Autorská dvojice podle mínění recenzentky přesvědčivě ukazuje masivní nárůst státních intervencí do privátní sféry v českých zemích během sedmdesáti let od vzniku Československa do zhroucení komunistického režimu. Pochybnosti v ní však vyvolává zvolená periodizační perspektiva, která fakticky ignoruje velké politické předěly ve prospěch kontinuit, a také programově nehodnoticí postoj autorů k pojednávané historické látce. Chybí jí ocenění meziválečné Československé republiky, která se snažila být demokratickým a sociálně spravedlivým státem, a naopak kritika likvidačních záměrů nacistických okupantů vůči českému obyvatelstvu ve válečných letech. Recenzentka komentuje některé aspekty rodinné politiky v socialistickém Československu a soudí, že kniha je užitečná pro širokou kulturní veřejnost jako výzva k diskusi o hodnotách a tradicích společnosti, o smyslu a funkci vlastního státu., According to the reviewer, the two authors of the book under review (whose title translates as The family in the interest of the state: Population growth and the institute of marriage in Bohemia, Moravia, and Czech Silesia, 1918-89) convincingly demonstrate the massive growth in state intervention in the private sphere in Bohemia, Moravia, and Czech Silesia in the seventy years from the founding or the Czechoslovak Republic to the collapse of the Communist regime in late 1989. She does, however, have some doubts about their periodization, which ignores great political dividing lines in favour of continuities, and she is also disappointed in the authors´ intentionally refusing to pass judgement on the topics they discuss. The reviewer would have liked to have read an assessment of interwar Czechoslovakia, which had sought to be a democratic and socially just state, and she would have welcomed discussion of the Nazis´ intentions to eradicate the Czechs during the German occupation from mid-March 1939 to early May 1945. The reviewer remarks on some aspects of family policy in socialist Czechoslovakia, and concludes that the book under review is useful for the general public as a call for discussion about the social values and traditions and the purpose and operation of the State., [autor recenze] Květa Jechová., and Obsahuje bibliografické odkazy
Dánský historik Sune Bechmann Pedersen se v této komparativní studii, sepsané původně jako disertace na Lundské univerzitě, zaměřil na vytváření smyslu komunistické minulosti v českých a německých filmech po roce 1989. Za cíl si stanovil popsat vztah mezi komunistickou minulostí, postkomunistickou kinematografií a "historickou kulturou" v Německu a České republice. Recenzent nepovažuje za nejzajímavější na jeho studii analýzu samotných filmů, ale spíše jejich zasazení do kontextu dobových veřejných debat. Přes absenci televizních seriálů v jeho rozboru a neznalost některých důležitých českých publikací k tématu nabídl autor podle jeho soudu zajímavou a funkční komparaci, neotřelý pohled zvnějšku a poměrně komplexní záběr., In this work of comparative history, which was originally written as his dissertation at Lund University, the Danish historian Sune Bechmann Pedersen focuses on the creation of the meaning of the Communist past in Czech and German films since the Changes beginning in late 1989. His stated aim is to explain the relationship between the Communist past, post-Communist cinematography, and "history culture" (Geschichtskultur) in Germany and the Czech Republic. Rather than its analysis of the individual films, what the reviewer finds most interesting about the book is the author´s having placed the films in the context of contemporary debates. Despite the absence of television series in his analysis and his lack of knowledge about some important Czech publications on the topic, the author has, according to the reviewer, produced an interesting and useful comparative work that offers a fresh look from outside with a broad scope., [autor recenze] Cyril Poliačik., and Obsahuje bibliografické odkazy
The article follows the spread of the cult of St Maurice in the Czech lands, where it penetrated apparently from the monastery of St Maurice in Niederaltaich. The chapel in the episcopal palace at Prague Castle might have been consecrated to him under Bishop Severus (Šebíř), primarily Bishop of Olomouc Bruno of Schauenburg was responsible for its spread in Moravia. The spread of the cult was helped also by Maurice´s reliquaries, deposited from the middle 12th century in the cathedral in Prague. In the 14th century, Charles IV brought a sword of St Maurice to Prague, which was part of the imperial treasury. The transport of the body of St Sigismund (1365), the founder of the Abbey of St Maurice d´Augane, was also important for the expansion of the cult in Bohemia. The study also follows all of the medieval artistic monuments that are connected with the cult., Petr Kubín., and Obsahuje literaturu a odkazy pod čarou
ASCR recalls the ninetieth anniversary of the signing of Three Kings Declaration which paved way for Czechoslovak independence. For the first time this declaration formulated the proposal for an independent Czech state, united with Slovakia, but with no mention of Habsburg Dynasty. and Martin Kučera.
A major reform in the reign of Joseph II was the establishment in 1786 of the provincial building directorates, through which the court aimed to regulate all public building works in the monarchy. Although the original aim of unifying building regulations throughout the realm was never achieved, the reform was a success and remained in force, with a few minor amendments, until the revolutionary year of 1848. One reason for its success was the elite corps of civil engineers who staffed these institutions. This study looks at advances in technical education, especially engineering, in the Habsburg monarchy from the beginning of the 18th century and the emergence of the Collegia Nobilia, or elite colleges, where graduates were prepared for a career in the Imperial Army. Besides military architecture, the colleges also taught the fundamentals of civil engineering, turning out some of the best‐trained creators of early modern architecture. The development and nature of this elite engineering training is examined with reference to the engineering academies of Prague, Vienna and Olomouc. In all three cases we stress the colleges’ status within the state framework, and their evolution in the light of changing official doctrine and methods of instruction. In all three cases it is clear that during the latter half of the 18th century the original ‘aristocratic’ colleges began to decline and were slowly replaced by similar state‐controlled establishments. As a first step, the court of Joseph II introduced a specialized course in practical architecture at the Vienna Academy of Fine Arts. From around 1800 this model was gradually superseded by the progressive French‐style polytechnic, a modified version of which remains the standard model for technical education to this day., Michal Konečný., and Obsahuje bibliografické odkazy