This review article summarizes the problems of metabolic disorders and nutrition imbalances that often occur in chronic kidney failure (CKF) or following regular dialysis treatment. In this survey, we cover the pathogenesis of these disorders, their clinical consequences, and their association with the most severe complications of chronic kidney failure and dialysis treatment. These complications are primarily at herosclerosis, malnutrition, anemia, hyperparathyroidism, and other serious problems that markedly and negatively affect prognosis and the quality of life of uremic patients. Risk factors for cardiovascular disease are discussed in-depth because cardiovascular disease is the leading cause of death in patients with chronic kidney failure. It is important to pay attention to the development of these complications because early diagnosis and therapy can improve the prognosis for these patients and reduce treatment costs., R. Cibulka, J. Racek., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
The review concerns a number of basic molecular pathways that play a crucial role in perception, transmission, and modulation of the stress signals, and mediate the adaptation of the vital processes in the cardiovascular system (CVS). These highly complex systems for intracellular transfer of information include stress hormones and their receptors, stress-activated phosphoprotein kinases, stress-activated heat shock proteins, and antioxidant enzymes maintaining oxidoreductive homeostasis of the CVS. Failure to compensate for the deleterious effects of stress may result in the development of different pathophysiological states of the CVS, such as ischemia, hypertension, atherosclerosis and infarction. Stress-induced dysbalance in each of the CVS molecular signaling systems and their contribution to the CVS malfunctioning is reviewed. The general picture of the molecular mechanisms of the stress-induced pathophysiology in the CVS pointed out the importance of stress duration and intensity as etiological factors, and suggested that future studies should be complemented by the careful insights into the individual factors of susceptibility to stress, prophylactic effects of 'healthy' life styles and beneficial action of antioxidant-rich nutrition., S. B. Pajović, M. B. Radojčić, D. T. Kanazir., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Autoři uvádějí kazuistiku 41leté pacientky se subakutním vývojem kmenové a pyramidové symptomatologie a bolestí hlavy. Vývoj nálezu na magnetické rezonanci mozku odpovídal zánětlivým změnám mozkového parenchymu v oblasti kmene s rozvojem vícečetných ložiskových ischemií v této lokalizaci a v oblasti levého thalamu a zadního raménka capsula interna. V krvi a likvoru byly přítomny známky vysoké zánětlivé aktivity bez prokázaného infekčního agens. Podrobná anamnéza odhalila dlouhodobé projevy systémového postižení: recidivující orální a genitální ulcerace, postižení oční, kloubní, kožní a gastrointestinální. Je popisována diferenciální diagnóza přítomných ložiskových změn mozku, především s ohledem na nekonzistentní echokardiografické nálezy. Klinický průběh se systémovým postižením, paraklinická vyšetření a odpověď na léčbu jsou konzistentní s diagnózou Behçetovy nemoci s neurologickými komplikacemi., The authors present a case report of a 41‑years‑old woman with subacute onset of brainstem and pyramidal symptoms, and a headache. Progression of the finding on magnetic resonance suggested brainstem parenchymal inflammation, and formation of multiple focal infarcts in the brainstem and the left thalamus and posterior branch of capsula interna. Serum and cerebrospinal fluid tests showed high inflammatory markers and no evidence of any infectious agent. Detailed history revealed long‑term systemic involvement presenting as recurrent oro‑genital ulcers accompanied with eye, joint, skin and gastrointestinal disorders. Differential diagnosis of focal brain changes is discussed, including inconsistent echocardiographic findings. The clinical course with systemic involvement, laboratory findings, and response to therapy support the diagnosis of Behçet’s disease with neurological manifestation. Key words: Behçet’s disease – meningoencephalitis – vasculitis of the central nervous system The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers., and A. Tvaroh, M. Vachová, J. Bartoš
The oxidative stress plays an important role in the development of cardiovascular diseases (CVD). In CVD progression an aberrant redox regulation was observed. In this regulation levels of reactive oxygen species (ROS) play an important role in cellular signaling, where Nrf2 is the key regulator of redox homeostasis. Keap1-Nrf2-ARE system regulates a great set of detoxificant and antioxidant enzymes in cells after ROS and electrophiles exposure. In this review we focus on radical-generating systems in cardiovascular system as well as on Nrf2 as a target against oxidative stress and a key player of redox regulation in cardiovascular diseases. We also summarize the current knowledge about the role of Nrf2 in pathophysiology of several CVD (hypertension, cardiac hypertrophy, cardiomyopathies) as well as in cardioprotection against myocardial ischemia/ reperfusion injury., M. Barančík, L. Grešová, M. Barteková, I. Dovinová., and Obsahuje bibliografii
Obezita (především abdominálního typu) byla vždy považována za riziko pro kardiovaskulární nemoci. V posledních letech se ukazuje nový fenomén, tzv. paradox obezity, tj. pacienti s vyšším BMI mají nižší úmrtnost než pacienti s nižším BMI. Nejprve se paradox obezity prokázal u pacientů s chronickým renálním selháním, srdečním selháním a u onkologických pacientů, později i u pacientů s kardiovaskulárními chorobami a nedávno i u pacientů s diabetem 2. typu (DM2T). Ve srovnání s populačními studiemi byl BMI spojený s nejnižší mortalitou u nemocných s DM2T posunut doprava, tj. k vyšším hodnotám BMI. Mechanizmy paradoxu obezity nejsou zcela objasněny., Obesity (esp. abdominal type) was still considered as a risk factor for cardiovascular disease. During the last decade has a new phenomenon appeared: „obesity paradox“, i.e. patients with high BMI die less frequently than patients with low BMI. Obesity paradox was described first in patients with chronic renal failure, heart failure or in oncological patients, later on in patients with cardiovascular disease and now also in patients with type 2 diabetes. In comparison with population studies, BMI associated with low cardiovascular mortality in patients with Type 2 diabetes is shifted to the higher level than in subjects from general population. Mechanisms of obesity paradox is not yet clarified., and Hana Rosolová
Kardiovaskulární onemocnění jsou bezesporu jednou z největších civilizačních hrozeb a projevují se i v poměrně mladém věku. Je proto samozřejmé, že vědci hledají nejen ještě účinnější způsoby jejich léčby, ale zkoumají i rizikové faktory a způsoby, jak je nejlépe ovlivnit - ať už přímo léky nebo přírodními živinami a přírodními potravinovými doplňky. Grant N. Pierce, profesor fyziologie a farmakologie na University of Manitoba v kanadském Winnipegu a výkonný ředitel výzkumu fakultní nemocnice St. Boniface, se zabývá právě touto problematikou. Se svými poznatky se přijel podělit s odborníky ve Fyziologickém ústavu AV ČR, kde přednesl další z cyklu Burešových přednášek, a to na téma „Klinické testování vlivu přírodních potravních doplňků na kardiovaskulární onemocnění“. Prof. Pierce převzal zároveň ocenění České fyziologické společnosti: Laufbergerovu medaili za zásluhy ve fyziologických vědách. and Jana Olivová.
Tranzitorní globální amnézie (TGA) je charakterizována náhlým vznikem těžké anterográdní amnézie a absencí dalších fokálních neurologických příznaků. I když je TGA většinou považována za monofázické onemocnění, recidivující průběh není raritní. Etiopatogeneze recidivujících případů nebyla většinou systematicky hodnocena. Cílem naší práce je posouzení výskytu a možných etiopatogenetických faktorů recidivující TGA. V průběhu pěti let bylo na naší klinice hospitalizováno 55 pacientů s TGA, z toho u čtyř (7,3 %) šlo o recidivující formu onemocnění. Jednotlivé případy prezentujeme formou kazuistik. Naše práce poukazuje na skutečnost, že výskyt recidivující TGA není vzácný a v našem souboru (7,3 %) odpovídá literárním údajům. Recidivy se mohou vyvinout v období několika měsíců až let od první ataky. Etiopatogeneze se zřejmě neliší od nerecidivujících forem TGA. Prokázali jsme možnou souvislost s migrénou a vaskulární příčinou kardioembolické geneze. U žádného z pacientů nebyla prokázána souvislost s epilepsií, anamnéza nepodporovala familiární výskyt., Transient global amnesia (TGA) is characterized by sudden onset of severe anterograde amnesia and absence of other focal neurological deficits. Although TGA is usually considered as monophasic disease, recurrence is not rare. Etiopathogenesis of recurrent cases has not yet been systematically evaluated. The aim of our study is to evaluate occurrence and pathophysiological factors of recurrent TGA. Within five years, 55 patients with TGA were admitted to our clinic, four of which (7.3%) presented with the recurrent form. All recurrent cases are presented as case reports. Our series showed that the incidence of recurrent TGA is not rare and, in our group (7.3%), corresponds to the reported data. Relapses can develop within several months up to several years after the first attack. Etiopathogenesis is probably the same as in non-recurrent forms of TGA. We considered possible association with migraine and vascular cardiac embolic origin. We did not find any association with epilepsy and the patient histories did not support familial occurrence. Key words: memory – transient global amnesia – transient ischemic attack – migraine The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers., and A. Mitášová, J. Bednařík
MicroRNAs (miRNAs) are a class of short non-coding regulatory RNA molecules which play an important role in intracellular communication and cell signaling and which influence cellular processes such as proliferation, differentiation, and cellular death. Over the past two decades, the crucial role of m icroRNAs in controlling tissue homeostasis and disease in cardiovascular systems has become widely recogni zed. By controlling the expression levels of their targets, several miRNAs have been shown to modulate the function of endothelial cells (miR-221/222 and -126), vascular smooth muscle cells (miR-143/145) and macrophages (miR-33, -758, and -26), thereby regulating the development and progression of atherosclerosis. The stability of miRNAs within the blood suggests that circulating miRNAs may function as important biomarkers of disease development and progression. Numerous circulating miRNAs have been found to be dysregulated in a wide variety of different disease states, including diabetes, cancer, and cardiovascular disease., D. Dlouhá, J. A. Hubáček., and Obsahuje bibliografii
Příliš vysoký přívod sodíku je spojován s řadou zdravotních komplikací, především s hypertenzí. Data o spotřebě potvrzují vysoký přívod sodíku v mnoha zemích světa. Ve většině případů je daleko vyšší než uvádí doporučení (2 g sodíku/den). Hypertenze je významným rizikovým faktorem pro kardiovaskulární onemocnění a s nimi spojená úmrtí. Mnoho studií potvrdilo, že snížením přívodu sodíku dochází ke snížení tlaku krve (TK). U normotenzních jedinců není pokles TK tak významný jako u hypertenzních, přesto převládá názor, že i mírné snížení přívodu sodíku může mít dlouhodobý pozitivní vliv na zdraví populace. Odhady naznačují, že snížení denního přívodu sodíku o 3 g by mohlo snížit výskyt ischemické choroby srdeční (ICHS) o 10 % a výskyt cévní mozkové příhody (CMP) o 13 %. Reakce organismu na přívod sodíku může být různá. U některých osob dojde po snížení přívodu sodíku k výraznému poklesu tlaku krve. V souvislosti s tím se používá termín citlivost na sůl. Častěji se vyskytuje u starších osob a u Afroameričanů. Je podmíněná geneticky. Dalším onemocněním dávaným do souvislosti se sodíkem je onemocnění ledvin. Studie potvrdily vliv redukce přívodu sodíku na proteinurii a albuminurii. Přívod sodíku může mít vliv také na hypertrofii levé komory, nelze však s jistotou prokázat, zda jde opravdu o jev nezávislý na tlaku krve. Sůl a solené potraviny jsou označovány za pravděpodobnou příčinu nádorového onemocnění žaludku. Vysoký přívod soli může vyvolat atrofickou gastritidu a ovlivnit i další stadia patogeneze. Zvýšená spotřeba sodíku vede ke zvýšené exkreci vápníku močí. Výsledky studií zaměřených na potvrzení souvislosti mezi přívodem sodíku a dalšími ukazateli osteoporózy, jako jsou markery kostní resorpce nebo výskyt zlomenin, jsou však nekonzistentní. Ve starší literatuře se objevovaly zmínky o možné souvislosti sodíku a astmatu. Autoři nejnovější přehledové studie došli k závěru, že snížení přívodu sodíku nemá větší vliv na zlepšení astmatu. Téma sodíku je i přes množství realizovaných studií stále kontroverzní. K objasnění zůstává mnoho nejasných vztahů a příčinných souvislostí. I přes tyto nejasnosti se zdá, že snižování přívodu sodíku v populaci má význam., Excessive sodium intake is associated with many health complications, especially hypertension. Data on sodium intake show too high consumption in many countries around the world. In many cases sodium intake exceeds recommendation for adults, which is 2 g sodium/day. Hypertension is a major risk factor for cardiovascular disease and mortality. Many studies have confirmed that dietary sodium reduction reduces blood pressure (BP). BP reduction was less significant in normotensive individuals than in individuals with hypertension. Nevertheless, there is a consensus that even a moderate decreasing in sodium intake is likely to have a beneficial impact on public health. Estimates suggest that a reduction of 3 g of daily sodium intake would reduce ischemic heart disease by 10% and strokes by 13%. BP response to change in dietary sodium varies widely among individuals. Significant BP reduction is evident in some patients following decreased sodium intake. This heterogeneity led to a concept of salt sensitivity. It is more common among the elderly and African-Americans. Salt sensitivity is determined genetically. Another disease associated with sodium intake is kidney disease. Studies have confirmed the effect of reducing sodium intake on proteinuria and albuminuria. Sodium intake can affect left ventricular hypertrophy but it is impossible to prove whether it is independent of blood pressure. Salt and salted foods have been identified as a probable risk factor of stomach cancer. High salt intake can induce gastric atrophy and affect the other stages of pathogenesis. Increased consumption of sodium leads also to increased urinary calcium excretion. Relationship between sodium intake and other indicators like bone biomarkers or fractures is unclear. Some older studies suggest that dietary sodium can be related to asthma. Authors of the latest systematic review have concluded, that there is no evidence that reduction of sodium intake improves asthma control. Despite the number of completed studies, the question of sodium intake is still controversial. There is a plethora of unclear causal relationships. Regardless of these uncertainties, it seems that sodium intake reduction is beneficial for the population., Marie Šubrtová, Halina Matějová, and Literatura
Cardiovascular (CV) mortality was reduced more than 50 % in the Czech population at the turn of the century, due to an improvement of major CV risk factors in the general population, interventional procedures implemented into the treatment of acute coronar y events, and new drugs (ACE inhibitors, statins etc.) for CV prevention (Czech MONICA and post-MONICA studies, 1985-2008). An insufficient level of preventive efforts is described in the Czech patients after acute coronary syndrome (Czech part of the EURO ASPIRE studies, 1995-2013). Drug underdosing and wrong patients’ compliance to life style and drug therapy recommendations represent two main reasons of this unsatisfactory situation. The residual vascular risk of patients with stable coronary heart diseas e (CHD) is still high due to a poor control of conventional risk factors on the one hand, and due to increasing weight and glucose metabolism abnormalities on the other hand. Patients with insulin resistance and glucose dis orders have more frequently non-LDL-C dyslipidemia (atherogenic dyslipidemia), hypertriglyceridemic waist and high atherogenic index of plasma (AIP>0.24), i.e. markers of residual CV risk. Among others increased dose of statins and combined lipid modifying therapy should be implemented in patients with CHD, diabetes or metabolic syndrome., H. Rosolová, B. Nussbaumerová, O. Mayer Jr., R. Cífková, J. Bruthans., and Obsahuje bibliografii