Hlavní motivací pro zavádění abstraktních subjektů v literární vědě je analýza fungování literárního díla v komunikačním procesu mezi autorem a čtenářem. Na ekovské teorii abstraktních subjektů lze sledovat především dva problémy: efektivitu zavedení daného konceptuálního rámce a jeho aplikaci na analýzu komunikačních rovin v narativním textu. Řešení problému efektivity zavedení abstraktních subjektů předpokládá především vyjasnění určitých metateoretických a případně rovněž teoretických předpokladů. Na metateoretické rovině lze rozlišit tzv. realistický a funkcionalistický přístup. V rámci prvého přístupu je hlavním úkolem popis povahy a vztahů základních konstituentů komunikačního procesu, přičemž tento popis je ovlivněn základovou ontologií projevující se na slovníku dané teorie. V rámci druhého přístupu je hlavním úkolem znázornění struktury komunikačního procesu a abstraktních pozic tvořících základní složky této struktury. Problém analýzy komunikace v naratologických textech v ekovském kontextu předpokládá usouvztažnění pojmů modelového autora a vypravěče, tedy dvou různých rovin komunikace realizované prostřednictvím literárního textu, kdy na jedné straně stojí komunikace mezi autorem a čtenářem, na straně druhé pak komunikace probíhající uvnitř fikčního světa narativu. Předložená studie usiluje především o kritické zhodnocení způsobu, jakým Eco pracuje s předpokladem abstraktních subjektů modelového autora a modelového čtenáře, a měla by nabízet reflexi možných postojů v konkrétní literárněvědní diskuzi, a na základě toho vymezit prostor dílčím diskuzím mezi jednotlivými stanovisky a zamezit vzniku pseudosporů plynoucích z nevyjasnění předpokládaného (meta)teoretického rámce. and The chief motivation for introducing abstract subjects in literary studies is the analysis of the operation of the work of literature in the process of communication between author and reader. One observes two main problems with Eco’s theory of abstract subjects: the effectiveness of introducing a conceptual framework and its application to the analysis of the levels of communication in the narrative text. The treatment of the problem of the effectiveness of introducing abstract subjects assumes mainly a clarification of certain metatheoretical and possibly also theoretical premises. At the metatheoretical level one can distinguish between the ‘realistic’ and the ‘functionalistic’ approach. In the first, the chief task is to describe the nature and relations of the basic constituents of the process of communication, in which this description is influenced by the underlying ontology appearing in the terminology of the given theory. In the second, the chief task is to illustrate the structure of the process of communication and of the abstract positions that constitute the basic components of this structure. The problem of the analysis of communication in narratological texts in Eco’s works presumes the correlation of the terms of model author and model narrator, in other words, two different levels of communication implemented by means of the literary text, where the communication between author and reader lies on one side and the communication taking place within the fictional world of the narrative lies on the other. This article seeks mainly to achieve a critical assessment of the means by which Eco operates with the premise of the abstract subjects of model author and model reader. The article intends to offer reflections on possible approaches in a specific literary studies debate, and, on this basis, to define the space for more narrowly defined discussions with individual standpoints, and to limit the emergence of pseudo‑discussions that arise from fuzzy (meta)theoretical framework.
1_ Analysis of chipped stone industry from Kopčany and Brehov (Slovakia). The fl ake stone assemblages (and other assemblages) which were discovered during the excavation of two archaeological sites in Eastern Slovakia – Zemplínske Kopčany and Brehov were analysed. Seventeen stone artefacts were found in object No. 24A-D/1974 at Zemplínske Kopčany. Obsidian stone, which is a local raw material, occurs at a higher frequency than imported raw materials – Jurassic fl int “G” and basalt. With the exception of two blanks (cores), the assemblage consists of fi nished tools, most of which were made on blades. Other tools present include two fl ake scrapers and a blunt drill made of Jurassic fl int “G”. One obsidian core is lightly reduced and the second obsidian core has a pyramidal shape. The remainder of the Zemplínske Kopčany assemblage includes ten fi nished products made of local (sedimentary rocks) and imported raw material (amphibolite?). Whetstones are most common and axes are less numerous. The assemblage also includes a wedge, a fragment of an axe-hammer, a globular pestle and conical byproducts from axe-hammer production., 2_ Local raw materials were used at Brehov. The local obsidian dominates and other stone materials are present in small proportions. The typological character of the fl ake industries is also different. Flakes account for 68 % of the artefacts and blades 25 %. Specifi c artefacts are the „łuszcznie“ (“Splitter” in German) though to have been used as chisels or cutting tools. The cores are very small and lightly reduced. One pebble with negative scars and one drill (borer) are also present. Other artefacts include a shaft of a fl at axe made of local hornstone and a fragment of an unfi nished granodiorite axe-hammer with a hole drilled in the middle (possibly originating from the High Tatras?). The analyzed assemblages are compared with assemblages from other Baden Culture sites in Slovakia and in particular to those from the Malopolskie Voivodship. The analyzed artefacts from Zemplínske Kopčany and Brehov correspond to two phases in the development of the Baden Culture. The older phase has stronger affi nities to the Funnel Beaker Culture, and in the case of the Brehov site, to a younger phase, which is parallel with the Pleszow-Zesławice group in the Malopolskie Voivodship., Marián Soják., and Obsahuje seznam literaruty
Recenzent označuje publikaci, která je věnována dějinám komunistického hnutí v západních Čechách v letech 1945 až 1948 s přesahem do konce čtyřicátých let, za průkopnickou. Vznikala totiž už před deseti lety, kdy by některé její závěry byly pro českou historiografii převratnější než dnes. Nejde o úzce zaměřenou regionální studii, autor se snaží na základě bohaté empirie regionální provenience odhalit obecnější faktory, které mohou být při pohledu z mocenského ústředí snadno přehlédnuty, případně se nejeví jako klíčové. Zkoumá poválečný přerod Komunistické strany Československa v masovou stranu, analyzuje vývoj jejího členstva a personální proměny regionální stranické hierarchie. Dospívá přitom ke zjištění, že pro její volební vítězství v roce 1946 byly podstatné vnitropolitické faktory, především pružně uplatňovaná taktika a umírněný program. Recenzent však pokládá za zjednodušující tezi o existenci dvojí poválečné KSČ - strany funkcionářů a strany členů, která si nepřála diktátorský režim a po uchopení moci se cítila podvedená., In the opinion of the reviewer, the work The Cheated Party: The birth of the mass Communist movement in the Plzeň region, its disciplining, centralization and bureaucratization (1945-1948) dedicated to the history of the Communist movement in West Bohemia from 1945 to 1948, with an overlap into the late 1940s, is groundbreaking. As a matter of fact, it originated a decade ago, when some of its conclusions would have been even more revolutionary for the Czech historiography than today. It is not just a regional study with a narrow focus: using rich empirical regional information, the author attempts to reveal more general factors which might be easily overlooked or not regarded as important from the power center. He examines the post-war transformation of the communist party into a mass organization, analyzes the development of its membership, and personal changes in the party hierarchy. He comes to a conclusion that its victory in the 1946 elections was primarily influenced by internal political factors, in particular a moderate programme and flexible tactics. However, the reviewer regards the proposition of the existence of two post-war Communist Parties of Czechoslovakia - one of party functionaries, the other of members who did not wish a dictatorship and felt cheated after the party had usurped power - as overly simplifying., [autor recenze] Matěj Bílý., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy