The hyperinsulinemic euglycemic clamp (HEC) combined with indirect calorimetry (IC) is used for estimation of insulin-stimulated substrate utilization. Calculations are based on urinary urea nitrogen excretion (UE), which is influenced by correct urine collection. The aims of our study were to improve the timing of urine collection during the clamp and to test the effect of insulin on UE in patients with type 1 diabetes (DM1; n=11) and healthy subjects (C; n=11). Urine samples were collected (a) over 24 h divided into 3-h periods and (b) before and during two-step clamp (1 and 10 mIU.kg-1.min-1; period 1 and period 2) combined with IC. The UE during the clamp was corrected for changes in urea pool size (UEc). There were no significant differences in 24-h UE between C and DM1 and no circadian variation in UE in either group. During the clamp, serum urea decreased significantly in both groups (p<0.01). Therefore, UEc was significantly lower as compared to UE not adjusted for changes in urea pool size both in C (p<0.001) and DM1 (p<0.001). While UE did not change during the clamp, UEc decreased significantly in both groups (p<0.01). UEc during the clamp was significantly higher in DM1 compared to C both in period 1 (p<0.05) and period 2 (p<0.01). The UE over 24 h and UEc during the clamp were statistically different in both C and DM1. We conclude that urine collection performed during the clamp with UE adjusted for changes in urea pool size is the most suitable technique for measuring substrate utilization during the clamp both in DM1 and C. Urine collections during the clamp cannot be replaced either by 24-h sampling (periods I-VII) or by a single 24-h urine collection. Attenuated insulin-induced decrease in UEc in DM1 implicates the impaired insulin effect on proteolysis. and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Urodynamické vyšetření v urologii je termín označující celou šíři testů, které společně mohou posloužit zhodnocení docela značného rozsahu urologických obtíží. Zahrnují celou skupinu individuálních vyšetření od prosté uroflowmetrie až po složitější cystometrii, elektromyografii a videourodynamické vyšetření. Cílem těchto vyšetření je odpovědět na specifické otázky týkající se schopností pacienta jímat a naopak zase vypuzovat moč. K důležitým principům urodynamiky, tak jak byly uvedeny Nittim, patří: 1. urodynamické vyšetření nepřispívá k diagnóze pokud neodráží obtíže uváděné pacientem; 2. neprokázání abnormality při vyšetření ještě neznamená, že neexistuje; 3. ne všechny zachycené abnormální nálezy jsou klinicky významné. K součástem dobré urodynamické praxe patří jasná indikace k vyšetření, precizní provedení a dokumentace, stejně jako přesná analýza a intepretace výsledků. Cílem urodynamického vyšetření je reprodukovat symptomy při současném objektivním měření fyziologie močového měchýře. V tomto článku popisujeme vlastní urodynamické vyšetření a jeho indikace., Urodynamic testing in urology is a term used to describe a wide array of tests that, when used together, can be useful in the evaluation of patients with a range of urologic complaints. Urodynamics consists of a group of individual tests ranging from simple uroflowmetry to complex cystometry, electromyography (EMG), and video urodynamics (fluoroscopy). The goal of urodynamics is to answer specific questions regarding the patient’s ability to store and eliminate urine. Important principles of urodynamics as noted by Nitti are: 1. urodynamics are not diagnostic unless they reproduce the patient’s presenting symptoms; 2. failure to identify an abnormality does not rule out its existence; and 3. not all abnormalities recorded are clinically significant. Elements of good urodynamic practice include a clear indication for the study, precise measurements and documentation, and accurate analysis and reporting of results. The goal of urodynamics is to reproduce symptoms while simultaneously taking objective measurements of bladder physiology. In this article we describe urodynamics procedure and indications., and Belsante M. J., Peterson A. C.
Urychlovače slouží k získávání intenzivních svazků iontů nebo částic s vysokou rychlostí a energií. Kinetické energie dodávané současnými urychlovači jsou v rozsahu od několika stovek keV do několika TeV (1 eV = 1.6 x 10(19) J). V makrosvětě tyto energie nikoho neohromí, ale v mikrosvětě je vše jinak: rychlost protonu s kinetickou energií 200 keV činí 2 % rychlosti světla, u elektronu se stejnou kinetickou eneregií je to dokonce 70 %. Ve světě vysokých energií se slovo urychlovač stává trochu nesmyslným, neboť rychlost částic už skoro neroste (blíží se rychlosti světla), ale roste jejich energie a tudíž i relativistická hmotnost., Zdeněk Doležal., and Obsahuje bibliografii