of the State., [autor recenze] Květa Jechová., and Obsahuje bibliografické odkazy
Recenzent nejprve představuje ústřední postavu knihy. Karel Köcher (narozen 1934) vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu Karlovy univerzity, v mládí smýšlel protikomunisticky, ale v šedesátých letech se stal agentem Státní bezpečnosti a spolu s manželkou byl vyslán do Spojených států. Zde po čase získal zaměstnání analytika Ústřední zpravodajské služby (CIA), v roce 1982 byl odhalen a vrácen do Československa, kde nakonec zakotvil v Prognostickém ústavu. Publicista Vladimír Ševela tento strhující příběh zpracoval střízlivým způsobem, drží se faktů a nerozvíjí nepodložené hypotézy. Využil k tomu velmi širokou škálu archivních pramenů a vyzpovídal řadu pamětníků v Česku i Spojených státech včetně Köchera. Faktograficky neobyčejně obsažná kniha podle recenzenta vybízí k řadě otázek, například po motivaci, psychologii a volbách hlavního aktéra, mentálním generačním kontextu, po obětech jeho činnosti nebo úrovni bezpečnostních opatření v CIA za studené války., The reviewer first present the central figure of the book under review, Karel Köcher (b. 1934). A graduate of the Faculty of Mathematics and Physics at Charles University, Köcher had previously been anti-Communists in his thinking, but by the 1960s became an agent of the Czechoslovak secret police (Státní bezpečnost - StB) and, together with his wife, was sent to the United States. He found employment there at the Central Intelligence Agency (CIA), but, in 1982 was exposed and sent back to Czechoslovakia, where he eventually found work in the Forecasting Institute at the Czechoslovak Academy of Sciences. The author of the book, Vladimír Ševela, is a journalist who has dealt with this fascinating story in a sober way, sticking to the facts and avoiding any unfounded hypothesis. The book is based on a wide range of archival records and the author has also interviewed a number of eyewitnesses in the Czech Republic and the United States, including Köcher. According to the reviewer, the publication which contains an unusually large number of facts, raises many questions, for example, about Köcher´s motivation, psychology, and choices, the mentality of his generation, the victims of his work for the StB, and the level of security measures at the CIA during the Cold War., [autor recenze] Prokop Tomek., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Autor se podle recenzenta pokusil o dosud nejkomplexnější analýzu vztahů mezi Varšavskou smlouvou a Rumunskem od poloviny padesátých let téměř do konce let šedesátých. Svou práci zakládá na rumunských, západních a ojediněle i sovětských pramenech. Vychází přitom z národní perspektivy Bukurešti a soustředí se na její politickou a vojenskou strategii vůči této organizaci. Zhodnocuje tak posun od poslušného satelitu ke vzdorujícímu spojenci v rámci širší perspektivy mezinárodních vztahů a reality bipolárně rozděleného studenoválečného světa. Vedle toho objasňuje i četné doposud nedostatečně probádané epizody z celkové historie Varšavské smlouvy. Přes výtky vůči struktuře výkladu a příliš selektivní pramenné základně, která vede k některým nesprávným závěrům, podle recenzenta pozitivní přínos Dumitruovy práce převažuje., The author of the book under review has, according to the reviewer, attempted the most comprehensive analysis of relations so far between the Warsaw Pact and Romania, covering the period from its establishment in May 1955 almost to the time of the Soviet-led military intervention in Czechoslovakia. He has based his work on Romanian, Western, and to a far lesser extent, Soviet sources. His starting point is the national perspective from Bucharest, and he concentrates on its political and military strategies towards this military organizations. He thus assesses the shift from obedient satellite to defiant ally in the broader perspective of international relations and the reality of the bipolar division of the Cold War world. In addition, he also clarifies numerous hitherto insufficiently researched episodes in the overall history of the Warsaw Pact. Despite having reservations about the structure of the intepretation and the overly narrow range of sources, which has led to some incorrect conclusions, the reviewer considers Dumitru´s work to be a positive contribution to our knowledge of the topic., [autor recenze] Matěj Bílý., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Recenzentka vychází z toho, že zrod socialistické kultury v Československu po únoru 1948 předjímal také nový přístup k urbánním konceptům a společenské funkci architektury, která začala být chápána jako prostředek aktivní proměny „přírodního prostředí“ v „životní prostředí“ a stala se tak politikem. První recenzovaná publikace je podle ní zatím jedinou větší prací věnovanou komplexní historii takzvané Nové Ostravy a jejích satelitních sídlišť, která v této nejprůmyslovější oblasti Československa od konce čtyřicátých let minulého století vznikala. Její autor zde sleduje sovětský vliv a problém sovětizace české architektury, zároveň se ale snaží vidět pod rouškou příklonu k sovětským vzorům návrat či počátek specifického československého vývoje. Ve druhé práci pak autor zaměřil pozornost na takzvané kulturní domy jako multifunkční zařízení určené k všestrannému vzdělávání veřejnosti, které se staly typickým dobovým fenoménem, jehož zhodnocení může poukázat nejen na hlavní rysy vývoje architektury a urbanismu za komunistického režimu, ale také na měnící se chápání společnosti, respektive „lidu“. Přes dílčí historické nepřesnosti a omyly obě publikace Martina Strakoše podle recenzentky znamenají jednoznačný přínos pro pochopení dobové atmosféry v architektonických a urbanistických kruzích a zároveň historikům umožňují nahlédnout do nepříliš prozkoumaných oblastí „budovatelské“ epochy., b1_The reviewer of these two publications starts from the premise that the birth of Socialist culture in Czechoslovakia after February 1948 also anticipated a new approach to the concepts of urban planning and the social function of architecture, which began to be understood as an active way to change the ‘natural environment’ into a ‘living environment’, and this function thus became policy. The first publication considered here, whose title translates as ‘The New Ostrava and its satellites: Chapters in the history of architecture from the 1930s to the 1950s’, is, according to the reviewer, so far the only large comprehensive history of what is called Nová Ostrava (New Ostrava) and its satellite housing estates, which were built in this region, the most industrial of Czechoslovakia, from the late 1940s onwards. Its author, Martin Strakoš, traces the Soviet influence and the question of the sovietization of Czech architecture, but also tries to see, beneath the veil of the inclination to Soviet models, a return to specifically Czechoslovak changes or the beginning of new developments. In the second work under review, whose title translates as ‘Community arts centres in the Ostrava region in the context of twentieth-century architecture and art: The cornerstones of society’, the author, again Strakoš, focuses on community arts centres (kulturní domy, literally ‘houses of culture’) as multipurpose facilities intended for the all-round education of the public, which became a typical phenomenon of the period, the assessment of which can help to throw light not only on the main features of the development of architecture and urban planning during the Communist regime, but also on changes in understanding society and the ‘people’., b2_Despite their occasional historical imprecision and mistakes, Strakoš’s two publications make, according to the reviewer, definite contributions to our understanding of the atmosphere amongst architects and urban planners at the time, and they also provide historians with insight into a largely neglected aspect of the era of ‘building Socialism’., [autor recenze] Doubravka Olšáková., and Obsahuje bibliografii
Studie Kateřiny Nové se zabývá vzájemnými vztahy mezi dirigentem Václavem Talichem a hudebním vědcem Otakarem Šourkem, které vykládá s pomocí dochované korespondence těchto osobností., The friendship between the music writer, critic, and organizer Otakar Šourek and the world-famous conductor Václav Talich lasted nearly 50 years. We can get an idea of the intensity of their friendship by studying their mutual correspondence. Šourek always deeply admired Talich, and he tried to support him with all of his might (although not unconditionally). Talich, on the other hand, respected Šourek, and he confided in him about his everyday cares and joys, but in their correspondence we also find deep reflections about the music of Antonín Dvořák or comments about current politics and social issues. Talich’s letters thus give us a glimpse beneath the surface of the daily life of one of the most prominent Czech conductors., Kateřina Nová., Rubrika: Studie, and Anglické resumé na s. 319, anglický abstrakt 301.
Recenzent podrobně komentuje práci dvojice chorvatských autorů (otce a syna), která pětatřicet let po smrti Josipa Broze Tita (1892-1980) jako první jeho životopis plně obstojí před všemi vědeckými nároky. Biografie podle něj imponuje nejen svým rozsahem, ale i komplexností, vyvážeností, faktografickou přesností, přesvědčivostí úsudku a v neposlední řadě čtenářsky velmi přitažlivým podáním. Recenzent vyzvedává širokou znalost a příkladné využívání pramenů, třebaže autoři neprováděli archivní výzkum, důkladnou pozornost věnovanou všem důležitým epizodám Titovy politické kariéry, citlivé vykreslení jeho privátního života a schopnost najít nesamozřejmé hranice mezi osudy a činy dlouholetého jugoslávského vůdce a poválečnými dějinami Jugoslávie, aby zůstal zachován biografický žánr. Respekt si podle jeho mínění většinou zaslouží i názorová nekonformita autorské dvojice, která nejednou směřuje proti většinovým, nacionálně zatíženým výkladům historie v současném Chorvatsku, třebaže jim v dílčích problémech podléhají. Přestože autoři řadu Titových činů a rozhodnutí hodnotí značně kriticky (například represe vůči oponentům po ustavení socialistické Jugoslávie, a zvláště konfliktu se Stalinem), představují jeho osobnost a historickou úlohu v zásadně pozitivním světle. Přisuzují mu rysy státnické velikosti, jako například mimořádnou politickou intuici, odvahu, schopnost sjednocovat etnicky různorodou společnost a vytvořit z ní funkční státní celek. Za vrcholné momenty Titovy dráhy autoři pokládají partyzánskou válku proti německo-italské okupaci a nezávislý politický kurz Jugoslávie navzdory nátlaku Stalina a východního bloku., The author looks in detail at this work by two Croatian authors, father and son, which, published 35 years after his death, is the first biography of Josip Broz Tito (1892-1980) to fully meet all scholarly standards. The biography, according to the reviewer, impresses the reader not only by its considerable lenght, but also by its comprehensiveness, balance, factual precision, convincing judgements, and, last but not least, readability. The reviewer praises the authors´ great knowledge of the topic and their exemplary handling of the sources. Although they did not work in archives, they have paid careful attention to all the important episodes of Tito´s political career, sensitively portraying his private life, and identifying the subtle boundaries between, on the one hand, the life and deeds of the man who held power in Yugoslavia for so many years and, on the other, the post-war history of Yugoslavia, while keeping within the bounds of the biography genre. The authors merit respect, according to the reviewer, for their mostly nonconformist opinions, which are frequently aimed against nationalistically burdened interpretations of the majority in Croatia today, though on some questions they too succumb to them. Although the authors are considerably critical of many of Tito´s actions and decisions (for example, his repression of opponents after the establishment of socialist Yugoslavia and particularly the conflict with Stalin), they present the man and his historiccal role in an essentially positive light. They attribute to him features of great statesmanship, for example, his extraordinary political intuition, mettle, and ability to unite an ethnically diverse society and make it into a functioning state. The high points of Tito´s career, according to the authors, were the partisan war against the German-Italian occupation and the independent political course for Yugoslavia in the face of pressure from Stalin and the Eastern bloc., [autor recenze] Jan Pelikán., and Obsahuje bibliografické odkazy
Autor představuje biografii generála a vojenského diplomata Čeňka Kudláčka (1896-1967), který prošel za první světové války československými legiemi v Rusku a Francii, za druhé světové války domácím a zahraničním odbojem (v jeho rámci byl vyslán získávat podporu krajanů v Kanadě a Brazílii) a po komunistickém převratu v roce 1948 se zpravodajsky angažoval v západním exilu. Recenzent se zastavuje zvláště u jeho roční diplomatické mise v polovině třicátých let v Bolívii, kterou Československo vojensky podporovalo ve válce s Paraguayí, a oceňuje, že čtenářská atraktivita se v knize spojuje s odbornou kvalitou., The book under review is a biography of Čeněk Kudláček (1896-1967), a general and military attaché, who fought in the First World War as a member of the Czechoslovak Legions in Russia and France, was in the resistance at home and abroad during the Second World War (sent to gain the support of Czechs and Slovaks living in Canada and Brazil), and was involved in intelligence work as an exile following the Communist takeover in February 1948. The reviewer focuses on Kudláček´s year on a diplomatic mission to Bolivia in the mid-1930s, a country that Czechoslovakia supported militarily in the war against Paraguay. On the whole, he appreciates that the book is both highly readable and truly scholarly., [autor recenze] Pavel Kreisinger., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy