Úvod: Autoři prezentují svoje zkušenosti s roboticky asistovanou resekcí ledviny pro tumor (Robot- -assisted partial nephrectomy, RAPN). Materiál: Od června 2010 do června 2015 jsme na našem pracovišti provedli 85 RAPN. Zkušenosti s minimálně invazivní resekcí ledviny získáváme od r. 2005, kdy jsme začali provádět laparoskopické resekce, kterých jsme do dneška provedli přes 120. Počet indikovaných pacientů roste s tím, jak narůstá počet k resekci vhodných nádorů a jak se také zvyšuje zkušenost chirurgického týmu, což nám umožňuje ošetřit i méně příznivě lokalizované tumory. Popis metody: Využíváme robotický systém II. generace DaVinci® S™. Používáme standardně transperitoneální přístup za použití 4–5 trokarů, kdy u pacienta ležícího na boku nejprve vypreparujeme vstup pro 12mm kamerový trokar (tzv. open access). Pro robotický systém používáme dva pracovní nástroje (2x8 mm trokar), jeden 12mm asistenční trokar a dle potřeby i druhý asistenční trokar 5mm. Kapnoperitoneum používáme s tlakem 12 mmHg. Otevřeme zadní peritoneum, mobilizujeme colon a otevřeme Gerotovu fascii. V nutném rozsahu obnažíme ledvinu k ozřejmění tumoru, ten si vždy verifikujeme pomocí ultrazvukové endoskopické sondy. Pomocí ultrazvuku najdeme okraje tumoru a tyto si označíme elektrokoagulací. Dle nálezu si vypreparujeme hilus ledviny, kde si zajistíme renální arterii hadičkou a buldokem ji klampujeme. Lze uvažovat i o selektivním klampování větve vedoucí k tumoru, což neprovádíme standardně. Při men- ším vhodně uloženém tumoru arterii neklampujeme vůbec (zero ischemia). Vlastní odstranění tumoru se provádí kombinací ostré a tupé preparace s dostatečným lemem zdravé tkáně. Ostrá resekce se provádí nůžkami bez použití elektrokoagulace, abychom dobře viděli resekovanou plochu a nezasáhli do tumoru. Resekovanou plochu poté vždy ošetříme argonovou koagulací a uzavíráme ji ve dvou vrstvách. Nejprve používáme vstřebatelný Safil 3/0 s uzlíkem a klipem na konci, který vedeme z vnějšku na spodinu resekované plochy, tuto několikrát prošijeme a poté opět steh vyvedeme vně a pomocí klipu dotáhneme. Druhý vstřebatelný steh šijeme matracově za použití hem-o-lok™ klipů (metoda sliding clips), pomocí kterých resekovanou plochu uzavřeme. Dle potřeby použijeme hemostatické prostředky, jako např. celulózu. Ideálně uzavřeme i Gerotovu fascii. Na závěr vytáhneme tumor se sáčkem a zavedeme Redonův drén. Mo- čový katétr je ponechán do druhého dne. Během výkonu je používaná zvyklá anestezie a pooperační analgezie. Výsledky: Průměrná délka výkonu (console time) byla 59 min (45–120 min), délka ischemie 12 min, ve 30 případech byla vzhledem k malé velikosti a příznivé lokalizaci nádoru provedena resekce bez ischemie. Průměrné krevní ztráty byly 120 ml (20–300 ml). V této sestavě se nevyskytly žádné komplikace vyžadující krevní převody, konverze nebo operační revize. Histologicky se jednalo o 82 světlobuněčných renálních karcinomů, ve třech případech byl popsán onkocytom. Velikost tumoru byla průměrně 3,9 cm (1,5–10 cm). Ve všech případech byly popsány negativní chirurgické okraje a i přes krátké sledování nedošlo k recidivě onemocnění. Závěr: Roboticky asistovaná resekce ledviny významně zlepšuje přehled i operační možnosti malých nádorových lézí ledvin. S použitím moderních prostředků (sliding clips) dochází k redukci doby ischemie i k redukci komplikací., Introduction: In this video we present our experience with robot-assisted partial nephrectomy (RAPN). Material: Between June 2010 and June 2015, we performed 85 RAPNs. Our first experience with minimally invasive partial nephrectomy dates back to 2005, when we did our first laparoscopic resection (since that time more than 120 laparoscopic partials were done). The number of patients treated is still growing due to the increasing number of small renal masses detected and our increasing experience with more advanced tumours (size and location). We are now able to resect even some unpleasantly located kidney tumours. Our technique: Partial nephrectomies were done using 2nd generation DaVinci® S™ system. We are performing transperitoneal approach with 4–5 ports and standard patient positioning (flank position, slightly bent). We start with open access for the 12mm camera port. Then we use two 8mm ports for the robotic arms and 12mm and sometimes another 5mm port for the assistant. The abdomen is insufflated with CO2 to 12 mmHg. We mobilise the colon, open Gerota fascia and remove the perirenal fat to expose the tumour. The tumour margins are identified using ultrasound. They are then scored circumferentially by electro cautery. Then we prepare the renal hilum. A vessel loop is put around the renal artery, which is then clamped using a bull dock. We do not usually do selective clamping. But in selected cases (small tumour, favourable location) we resect the kidney without clamping the artery (zero ischemia). Dissection of the tumour is done using blunt and sharp technique. Electro cautery is not used, for it would impair the visual control. The tumour is placed in an endobag. We then use plasma argon coagulation for the resected margin. The resected kidney is closed in two layers. We start with braided absorbable Safil 3–0 suture with a knot and clip at one end. This suture goes from outside in, several turns are done to close the major vessels or calices, then it goes out so another clip can be placed at the end and the suture tightened. The second suture is done using sliding clips technique. Haemostatic agents are used if necessary. We also try to close the Gerota fascia. At the end we always place a Redon drain. Urinary catheter is removed on the first post-operative day. Surgery is performed under standard general anaesthesia with commonly used postoperative analgesics. Results: Mean console time was 59 min (45–120 min), warm ischemia time was 12 min, in 30 cases there was zero ischemia time. This could be done due to small size and favourable location of the tumour. Mean blood loss was 120 ml (20–300 ml). There were no conversions to open surgery and there were no major complications requiring surgery (Clavien IIIb). In 2 cases we had to insert DJ stent due to urinoma (Clavien IIIa). RCC was found in 82 cases and in 3 cases oncocytoma. The mean size of the tumour was 3.9 cm (1.5–10 cm). The surgical margins were negative in all cases, and so far there has been no relapse of tumour. Conclusion: RAPN showed very good results, enhanced the visual control and manoeuvrability, thus extending the number of tumours that can be managed using minimally invasive technique. Using the novel techniques (sliding clips) both warm time ischemia and complication rates can be reduced., Vladimír Študent ml., Igor Hartmann, Aleš Vidlář, Michal Grepl, Vladimír Študent, and Literatura
Abnormálně invazivní placenta (AIP) představuje jedno z nejaktuálnějších témat současného porodnictví. Na zvýšené incidenci AIP má vliv narůstající počet výkonů na děloze, v první řadě císařský řez, ale i operace myomů a další. Nejvýznamnějším opatřením v předporodní péči je ultrazvuková diagnostika, především u žen s rizikovými faktory abnormální invaze trofoblastu. Problematika vyžaduje mezioborovou spolupráci a individuální přístup ke každé pacientce. Hlavním cílem managementu je minimalizovat riziko život ohrožujícího krvácení v souvislosti s porodem. Pokud se během císařského řezu potvrdí trofoblastická invaze do stěny děložní, zejména plošně rozsáhlá, volíme nejčastěji hysterektomii s ponecháním placenty v děloze. Tam, kde je k dispozici zkušený operatér, nejspíše s onkologicko-gynekologickou erudicí, je možné postupovat chirurgicky. Pokud je čistě operační řešení spojeno s vyšším rizikem pro pacientku a zkušený operatér není vždy k dispozici, lze uvažovat o zajištění omezením cévního zásobení metodami intervenční radiologie. Podmínkou je ale zkušený a vždy dostupný intervenční radiolog na hybridním operačním sále. Konzervativní přístup s vyjmutím placenty a ošetřením zdrojů krvácení volíme jen v případech fokální placenta accreta a při přání žen zachovat fertilitu., Abnormal placental invasion (AIP) is one of the obstetrics most actual topics today. Increased incidence is caused through increased number of surgeries performed on uterus, caesarean sections but also myomectomies. Prenatal ultrasound diagnostics can predict the risk of AIP with increasing sensitivity and specificity, AIP management requires an individual multidiscipline approach. Main goal of the management is to eliminate the risk of life threatening bleeding. When during the cesarean section the invasion of trophoblast to uterine wall is obvious (especially if widespread) we rather choose to perform hysterectomy without removing the placenta from the uterus. If a skilled operator, usually with onco-gynecologic background is available; we can proceed with surgical removal of the uterus. If the surgical approach would be connected with higher risk for the patient, and the skilled operator would not always be available, it is possible to limit the threatening bleeding by means of interventional radiology. In this case, a skilled and available radiologist, together with necessary equipment (hybrid operation theatre) must be available. Conservative approach with placenta removal and treatment of sources of bleeding can be chosen only in cases of focal placenta accreta or when the patient pretends on fertility preservation., Michal Koucký, Hana Vráblíková, Andrej Černý, Pavel Calda, and Literatura
Interim Guidelines The Czech Society for Ultrasound in Obstetrics and Gynecology CZMA JEP issued this opinion in connection with statements of the World Health Organization (WHO) and other international authorities about concerns regarding Zika virus infection. Concerns were expressed from the context of Zika virus infection with fetal microcephaly, which can be diagnosed on pregnancy ultrasound. At present exists uncertainty regarding both diagnostics and connection between Zika virus infection and impairment of the fetus. This opinion does not replace the recommendations and statements issued by state authorities such as the Ministry of Health and others, but solely deals with the possibility of prenatal diagnosis of fetal microcephaly and consultations of the pregnant women., Pavel Calda, Miroslav Břešták, Antonín Šípek, Ladislav Machala, and Literatura
Od počátku 20. století převládá v západní společnosti spíše rezervovaný přístup ke smrti a posledním věcem člověka obecně, někteří autoři mluví přímo o tabuizaci smrti. K tomuto stavu přispívají jak medikalizace smrti, individualizace a sekularizace společnosti, tak i konzervativnost oblasti pohřebnictví. Pohřební obřad již není vnímán jako důležitý přechodový a odlučovací rituál a často bývá zcela elimi- nován. Tato studie pojednává o tom, jak tento stav ovlivňuje postavení pozůstalých v současné společnosti. Věnuje se tomu, co to znamená být pozůstalý, jaké chování se od lidí s tímto statutem očekává, jak k nim přistupuje jejich okolí a jaké formy pomoci vyhledávají., Since the beginning of 20th century dominates rather restrained approach to death and the last things of man in general. Some of the authors speaks directly about death taboo. To this condition contributes medicalization, individualism and secularization on one hand and conservatism of funeral agencies on the other. Funeral ritual is no longer viewed as an important rite of passage and is often completely eliminated. This study deals with current status of bereaved in contemporary society. What does it mean to be bereaved, what types of behavior are expected from people with this status, how their close friends and family treats them and what kind of help they search for., and Monika Suchánska
Stopy ľudského ohryzu sú v archeologickom a antropologickom kontexte zdrojom informácií o socio-kultúrnom pozadí skúmanej súčasnej i minulej spoločnosti, ich stravovacej kultúre a návykoch. Tento článok prezentuje výber z už publikovaných metodík používaných pri štúdiu tejto témy a testuje stopy ľudského ohryzu na experimentálnej vzorke zo Slovenskej republiky. Vzorka so 40 dobrovoľníkmi bola rozdelená do dvoch skupín– jedna skupina bola informovaná o cieľoch experimentálneho projektu a druhá skupina ostala neinformovaná. Prevažne boli zaznamenané jamky a škrabance spôsobené rezákmi, nasledovali škrabance ako pozostatky sekundárneho spracovania (pozorované v oboch súboroch) a zárezy po príborovom noži (pozorované len v jednom súbore). Podľa analýzy vzoriek navzájom pripúšťame možnosť, že štýl stravovania a stravovacích návykov ovplyvňuje výskyt a rozsah poškodení spôsobených ľudskými zubami., In anthropological and archeological context the human gnaw marks produce information about the socio-cultural background of studied recent and ancient communities, especially in their dining attitudes and habits. Our paper presents a selected published methodologies used to study this topic and tests the human gnaw marks on experimental sample from Slovak Republic. This sample with 40 volunteers was divided into two groups – one was informed about the aim of the experimental project and the other remained uninformed. The prevalence of pits and scores caused by human incisors was recorded, followed by notches after secondary butchering processes (observed in both samples) and cut marks after table-knives (observed only in one sample). Finally, we have to admit, that according to the inter-sample analysis the style of dining and eating habits perhaps affects the appearance and stage of damages caused by human teeth., and Michaela Stančíková, Sandra Sázelová
Žijeme v „době plastové“. Obrovské množství plastů vstupuje do životního prostředí a z tohoto materiálu se uvolňuje řada chemikálií s endokrinně disrupčními účinky. Bisfenol A (BPA) je znám jako jeden z takových účinných endokrinních disruptorů uvolňovaných z plastů. Tato látka vykazuje široké spektrum negativních efektů na zdraví zvířat i lidí. Proto bylo používání BPA v řadě lidských oborů omezeno a u mnoha výrobků je garantováno, že BPA neobsahují. BPA může v plastech chybět, jen pokud je nahrazen jinými látkami. Jako náhrada za BPA se často používá bisfenol S (BPS), i když jeho endokrinně disrupční účinky jsou prozkoumány jen velmi málo. Jako chemikálie, jejíž používání podléhá mnohem slabší legislativní regulaci než její předchůdce, je nyní BPS používán v mnoha materiálech. Nově získávané poznatky ale stále jasněji ukazují, že BPS není zdaleka bezpečná látka. Nenápadná náhrada BPA za BPS může být vnímána jako zlepšení. Ale zdá se, že tomu přesně naopak. S tím, jak se BPS šíří naším „do plastu zabaleným“ světem, jsme se jen dostali z bláta do louže., We are living in the “Age of Plastics”. A vast amount of this material enters the environment, with chemicals released from the bulk of this matter often exhibiting endocrine-disrupting effects. Bisphenol A (BPA), originating from plastics, is well-known as such a potent endocrine disruptor. This compound exhibits wide spectra of detrimental effects on animal and human health. For these reasons, the use of BPA has been limited in many human activities and bisphenol A-free products are now guaranteed. As a key compound of many plastics, BPA could not be omitted from plastics without being replaced by other chemicals. Bisphenol S (BPS) is often chosen as a substitute for BPA, although its endocrine-disruptive effects are poorly known. As a chemical facing much less stringent legislation than BPA, its forerunner, BPS is now widely used in many materials. However, an increasing volume of new knowledge indicates that BPS is far from safe. The “silent” substitution of BPA with BPS could be perceived as an improvement. However, the converse appears to be true. With BPS spreading through our “plastic-encased” world, we are going from bad to worse., and Tereza Žalmanová, Kristýna Hošková, Jan Nevoral, Šárka Prokešová, Kateřina Zámostná, Zora Kotíková, Jaroslav Petr