The paper provides a detailed commentary on the speech made by Jaroslav Werstadt at the general Assembly of the History Club on 7th April 1964. This summarizing speech, which is thoroughly edited in the supplement, maps out the association's activities over the previous eighteen years. Werstadt symbolically passed on the stewardship of the History CLub to his successor Josef Klik. Špét's exposition, based on his thorough knowledge of the association's history and on his reminiscences, presents a valuable assessment of the History Club's activities from 1945 to 1964., Jaroslav Werstadt se r. 1945 ujal nesnadného úkolu - jako osobnost organizačně zdatná, se značným morálním kreditem byl zvolen starostou předního českého profesního spolku - Historického klubu. V prvním období jeho starostování se spolku podařilo obnovit činnost (přerušenou válečnými událostmi) - vydávání Českého časopisu historického, bibliografie české historie a vysokoškolských učebnic. Po Únoru 1948 došlo k likvidaci vydavatelské činnosti spolku a k dalšímu oklešťování jeho aktivit. V posledním období Werstadtova starostování v Historickém klubu (1955-1964) se obnovil vnitřní život spolku, především jeho pravidelná přednášková činnost. J. Špét jako znalec dějin Historického klubu a přímý pamětník událostí podává zasvěcený komentář Werstadtova bilančního projevu na valné hromadě Historického klubu 7. dubna 1964, kdy se vedení spolku ujímá Josef Klik., Překlad resumé: Melvyn Clarke, and Obsahuje bibliografické odkazy
The paper examines the efforts to use computer science in historiography made at the Czechoslovak Academy of Sciences (CSAS) in the 1960s. It includes documents from the fond of the Scientific College of History of the CSAS, which present the contemporary ideas about possible uses of cybernetics in social sciences as well as the administrative and bureaucratic obstacles that stood in the way of implementing these ideas.
Jádrem Kutnarova příspěvku Historik Jaroslav Werstadt je jeho smuteční projev při Werstadtově kremaci 17. ledna 1970 v Praze - Strašnicích. Kutnar jej připravil jako nekrolog pro Československý časopis historický, ale normalizační redakce časopisu jej odmítla vytisknout. Edice vychází ze srovnání pěti verzí textu, uložených v osobním fondu Františka Kutnara v Archivu Národního muzea (karton 34, inventární číslo 822). Příspěvek přináší charakteristiku Werstadtových životních osudů a díla, se zvláštním zdůrazněním jeho přínosu v oblasti teorie a metodologie historické vědy. Je (jako všechny Kutnarovy texty) hluboce promyšlen a napsán s velkým zřetelem k obsahu i formě sdělení. Jako významný doplněk textu je otištěno Kutnarovo krátké úvodní slovo k přednášce Karla Kučery o Jaroslavu Werstadtovi v Historickém klubu 28. května 1970. and František Kutnar's paper The Historian Jaroslav Werstadt is based on his funeral oration given at Werstadt's cremation on 17th January 1970 in Prague-Strašnice. Kutnar wrote it as an obituary for the Czechoslovak Historical Journal, but the normalization-period editorial board refused to print it. This edition is based on a comparison of five versions of the text in František Kutnar's private papers at the National Museum Archive (Box 34, Inventory No. 822). This paper provides an outline of Werstadt's life and work, with special emphasis on his contribution to the field of theory and methodology in historical studies. Like all Kutnar's texts, it has been systematically thought out and written up with close attention paid to both content and form. Kutnar's brief introduction to the lecture by Karel Kučera on Jaroslav Werstadt at the History Club on 28th May 1970 also provides a substantial addition to the text. (Translated by Melvyn Clarke.)
Autor esejistickou formou komentuje kritické vydání Hitlerova spisu Mein Kampf (poprvé vyšel ve dvou dílech v letech 1925 a 1926) týmem historiků z mnichovského Ústavu pro soudobé dějiny a jejich spolupracovníků a uvažuje nad charakterem a významem tohoto textu i nad tím, kdo byl jeho pisatel a co znamenal v dějinách střední Evropy dvacátého století. Připomíná některé teze Hitlerova spisu a objasňuje jejich historický kontext, vrací se k okolnostem vzniku a vydání díla a představuje postavy některých Hitlerových souputníků v nacistickém hnutí, kteří byli pro jeho klíčový spis nějak důležití. Zmiňuje určité epizody v Hitlerově biografii a podrobněji se zastavuje u jeho stále dost neobjasněného přerodu z apolitického vojáka v zapáleného antisemitu a politického agitátora s mimořádným řečnickým talentem, který dokázal strhnout německý národ a stal se jeho "Vůdcem". Dále autor seznamuje s problémy, s nimiž se museli potýkat editoři kritického vydání, a oceňuje jejich práci jako maximálně seriózní a úžasně minuciózní, což se zračí především v komentářích obrovitého poznámkového aparátu. Nakonec autor přibližuje reakce na první vydání i na kritické vydání spisu Mein Kampf a rekapituluje pokusy o jeho české vydání., In the form of an essay, the author comments here on the 2010 critical edition of Hitler´s mein Kampf (1925-26), edited by a team of historians from the Institute of Contemporary History in Munich, with additional asistance from others. He contemplates the nature and importance of this book and discusses its author and his meaning in the history of twentieth-century central Europe. He then discusses some of the ideas of Mein Kampf, and clarifies the historical context of the work, returning to the circumstances that led to its being written and published. He also discusses some of Hitler´s fellow travellers in the Nazi movement, who were of importance for this key work. The author brings up episodes in Hitler´s life, and pays particular attention to his still unclear transformation from an apolitical soldier into a zealous antisemite and political agitator of exceptional rhetorical skill, who was able to bewitch the German people and become their Führer. The author also discusses the difficulties that the editors of this critical edition had to struggle with, and he praises their work as utterly solid and astonishingly thorough, particularly the commentaries in the huge critical apparatus. The author concludes by discussing reactions both to the first edition of Mein Kampf and to this critical edition, and he discusses various attempts to publish a Czech edition., Milan Hauner., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Autor referuje o konferenci "Středovýchodní Evropa v první polovině 20. století: Transnacionální perspektivy" (East Central Europe in the First Half of the 20th Century - Transnational Perspectives), která proběhla v Lipsku ve dnech 14. až 16. ledna 2016. Na její přípravě se jako hlavní organizátor a hostitel podílelo Společenskovědní centrum pro historii a kulturu středovýchodní Evropy (Geistwissenschaftliches Zentrum Geschichte und Kultur Ostmitteleuropas - GWZO) ve spolupráci s pražským Ústavem pro soudobé dějiny Akademie věd ČR, v. v. i. (ÚSD AV ČR) a Mezinárodním sdružením pro současné dějiny Evropy (Association internationale d’histoire contemporaine de l’Europe - AIHCE). Šíři pohledů zajistila diverzita tematických okruhů, od hospodářství přes mezinárodní organizace, migrace a kulturu po teritorializaci, a také mezinárodní složení účastníků. Zpráva přibližuje některé z více než dvaceti příspěvků, které na konferenci zazněly., This is a report about the conference "East Central Europe in the First Half of the 20th Century - Transnational Perspectives", which took place in Leipzig from 14 to 16 January 2016. It was organized and hosted by the Centre for the History and Culture of East Central Europe (Geisteswissenschaftliches Zentrum Geschichte und Kultur Ostmitteleuropas - GWZO) in collaboration with the Institute of Contemporary History at the Czech Academy of Sciences, and the International Association of Contemporary History of Europe (Association internationale d´histoire contemporaine de l´Europe - AIHCE). A wide range of views was ensured both by the international background of the participants and by the diversity of the topic groups, ranging from economics to international organizations, migration, and culture to territorialization. The report discusses in greater detail some of the more than twenty papers given at the conference., Zdenko Maršálek., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Historik Václav Chaloupecký (1882-1951) je dnes podle recenzentky do značné míry opomíjenou osobností - v českých zemích je přehlížen, protože zásadní roky své kariéry strávil na Slovensku, a na Slovensku je zase odmítán pro svůj "čechoslovakistický" výklad slovenských dějin. V historiografii je zapomenut, protože se jeho texty jeví z dnešního pohledu jako zastaralé. Jeho biografie z pera mladého historika Milana Ducháčka dle recenzentky nenaplňuje zcela své ambice. Chaloupeckého aktivity totiž nejsou dostatečně zasazeny do dobového kontextu, interpretace jeho díla překračuje meze popisnosti jen v několika pasážích a více než analýzou je chronologickou deskripcí, a kniha také vykazuje některá formální pochybení, komplikující četbu. Přesto však obsáhlá práce prozrazuje důkladnou znalost Chaloupeckého osobnosti a díla, profesionální erudici i literární talent autora., The historian Václav Chaloupecký (1882-1951) is, according to the reviewer, a largely forgotten figure today - in the country of his birth he is ignored because he spent the important years of his career in Slovakia, and in Slovakia he is dismissed for his "Czechoslovakist" interpretation of Slovak history. Historians have forgotten him because his work now seems outdated. According to the reviewer, his biographer, the historian Milan Ducháček, does not quite archieve his aims: He has failed to place Chaloupecký´s activities sufficiently into the context of his time; the interpretation and analysis of Chaloupecký´s work rarely go beyond mere description, and chronological description at that; moreover, the book suffers from problems of structure, making it unnecessarily difficult to read. None the less, this large work displays a thorough knowledge of Chaloupecký, the man and his works, and also the professional erudition and literary skill of its author., [autor recenze] Antonie Doležalová, and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
This article considers the nature of Communist régimes, particularly in Czechoslovakia. The author searches for an answer to the question of whether the political and social system launched in Czechoslovakia in late February 1948 maintained its totalitarian nature throughout its existence, or whether, in its later phases, it had already become another type of totalitarianism, or had even developed into a quite different kind of undemocratic or authoritarian régime. The author develops the topic, which is still a matter of dispute, against the background of changing theoretical refl ections on Communist régimes. He fi rst recapitulates the main criticism of ''revisionist'' historiography regarding the lack of classic models of totalitarianism, and he comments on some of their competing interpretations, pointing out how later versions of the totalitarianism theory problematicized or weakened some of the ''revisionist'' criticisms, and also how they reacted to the changes that began after Stalin’s death in 1953. By comparing the two main approaches - one that declares that there is such a thing as totalitarianism, the other that rejects such a notion (or at least suggest its revision) -, the author traces the connections between the individual phases that the Communist dictatorship and society passed through in Czechoslovakia from 1948 to 1989. He thus seeks to discover the extent to which the preserved structures and operations of the totalitarian way of ruling (dictatorship) changed or remained the same since the initial period (post-February 1948), and, at the same time, endeavours to discover how, over the decades, political ideas and value systems were preserved or, by contrast, changed in the consciousness of society. Conceptually, the author starts from the defi nitionof post-totalitarianism which appears in the later works of the political scientist Juan José Linz, and thus, after the end of Stalinist totalitarianism, he distinguishes in Czechoslovakia the period of early post-totalitarianism, the late 1960s attempt to reform the system, the Husák years of hard-line post-totalitarianism, and the posttotalitarianism of the late 1980s decline. In his opinion, the ''Normalization'' régime in Czechoslovakia, although weakened and increasingly dysfunctional, maintained many of the totalitarian structures (political, security, economic, social) and practices (of power, ideology, surveillance, and repression) until its collapse, unlike the régimes in Poland and Hungary, where totalitarianism was slowly eroded. and Překlad: Blanka Medková
The essay deals with the global historical development of the human rights doctrine and its role in modern politics from a Czech, Czechoslovak and East-Central European point of view. It draws on recent revisionist historiography of human rights the main characteristic of which, described at the beginning of the essay, is the reconstruction of the human rights doctrine as an epiphenomenon of major historical political conflicts. Then, the author turns to the comeback of human rights as a universalistic concept during the Second World War and the Allied struggle against Nazism. He continues with tracing down the general development during the Cold War leading to the promotion of human rights as a part of binding international law since the mid-1970s. Further, the Czechoslovak postwar situation is analysed starting with the Stalinist Constitution of 1948 up to the dissident struggle for human and civil rights during the last two decades of the communist dictatorship. The last part of the essay examines the rise of liberal internationalism and humanitarian interventionism in the post-1989 period and strives to specify the Czechoslovak and Czech development within a broader context, fi nishing with a plea for understanding human rights as a space for political deliberation, dialogue and contest.
It is two hundred years since the first biographers of Ignaz Cornova – ex-Jesuit scholar, Prague university professor and member of the Royal Bohemian Society of Sciences – mentioned his articles written for periodicals, but to date these remain unstudied. They have been neither collected nor analysed; we do not even know how many periodicals he contributed to. In his research on the subject, the author has identified six periodicals in which Cornova published between 1793 and 1814 and found thirteen separate texts – a figure that is almost certain to rise. His analysis of these articles supplements and refines the conclusions reached by historians on the basis of Cornova’s writings in book form. He is presented as a historian of Bohemia (and beyond), a Czech patriot, a Catholic, and a loyal subject of the House of Habsburg-Lorraine who was committed to educating society as a whole, especially in the field of history, and maintaining social peace.