Tato studie se zabývá dvěma spřízněnými jevy odehrávajícími se ve vědeckém prostředí. Jedná se o fenomén frustrace ve vědecké praxi a s ním spojenou touhu po rozpoznání vlastního výzkumu vědeckou komunitou a ná- sledně o otázku uznání od akademického společenství. Zmíněné fenomény jsou přitom úzce propojeny s ústředním tématem fi losofi e a sociologie vědy: kdo rozhoduje, co bude předmětem vědeckého bádání? Předkládaná studie nejprve představuje Mertonův mýtus o okamžitém rozpoznání vědeckého objevu a následně prostřednictvím exkurzu do oblasti ekonomie a na příkladech z vědecké praxe (zejména na životech Karla Poppera a Michaela Faradaye) poukazuje na jeho neplatnost. V závěru textu jsou společně s jejich dekonstrukcí navrhnuta možná řešení popsaných problémů. Text je také kritickým návratem ke dvěma studiím Josepha Agassiho, žáka Karla R. Poppera a tvrdošíjného zastánce kritického racionalismu, neboť právě Agassi ve svých dílech rozebírá dopady vědeckého vyloučení a neochoty naslouchat., This study deals with two related phenomena that take place in scientific environment. The first one under review is the frustration in scientific practice which is closely associated with the desire for recognition of our own research by the scientific community. Both of these phenomena are strongly tied to the problematic aspect of recognition given by the academic community. The aforementioned occurrences are yet closely linked with the central theme of philosophy and sociology of science: who decides what will be subjected to the scientific inquiry? The article deals with Merton’s myth of immediate recognition in scientific discovery and for its deep analysis uses the excursion into economic field. Text further points out on malfunction of the described Mertonian myth in contemporary science by the use of examples from scientific practice (mainly from the lives of Karl Popper and Michael Faraday). Final argument proposes solutions to described problems together with their deconstruction. The text also represents a critical review of two studies by Joseph Agassi, a stubborn supporter of critical rationalism. Because it was Agassi, a loyal disciple of Karl Popper, who discussed in detail the implications of scientific exclusion and unwillingness to listen., and Ondřej Sloup.
The study offers a basic overview of the manuscripts of the ars memorativa treatises in late medieval Czech lands. On the basis of the surviving evidence it is possible to prove that during the 15th century this ancient art (however suspicious and cumbersome it may seem today) was known and practiced here. It coexisted with general (often primarily medical) set of advices on efficient studying some of which openly criticize the art of memory for being too impractical. Besides copies of Italian and West European art of memory models, there is a number of these treatises and shorter treatments of the art composed in the Czech lands. Each of them includes specific features and innovations not encountered elsewhere. The manuscript context of ars memorativa shows that it was not seen as a part of rhetoric theory intended for a restricted number of intellectuals but as a means of storing and recuperating important information actively used especially by students and preachers. and Lucie Doležalová.