Disclosures: Eduardo Díaz-Rubio: Roche (C/A, RF); Auxiliadora Gómez-España: None; Bartomeu Massutí: Roche (C/A); Javier Sastre: None; Albert Abad: Roche (C/A); Manuel Valladares: Roche (C/A, RF, H); Fernando Rivera: Roche (C/A, RF); Maria J. Safont: None; Purificación Martínez de Prado: None; Manuel Gallén: None; Encarnación González: None; Eugenio Marcuello: None; Manuel Benavides: Roche (C/A); Carlos Fernández-Martos: None; Ferrán Losa: None; Pilar Escudero: None; Antonio Arrivi: None; Andrés Cervantes: Roche (H); Rosario Dueñas: None; Amelia López-Ladrón: None; Adelaida Lacasta: None; Marta Llanos: None; Jose M. Tabernero: Roche, Genentech, Sanofi- Aventis (C/A); Antonio Antón: None; Enrique Aranda: Roche, Merck Serono (C/A). (C/A) Consulting/advisory relationship; (RF) Research funding; (E) Employment; (H) Honoraria received; (OI) Ownership interests; (IP) Intellectual property rights/inventor/patent holder; (SAB) Scientific advisory board. Purpose: The aim of this phase III trial was to compare the efficacy and safety of bevacizumab alone with those of bevacizumab and capecitabine plus oxaliplatin (XELOX) as maintenance treatment following induction chemotherapy with XELOX plus bevacizumab in the first-line treatment of patients with metastatic colorectal cancer (mCRC). Patients and Methods: Patients were randomly assigned to receive six cycles of bevacizumab, capecitabine, and oxaliplatin every 3 weeks followed by XELOX plus bevacizumab or bevacizumab alone until progression. The primary endpoint was the progression-free survival (PFS) interval; secondary endpoints were the overall survival (OS) time, objective response rate (RR), time to response, duration of response, and safety. Results: The intent-to-treat population comprised 480 patients (XELOX plus bevacizumab, n = 239; bevacizumab, n = 241); there were no significant differences in baseline characteristics. The median follow-up was 29.0 months (range, 0–53.2 months). There were no statistically significant differences in the median PFS or OS times or in the RR between the two arms. The most common grade 3 or 4 toxicities in the XELOX plus bevacizumab versus bevacizumab arms were diarrhea, hand–foot syndrome, and neuropathy. Conclusion: Although the noninferiority of bevacizumab versus XELOX plus bevacizumab cannot be confirmed, we can reliably exclude a median PFS detriment >3 weeks. This study suggests that maintenance therapy with singleagent bevacizumab may be an appropriate option following induction XELOX plus bevacizumab in mCRC patients., Eduardo Díaz-Rubio, Auxiliadora Gómez-España, Bartomeu Massutí, Javier Sastre, Albert Abad, Manuel Valladares, Fernando Rivera, Maria J.Safont, Purificación Martínez De Prado, Manuel Gallén, Encarnación González, Eugenio Marcuello, Manuel Benavides, Carlos Fernández-Martos, Ferrán Losa, Pilar Escudero, Antonio Arrivi, Andrés Cervantes, Rosario Dueñas, Amelia López-Ladrón, Adelaida Lacasta, Marta Llanos, Jose M. Tabernero, Antonio Antón, Enrique Aranda, and Literatura 29
70letá pacientka s generalizovaným nádorem prsu (T4, N1–2, MX, G2) byla v rámci stagingu odeslána na scintigrafii skeletu. Vstupní první vyšetření s 99mTc-MDP (Obr. 1) prokázalo dvě patologická ložiska zvýšené kostní přestavby (lebka, žebro) a bylo interpretováno jako generalizace do skeletu. Pacientka byla léčena chemoterapií (4x EC, 9x TXT). Poté byla provedena mastektomie s exenterací axily a resekcí prsního svalu, následně byl nasazen Tamoxifen. Později byla provedena radioterapie hrudní stěny lineárním urychlovačem (25x, celkem 50 + 16 Gy). Léčbu absolvovala ve stabilizovaném stavu, subjektivně se cítila dobře, efekt terapie byl hodnocen jako velmi dobrý. Kontrolní druhá scintigrafie skeletu (Obr. 2) provedená půl roku po skončení radioterapie prokázala mnohočetná ložiska zejména v lebce, páteři a pánvi, nález byl hodnocen jako výrazná progrese. V léčbě byl přidán denosumab (XGEVA), který však byl po jediné aplikaci vysazen pro nekrózu dolní čelisti. Další kontrolní třetí scintigrafie skeletu (Obr. 3) provedená po 5 měsících prokázala výraznou regresi nálezu, nově se objevilo ložisko v dolní čelisti v důsledku její nekrózy. Nález na kontrolní druhé scintigrafii jsme zpětně hodnotili jako flare fenomén., x, Otto Lang, Ivana Kuníková, and Literatura
Rutinní testování prostatického specifického antigenu v některých částech světa vedlo k významné migraci stadia karcinomu prostaty v době diagnózy, což má často za následek zbytečnou diagnostiku (over-diagnosis) a zbytečnou léčbu (over-treatment) onemocnění. Při volbě radikálních definitivních možností léčby jako radikální prostatektomie a radioterapie jsou potom pacienti vystaveni nežádoucím účinkům souvisejícím s léčbou. Koncepce „aktivního sledování s indikací odložené intervence v případě potřeby“ získala popularitu jako možné řešení zbytečné léčby onemocnění, přestože tento přístup má svá omezení. Pro léčbu některých typů lokalizovaného karcinomu prostaty se tak nabízí jako vhodná alternativa fokální terapie. Pokrok v zobrazovacích technologiích a skutečnost, že jsme schopni bezpečně a účinně aplikovat energii potřebnou pro ablaci ložiska lokalizovaného karcinomu prostaty, umožnily rychlejší přijetí této formy léčby. Ačkoli v současné době nejsou k dispozici žádné údaje první úrovně, probíhá několik studií, které se pokoušejí definovat roli fokální terapie. Kryoterapie a fokusovaný ultrazvuk o vysoké intenzitě jsou zavedené modality užívané pro ablaci celé prostatické žlázy. V našem článku hodnotíme různé techniky fokální léčby lokalizovaného karcinomu prostaty a indikace pro tuto léčbu spolu s prvními publikovanými výsledky. Klíčová slova: karcinom prostaty fokální terapie kryoablace fokusovaný ultrazvuk o vysoké intenzitě intersticiální laserová terapie fotodynamická terapie ireverzibilní elektroporace a fokální brachyterapie, The ubiquity of prostate specific antigen testing in certain parts of the world has led to significant stage migration of prostate cancer at presentation, apparently resulting in over-diagnosis and over-treatment. With radical definitive therapies such as radical prostatectomy and radiotherapy, patients have to endure treatment-related adverse effects. “Active surveillance with delayed intervention if necessary”, has gained popularity as a possible solution for the over-treatment problem, although this approach also has inherent limitations. Focal therapy is emerging as a viable management option for certain localized prostate cancers. Advancement in imaging technology coupled with the ability to safely and effectively deliver energy to ablate foci of localized prostate cancer has accelerated acceptance of this form of management. Level one evidence is still lacking, although a number of trials are now underway to define the role of focal therapy. Cryotherapy and high intensity focused ultrasound have an established track record as energy sources for whole gland prostate ablation. In this article we review the indications and technique of focal treatment for localized prostate cancer, as well as early published results using these two technologies. Key Words: prostate cancer focal therapy cryoablation high intensity focused ultrasound interstitial laser photodynamic therapy irreversible electroporation and focal brachytherapy, and Siddiqui K. M., Billia M., Izawa J., Chin J. L.