Síla stisku ruky je velmi dobrým ukazatelem zdraví, výkonnosti kosterního svalstva a celkově je dobrým indikátorem zdravotního stavu a vitality. Testosteron je hormon, který je primárně zodpovědný za rozvoj sekundárních pohlavních znaků a zároveň má silný vztah k tělesné síle a zevním ukazatelům rozvoje skeletální svaloviny. Byla publikována řada prací, které poukazují na úzký vztah mezi testosteronem a agresí. Nebyl však doposud vysvětlen kauzální vztah mezi hladinou testosteronu a výsledným agresivním chováním, tedy konkrétní působení metabolitů testosteronu v specifických oblastech mozku. Na základě publikovaných experimentálních prací jsou diskutována některá možná/částečná vysvětlení působení testosteronu na vznik agresivního chování. Dále je diskutován vztah mezi silou stisku ruky a lidským sexuálním chováním – tedy sexuální dimorfismus v síle stisku, ženská percepce (v rozdílných fázích menstruačního cykly) stisku ruky u mužů a volba partnera ve vztahu k jeho fitness (jak je hodnocena dle síly stisku ruky, jež je dobrým ukazatelem hladiny testosteronu)., Handgrip strength (HGS) is a very good marker of physical health, good muscle performance and an overall indicator of health status and vitality. Testosterone, as a hormone primarily responsible for secondary sexual traits development, is also strongly correlated to body strength and somatic features which represent it. It has been widely reported that testosterone correlates with aggression. However, the pathway of testosterone metabolites in specific brain regions, or cause and effect formula of testosterone level and aggression has not been satisfactorily explained. Several possible and/or partial explanations based on published experiments are discussed. Furthermore, the relation between HGS and human sexual behavior is discussed – the sexual dimorphism in HGS, the perception of male HGS by females at different stages of the menstrual cycle and the selection of a partner with respect to his fitness (as estimated by HGS which is a good indicator of testosterone level)., and Daniela Cunha, Filipe Monteiro, Yasin Hamarat, Martin Čuta
Koncept chování typu C definovala Lydia Temoshoková v roce 1981. Chování typu C je charakterizováno potlačováním a neprojevováním negativních emocí, zvláště pak hněvu, zachováváním zdání klidu a příjemnosti a orientací na potřeby druhých více než potřeby osoby samotné. Celosvětově však dochází k zaměňování pojmů „chování typu C“ za neadekvátně užívaný pojem „osobnost typu C“ či „cancer-prone personality“. Toto stanovisko si dovolujeme tak jasně postulovat na základě konzultace s autorkou pojmu, Lydií Temoshokovou. Misinterpretace pojmu chování typu C vedla také k přesvědčení, že tento typ chování může jedince predisponovat ke vzniku nádorového onemocnění. Avšak koncept chování typu C popisuje copingovou strategii, která má, dle dosavadních výzkumů, vliv na rychlejší progresi nádorového onemocnění a onemocnění HIV následkem ovlivňování funkce imunitního systému. Diskutujeme obtíže s výzkumem chování typu C a představujeme metodu Vignette Similarity Rating Method (VSRM) vyvinutou Lydií Temoshokovou jako možný nástroj k výzkumnému zachycení chování typu C., The Type C concept was first described by Dr. Lydia Temoshok in 1981. The Type C is characterized by suppression and non-expression of negative emotions, especially by suppressing anger, maintaining a facade of contentment and being more concerned about the needs of other people than about one’s own needs. The term „Type C“ has been worldwide confused with inadequate terms „Type C personality“ or „cancer-prone personality“. We only allow ourselves to postulate this statement so strongly after having consulted the issue directly with Dr. Lydia Temoshok, the author of the term. The misinterpretation of the type C behaviour pattern led to a belief that this type of behaviour can predispose development of cancer in a person. However, according to existing research, the Type C concept describes a coping strategy that causes a faster progression of cancer and HIV due to changes in the immune system. We discuss obstacles with the Type C research and we introduce the Vignette Similarity Rating Method (VSRM), a method developed by Dr. Lydia Temoshok, enabling detection of the Type C behaviour pattern in a research., Peterková, H., Skřivanová, K., Brančíková, D., Bendová, M., Anderková, Ľ., and Literatura
Období vstupu do rodičovství je významným přechodovým obdobím v psychické ontogenezi ženy. Důležitým faktorem předvídajícím rodičovské kompetence a emoční pohodu je rodičovská self-efficacy (vnímaná rodičovská účinnost). Nedávné studie ukazují, že rodičovskou self-efficacy matky může ovlivnit i spokojenost s porodním zážitkem. Ta je zase predikována sociálně psychologickými aspekty porodního zážitku, především oporou ze strany zdravotníků a pocitem osobní kontroly. V longitudinálním dvoufázovém výzkumu jsme proto sledovali faktory ovlivňující rodičovskou self-efficacy v období kolem narození prvního dítěte a jednotlivé determinanty porodního zážitku. S využitím postupů mnohonásobné lineární regrese jsme zjistili, že ačkoli je rodičovská self-efficacy z velké míry založena už před porodem, opora ze strany zdravotníků při porodu a snadná utišitelnost dítěte ji mohou významně pozitivně ovlivnit. Potvrdili jsme také rozhodný vliv opory ze strany zdravotníků při porodu na spokojenost s porodním zážitkem i v našem souboru, reprezentativním pro prvorodičky v ČR., Transition to parenthood is a significant transition period in a woman’s psychological ontogenesis. An important predictor of parenting abilities and well-being is parental self-efficacy. Recent studies show that mothers’ parental self-efficacy can be influenced by childbirth satisfaction, which, in turn, is predicted by social-psychological aspects of childbirth experience, especially support by caregivers. In a longitudinal 2-phase research, we have followed parental self-efficacy determinants working around 1st childbirth as well as childbirth experience determinants. Using multiple linear regression analysis we determined that although parental self-efficacy is mainly prenatally determined, caregivers‘ support and baby’s soothability can impact it positively. We have also confirmed the decisive influence of caregivers‘ support on childbirth satisfaction in our sample, which is representative for Czech primiparas., Kodyšová E., and Literatura