Metoda Monte Carlo je s rozvojem výpočetní techniky stále více používána pro modelování transportu záření. Program EGSnrc/BEAMnrc, který stojí na této metodě, je vhodný zejména pro simulace v oblasti radioterapie a radiodiagnostiky - tedy v oblastech s velkým praktickým využitím. Základními otázkami radioterapie jsou v dnešní době co nejpřesnější výpočet dávkové distribuce v pacientovi a analýza chování fotonového svazku z lineárního urychlovače, ve kterých je Monte Carlo bezpochyby velmi mocným nástrojem. and Obsahuje seznam literatury
Hg(II) ions dissolved in aqueous solutions were adsorbed by montmorillonite (MMT). The Hg(II) ion-exchange was strongly limited by the competition with H+ ions: the maximal amounts of adsorbed Hg(II) and H+ ions were 0.21 mmol g-1 and 1.10 mmol g-1, respectively. MMTs saturated with Hg(II) (Hg-MMTs) were examined by X-ray powder diffraction (XRD), scanning electron microscopy (SEM), Fourier transform infrared (FTIR) spectroscopy and thermal analysis. Hg(II) ions, such as Hg2+ and [Hg(OH)+], along with H+ ones were mostly adsorbed on permanent sites (75 % of cation exchange capacity (CEC)) and also on pH dependent surface sites (25 % of CEC). While heating, Hg-MMTs was loosing their mass up to 700 °C as a result of the MMT dehydration and dehydroxylation accompanied by release of adsorbed Hg(II)., Petr Praus, Marcela Motáková and Michal Ritz., and Obsahuje bibliografii
We outline a novel solution to Moore’s paradox within the framework of update semantics, which explains Moorean absurdity in terms of non-cohesiveness. It is argued that, unlike the outlined solution, Gillies’ treatment of the paradox within this framework is not satisfactory., Načrtneme nové řešení Moorova paradoxu v rámci aktualizační sémantiky, která vysvětluje Mooreanovu absurditu z hlediska nekoheze. Tvrdí se, že na rozdíl od nastíněného řešení není Gilliesovo zacházení s paradoxem v tomto rámci uspokojivé., and Igor Sedlár
This article seeks to interpret moral facts as facts of life using the cognitivist naturalist approach set out by Philippa Foot in her Natural Goodness. It outlines the main features of the non-cognitivist rejection of the existence and observability of moral facts. It then reconstructs Foot’s conception of the natural normativity that is articulated in natural historical judgements, which can then be used to define a good or a defective individual with regard to what is exemplary of a life form. Hence Foot highlights a type of evaluation that is not dependent on our pro/con attitudes or emotional states. Practical rationality is tied up with the word ‘good’, which obtains its content from manifestations of the human life form and is aimed at the good life. This article shows that it is only in spheres that directly or indirectly concern life that it makes sense to talk of moral goodness or badness and that facts of life are moral facts.
Po staletí byl vztah vědy a morálky předmětem hlubokých úvah, podrobných zkoumání a často i vzrušených debat. V současnosti se sofistikovanost vyšetřování tohoto vztahu vytrácí. Nahrazuje ji důraz na dvě krajnosti, Jedna sází na absenci morálky, jakékoli morální aspekty či ohledy ve vědě a její organizaci chápe jako nepatřičné. Druhá spočívá v účelovém využívání "morálních argumentů", v diskusi o vědeckých tématech (jako jsou např. změny klimatu, pokusy na zvířatech, rozvoj jaderné energetiky a mnohé jiné). Pokládáme za vhodné seznámit čtenáře s textem napsaným o vztahu morálky a vědy Henrim Poincarém před více než sto lety. Český překlad tohoto článku vyšel roku 1927 v časopise Ruch filosofický. and Henri Poincaré.
V posledních přibližně dvaceti letech byla pozornost v oblasti deskriptivní etiky soustředěna především na výzkum morálního usuzování a morálních intuic. V současnosti lze nalézt tři rozdílné přístupy týkající se této problematiky. Jedná se o heuristický přístup, teorii duálních procesů a teorii univerzální morální gramatiky. Všechny vycházejí z podobné empirické evidence kombinující poznatky evoluční biologie, morální psychologie a neuroetiky, ale ohledně povahy a spolehlivosti morálních intuic docházejí k odlišným závěrům. Cílem článku bude jednotlivé přístupy vzájemně porovnat a zhodnotit, nakolik jsou v souladu s dostupnou vědeckou evidencí. Závěr článku se bude věnovat důsledkům, které mají tato zjištění pro oblast morální epistemologie a normativní etiky. Cílem bude ukázat, že i přes rozdílné interpretace je možné dojít v otázce spolehlivosti morálních intuic k uspokojivému pragmatickému řešení, které bude v souladu s touto empirickou evidencí, nebude na ní však nutně závislé. and In the last twenty years, there has been an enormous growth of scientifi c research concerning the process of human moral reasoning and moral intuitions. In contemporary descriptive ethics, three dominant approaches can be found – heuristic approach, dual-process theory, and universal moral grammar. Each of these accounts is based on similar empirical evidence combining fi ndings from evolutionary biology, moral psychology, and neuroethics. Nevertheless, they come to diff erent conclusions about the reliability of moral intuitions. Th e aim of this paper is to critically investigate each of these approaches and compare them with recent scientifi c fi ndings. Last chapter addresses implications of these fi ndings for moral epistemology and normative ethics. Th e aim is to show that despite diff erent interpretations of available data, we can reach a satisfying pragmatical conclusion which would be in compliance with the empirical evidence, yet it would not necessarily depend on it.