The aim of the study was to translate the Intrapersonal Curiosity Scale (InC) into the Czech language and to verify its factor structure and psychometric properties on the sample of grammar school students in the Czech Republic. The Intrapersonal Curiosity Scale InC is a 12-item tool that measures the tendency to inquisitively explore own identity and inner experience in order to better understand own inner self. The sample consisted of 1020 participants, of which 353 (34.6%) were boys, 665 (65.2%) were girls, and two participants (0.2%) did not state their sex or age. The authors compared several considered models using CFA. The results suggest that the original theoretical model, which calculates the total InC score as the sum of three mutually correlated subscales EPI, ROP and UEM, is still uncertain in the Czech version verified on a group of adolescents. In the authorsʼ opinion, the version with three factors with minor corrections fits to the data best of all compared models, although with a lack of evidence for the unidimensionality of the overall InC scale. In this model, verification of the weak invariance of the measurements was achieved when comparing girls and boys using MGCFA. Significant correlations of latent scores of EPI, ROP and UEM subscales with other assessed constructs were found., Cílem studie bylo adaptovat Škálu intrapersonální zvídavosti (Intrapersonal Curiosity, InC) do českého jazyka a ověřit její faktorovou struk-turu a psychometrické vlastnosti na souboru studentů gymnázií v České republice. Škála intrapersonální zvídavosti InC je 12položkovým nástrojem, který zachycuje tendenci zvídavě zkoumat svoji identitu a vlastní prožívání s cílem lépe porozumět vlastnímu nitru. Výběrový soubor tvořilo celkem 1020 participantů, z toho bylo 353 chlapců (34,6 %), 665 dívek (65,2 %) a dva participanti (0,2 %) svůj gender ani věk neuvedli. V rámci analýz autoři pomocí CFA porovnávali několik uvažovaných modelů. Výsledky naznačují, že původní teoretický model, který počítá celkový skór InC jakou součet tří vzájemně korelovaných subškál EPI, ROP a UEM, je u české verze ověřované na souboru adolescentů nejistý. Verze se třemi faktory dle názoru autorů odpovídá s drobnými korekcemi datům nejlépe ze všech porovnávaných modelů, byť s nedostatkem důkazů pro unidimenzionalitu celkové škály InC. Na tomto modelu bylo dosaženo ověření slabé invariance měření při porovnávání dívek a chlapců pomocí MGCFA. Byly nalezeny významné korelace latentních skórů subškál EPI, ROP a UEM s ostatními posuzovanými konstrukty., Martina Friedlová, Zuzana Vaculčíková Sedláčková, Miroslav Charvát., and Obsahuje bibliografické odkazy
Cieľom štúdie bolo preskúmať koreláty jazykovej emocionality a verbálneho vyjadrenia emócií u bilingválnych osôb pomocou analýzy prierezu výskumných štúdií. Materinský jazyk (L1) sa vyznačuje väčšou jazykovou emocionalitou v porovnaní s ďalším bilingvistom ovládaným jazykom (L2). Emocionálna sila jazyka koreluje s vekom osoby v čase jeho osvojenia, emocionálnymi skúsenosťami pri jeho osvojení a špecifickým kultúrnym kontextom. Jazyk s väčšou emocionálnou silou sa používa na verbálne vyjadrenie emocionálnych zážitkov najmä v emocionálne nabitých situáciách a v prípade pozitívnej valencie prežívaných emócií. V prípade negatívnej valencie sa preferuje menej emocionálny jazyk, ktorý ponúka odstup od emocionálneho prežívania. Bilingvista v terapeutickom vzťahu môže spontánne či účelne prepínať medzi ovládanými jazykmi s cieľom regulovať intenzitu emocionálneho prežívania. Hoci terapia bilingválneho klienta predstavuje výzvu i pre profesionála, očakáva sa rešpektovanie zmien jazykového prejavu na strane klienta a cielená práca s jazykovým kontextom na strane terapeuta., The aim of this study is to examine the correlates of language emotionality and the verbal expression of emotions in bilingual persons by analysing a selection of research studies. In comparison with another language spoken by a bilingual, the mother tongue is characterised by a greater emotional charge. The emotional power of a language correlates with the age of the person and their emotional experience at the time of its learning as well as the specific cultural context. The language with a greater emotional charge is used to verbally express emotional experiences, specifically in emotionally charged situations and in the case of positive valence of experienced emotions. On the other hand, in the case of negative valence, the less emotional language that offers distance from emotional experience is preferred. In a therapeutic relationship, a bilingual can spontaneously or purposefully switch between languages in order to regulate the intensity of emotional experience. Although therapy with a bilingual client can be challenging for the professional, too, respect for changes in language expression on the part of the client and targeted work with the language context on the part of the therapist are expected., Kinga Izsóf Jurásová, Linda Kissová., and Obsahuje bibliografické odkazy
Podstatná první část článku se zabývá totalitou v jejích aspektech filozofických, sociologických a psychologických. Ve druhé části článku je demonstrován cíl a průběh tzv. normalizace na příkladu pražské filozofické fakulty UK.V článku se věnuje zvýšená pozornost fenoménu strachu jako základnímu předpokladu fungování totalitních systémů. Dále se upozorňuje na skutečnost, že prvky totalitarismu mají v sobě také režimy demokratické. Toho si všiml už před 90 lety Alexis de Tocqueville, francouzský historik a politik, když v polovině 19. století pobýval ve Spojených státech a studoval tamní právě se rodící demokratické zřízení. K jeho zásluhám patří mj. první pokusy o vymezení povahy demokratického despotismu. Ten je blíže vymezen jako destrukce lidské psychiky, rezignace člověka na výkon jeho svobodné vůle a další povahové vlastnosti, jako je sklon ke kvietizmu. Následující poměrně rozsáhlá část textu se týká problematiky hodnot. Výklad je přednostně založen na publikaci od brněnského právníka Vladimíra Čermáka. Logicky se věnuje prvořadá pozornost hodnotám svoboda, rovnost a spravedlnost. Filosofické hledisko je v článku zastoupeno pohledem filozofa Ladislava Tondla. Poslední část prvního dílu článku obsahuje přehled metod, užívaných psychology a sociology k empirickému zkoumání hodnotových orientací.Celá druhá část článku se opírá o důkladnou sociálněkulturní analýzu období tzv. "norma-lizace" (1969-89). Analýzu uskutečnili mladí historici FF UK v knize Náměstí Krasnoarmějců 2. Z této knihy o 400 stranách v tomto Souhrnu pokládá autor za velmi žádoucí přiblížit čtenářům následující text, který byl nazván (pouze pro účel tohoto článku) jako Poučení: Nežádoucím výsledkem normalizace je oslabení "zcela základní dovednosti intelektuálů, a to schopnosti formulovat obecnější stanoviska, která by mohla působit jako protipól přirozeně technokratického diskurzu větší části politických elit... Normalizace tak skutečně uspěla v jednom ze svých hlavních cílů, totiž nejen diskreditovat, ale zároveň zevnitř poddolovat stav kritického veřejného intelektuála. Politická proměna, kterou přinesl rok 1989, na tomto úspěchu normalizace nic nezměnila. I díky tomu vykazují dominantní myšlenkové vzorce v české společnosti dvacet let po sametové revoluci tak významnou kontinuitu s obdobím, které jí před-cházelo." (s. 375-376)., Totalitarianism and its philosophical, sociological and psychological aspects are a subject matter of a substantial first part of the article. The second part of the article is more specific, as it demonstrates the goals and the course of the so-called "normalization" on the example of the Faculty of Arts of the Charles University, Prague. A great deal of attention is devoted to the phenomenon of fear, which is a fundamental prerequisite of totalitarian systems. Further, it is pointed out that even democratic regimes possess some totalitarian elements, which has been pointed out already by Alexis de Tocqueville, the French historian who personally studied the nascent democratic regime in the 19th century United States. Among de Tocqueville’s merits are the first attempts to define the nature of democratic despotism. Democratic despotism is defined in terms of destruction of the human psyche, resignation to the exercise of one’s free will and such additional character traits, as the tendency to quietism (calm acceptance of things as they come). The following, relatively extensive part, is devoted to values. The explanation of values is based primarily on a publication by the Brno lawyer Vladimír Čermák. Logically, the values of freedom, equality, and justice receive the main attention. The philosophical perspective of the article is represented by views of the philosopher Ladislav Tondl. The first part of the article is concluded by an overview of methods which psychologists and sociologists use to empirically assess value orientations. The second part of the article deals with a thorough socio-cultural analysis of the so-called "normalization" period (1969-1989). Its analy-sis has been recently carried out by young historians of the Faculty of Arts of the Charles University and it resulted in a book listed in the References. In this Summary, the author considers it important to share the main message resulting from the analysis: Normalization resulted in the debilitation of "the fundamental ability of the intellectuals, i.e., of the ability to form generalized views, which could act as a counterpoint to the naturally (technocratic) discourse of the majority of political elites." Thus, normalization succeeded in one of its main goals, i.e., not only to discredit, but also to undermine the public intellectuals. The political change, brought about by the revolutionary year of 1989, did not take away fromnormalization accomplishment. That is one of the reasons why even two decades after the democratic Velvet Revolution, the dominant thought patterns in the Czech society still manifest a significant continuity with the preceding totalitarian period.”, Jan Srnec., and Obsahuje bibliografické odkazy
Objectives. The main aim of this study was to qualitatively explore the general population’s understanding of forgiveness with regard to its definition, factors, and effects. The special focus of the study was on comparing the views on forgiveness by two generations, young adults, and seniors. Participants and setting. Semi-structured interviews were done with 20 participants from two age groups: ten young adults aged 21 to 29 years (M = 23.4, SD = 2.79) and ten seniors aged 61 to 68 years (M = 64, SD = 2.47). Research questions. Research questions were focused on examining how laypersons conceptualize forgiveness; notably, how they view the factors and effects of forgiveness. It was also explored whether there are any specifics and differences in the views on forgiveness between young adults and seniors. Data analysis. The data obtained from semi-structured interviews were analyzed by Consensual Qualitative Research (Hill et al., 2005). Results. For most individuals in both generations, the basis of forgiveness was letting go of anger and pain. The most significant factor positively related to forgiveness was an apology and admitting the mistake. The most noteworthy negative factor was the depth of the hurt. Individuals perceive positive consequences of forgiveness, especially on their mental health and strengthening their relationships. It seems that young adults perceive forgiveness more as an interpersonal process, while seniors perceive it more as an internal process of an individual. Study limitations. The use of qualitative methodology and the sample size limit the generalization of the findings and comparing two samples at the level of statistical significance. Participants may have had various experiences dealing with hurt and forgiveness throughout their lives which could have influenced their views on forgiveness. Implications. Gaining a deeper understanding of how young adults and seniors understand forgiveness and its effects, what they perceive as helpful or blocking in their forgiving, can help counselors and therapists to improve their interventions aimed at promoting forgiveness., Ciele. Hlavným cieľom štúdie bola kvalitatívna analýza vnímania odpustenia u laickej populácie s ohľadom na jeho definíciu, faktory a dôsledky odpustenia. Vedľajším cieľom štúdie bolo porovnanie názorov na odpustenie u dvoch generácií, mladých dospelých a seniorov.Metóda. 20 participantov dvoch vekových skupín, desať mladých dospelých vo veku 21 až 29 rokov (M = 23,4, SD = 2,79) a desať seniorov vo veku 61 až 68 rokov (M = 64, SD = 2,47) absolvovali pološtrukturované rozhovory. Výskumné otázky. Výskumné otázky boli zamerané na vnímanie odpustenia u laickej po-pulácie; špecificky na vnímanie faktorov a dôsledkov odpustenia. Skúmané boli špecifiká a rozdiely v nazeraní na odpustenie u mladých dospelých a seniorov. Analýza dát. Dáta z pološtrukturovaných rozhovorov boli analyzované pomocou Konsenzuálneho kvalitatívneho výskumu (Hill et al., 2005). Výsledky. Pre väčšinu jednotlivcov oboch generácií bolo základom odpustenia pustenie hnevu a bolesti. Najdôležitejším faktorom pozitívne súvisiacim s odpustením bolo ospravedlnenie a priznanie chyby. Najvýznamnejším blokujúcim faktorom odpustenia bola hĺbka zranenia. Jednotlivci popisovali pozitívne dôsledky odpustenia, predovšetkých na ich psychické zdravie a posilnenie vzťahov. Zdá sa, že mladí dospelí vnímajú odpustenie viac ako interpersonálny proces, kým seniori ho vnímajú viac ako interný proces jednotlivca. Limitácie. Použitie kvalitatívnej metodológie a veľkosť výskumného súboru neumožňujú zovšeobecnenie výsledkov alebo porovnanie dvoch skupín na úrovni štatistickej signifikancie. Participanti mohli mať rôzne skúseností so zraneniami a odpustením v priebehu života, čo mohlo ovplyvniť ich postoje k odpusteniu. Implikácie. Získanie bližšieho porozumenia tomu, ako mladí dospelí a seniori koncipujú odpustenie, čo vnímajú ako nápomocné a rizikové v odpustení a ako popisujú jeho dôsledky, môže pomôcť poradcom a terapeutom k zlepšeniu intervencií zameraných na podporu odpustenia., Lucia Záhorcová, Božena Zelenáková., and Obsahuje bibliografické odkazy
Výzkumy dlouhodobě poukazují na celou řadu zdravotních nerovností a rozdílů v kvalitě života lidí, jejichž hlavním rozlišujícím znakem je jejich sexuální orientace, sexuální sebe-identifikace či obecně sexualita. Tato rozmanitost ovšem bývá jen zřídka běžně zařazována mezi demografické otázky, a tak se aktuálně potýkáme nejen s nedostupností důležitých dat, ale také s celou řadou nejasností, které s "měřením sexuality" v rámci výzkumných šetření souvisí. Tento článek si klade čtyři vzájemně propojené cíle. Nejprve přispět k diskusi, která by typic-kou nepřítomnost položek zjišťujících sexualitu respondentů v rámci relevantních studií identifikovala jako významnou bariéru omezující dostupnost informací o zdraví neheterosexuálních lidí. Následně vyjasnit klíčové terminologické problémy, které se pojí zejména s neustále se vyvíjející sexuálně-identitní terminologií. Dále se zaměřuje na diskusi metodologických, ale také kontextuálních úskalí, která se dotýkají problematiky dotazování v oblasti sexuality a přispívají k různým typům výběrových zkreslení. V závěrečné části je diskutována populární otázka "reprezentativity" dostupných výsledků výzkumných šetření a s využitím aktuálních českých a zahraničních reprezentativních šetření zodpovězena otázka, zda stále platí, že neheterosexuální lidé tvoří 4 % populace., Research has long pointed to a number of health inequalities and differences in the quality of life of people, whose main distinguishing feature is their sexual orientation, sexual self-identification, or sexuality in general. However, this diversity is rarely included among demographic questions, so we currently face not only the unavailability of essential data but also many ambiguities associated with the "measurement of sexuality" in research. This article has four interconnected primary goals. First, to contribute to the discussion, which may identify the absence of items determining the sexuality of respondents in relevant studies as a significant barrier limiting the availability of information about the health of non-heterosexual people. Further, it clarifies key terminological issues, which are mainly related to the continually evolving sexual-identity terminology. Third, it focuses on the discussion of methodological but also contextual pitfalls, which touch on the issue of measuring in the field of sexuality and con-tribute to various types of selection bias. In the final part, the question of "representativeness" of available research results is discussed and using current Czech and foreign representative surveys, the question of whether it is still true that non-heterosexual people make up 4% of the population is addressed., Michal Pitoňák., and Obsahuje bibliografické odkazy
V této studii se autor zaměřuje na tři okruhy problémů, které pozoruje v oblasti přímé ambulantní péče o duševní zdraví v souvislosti s nemocí covid-19. Jedná se o problematiku: 1) neuropsy-chologických deficitů; 2) úzkostných a afektivních poruch; 3) psychotických poruch. K dosavadním přehledovým studiím z posledního roku se snaží doplnit pozorování z vlastní klinicko-psychologické praxe a upozornit na nutnost přípravy a dostatečné kapacity zdravotních služeb v oblasti péče o duševní zdraví., In this study, the author focuses on three areas of problems that are observed in the direct ambulatory care of mental health in connection with COVID-19 disease. These are the issues of: 1) neuropsychological deficits; 2) anxiety and affective disorders; 3) psychotic disorders. The author tries to supplement the previous overview studies from the last year with observations from his own clinical practice and draw attention to the need for preparation and sufficient capacity of health services in the field of mental health care., Martin Lečbych., and Obsahuje bibliografické odkazy
Cíl. Metodologie systematického přehledu studií ověřujících účinnost intervence při léčbě psychických poruch napomáhá redukci předpojatostí či zkreslení používáním explicitních a rigorózních metod pro vyhledávání literatury a kritickým hodnocením dosavadních studií. Doposud nebyla realizována systematická přehledová studie, která by se věnovala účinnosti individuální formy terapie zaměřené na emoce (EFT), a to navzdory rostoucímu počtu výzkumných zjištění zkoumajících účinnost EFT. Cílem tohoto systematického přehledu je proto zhodnotit účinnost individuální formy EFT při léčbě psychických poruch a potíží. Metoda. V této studii autoři postupovali dle metodologického manuálu PRISMA, včetně vyhledávání v databázích EBSCO, PubMed a Web of Science. Po odstranění duplicitních záznamů, posouzení abstraktů dvěma posuzovateli a poté i obsahu výzkumných studií dle kritérií pro začlenění/vyřazení studií analyzovali identifikované studie. Analýza byla zaměřena na posouzení velikosti efektu pre-post terapeutické změny, udržitelnost změny v rámci follow-up, případně porovnání efektu změny s jiným psychoterapeutickým přístupem zhodnocením statistické a praktické významnosti změn (effect size). Výsledky. Autoři identifikovali sedm studií, které využily (kvazi)experimentální metodu výzkumu účinnosti EFT. Výsledky podporu-jí účinnost EFT i udržitelnost změny při léčbě depresivity. Při léčbě sociální úzkosti, traumatu a poruch příjmu potravy existuje předběžná podpora účinnosti EFT. Zatím je tedy v případě těchto poruch a potíží možné považovat EFT za pravděpodobně účinnou. Limity. Do tohoto systematického přehledu byly vybrány pouze studie psané v anglickém jazyce, a naopak nebyly zařazeny případové studie., Objective. The methodology of a systematic review of studies verifying the efficacy of the intervention in the treatment of mental disorders helps to reduce bias by using explicit and rigorous methods for literature search and critical evaluation of previous studies. Up to now, no systematic review has been conducted on the efficacy of individual emotion focused therapy (EFT), despite the growing number of research findings examining the efficacy of EFT. The aim of this systematic review is therefore to evaluate the efficacy of an individual form of EFT in the treatment of mental problems and disorders. Method. In this study, the authors followed the PRISMA methodological manual. A systematic literature search was performed in the EBSCO, PubMed, and Web of Science databases. The analysis was focused on assessing the magnitude of the effect of pre-post therapeutic changes, the sustainability of change within follow-up, or comparing the effect of change with another psychotherapeutic approach by evaluating the statistical and material significance of changes (effect size). Results. The authors identified seven studies that used a (quasi) experimental method to investigate the efficacy of EFT. The results support the efficacy of EFT as well as the sustainability of change in the treatment of depression. There is preliminary support for the efficacy of EFT in the treatment of social anxiety, trauma, and eating disorders. So far, in the case of the above-mentioned disorders and difficulties, it is possible to consider EFT as probably effective. Limitations. Only studies written in English were selected in this systematic review. Case studies were not included., Martin Fülep, Ľubor Pilárik, Lukáš Novák, Petr Mikoška., and Obsahuje bibliografické odkazy