Cílem studie bylo zhodnotit sluchové ztráty pedagogů mateřských škol, které by mohly souviset s expozicí hluku, který vzniká v dětském kolektivu. Kvalita sluchového prahu byla vyšetřována pomocí tónového audiometru. K získání důležitých anamnestických dat byl používán předem sestavený dotazník. Celý soubor byl rozdělen na tři skupiny, podle délky praxe. Sluchová ostrost byla hodnocena pomocí průměrných ztrát sluchu na vyšetřovaných frekvencích (125–8000 Hz), srovnáním s normou ČSN EN ISO 7029 a pomocí procentuálních ztrát sluchu dle Fowlera. Ve srovnání s normou nebyly zjištěny u pedagogů mateřských škol významně vyšší ztráty. Sluchový práh se zhoršoval s délkou praxe (bez adjustace na věk), nejvýrazněji na vysokých frekvencích (6–8 kHz). Výsledné audiogramy neodpovídají ztrátám sluchu z profesionální expozice hluku, ale procesům stárnutí sluchového aparátu vlivem věku. Z nespecifických účinků hluku se u pedagogů vyskytovala únava (71 %), porucha soustředění (66 %), bolest hlavy (61 %) a stres (58 %). Zažívací obtíže byly zaznamenány u 30 %, vysoký tlak u 25 % respondentů., The aim of the study was to evaluate hearing loss in nursery school teachers as potentially related to occupational noise exposure from children. The quality of the auditory threshold was measured using a tone audiometer. A questionnaire was used to obtain important anamnestic data. The whole set was divided into three groups according to length of practice. Hearing acuity was assessed using average hearing loss at investigated frequencies (125–8000 Hz), compared to ČSN EN ISO 7029 standard and using the hearing loss percentage according to Fowler. Compared to existing norms no significant cases of hearing loss were detected among nursery school teachers. The auditory threshold deteriorated length of practice (without adjustment for age), most significantly at high frequencies (6–8 kHz). Resulting audiograms do not comply with hearing loss from occupational exposure to noise, but expected age-related deterioration. Among non-specific effects of noise fatigue (71%), impaired concentration (66%), headache (61%) and stress (58%) were detected. Digestive problems were reported in 30% of teachers. High blood pressure was reported in 25% of respondents., Petra Sachová, Eva Mrázková, Kristýna Richterová, Hana Tomášková, Vladimír Janout, and Literatura
Maligní melanom je nejagresivnější kožní nádor. Incidence tohoto onemocnění roste rychleji než u jiných malignit a stále více postihuje mladé lidi. Standardní léčba založená na chemoterapii nebo biochemoterapii nedokázala prodloužit přežití. Pokroky v oblasti imunologie a molekulární biologie u melanomu umožnily objevení nových potenciálních cílů a pomohly tak k vývoji nových léků. Ipilimumab (anti-CTLA-4 protilátka) a vemurafenib (selektivní BRAF inhibitor) dokázaly v randomizovaných studiích ve srovnání s chemoterapií prodloužit celkové přežití. Tyto léky se brzy stanou novým standardem v léčbě pacientů s pokročilým melanomem. K dalším velmi nadějným preparátům z oblasti cílené léčby patří dabrafenib (selektivní BRAF inhibitor) a trametinib (MEK inhibitor)., Malignant melanoma is the most aggressive type of skin cancer. The incidence of melanoma is increasing faster than most other cancers and affects a high proportion of younger adults. The standard treatment with chemotherapy or biochemotherapy has not been able to significantly improve survival. The recent advances in immunology and molecular biology of melanoma have discovered several potencial therapeutic targets and helped to develop new promising drugs. Ipilimumab (anti-CTLA-4 antibody) and vemurafenib (the selective BRAF inhibitor) have demonstrated improved overall survival compared with chemotherapy in randomized trials. These agents will soon represent new standard of treatment in patients with advanced melanoma. Dabrafenib (the selective BRAF inhibitor) and trametinib (the MEK inhibitor) are another very promising targeted drugs., Radek Lakomý, Alexandr Poprach, Renata Koukalová, and Literatura
Statická scintigrafie ledvin je jednoduchá neinvazivní metoda založená na principu záchytu 99mTc-DMSA ve funkčním ledvinném parenchymu. Snímání se provádí s odstupem 2-4 hodin po intravenózní aplikaci. Vyšetření je standardizováno, dobře dostupné, reprodukovatelné a nevyžaduje sedaci. Je spojeno s radiační zátěží, efektivní dávka činí přibližně 1 mSv bez ohledu na věk dítěte. Senzitivita DMSA skenu pro detekci parenchymových defektů u akutní pyelonefritidy se pohybuje mezi 90-100%. DMSA sken ale neumožňuje odlišit změny vyvolané akutním zánětem od jizev. Statická scintigrafie ledvin je akceptována jako referenční metoda, která spolehlivě detekuje přítomnost pyelonefritických jizev citlivěji než ultrazvuk, ale ne dříve než s odstupem 6 měsíců po atace akutní pyelonefritidy Negativní časný DMSA sken vylučuje jizvení a někteří autoři proto navrhují u těchto dětí neprovádět mikční cystografii. Optimální vyšetřovací algoritmus, který dovede identifikovat pyelonefritické jizvy a rizikové faktory vedoucí k recidivám infekce močových cest, zatím neexistuje. Každý dosud navržený má své výhody a nevýhody a bez jejich znalosti je nelze přejímat., Renal cortical scintigraphy is a simple noninvasive method based on principle of uptake 99mTc-DMSA in functional renal parenchyma. Static imaging is performed 2-4 hours after intravenous injection. Examination is standardize, well available, reproducible and it does not need sedation. It is associated with radiation dose of approximately 1 mSv, regardless of the age of the child. The sensitivity of DMSA scan for the detection of parenchymal defects due to infections ranges from 90 to 100% but does not allow differentiation of acute pyelonephritis from renal scars. It is the reference method for detecting renal sequelae after acute pyelonephritis, is more sensitive than sonography and should be performed no sooner than 6 months after the last documented infection. This indication is widely accepted. The role of cortical scintigraphy is still largely debated in acute pyelonephritis. Some authors suggest that after a normal result of an acute DMSA scan micturating cystourethrography is unnecessary. In children with a clinical diagnosis of pyelonephritis the optimal management strategy to identify associated renal injury and to uncover risk factors for future infection does not exist. Each of them has advantages and disadvantages and without their knowledge is impossible to practise them., Táborská K., and Literatura
Cíl: Podat přehled současných názorů na indikace a provedení IVU u dětí. Závěr: V současné době význam IVU klesá a nahrazují ji jiné vyšetřovací metody - především ultrazvuková vyšetření, urografie magnetickou rezonancí (MRU) a scintigrafie ledvin. Hlavním důvodem tohoto vývoje je snaha snížit radiační zátěž dětského pacienta. Zbylé indikace: pre- a postoperační stavy, traumata močového systému, urolitiáza, ureterolitiáza, vrozené anomálie ledvin., Aim: Place an overview of current views on the indication and IVU in children. Conclusion: The importance of IVU decreases at present and other examination methods are preferred - especially ultra-sonography, MRU and renal scintigraphy The main reason for this trend is to reduce the radiation dose to the pediatrie patients. The remaining indications: pre- and postoperative conditions, urinary tract trauma, urolithiasis, ureterolithiasis, congenital anomalies of the kidneys., and Ráčilová Z, Jíra I, Skotáková J.
Cíl: Podat přehled současných názorů na indikace a provedení CT močového systému u dětí. Závěr: CT vyšetření naráží u dětí na problém vysoké radiační zátěže. Děti jsou zvýšeně citlivé na záření a mají rozdílné citlivosti orgánů od dospělých a rovněž spektrum jejich nemocí je jiné. Je nutné používat pediatrické protokoly CT vyšetření a používat automaty k optimalizaci dávky během skenování. Nové, vylepšené rekonstruktory na základě iterativního zpracování dat vylepšují CT obraz, takže je možné podstatně snížit dávku záření při CT vyšetření. Prvním indikačním pravidlem u dětí je vyhnout se, pokud je to možné, CT vyšetření a kde to je možné, použít raději vysoce kvalitní UZ a MR. Současné indikace CT vyšetření močového systému u dětí jsou vrozené vady, závažné nebo komplikované infekce močových cest, traumata, obstrukční uropatie, komplikovaná nebo nejednoznačná urolitiáza, tumory a jejich diferenciální diagnostika, hematurie, renovaskulární onemocnění., Aim: An overview of current opinions on the indications and CT of the urinary system in children. Conclusion: CT examination in children faces the problem of high radiation dose. Children are more sensitive to radiation and have different sensitivity of organs from adults as well as their spectrum of diseases is different. It is necessary to use pediatrie CT protocols and use automats to optimize the dose during scanning. New improved reconstructors based on iterative data processing improve CT image, so it is possible to significantly reduce the radiation dose during CT examinations. The first indication rule for children: avoid, if possible, CT examination and where it is possible use high quality ultrasound and MR. Current indications for uro-CT in children are congenital malformations, severe or complicated urinary tract infections, trauma, obstructive uropathy, complicated or unclear urolithiasis, tumors and their differential diagnosis, hematuria, renovascular disease., Ráčilová Z, Jíra I, Skotáková J., and Literatura
Jedním z významných faktorů ovlivňujících stravu je obliba jednotlivých potravin, potravinové preference. Základní chuťové preference jsou vrozené, typicky preference pro sladkou a slanou chuť a naopak odmítání hořké a kyselé chuti. Vrozené preference spolu s konkrétními zkušenostmi a dalšími vlivy utváří míru obliby jednotlivých potravin. Obecně se má za to, že preference patří mezi silné determinanty stravy, že lidé, a obzvláště děti, jedí především to, co jim chutná. Cílem předložené studie bylo zjistit, do jaké míry a jakým způsobem se potravinové preference promítají do skutečné konzumace u rozsáhlého souboru adolescentů. Výzkum byl proveden u 1655 dospívajících ve věku 15 let v rámci studie ELSPAC v oblasti města Brna. U celkem 56 položek v osmi potravinových a jedné nápojové skupině byly dotazníkovými nástroji zjišťovány jednak preference, jednak frekvence konzumace a byl analyzován jejich vzájemný vztah. Výsledky ukázaly, že preference a skutečná konzumace se výrazně liší. Preference se tedy do konzumace promítají jen částečně. Z deseti nejpreferovanějších položek byly pouze dvě mezi deseti nejkonzumovanějšími. Z deseti nejméně preferovaných se pět položek objevilo mezi deseti nejméně konzumovanými, "negativní preference" se tedy s konzumací shodují poněkud více. Konzumace byla celkově výrazně zdravější, než odpovídalo preferencím. Bližší analýza ukázala, že lze identifikovat několik typů souvislosti mezi preferencemi a konzumací, podle různých tvarů regresních křivek. Celkem nejvíce položek (27) vykazovalo závislost tvaru "J", ale například položky ve skupině sladkosti vykazovaly výhradně závislost "U", zatímco skupina masa vykazovala převážně lineární závislost. Praktické důsledky nelineárních závislostí spočívají zejména v tom, že některé potraviny jsou konzumovány výrazně více (nebo naopak méně), než odpovídá jejich preferencím. Jsou diskutována možná vysvětlení, spočívající v různých externích vlivech. Hlavním závěrem je, že preference nejsou rozhodujícím faktorem pro konzumaci, což dává jasný signál, že strava adolescentů je výrazně ovlivnitelná vnějšími vlivy, v optimálním případě příznivým směrem, cílenými preventivními aktivitami., Food preferences belong to significant factors influencing diet. Basic taste preferences are inherited, typically the preferences for sweet and salty tastes or dislike of bitter and sour tastes. Inherited taste preferences together with experience and other influences form the extent of preference of particular foods. Generally it is believed that food preferences belong to strong determinants of food choice, and that people, especially children, eat what they like. The objective of the study was to investigate to what extent and how food preferences are reflected in consumption in a large sample of adolescents. The research involved 1,655 adolescents aged 15 years, and was part of the ELSPAC study in the Brno district. Both food preferences (liking) and consumption frequency were investigated by questionnaire survey for 56 items in 8 food groups and 1 beverage group, and the relationship between preferences and consumption was analysed. The results show that preferences and consumption differ substantially and thus preferences are only partially reflected by consumption. From 10 most preferred items only 2 were among the 10 most consumed. From 10 least preferred items, 5 were classed among the 10 least consumed, thus "negative preferences" coincide with consumption to a greater extent. Consumption was generally healthier than could be assumed according to preferences. Detailed analyse showed several types of association between preferences and consumption, as demonstrated by different shapes of regression curves. Most items, 27 altogether, showed the "J" type of association, but items in the sweets group showed solely "U" type, while items in the meat group largely had a linear association. The main practical consequences of nonlinear associations are that some foods are consumed considerably more (or less) than preferences would allow. The possible explanations, based on various external influences, are discussed. The main conclusion is that preferences are not the most important determinates for consumption, which gives a clear signal that the diet of adolescents is highly influenceable by external factors, optimally in a favourable manner, by targeted preventive activities., Jindřich Fiala, Lubomír Kukla, and Literatura
Cíl: Stanovit, jak často je SPECT/CT potřebné ke specifikaci abnormálního nálezu na planárním WB kostním skenu, zda je užitečné porovnat scintigrafický nález s předcházejícím vyšetřením, v kolika případech SPECT/CT určí definitivní diagnózu a kolik ložisek abnormální aktivity nacházíme na kostním skenu u benigních a maligních afekcí. Pacienti a metoda: Retrospektivně jsme prostudovali 471 WB skenů u 450 pacientů s karcinomem prsu, plic a prostaty, kteří v roce 2008 podstoupili kostní scintigrafii. SPECT/CT nebo CT jsme použili v 11,9 % vyšetření u 12,4 % pacientů. Opakovaná scintigrafie (319 pacientů po kostní scintigrafii a 36 pacientů po SPECT/CT) sloužila jako referenční vyšetření. Výsledky: Srovnání s předchozí scintigrafií bylo užitečné u pacientů s karcinomem prsu před indikací SPECT/CT. S použitím SPECT/CT jsme mohli specifikovat nejisté scintigrafické léze u 90,9 % vyšetření. Pro detekci kostních metastáz dosáhlo CT ve SPECT/CT vyšetření senzitivitu 72,8 %, specificitu 96 %, pozitivní a negativní prediktivní hodnotu 88,9 %. V pravděpodobnosti rozvoje kostních metastáz do 2 let od vyšetření mezi pacienty s jedním suspektním ložiskem ve skeletu a pacienty bez suspektního ložiska jsme nezaznamenali signifikantní rozdíl (p = 0,4272), ovšem riziko vzrůstalo, jestliže jsme nalezli suspektních ložisek více (p ≤ 0,0001). Závěr: SPECT/CT zvyšuje specificitu kostní scintigrafie. Po porovnání scintigrafického nálezu s předchozím vyšetřením se zdá rozumné uvažovat o použití SPECT/CT v 10-20 % vyšetření. CT cílené podle WB skenu přidává relativně malou radiační zátěž k zátěži z kostní scintigrafie, v naší studii zvýšilo kolektivní efektivní dávku o 13 %., Ladislav Zadražil, Petr Libus, and Literatura
Ledvinné angiomyolipomy (AML) jsou mezenchymové benigní tumory, řadí se mezi hamartomy mohou se vyskytovat osamoceně nebo se sdružují s komplexem tuberózní sklerózy (TSC). Pacienti s AML mají riziko vzniku spontánního, v některých případech až život ohrožujícího krvácení. V tomto sdělení jsou popsány tři případy spontánního krvácení AML: první u 69leté pacientky s prokázanou angiomyolipomatosou ledvin oboustranně, druhý u 60leté pacientky s dlouhodobě sledovaným solitárním AML a třetí u mladého 28letého pacienta s diagnózou tuberózní sklerózy., Renal angiomyolipoma is the mesenchymal benign tumor which belongs to the group of hammartomas. It can occur sporadically or in association with tuberous sclerosis complex. The possible morbidity associated with angiomyolipoma is spontaneous life-threatening haemorrhage. In this report we describe three AML cases. The first one, 69-years old female with diagnosis angiomy-olipomatosis in both kidneys. The second one, 60-years old female with long time followed-up sporadic AML. The third one, young 28-years old male with tuberous sclerosis., Marta Kinštová, Jiří Froněk, Zuzana Ryznarová, and Literatura
Úvod: Prvním neutrálním lipofilním techneciovým komplexem schopným projít hematoencefalickou bariérou byl [99mTc]technecium-exametazim. Dalším takovým komplexem používaným v klinické praxi je [99mTc]technecium-bicisát. Obě radiofarmaka se připravují značením kitů různých výrobců, které se liší svými parametry srovnávanými v této práci. Metoda: Porovnání parametrů kitů uvedených v souhrnech údajů o přípravcích (SPC), stanovení radiochemické čistoty (RCP), konzultace zobrazovací schopnosti s lékařem. Výsledky: Parametry kitů pro [99mTc]technecium-exametazim: BRAIN-SPECT KIT, NEUROSCAN, STABILISED CERETEC a [99mTc]technecium-bicisát: NEUROLITE jsou podle uvedeného pořadí následující: objem pro přípravu: 5 ml, 5 ml, 7 ml, 4 ml; max. aktivita: 2,22 GBq, 1 GBq, 1,11 GBq, 3,7 GBq; možnost ředění: ano, ano, ano, ne; objem lahvičky: 9 ml, 10 ml, 11 ml, 5 ml; stabilita kitu před a po označení: 1 r / 1 h, 1 r / 0,5 h, 1 r / 5 h, 1,5 r / 8 h; dosahovaná RCP / obsah volného technecistanu v %: 87,8 ± 0,6 / 5,9 ± 1,4, 86,6 ± 2,8 / 4,0 ± 2,7, 91,6 ± 0,9 / 1,9 ± 0,4, 97,2 ± 0,7 / nestanovuje se; zobrazovací schopnost všech kitů srovnatelná; zaregistrované indikace obdobné. Závěr: Hlavními výhodami [99mTc]-bicisátu (NEUROLITE) oproti [99mTc]-exametazimu (ostatní kity) jsou nejlepší stabilita, které nedosahuje ani STABILISED CERETEC a použití [99mTc]eluátu bez zvláštních omezení. Není však vhodný pro značení leukocytů. Z kitů pro [99mTc]-exametazim je největší výhodou STABILISED CERETECu jeho dlouhá stabilita a BRAIN-SPECT KITu nejvyšší aktivita. Výhodné je použití kitů s dlouhou stabilitou (NEUROLITE, STABILISED CERETEC) dosahujících nejvyšší RCP a tím i nejvyšší relativní biologické dostupnosti pro mozek., x, Jiří Štěpán, and Literatura
Cíl studie: Sledování sérových hladin markerů karcinomu prostaty PSA, %freePSA, [-2]proPSA a výpočet PHI v časné dia - gnostice karcinomu prostaty. Typ studie: Pilotní studie Materiál a metody: V imunoanalytické laboratoři Fakultní nemocnice Plzeň (FN) byla vyšetřena séra 76 pacientů Urologické kliniky FN s podezřením na karcinom prostaty a indikovaných k biopsii prostaty pod ultrasonografickou kontrolou (TRUS). U všech pacientů byla stanovena hladina celkového PSA, a pokud byla mezi 0 – 30 μg/l, bylo doplněno stanovení hladin freePSA, [-2]proPSA, vypočítán poměr %freePSA a Prostate Health Index (PHI). Stanovení sledovaných biomarkerů se prováděla chemiluminiscenční metodou na přístroji DxI 800 (Beckman Coulter, USA). Pro veškeré statistické výpočty byl použit statistický software SAS verze 9.2. Výsledky: Nalezli jsme statisticky signifikantně zvýšené hladiny [-2]proPSA a PHI u pacientů s histologicky potvrzeným karcinomem prostaty oproti pacientům s benigní hyperplazií prostaty ([-2]proPSA medián 14 vs. 27 ng/l, PHI medián 35 vs. 77). Naopak u celkového PSA a %freePSA jsme statisticky významné rozdíly v hladinách nenalezli (mediány tPSA 7,1 vs. 7,7 μg/l a %freePSA 16 vs. 11,4 %). Závěr: Pro zpřesnění diferenciální diagnostiky benigní hyperplazie se zdá být stanovení [-2]proPSA a vypočtení indexu PHI velkým přínosem., Objective: Monitoring changes in the levels of biomarkers PSA, %fPSA, [-2]proPSA and calculation of PHI in the diagnostic algorithm of early prostate cancer. Design: Pilot study Material and Methods: The Immunoanalytical Laboratory of University Hospital in Pilsen examined sera of 76 patients from the Urology department of the University Hospital with suspected prostate cancer who have undergone TRUS biopsy. We assessed the levels of PSA and, if the interval of PSA was between 0-30 μg/l, we also assessed the levels of freePSA, [-2]proPSA and we calculated %fPSA and Prostate Health Index (PHI). The monitored biomarkers were measured using the chemiluminescent DxI 800 instrument (Beckman Coulter, USA). All statistical analyses were calculated using the SAS version 9.2 software. Results: We found statistically significant increased levels of [-2]proPSA and PHI in patients diagnosed with prostate cancer by prostate biopsy vs. patients with benign prostate hypertrophy ([-2]proPSA median 14 vs. 27 ng/l, PHI median 35 vs. 77). On the contrary, we did not find any significant difference in tPSA and %freePSA (median tPSA 7.1 vs. 7.7 μg/l and %freePSA 16 vs.11.4%). Conclusion: The assessment of [-2]proPSA and the calculation of PHI appear to be of great benefit for a more accurate differential diagnosis of benign hyperplasia., Fuchsová R., Topolčan O., Klečka J., Vrzalová J., Hora M., Kučera R., Dolejšová O., Hes O., and Literatura