Participation of Human Subjects in a Clinical Trial is the fundamental part of Medical Research. Human Subject's participation depends on the willingness of the potential Subjects to volunteer in such a Clinical Trial. The Subject's motivations for the Clinical Trial participation diverse based on the different motivational factors. Patient's deciding whether to participate in a Clinical trial or not is influenced mainly by the current Patient’s health status and the possibility of the available standard therapy in the treatment of a serious or a life-threatening illness. The important role in the Patient decision process takes the close relationship Physician-Patient. There is no consensus among Scientists whether the Patient’s expected therapeutic benefit using the new medicinal product is the most motivational factor for the Clinical trial participation or not. Some of the latter research has concluded that some Patients frequently overestimate the chance of benefit from particular treatment. However the Patient's expectations of the potential therapeutic benefit do not depend on the Patient's correct understandings of the Clinical Trial purpose. The Patient’s willingness to contribute to the progress of medicine and desire to help other Patients is secondary consideration for the Clinical Trial participation which is reported in the medical journals. Especially Patients suffering from a life-threatening illness report altruistic reasons however this will not exclude them to expect the potential personal benefit as well. The indirect costs reimbursement to Patients during the Clinical Trial participation might motivate many potential participants for the Clinical Trial participation. This article sought to present the most frequent Subject's Expected Benefit from the Clinical Trial participation in the context of the Patient being engaged in Medical Research. Gaining a deeper understanding of this topic might be benefited for both Researchers and Physicians., Olga Norková, and Literatura 18
Zkoumali jsme jak efektivněji využít zdroje a příležitosti, které máme k dispozici, abychom více publikovali a aby výstupy byly kvalitnější. Obhajujeme opatření pro zvýšení efektivity, jakým je soustředění se na konkrétní oblasti výzkumu, zahraniční publikace, nahrazení monografi í doktorandů a habilitací publikováním článků v mezinárodních časopisech, vzděláváním výzkumných pracovníků, vyhledáváním mladých talentů a mezinárodních partnerů. Všechna tato opatření lze zavést bez zásahu zvnějšku., We explored what can be done with more effi cient use of the resources and opportunities we already have such that we produce more output and more high quality output. We advocate measures for improving effi ciency, such as focusing on certain research fi elds, publishing internationally, replacing monographs for PhD students and habilitation, by publishing international articles, educating researchers by establishing graduate schools, selecting young talent and fi nding international partners. All of these measures can be taken without external interference., Assoc. Prof. Jitse P. van Dijk MD PhD, and Literatura
Hlavní cíl: Zjistit vliv procvičování ošetřovatelského procesu podle OPT modelu klinické rozvahy na erudici studentů oboru všeobecná sestra při využívání pojmů Aliance 3N. Východiska: Motivem k realizaci studie bylo dílo autorek OPT modelu klinické rozvahy Pesut a Herman a výzkumné články k OPT modelu autorů Bartlett et al., Bland et al. a Kautz et al. Metodika: Aplikován byl design přirozeného experimentu u dvou skupin studentů s použitím pretestu a posttestu. Výzkumné nástroje byly nově pro tuto studii připraveny na podkladě publikovaných článků Herman a Bartlett. Jednalo se o pracovní protokoly pro studenty a nástroj k hodnocení erudice klinické rozvahy. Proběhla obsahová validizace protokolů a u hodnotícího nástroje byla ověřena reliabilita. Sběr dat proběhl u souboru šedesáti tří studentů formou záznamů do pracovních protokolů. Data, extrahovaná z protokolů, byla zpracována na hladině signifi kance 0,05 pomocí Studentova párového t-testu a Wilcoxonova párového testu. Výsledky: Medián celkového skóre erudice klinické rozvahy byl, při maximálním dosažitelném počtu 29 bodů, u studentů prezenční formy v pretestu 18,9 a v posttestu 19,5 bodů. U kombinované formy byl před a po cvičení 18,0 a 17,0 bodů. Závěry: U prezenční formy studia byla erudice klinické rozvahy s pojmy Aliance 3N po procvičování zlepšena, ale rozdíl nebyl statisticky signifi kantní. U kombinované formy studia prokázal Wilcoxonův párový test signifi kantní zhoršení. Využití NANDA diagnóz bylo u obou skupin subjektů explicitní, zásadní nedostatky byly shledány ve volbě optimálních NOC a NIC., Main aim: To determine the effect of practicing nursing process by OPT model of clinical reasoning on the expertise of students of General Nursing study in the use of concepts Alliance 3N. Background: The motive for the study was the work of the OPT model of clinical reasoning authors Pesut and Herman and research articles on the OPT model, the authors Bartlett et al., Bland et al. and Kautz et al. Methods: Applied design was a natural experiment on two groups of students using pretest and posttest. Research instruments for this study were new and prepared on the basis Herman and Bartlett’s published articles. Th ese were working protocols for students and a tool to assess erudition of clinical reasoning. Content validation was carried out and evaluation tool was tested on reliability. The data were collected in a group of sixty-three students in the form of records to work protocols. The data extracted from the protocols were processed at 0.05 level of signifi cance using Student’s paired t -test and Wilcoxon paired test. Results: The median of total score sheet clinical erudition was at full-time students in the pretest (before practicing) 18.9 points aft er exercise 19.5 (posttest). The median of total score before and aft er exercise was 18.0 and 17.0 points at part-time study students. Conclusions: For full-time students’ erudition in clinical reasoning with 3N Alliance terms aft er exercises has improved, but the diff erence was not statistically signifi cant. For part-time study students Wilcoxon paired test showed a signifi cant deterioration in student achievement. Use of NANDA diagnoses in both groups of subjects was explicit, major fl aws were found in the choice of optimal NOC and NIC., Jana Marečková, Soňa Bocková, Petra Stefanová, Lenka Mazalová, Radka Matějková, Jana Zapletalová, and Literatura
Background Patent ductus arteriosus (PDA) is common in very premature infants. Pharmacological closure of PDA with indomethacin, a prostaglandin inhibitor, has remained the mainstay of treatment in premature infants over the last three decades. Intravenous ibuprofen was recently shown to be as effective and to have fewer adverse reaction in preterm infants. If equally effective, then oral ibuprofen for PDA closure would have several important advantages over the intravenous route. This study was designed to assess the efficacy and safety of oral ibuprofen and intravenous ibuprofen for the early pharmacological treatment of PDA in LBW preterm infants with respiratory distress syndrome. Methods A randomized, single-blinded, controlled study was performed on premature neonates at the neonatal care unit of the University Hospital for Obstetrics and Gynecology”Koco Gliozheni”, Tirana, Albania, from January 2010 to December 2012. The study enrolled 68 preterm infants with gestational age between 28-32 weeks, birth weight ≤ 2000 g, postnatal age 48-96 h, and had echocardiographically confirmed significant PDA. The preterm infants received either intravenous or oral ibuprofen randomly as an initial dose of 10 mg/kg, followed by 5 mg/kg at 24 and 48 h. After the first dose of treatment in both groups, echocardiographic evaluation was performed, to determine the need for a second or third dose. The rate of ductal closure, adverse effects, complications, and the patient’s clinical course were recorded. Results All patients were born after 28 until 32 weeks’ gestation. 36 patients were treated with oral ibuprofen and 32 with intravenous ibuprofen in this period. After the first course of the treatment, the PDA closed in 30 (83.3%) of the patients assigned to the oral ibuprofen group versus 23 (71.8%) of those enrolled in the intravenous ibuprofen group (p = 0.355). There was no difference between treatment groups in demographics or baseline renal function. In the evaluation of renal tolerance, none of the patients had oliguria. There were no significant differences with respect to complications during the stay. Conclusions In low birth weight infants, the rate of early ductal closure with oral ibuprofen is at least as good as with the intravenous route. Oral ibuprofen is associated with fewer adverse effects, Alketa Hoxha, Ermira Kola, Numila Kuneshka, Eduard Tushe, and Literatura
Cíl: Zjistit vyuţívání ošetřovatelských intervencí na chirurgických pracovištích neintenzivní péče a chirurgických jednotkách intenzivní péče. Porovnat uţití intervencí mezi uvedenými typy pracovišť a porovnat získané výsledky se závěry výzkumného týmu NIC. Metodika: Informace byly získány kvantitativní výzkumnou metodou za vyuţití dotazníku vlastní konstrukce. Dotazník byl sestaven s vyuţitím Nursing Intervention Classification (NIC) a obsahoval názvy i definice 101 vybraných intervencí klasifikace NIC. Sestry se prostřednictvím dotazníku u intervencí vyjadřovaly k četnosti uţití v chirurgické klinické ošetřovatelské praxi na jejich pracovišti. Pro induktivní analýzu byl pouţit Pearsonův chí–kvadrát test na hladině významnosti α = 0,05. Výsledky: Šetření se zúčastnilo 11 zdravotnických zařízení, a bylo vyhodnoceno 255 dotazníků vyplněných sestrami, které pracovaly na chirurgických pracovištích neintenzivní péče, a 45 dotazníků vyplněných sestrami, které pracovaly na chirurgických ošetřovatelských jednotkách poskytujících intenzivní péči. Padesát intervencí bylo vyhodnoceno jako stejně často vyuţívané na pracovištích neintenzivní péče i jednotkách intenzivní péče, 49 intervencí jako častěji vyuţívaných na chirurgických jednotkách intenzivní péče a 2 intervence byly vyhodnoceny jako častěji uţívané na chirurgických pracovištích neintenzivní péče. Závěr: V šetření jsme zjistili rozdílné uváděné četnosti uţití intervencí na chirurgických odděleních neintenzivní péče a pracovištích intenzivní péče. Z výsledků je patrné, ţe u nejvyššího počtu testovaných intervencí jsme neshledali rozdíl v četnosti uţití mezi pracovišti intenzivní a neintenzivní péče. V porovnání s výsledky šetření, které uskutečnil výzkumný tým NIC, jsme však zjistili, ţe sestry často vykonávají na chirurgických odděleních neintenzivní péče intervence, které byly výzkumným týmem NIC vyhodnoceny jako více uţívané na jednotkách intenzivní péče., Aim: Determine the frequency use of nursing interventions to non-intensive surgical departments and surgical intensive care unit (ICU). Compare the frequency of use of interventions between these departments and compare the results with the findings of the research team NIC. Methods: Informations obtained quantitative research method using a questionnaire. The questionnaire contained 101 names and definitions of selected nursing interventions classification (NIC). Nurses in these interventions reflect the frequency of their use in surgical clinical nursing practice. For inductive analysis was used Pearson's chi-square test at a significance level of α = 0.05. Results: The survey was attended by 11 hospitalis and were evaluated used 255 questionnaires completed by general nurses who worked at non-intensive surgical departments and 45 questionnaires completed general nurses who worked in intensive surgical departments. It was found 50 interventions that as often used on non-intensive department and intensive department, 49 interventions that are more ofen used in surgical intensive care and 2 interventions that are more ofen used in non-intensive surgical departments. Conclusion: In the survey, we have found different declarations frequency use of interventions between non-intensive surgical department and intensive care units. The results show that the highest number of tested interventions were no differences in frequency of use between the intensive and non-intensive care. Compared with the results of the survey conducted research team NIC, we found that nurses often perform to non-intensive surgical department interventions that have been evaluated by the research team NIC as more used in intensive care units., Alena Pospíšilová, Miroslava Kyasová, Petra Juřeníková, Zdenka Surá, Erna Mičudová, and Literatura