Adenokarcinom pankreatu patří mezi onkologické onemocnění s výrazně špatnou prognózou. Hledají se proto nové léčebné možnosti, jak zlepšit tuto situaci. Jedinou naději na dlouhotrvající přežití je radikální resekce tumoru. Možným postupem jak zvýšit počet R0 resekcí karcinomu slinivky břišní je neoadjuvantní léčba. Proběhla řada klinických studii, které hodnotily její účinnost. Bohužel nejsou k dispozici výsledky randomizovaných prospektivních multicentrických studií III. fáze hodnotících účinnost neadjuvantní terapie. K širší indikaci neoadjuvantní léčby bude tedy potřeba vyčkat jejich výsledků. Neoadjuvantní léčbu proto zatím nelze standardně doporučit u primárně resekabilního onemocnění. Lze ji zvážit v léčbě hraničně operabilního onemocnění., Pancreatic adenocarcinoma is one of the oncological disease with the markedly poor prognosis. A searching of the new treatment options are desirable to improve this fact. Only a radical resection of tumor is a chance of long-term survival. A possible procedure leads to this point is neoadjuvant treatment. There was a series of clinical trial that evaluated its efficacy. Unfortunately, the results from the third phases of the randomized multicenter clinical trials be missing today. Therefore the neoadjuvant treatment of (pankreas cancer) pancreatic adenocarcinoma is not recommended in primary treatment of the resectable disease. In the traetment of the borderline disease is neoadjuvant treatment possible procedure., Igor Richter, Josef Dvořák, Magda Macháňová, Jiří Bartoš, and Literatura 26
Cíl: Cílem sdělení je prezentovat případ 55leté pacientky s teplotami nejasného původu, u které byla pomocí 18F-FDG PET/CT vyšetření zjištěna izolovaná sarkoidóza tracheobronchiálního kmene bez jakéhokoliv postižení hilových či mediastinálních lymfatických uzlin nebo plicního parenchymu. Metodika: Pacientka vyhledala lékaře pro několik týdnů trvající teploty. Následovalo celé spektrum laboratorních a zobrazovacích vyšetření, které nezjistilo příčinu febrilního stavu. Bylo indikováno 18F-FDG PET/ CT vyšetření, které bylo provedeno v rozsahu od baze lební do poloviny stehen, a to 60 minut po i. v. aplikaci 18F-FDG (406 MBq -5,2 MBq/kg). V identickém rozsahu bylo provedeno monofázické CT zobrazení, s předcházející per os a i.v. aplikaci bolusu kontrastní látky. Výsledky: PET/CT zobrazilo symetrickou difuzní intenzivní akumulací 18F-FDG. Zcela atypicky v mediastinu, v plicích a ani jinde ve vyšetřeném rozsahu nebylo zastiženo ložisko patologicky zvýšené akumulace 18F-FDG. Na základě tohoto nálezu bylo vysloveno vážné podezření na sarkoidózu, která poněkud atypicky postihovala pouze tracheobronchiální kmen, bez postižení lymfatických uzlin mediastina a parenchymu plic. Následná biopsie skutečně prokázala přítomnost sarkoidózy. Pacientka podstoupila léčbu kortikoidy a došlo ke zlepšení klinického stavu a ústupu febrilní. Závěr: 18F-FDG PET/CT vyšetření správně detekovalo neobvyklé izolované postižení tracheobronchiálního kmene sarkoidózou u pacientky s febriliemi nejasného původu a umožnilo zvolit efektivní léčbu, která vedla ke klinickému zlepšení stavu pacientky. Klíčová slova: sarkoidóza, tracheobronchiální kmen, PET/CT, fiuordeoxyglukóza, Aim: To present a rare case report of the unexpected finding of the isolated tracheobronchial sarcoidosis atypically without pulmonary, mediastinal or extrapulmonary impairment on 18F-FDG PET/CT imaging in a 55-year-old woman with the fever of unknown origin (FUO). Methods: The patient was examined for a few weeks for fever of unknown origin. Conventional diagnostics and imaging modalities didn't reveal the cause of the FUO. The woman underwent 18F-FDG PET/CT imaging, which was obtained 60 minutes after intravenous injection of 18F-FDG (406 MBq - 5.2 MBq/kg). The PET scan acquisition time was 2.5 minutes per bed position and seven bed positions were necessary. Contrast-enhanced CT (venous phase) provided both full CT evaluation (including intravenous and oral contrast) and PET attenuation correction. Results: The examination revealed the unexpected intense 18F-FDG uptake in the wall of the tracheobronchial tree without the pulmonary, mediastinal lymph nodes or extrapulmonary 18F-FDG uptake. The PET finding was evaluated as a suspicion on the sarcoidosis which was subsequently proven by biopsy. Conclusion: 18F-FDG PET/CT imaging is an effective diagnostics method in a patient with FUO. In our case report PET-CT detected an isolated tracheobronchial sarcoidosis atypically without pulmonary, mediastinal or extrapulmonary impairment, which resulted in a subsequent successful anti-inflammatory treatment and improved patients management. Key words: tracheobronchial sarcoidosis, positron emission tomography, fluorodeoxyglucose, Doležal J., Slanina M., Kriegler T., Krčálová E., and Literatura
Obstrukční spánková apnoe (OSA) je soubor příznaků a chorobných stavů, které vznikají na základě opakovaných zástav dechu (hypopnoických a/nebo apnoických pauz) během spánku. Příčinou zástav či útlumu dechu ve spánku je obstrukce horních cest dýchacích, nejčastěji pak patologie v oblasti dutiny nosní, zúžení velofaryngeálního či retrolinguálního prostoru, kraniofaciální deformity, obezita ale i jiné velmi vzácné příčiny. V příspěvku je prezentován případ těžké OSA (AHI 32, saturace pod 90 % pozorována v 8,4 % celkového času spánku) způsobené pseudocystou spodiny dutiny ústní zužující retrolinguální prostor. Po její exstirpaci z intraorálního přístupu došlo k výraznému zmírnění chrápání, normalizaci AHI na 4,2 a vyléčení pacienta., Obstructive sleep apnoea (OSA) is a group of symptoms and disease stated that occur as a consequence of repetitive pauses in breathing (hypopnoic and/or apnoic pauses) during sleep. Hypopnoea and/or apnoea is usually caused by an obstruction of the upper airways, most commonly by pathological lesion of the nose, narrowing of retroglosal and retropalatal space, craniofacial abnormalities and obesity. This case report presents a rare cause of severe OSA (AHI 32, saturation under 90% observed in 8.4% of the total sleep time) due to pseudocyst of the floor of the mouth that obstructed the retroglosal space. Excision of the pseudocyst led to significant improvement in snoring, normalization of AHI a patient cure. Key words: obstructive sleep apnoea – floor of the mouth – retroglosal space – pseudocyst The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers., and J. Hybášková, V. Babiarová, V. Novák, P. Matoušek, P. Komínek
Neurologické postižení je poměrně vzácná komplikace hepatitidy E. Uvedená kazuistika popisuje 52letého imunokompetentního muže s aseptickou meningitidou a mnohočetným postižením periferních nervů na horních končetinách typu mononeuropatia multiplex, u kterého byla sérologickým vyšetřením prokázána akutní virová hepatitida E. Navíc byl virus hepatitidy E zjištěn polymerázovou řetězovou reakcí v séru i likvoru (genotyp 3f). Pacient byl léčen pouze symptomaticky, po půl roce přetrvával mírný neurologický deficit. Infekci virem hepatitidy E je vhodné zvažovat u pacientů se současným neurologickým a jaterním postižením., Neurological complications of acute hepatitis E are relatively rare. The case report describes mononeuropatia multiplex with aseptic meningitis in a 52‑year‑old immunocompetent man. Viral hepatitis E was confirmed serologically and by polymerase chain reaction from the blood and cerebrospinal fluid (genotype 3f). Symptomatic treatment was given. Residual neurological deficit persisted six months after the onset of the disease. Diagnostic of hepatitis E should be considered in patients with concurrent neurological symptoms and liver cytolysis. Key words: hepatitis E – mononeuropatia multiplex The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers., and L. Petroušová, L. Rožnovský, J. Mrázek, A. Kloudová, P. Vašíčková, I. Woznicová
Karcinom žaludku je celosvětově třetí nejčastější příčinou úmrtí na nádorové onemocnění. Ačkoliv má incidence i mortalita v posledních letech klesající tendenci, prognóza metastatického onemocnění je velmi vážná s téměř nulovým pětiletým přežitím. Cílená léčba nabízí nové možnosti v léčbě karcinomu žaludku. Dosud jedinými, v praxi používanými cílenými léky v případě metastatického onemocnění, jsou trastuzumab a ramucirumab. Trastuzumab je monoklonální HER2 protilátka, která vedla v kombinaci s chemoterapií v první linii k prodloužení přežití pacientů s metastatickým karcinomem žaludku. Aktuálně probíhají klinické studie ve dvou liniích metastatického onemocnění. V první linii se dvěma HER2 protilátkami trastuzumabem a pertuzumabem a v druhé linii s T-DM1, konjugátem HER2 protilátky s emtansinem. Význam HER2 inhibice v perioperačním podání je předmětem probíhající klinické studie INNOVATION, jejíž cílem je definovat přínos HER2 léčby u pacientů podstupujících radikální chirurgický výkon. Dalším, v praxi používaným cíleným lékem, je ramucirumab. Ramucirumab, monoklonální protilátka proti VEGF-2 receptoru, je účinný v druhé linii léčby metastatického karcinomu žaludku a to jak samostatně, tak v kombinaci s paklitaxelem. Přínos ostatních receptorových tyrozinkináz jako je EGFR, MET a FGFR v léčbě karcinomu žaludku dosud nebyl jasně definován. Řada studií s tyrozinkinázovými inhibitory neprokázala účinnost. Optimální volba lék – pacient dosud není jasná. Imunoterapie, obzvláště léčba checkpoint inhibitory, prožívá dynamický rozvoj napříč onkologickými diagnózami. Zatímco se v případě maligního melanomu a nemalobuněčného karcinomu plic použití checkpoint blokády etablovalo do klinické praxe, u nádoru žaludku teprve probíhají klinické fáze II/III a výsledky jsou očekávány. Článek shrnuje přehled moderních cílených léků, které byly testovány a jsou používány, vstupují nebo mají potenciál vstoupit do klinické praxe., Gastric cancer is the third most common cause of cancer death worldwide. Although the overall incidence and mortality of this disease have dramatically declined over the last few decades, the prognosis remains poor with the five year overall survival rate approaching zero. Targeted therapy may offer new possibilities for the treatment of gastric cancer. Only two targeted agents have reached common use in a metastatic setting: trastuzumab and ramucirumab. Trastuzumab monoclonal HER2 antibody used in combination with chemotherapy versus chemotherapy alone, demonstrated a significant increase in overall survival in HER2 positive patients treated in first line therapy. Ongoing trials are investigating the efficacy of the combination of the two anti-HER2 monoclonal antibodies trastuzumab plus pertuzumab in first-line advanced gastric cancer and the antibody-cytotoxic drug conjugate trastuzumab-emtansine (TDM-1) in second-line advanced gastric cancer. INNOVATION is an ongoing phase III trial which should determine the benefit of HER2 treatment in a perioperative setting. Ramucirumab, a fully humanized monoclonal antibody against VEGFR-2, also entered into clinical practice and is effective in second-line gastric cancer given either alone or in combination with paclitaxel. The role of the other receptor tyrosine kinases, such as EGFR, MET and FGFR for drug therapy in gastric cancer remains to be determined. Agents targeting these other tyrosine kinase receptors have been widely tested and large scale studies with the corresponding inhibitors were unsuccessful. The optimal drug/patient choice is challenging and should be elucidated. Choosing the optimal drug for a specific patient is challenging and requires further research to be better understood. Immunotherapy, especially the immune checkpoint blockade is gradually becoming integrated into clinical practice. While immunotherapy is effective in treating tumors like melanoma and non-small cell lung cancer, its effectiveness in treating gastric cancer has yet to be determined: Phase II/III clinical trials in gastrointestinal and gastric cancers are still ongoing. The article summarizes modern targeted agents, which have already been tested, are in clinical use or could enter into clinical practice., Radka Obermannová, Kristýna Melichárková, Rostislav Vyzula, and Literatura
Úvod: Nedostatečný zbytkový objem jater po resekci (FLRV) je hlavní příčinou primární neresekability jaterních nádorů. Embolizace větve portální žíly (PVE) s aplikací hematopoietických kmenových buněk (HSC) může být způsob, jak významnou měrou zvýšit počet nemocných s dostatečným FLRV, a tím rozšířit resekabilitu primárně chirurgicky neřešitelných nádorů jater. Metodika: U dvanácti nemocných s FLRV < 30 % byla provedena PVE na straně nádoru s následnou aplikací HSC do druhostranné neembolizované větve vena portae. Výsledky: PVE s aplikací HSC proběhly bez komplikací. U všech nemocných došlo do 4 týdnů k dostatečnému nárůstu FLRV. Radikální resekce jater byla provedena u osmi nemocných s metastázami kolorektálního karcinomu. U dvou nemocných současně se zvýšením FLRV došlo i k významnému nárůstu objemu nádoru, resekce jater nebyla možná. U jednoho nemocného těžké nitrobřišní srůsty zabránily jaterní resekci. Jeden nemocný je čerstvě po aplikaci HSC. Celkové přežívání nemocných po dobu jednoho roku a tří let je 66,7 %, resp. 33,3 %. Medián přežití bez recidivy je 6 měsíců. Závěr: Kombinace PVE s aplikací HSC se jeví jako nadějná metoda pro zvýšení operability jaterních nádorů., Introduction: Insufficient future liver remnant volume (FLRV) is the main cause of liver tumors unresectability. Portal vein embolization (PVE) with application of hematopoietic stem cells (HSC) can be a matter how to increase resectability of liver tumors. Method: PVE with application of HSC were performed in 12 patients with primary unresectable liver tumors. Results: The procedures were without complications. After 4 weeks the sufficient FRLV grew. Radical liver resection was performed in 8 patients. Tumor progression was pattern in 2 patients and in one patients the sever intraabdominal adhesions were cause of inoperability. One patient is just after PVE and HSC application. Overall survival in one and three years is 66.7 %, resp. 33.3 %. Median of progression free survival is 6 months. Conclusion: Combination of PVE with application of HSC is the promised method for increasing resectability of primary unresectable liver tumors., Vladislav Třeška, Jakub Fichtl, Daniel Lysák, František Šlauf, Václav Liška, Alan Sutnar, Tomáš Skalický, Jiří Ferda, Petr Duras, Jan Brůha, Jindřich Fínek, and Literatura
Všechna existující doporučení uvádějí hormonální substituční terapii (HRT) jako lék volby pro akutní klimakterický syndrom a vaginální nízkodávkovanou estrogenní terapii jako lék volby pro léčbu a prevenci urogenitální atrofie s jejími důsledky. Potvrzuje se, že časný start HRT je spojen s neutrálním až ochranným vlivem na ischemickou chorobu srdeční. HRT je jednoznačně účinnou prevencí i léčbou postmenopauzální osteoporózy, nicméně dlouhodobé podávání vyžaduje individuální hodnocení poměru přínos/riziko s rozdíly v závislosti na složení HRT., All existing recommendations sign hormone replacement therapy (HRT) as first therapy for acute climacteric syndrome. The low dose vaginal therapy is the first choice for prevention and therapy of urogenital atrophy and its complications. Early start of HRT has neutral or slightly beneficial influence on ischaemic heart disease. It is sure that HRT is effective in prevention and therapy of postmenopausal osteoporosis. Long term therapy must be individualized on base of benefits to risks ratio with differences by type of HRT., and Tomáš Fait
Nedílnou součástí parciální mastektomie je adjuvantní radioterapie, což je podpořeno řadou randomizovaných studií. Tento postup zajišťuje srovnatelnou lokální kontrolu i přežití jako radikální mastektomie. Radioterapie snižuje pětileté riziko lokální recidivy přibližně trojnásobně. V případě parciální resekce je indikována pooperační radioterapie vždy a trvá standardně 5–6,5 týdne. V poslední době se objevuje stále více prací o možné akceleraci režimu čili zkrácení celkové doby léčby zářením. Randomizované studie ukazují, že adekvátní může být i třítýdenní režim bez zvýšení nežádoucích účinků léčby zářením. Velkým tématem je též samostatné ozáření lůžka nádoru, k čemuž se dají použít různé radioterapeutické metody. V některých případech je též možné použít nové techniky radioterapie. Každá z metod má své výhody a nevýhody, nejdůležitější u všech však zůstává správný výběr pacientek., Adjuvant radiotherapy is an integral part of partial mastectomy, a fact which is supported by a number of randomized studies. This strategy provides local control and survival comparable to radical mastectomy. Radiotherapy reduces the five-year risk of local recurrence approximately by threefold. In the case of partial resection, postoperative radiotherapy is always indicated and the standard duration is 5–6.5 weeks. Recently, an increasing number of papers on a possible acceleration of the regimen, i.e. reduction in the total time of irradiation treatment, have emerged. Randomized studies show that even a three-week regimen can be adequate without increasing the adverse effects of irradiation treatment. Accelerated partial breast irradiation, for which a variety of radiotherapeutic methods can be used, is a major topic, too. In some cases, it is also possible to utilize novel techniques of radiotherapy. Each of the methods has advantages and disadvantages, with the most important issue still being the right choice of patients., Renata Soumarová, and Literatura
Akutní lymfoblastická leukemie dospělých patří mezi vzácnější prekurzorová maligní lymfoproliferativní onemocnění. Tato práce shrnuje doporučení pro diagnostiku a léčbu a uvádí některé nové nadějné léky, které se zkoušejí v klinických studiích., Acute lymphoblastic leukemia in adults belongs among rare precursor malignant lymphoproliferative disorders. This paper summarizes recommendations for diagnosis and treatment, and identifies some promising new drugs to be tested in clinical trials., František Folber, Michael Doubek, and Literatura
Studie PARADIGM-HF porovnala u pacientů se systolickým chronickým srdečním selháním klinické výsledky pacientů léčených novou látkou LCZ696 oproti léčbě enalaprilem. Jednalo se o dvojitě zaslepenou studii, ve které bylo 8 442 pacientů ve stadiu NYHA II a III a ejekční frakcí levé komory 40 % a menší, randomizováno na léčbu buď látkou LCZ696 (v dávce 200 mg 2krát denně) nebo enalaprilem (v dávce 10 mg 2krát denně), všechny léky byly v obou skupinách přidány k doporučené léčbě. Studie byla předčasně ukončena po mediánu sledování 27 měsíců. Primárním kombinovaným cílem studie byla kombinace kardiovaskulární mortality nebo prvá hospitalizace pro zhoršení srdečního selhání. Látka LCZ696, což je inhibitor angiotenzinových receptorů a neprilysinu (ARNi), vedla ke snížení primárního kombinovaného cíle o 20 % (p < 0,001). Snížila však i kardiovaskulární úmrtí samotná o 20 % (p < 0,001) a samotné hospitalizace pro zhoršení srdečního selhání o 21 % (p < 0,001). Ve studii PARADIGM-HF látka LCZ696 snížila i celkovou mortalitu o 16 % (p < 0,001). Látka LCZ696 vykazovala častější symptomatickou hypotenzi i hypotenzi se snížením systolického TK < 90 mm Hg nežli enalapril, byla však spojena méně často se zvýšením sérového kreatininu i sérového draslíku nežli enalapril. Rovněž kašel se vyskytoval po podání látky LCZ696 méně často nežli po enalaprilu. K přerušení léčby došlo u 746 pacientů (17,8 %) léčených látkou LCZ696 a u 833 pacientů (19,8 %) léčených enalaprilem (19,8 %; p = 0,02). Studie PARADIGM-HF tedy ukázala superioritu látky LCZ696 oproti inhibitorům ACE u stabilních ambulantních pacientů s chronickým systolickým srdečním selháním stadia NYHA II a III. LCZ696 je podstatně účinnější nežli inhibitor ACE (a tím i blokátorů angiotenzinových receptorů). Je také dobře snášena. Látka LCZ696 by měla inhibitory ACE u uvedených pacientů nahradit. V letošním roce byla uveřejněna další data ke studii PARADIGM-HF, která uvádíme na konci článku. Autoři se také zmiňují o prvých výsledcích randomizované studie PARAMOUNT zkoumající účinnost látky LCZ696 i u pacientů s chronickým srdečním selháním se zachovalou ejekční frakcí levé komory., PARADIGM-HF study observed clinical outcomes after treatment by new drug LCZ696 or enalapril in patients with systolic chronic heart failure. It was randomized double-blind trial with LCZ696 (200 mg twice a day) and enalapril (10 mg twice a day). 8442 patients were enrolled with NYHA class II or III and left ventricular ejection fiction of 40% or less. Study drugs were added to other recommended medication. The trial was prematurely terminated after median follow-up of 27 months. The primary endpoint of the study was a combination of cardiovascular mortality and the first hospitalization for heart failure. LCZ696 drug, an inhibitor of angiotensin receptor and neprilysin (Arnie), has led to a reduction in the primary composite target by 20% (p <0.001). The treatment has decreased cardiovascular mortality by 20%, p <0.001 and hospitalization for worsening heart failure by 21%, p <0.001. LCZ696 has also decreased total mortality by 16%, p <0.001. The use of LCZ696 has been accompanied by frequent symptomatic hypotension and hypotension with a decrease in systolic blood pressure below 90 mm Hg, however, LCZ696 was less often associated with an increase in serum creatinine and serum potassium than enalapril. In addition, cough has occurred less frequently after LCZ696 than after enalapril. Discontinuation of therapy occurred in 746 patients (17.8%) treated with LCZ696 and in 833 patients (19.8%) treated with enalapril (19.8%) (p = 0.02). PARADIGM-HF study has also shown superiority of LCZ696 compared to ACE inhibitors in stable outpatients with chronic systolic heart failure NYHA stages II and III. Therefore, LCZ696 is more effective than ACE inhibitors (and angiotensin receptor blockers). Moreover, it is well tolerated. LCZ696 seems to replace the ACE inhibitors in mentioned patients. The authors also discuss the results of the first randomized study PARAMOUNT investigating LCZ696 efficacy in patients with chronic heart failure and good left ventricular ejection fraction., and Jiří Widimský Sr