Nová Metodika hodnocení výzkumných organizací a hodnocení programů účelové podpory výzkumu, vývoje a inovací, nazývaná Metodika 17+, prošla letos prvním ze tří zahřívacích kol. Podle plánu v dost omezeném rozsahu, s neplánovaným zpožděním způsobeným snad všemi zúčastněnými, ale jinak celkem úspěšně. První běh ukázal mnohé o metodice samotné. To umožní pro druhé kolo provést jak změny praktické, tak i drobné metodické, jen v mezích vládou schválených principů. Už první běh však ukázal i mnoho nového o výzkumu v ČR. O jeho kvalitě, o jednotlivých oborech i výzkumných organizacích. Nebo alespoň naznačil. Šlo koneckonců o první krok, zkoumající plánovaně omezenými metodami výsledky jediného roku - 2016. Další běh nejspíš něco potvrdí, něco vyvrátí. S postupem času spolehlivost poroste. Později za plného běhu proběhne úplné hodnocení vždy jednou za pět let a zahrne celé období od hodnocení minulého., Michael Šebek., and Obsahuje bibliografické odkazy
Derek Walcott’s colonial schoolhouse bears an interesting relationship to space and place: it is both a Caribbean site, and a site that disavows its locality by valorizing the metropolis and acting as a vital institution in the psychic colonization of the Caribbean peoples. Th e situation of the schoolhouse within the Caribbean landscape, and the presence of the Caribbean body, means that the pedagogical relationship works in two ways, and that the hegemonic/colonial discourses of the schoolhouse are inherently challenged within its walls. While the school was used as a means of colonial subjugation, as a method of privileging the metropolitan centre, and as a way of recreating that centre within the colonies, Walcott’s emphasis on place complicates and ultimately rewrites colonial discourses and practices. While the school attempts to legitimize colonial space, it in fact fosters what Walter Mignolo has termed “border thinking.”, Koloniální škola Dereka Walcotta s sebou nese zajimavý vztah mezi prostorem a místem: je to jak místo v Karibiku, tak i místo, které své locality vzdává tím, že zvyšuje hodnotu metropole a jedná jako nepostradatelná instituce v psychické kolonizaci karibského lidu. Poloha školy v karibské krajině a přítomnost karibského těla znamenají, že pedagogický vztah působí dvěma způsoby a že hegemonické/ koloniální diskursy školy jsou uvnitř jejích zdí z vlastní podstaty zpochybňovány. Přestože škola byla používána jako prostředek koloniálního podmanění, jako metoda pro privilegování metropolitního centra a jako způsob znovuvytváření tohoto centra uvnitř kolonií, Walcottův důraz na místo komplikuje a v konečném důsledku přepisuje koloniální diskursy a praktiky. Zatímco škola usiluje o legitimizaci koloniálního prostoru, ve skutečnosti pěstuje to, co Walter Mignolo nazval “hraničním myšlením”., and Ben Jefferson.