Cíl: Užívání radiologických metod patří neodmyslitelně k diagnostice a terapii urolitiázy. Zatímco radiační zátěž vyšetřovacích metod je obecně známá, nalezli jsme pouze malé množství článků, které se věnují problematice radiační zátěže spojené s terapií samotnou. Cílem práce bylo stanovit efektivní dávku absorbovanou pacientem v průběhu vyšetření. Materiál a metody: V retrospektivním souboru 250 pacientů ošetřených v období srpen 2011–únor 2015 perkutánní nefrolitotrypsí (PNL) na našem pracovišti jsme dohledali potřebné údaje a vypočítali povrchovou kermu pro pacienta a efektivní dávku absorbovanou v průběhu vyšetření. Výsledky: V průběhu jednotlivých let se naměřené hodnoty statisticky významně nemění, v celém souboru při průměrném čase skiaskopie 214 s (rozmezí 2–750 s) nabývá průměrná povrchová kerma hodnot 89,5 mGy a absorbovaná dávka 3,52 mSv (rozmezí 0,04–13,2 mSv). Celková absorbovaná dávka za sekundu je 0,017±0,0035 mSv/s. Závěr: Zjištěné hodnoty nepřesahují stanovenou místní referenční úroveň. Z hlediska radiační hygieny průměrné výkony dosahují řádově dávky pro běžně užívané vyšetřovací metody (CT břicha nativně, vylučovací urografie). Míra expozice operatéra a personálu operačních sálů není nadlimitní s ohledem na radiační hygienické normy. Cílem každého urologa musí být snižování radiační zátěže na nejnižší možnou úroveň., X-ray examinations are common in urological practice, especially in diagnosis and treatment of urinary stones. Although radiation doses of diagnostic methods are generally well known, only a few articles related to radiation doses during therapy have been published. The aim of this work is to calculate radiation exposure, absorbed doses and dose rates of fluoroscopy during percutaneous nephrolitotomy (PNL). In retrospective group of 250 patients who underwent PNL in our department from September 2011 to February 2015 we analyse data and calculate superficial air kerma and effective doses during surgery. There are no statistically significant differences between single year data. Median fluoroscopy time was 214 seconds (range 2 to 750) with exposure of 89.5 mGy and effective dose 3.52mSv (range 0.04 to 13.2 mSv). The mean effective dose rate is 0.017 ± 0.0035 mSv per second. Fluoroscopy is safe and we don´t exceed local dose limit references. Patients are exposed to an average 3.16 mSv during PNL, similar to noncontrast CT or intravenous urogram. Although radiation exposure for surgeon and operating theatre staff doesn´t exceed safe limits, urologists must be aware and decrease radiation exposure to as low as possible., Pavel Tolinger, Aleš Petřík, Petr Berkovský, and Literatura
Východiska: Východiskem výzkumného šetření byla Psychologická studie motivů pozdního rodičovství autorky Ireny Bímové. Cíl: Hlavním cílem výzkumného šetření bylo zjistit důvody oddálení narození prvního dítěte u matek po 35. roce. Metody: Výběrovým kritériem pro zařazení do výběrového souboru byl věk primipary 35 let a více. Jako technika sběru dat byl použit polostrukturovaný dotazník vlastní konstrukce. Počet respondentů byl 92. Data byla získávána na gynekologicko-porodnických a novorozeneckých odděleních v období od ledna 2013 do ledna 2014. K analýze získaných dat byl použit Fischerův přesný test. Výsledky: Nejčastějším důvodem oddálení narození prvního dítěte u matek po 35. roce byl výběr vhodného partnera. Tuto variantu uvádí 42,4 % matek. Druhým nejčastějším důvodem byly problémy s otěhotněním u 32,6 % matek. Součástí výzkumu bylo zpětné pozitivní a negativní hodnocení věku matek při narození prvního dítěte po 35. roce. Zpětně hodnotilo pozitivně věk porodu 45,7 % žen, negativně hodnotilo věk 54,3 % žen. Ženy, které zpětně hodnotily věk porodu 1. dítěte negativně, uvedly signifikantně častěji jako důvod oddálení porodu „Problémy s otěhotněním“ (p = 0,014). Ženy, které zpětně hodnotily věk porodu 1. dítěte pozitivně, uvedly signifikantně častěji jako důvod oddálení porodu „Preferenci nezávislého způsobu života“ (p = 0,039). Závěry: Důvody oddálení narození prvního dítěte v pozdějším věku spadají zejména do oblasti sociální, psychologické a zdravotní. Výzkum může vést k zamyšlení nad problematikou trendu pozdního rodičovství. Může podnítit diskusi o rizicích a benefitech pozdního rodičovství., Background: Background of research was Psychological studies of late parenthood motives author Irena Bímová. Aim: e aim of the research was to determine the reasons for postponing the first birth for mothers aer 35 years of age. Methods: e group selection criterion was a primipara age 35 and more. A semi-structured questionnaire of an original design was used to collect the research data. e number of respondents was 92. Data were obtained on obstetric and neonatal departments from January 2013 to January 2014. To analyze the data was used Fisher's exact test. Results: e most frequent reason for birth postponement amongst mothers aged 35 and more was the search for a suitable partner. is option was selected by 42.4% mothers. e second most frequent answer involved issues with conception, this being reported by 32.6% mothers. Additionally, the survey research included a retrospective positive or negative evaluation of the mothers’ age when they had their first child aer the age of 35. In retrospect, the age for the first birth was seen positively by 45.7% women and negatively by 54.3% women. Women evaluating the age for the first birth negatively significantly more oen reported the reason „Problems with conception“ (p = 0.014). Women evaluating the age for the first birth positively significantly more oen reported „A preference of an independent way of life“ as the reason behind their birth postponement (p = 0.039). Conclusions: e reasons for birth postponement of the first child amongst late mothers fell into the areas of social, psychological, and health-medical related issues. e research can lead up to reflection about postpo, and Radka Kozáková, Šárka Vévodová, Jiří Vévoda, Lukáš Merz
Příspěvek nabízí pohled na tradiční pojem „psychosomatických rodin“ z hlediska jeho současné platnosti a užitečnosti. Poukazuje na výzkumné a klinické zkušenosti s častějším výskytem psychosomatických onemocnění u rodin s určitými poruchovými vlastnostmi struktury a interakce, v nichž tělesný projev nemoci plní účelnou, krátkodobě takovou rodinu ochraňující, dlouhodobě ji v její porušenosti ustalující a vývojově ji poškozující úlohu. Výsledkem má být připomenutí si vlastností takto rizikovějších rodin s výhledem na diagnostické rozpoznávání a porozumění funkci takového psychosomatického dění a zacílení terapeutické pomoci ke zdravějším způsobům zvládání rodinného stresu, než poskytuje takto probíhající patogenní „vyrovnávání účtů“ vzájemných potřeb v rodinném soužití., The paper presents a review of the traditional concept of „psychosomatic families“ from the viewpoint of its present validity and usefulness. It refers to research and clinical pieces of experience with more frequent occurrence of psychosomatic diseases in families that exhibit certain dysfunctional traits of structure and interaction, in which the somatic symptom fulfils an effective function in momentarily protecting the family from breakdown, however, in the long run, solidifying its ongoing malfunction and developmental impairment. The aim of the study is to remind of the typical characteristics of the families with such risks, with a view to diagnostic identification as well as understanding the function of such psychosomatic development, and leveling the therapeutic help to establishing more healthy ways of coping with family stress, than the ongoing pathogenic “squaring up“ of mutual needs in family cohabitation makes possible., Balcar K., and Literatura
Czech health and social services have undergone significant changes related to the reform of public administration including the transfer of certain social and health services to the competence of municipalities and regions. Regions also became legally responsible for social services ́ planning process including their registration and since 2015 financing. The findings in the article are based on a qualitative methodological approach, which was used as a combination of public policy documents analyses and primary data analysis. The empirical research was based on focus groups when respondents represented persons caring for the elderly and disabled people as well as providers of health-social services in the Central Bohemian Region. Based on the survey we can state that some types of services are underdeveloped, particularly the domiciliary services, social services for older children and adults with disabilities, respite care and other support services for caregivers. The great problem is the absence of interconnection between health and social services in the region. From the viewpoint of service providers and caregivers the level of municipalities is perceived as closer to the clients than regional level, thus service providers and caregivers aim their demands to municipalities more frequently. and Kotrusová Miriam, Dobiášová Karolína, Angelovská Olga
Východiskem článku je situace viability. Ta je analyzována jako sémantický a medicínský koncept a jsou charakterizovány důsledky, které má klinický status extrémně nezralého novorozence (dítěte narozeného na hranici viability) pro etické uvažování a pro rozhodování o odpovídající lékařské péči, když není zohledněno pouze přežití extrémně nezralého novorozence ale rovněž různá úroveň poškození způsobeného lékařským zásahem. Článek se dále zabývá medicínskou nejistotou, jež je typická pro rozhodování o zdravotní péči o extrémně nezralé novorozence. Následně se zaměřuje na nejistotu etickou, která vyplývá z nejistoty medicínské. V závěru pojednání jsou navrženy způsoby, jak postupovat, rozhodovat a konat v situaci etických dilemat zachraňování dětí narozených na samé hranici viability., The paper departs from viability, analysing viability as semantic and medical concept and characterizing consequences that clinical status of an extremely preterm newborn (neonate born at the edge of viability) has for ethical considerations and decisions about the proper medical care – when not only survival of the extremely preterm neonate but also diverse level of medical harm to the infant are at the stake. Coming from medical uncertainty, typical for the extremely premature newborns, the paper focuses on moral uncertainty caused my medical uncertainty. Finally the paper brings some modi procedendi for ethical dilemmas of saving infants born at the edge of viability., Josef Kuře, and Literatura
Hlavní stanovisko práce: Retrospektivní hodnocení výsledků aplikace rázové vlny u 81 pacientů s induratio penis plastica (Mb. Pyeronie) po předchozí neúspěšné konzervativní terapii na elektrohydraulickém litotryptoru MEDILIT 7. Cíl: Cílem naší práce je retrospektivní zhodnocení skupiny 81 mužů s induratio penis plastica před a po aplikaci rázových vln do oblasti fibrózních plátů. Soubor pacientů a metoda: U skupiny 81 mužů s průměrným věkem 57,6 roku (33–75 let) s IPP jsme aplikovali rázové vlny do oblasti fibrózních plátů. Všichni pacienti podstoupili předchozí neúspěšnou konzervativní terapii. Délka onemocnění byla průměrně 21,4 měsíce (12–37 měsíců). Kritériem k zařazení do souboru bylo onemocnění trvající minimálně 12 měsíců. U všech pacientů se plát nacházel na dorzu penisu v oblasti kořene a deformoval penis. Všichni muži pociťovali subjektivní obtíže při sexuálním styku. Tyto obtíže jsme hodnotili IIEF-5 dotazníkem, který dosahoval před výkonem průměrně 11,7 bodu (3–17 bodů). Velikost plátu byla průměrně 12,5 mm (8–30 mm) dorzální angulace při erekci průměrně 55 stupňů (20–90 stupňů). Rázové vlny jsme aplikovali ve třech dobách. Rázové vlny jsme generovali na elektrohydraulickém litotryptoru MEDILIT 7. Výsledky: Ze sledovaného souboru 81 pacientů došlo ke zlepšení u 56 mužů. Deviace penisu při erekci se u nich průměrně zmenšila o 66% a velikost plátu o 28,2%. Skóre v dotazníku IIEF-5 vzrostlo o 67%. Všichni zlepšení pacienti dosáhli uspokojivého sexuálního styku. Vážné komplikace jsme nezaznamenali. Závěr: Podle našich sedmiletých zkušeností se jedná o konzervativní, bezpečnou metodu, která u části pacientů, kteří podstoupili předchozí neúspěšnou konzervativní terapii, může zlepšit sexuální život. Jako prognostický faktor úspěchu léčby v našem souboru se zdá být věk pacienta., Retrospective evaluation of shock wave therapy (ESWT) results in 81 patients with Peyronie´s disease after unsuccessful conservative treatment. ESWT was performed using electrohydraulic lithotriptor MEDILIT 7. Aim: Authors retrospectively evaluate results of extracorporal shock waves therapy (ESWT) in 81 patients with Peyronie´s disease after unsuccessful conservative treatment. Methods: In a group of 81 men with an average age of 57.6 years (33–75 years) with induratio penis plastica (Peyronie’s disease) we applied shock waves into the fibrous sheets. All patients had failed conservative treatment. The length of illness was an average of 21.4 months (12–37 months). The criteria for inclusion in the group were disease lasting at least 12 months. All patients had plaque on the dorsum of the penis root and a deformed penis. All men felt subjective symptoms during sexual intercourse. These difficulties were evaluated using the IIEF-5 questionnaire, which scored an average 11.7 points (3–17 points) prior to treatment. The size of the plaque was approximately 12.5 mm (12–37 mm), dorsal angulation during erection averaged 55 degrees (20–90 degrees). Shock waves were applied in three sessions. ESWT was performed using the electrohydraulic lithotriptor MEDILIT 7. Results: From the group of 81 patients an improvement was observed in 56 men. Deviation during erection improved by an average of 66%. The size of plaque was reduced by 28.2%. IIEF-5 questionnaire score increased by 67%. All patients had satisfactory improvement of sexual intercourse. We recorded no serious complications. Conclusion: According to our seven year experience this is a safe, non-invasive method which can improve the sexual life of a proportion of patients who had previously failed conservative therapy. As a prognostic factor for treatment success in our group seems to be the age of the patient., Pavel Drlík, Jiří Kočárek, and Literatura