Number of results to display per page
Search Results
1572. Informative advertising in a monopoly with network externalities
- Creator:
- Valei, Azamat
- Publisher:
- CERGE-EI
- Format:
- electronic, text, regular print, svazek, and 49 stran : ilustrace ; 21 cm.
- Type:
- model:monograph and TEXT
- Subject:
- Reklama. Public relations. Média, reklamní strategie, externality, modelování a simulace, advertising strategy, externalities, modeling and simulation, 659.113, 330.11, 519.86/.87, (048.8), 4, and 659
- Language:
- English and Czech
- Description:
- Azamat Valei., Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy, and Anglické a české resumé
- Rights:
- http://creativecommons.org/licenses/by-nc-sa/4.0/ and policy:public
1573. Infuzní toxicita rituximabu u nemocných s chronickou lymfocytární leukemií
- Creator:
- Šimkovič, Martin, Vodárek, Pavel, Motyčková, Monika, Žák, Pavel, and Smolej, Lukáš
- Format:
- print, text, and regular print
- Type:
- model:article, article, Text, práce podpořená grantem, and TEXT
- Subject:
- dospělí, lidé, lidé středního věku, mužské pohlaví, staří, staří nad 80 let, ženské pohlaví, retrospektivní studie, myší monoklonální protilátky--aplikace a dávkování--škodlivé účinky, chronická lymfatická leukemie--farmakoterapie--krev, výsledek terapie, protokoly antitumorózní kombinované chemoterapie--aplikace a dávkování--škodlivé účinky, intravenózní infuze--škodlivé účinky, časové faktory, rozvrh dávkování léků, nežádoucí účinky léčiv, analýza přežití, Kaplanův-Meierův odhad, přežití po terapii bez příznaků nemoci, regresní analýza, premedikace--metody, chemoimunoterapie, and rituximab
- Language:
- Czech and English
- Description:
- Úvod: Kombinace monoklonální antiCD20 protilátky rituximabu s chemoterapií je vysoce účinná v léčbě chronické lymfocytární leukemie (CLL). Hlavním nežádoucím účinkem rituximabu jsou infuzní reakce, např. syndrom uvolnění cytokinů (cytokine release syndrome – CRS), který zpravidla doprovází první podání rituximabu. Cílem naší retrospektivní analýzy bylo zhodnotit četnost výskytu infuzních reakcí v rutinní klinické praxi, jejich vztah k parametrům nádorové nálože a zjistit možnou spojitost infuzních reakcí s účinností léčby. Dále byla posouzena bezpečnost rychlé infuze s rituximabem u nemocných s CLL. Charakteristika souboru: Hodnoceno bylo 108 nemocných s CLL léčených chemoimunoterapií s rituximabem od května roku 2005 do března roku 2011 v našem centru. V rámci 1. linie (n = 66, 71 % mužů, věkový medián 63 let) byly použity tyto léčebné režimy: fludarabin, cyklofosfamid, rituximab – FCR (n = 43) a nízkodávkovaný FCR (n = 13); 10 nemocných bylo léčeno jinými protokoly. 42 nemocných (76 % mužů, věkový medián 65 let) podstoupilo 2. linii: rituximab-dexametazon (n = 18), FCR/nízkodávkované FCR (n = 14) a 10 nemocných jiný režim. Součástí premedikace před infuzí rituximabu byl metylprednisolon 80 mg i.v., paracetamol 1 000 mg p. o. a bisulepin 1 mg i. v., všichni nemocní měli nitrožilní hydrataci minimálně 2 000 ml/den a alopurinol 300–600 mg/den. V 1. cyklu byl rituximab podáván frakcionovaně v celkové dávce 375 mg/m2 a od 2. cyklu formou rychlé infuze v dávce 500 mg/m2. Výsledky: K rozvoji infuzní reakce po rituximabu došlo u 32 % nemocných v 1. linii a 19 % v 2. linii. Jednalo se převážně o mírné reakce a k závažné toxicitě (stupeň III/IV dle NCI CTCAE – National Cancer Institute – The Common Terminology Criteria for Adverse Events) došlo výjimečně (3 % nemocných v 1. linii a 2 % v 2. linii). Reakce se nejčastěji projevila třesavkou, zimnicí, dušností, horečkou či hypotenzí. U všech nemocných bylo možné dokončit infuzi rituximabu v plánované dávce ve stejný den. Hodnocení léčebné odezvy (overall response rate – ORR) neprokázalo statisticky významné rozdíly mezi nemocnými s reakcí či bez infuzní reakce. Nemocní s infuzní toxicitou měli vyšší absolutní počet lymfocytů (1. linie, 87 vs 56 × 109/l, p = 0,21; 2. linie, 101 vs 14 × 109/l, p = 0,043). Při mediánu sledování 36 měsíců nebyl prokázán statisticky významný rozdíl v PFS (doba přežití bez progrese – progression-free survival) a OS (celkové přežití – overall survival) mezi oběma skupinami. Závěry: Výskyt infuzních reakcí u nemocných s CLL léčených rituximabem je poměrně běžný (32 %), avšak při pečlivé premedikaci jsou reakce velmi dobře zvladatelné a těžká forma je vzácná. Potvrdili jsme velmi dobrou snášenlivost rychlé infuze rituximabu. Naše data neprokázala statisticky významnou souvislost mezi výskytem infuzních reakcí a efektem léčby., Background and Aims: Rituximab in combination with chemotherapy is an effective treatment of patients (pts) with chronic lymphocytic leukemia (CLL). The most frequent adverse event of rituximab is infusion-related toxicity, e.g. cytokine-release syndrome that occurs usually during the first infusion. However, there is scarce data on feasibility and tolerability of rituximab infusions in CLL outside clinical trials. Therefore, we performed a single-center retrospective analysis of the frequency of rituximab infusion-related adverse events during the first- and the second line CLL treatment administered in the routine practice. We also analyzed its relation to parameters of tumor load and possible association with treatment efficacy. The safety of rapid infusion of rituximab in CLL pts was also evaluated. Patients and Methods: We analyzed 108 pts with CLL treated with rituximab-containing regimens between March 2005 and May 2011 at our institution. The most common first-line regimens (n = 66, 47 males, median age 63 years) were FCR (43 pts) and low-dose FCR (13 pts); 10 pts were treated by other protocols. Forty-two pts (32 males, median age, 65 years) underwent second line treatment: 18 pts rituximab-dexamethasone, 7 pts FCR, 7 pts low-dose FCR and 10 pts other regimens. Intravenous hydration (2 000 ml daily on days 0 and 1 of cycle), allopurinol 300–600 mg p. o. daily and premedication with methylprednisolone 80 mg i. v., acetaminophen 1 000 mg p. o. and bisulepine 1 mg i. v. were administered before rituximab infusion. Rituximab was given by fractionated infusion (100 mg for 2 hours, then if tolerated well, the rest of the dose with infusion rate escalation from 100 mg/hour up to 400 mg/hour) at the dose of 375 mg/m2 in the first cycle. Subsequent doses (500 mg/m2) were administered by rapid-infusion protocol. Results: Rituximab infusion-related toxicity occurred in 32 % pts (n = 21) during the first line treatment and 19% pts (n = 8) during the second line treatment. Adverse events were predominantly mild and NCI CTCAE grade III/IV occurred rarely (3% in the first line, 2% in the second line). Infusion toxicity manifested predominantly as rigors, chills, fever and hypotension. All patients with adverse events could finish rituximab infusion as initially planned on the same day. Treatment response analysis did not demonstrate statistically significant differences between patients with and without rituximab infusion toxicity. Patients who developed rituximab infusion toxicity had higher absolute lymphocyte count (first line, 87 vs 56 × 109/l, p = 0.21; second line, 101 vs 14 × 109/l, p = 0.043). At the median follow-up of 36 months, there were no statistically significant differences in PFS or OS in both cohorts. Conclusions: Rituximab infusion-related toxicity in pts with CLL is relatively frequent (32%). However, occurrence of infusion-related symptoms can be reduced by proper premedication and severe adverse events are uncommon. In our experience, all patients were able to receive the planned dose of rituximab. Subsequent doses of rituximab could be safely administered by rapid-infusion protocol. We did not find statistically significant association between rituximab infusion toxicity and effectiveness of treatment., and Martin Šimkovič, Pavel Vodárek, Monika Motyčková, Pavel Žák, Lukáš Smolej
- Rights:
- http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public
1574. Ingrid Kušniráková, Piae fundationes. Zbožné fundácie a ich význam pre rozvoj uhorskej spoločnosti v ranom novoveku
- Creator:
- Kowalská, Eva
- Format:
- print, text, regular print, bez média, and svazek
- Type:
- model:article and TEXT
- Subject:
- 8 and 94(437)
- Language:
- Czech
- Description:
- [autor recenze] Eva Kowalská.
- Rights:
- http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public
1575. Inhibice PCSK9 jako nová naděje pro nemocné s familiární hypercholesterolemií, statinovou intolerancí a posléze pro všechny pacienty v nejvyšším kardiovaskulárním riziku? Zaměřeno na alirokumab – Praluent?
- Creator:
- Češka, Richard
- Format:
- print, text, and regular print
- Type:
- model:article, article, Text, přehledy, and TEXT
- Subject:
- lidé, serinové endopeptidasy, konvertasy proproteinů--antagonisté a inhibitory, monoklonální protilátky--aplikace a dávkování--farmakologie--terapeutické užití, kardiovaskulární nemoci--prevence a kontrola, hypercholesterolemie--farmakoterapie, hyperlipoproteinemie typ II--farmakoterapie, LDL-cholesterol--účinky léků, injekce subkutánní, hypolipidemika--aplikace a dávkování--farmakologie--terapeutické užití, alirocumab, and PCSK9
- Language:
- Czech and English
- Description:
- V současné době jsou jak celosvětově (alirokumab byl prvním lékem této skupiny na světě registrovaným americkou lékovou agenturou FDA), tak v Evropě registrována zcela nová hypolipidemika, která se v mnoha směrech odlišují od léků do současnosti podávaných. Přinášejí přitom další významný posun v léčbě poruch tukového metabolizmu i v preventivní kardiologii. Alirokumab je plně humánní monoklonální protilátka proti enzymu PCSK9 (proprotein konvertáza subtilizin/kexin typu 9). Enzym PCSK9 hraje významnou roli v metabolizmu LDL-cholesterolu tím, že ovlivňuje odbourávání, a posléze pak i počet a aktivitu LDL receptorů. Z klinického hlediska je podstatné, že se léky této skupiny podávají parenterálně, subkutánní injekcí. V případě Praluentu? je interval podání 1krát za 2 týdny. Dávka je potom 75 mg nebo 150 mg v injekci s obsahem 1 ml. Z klinického hlediska je významné především to, že alirokumab snižuje koncentraci LDL-cholesterolu o 50–60 %, snižuje hladinu lipoproteinu a o 25–30 %, pozitivně ovlivňuje i další složky lipidového metabolizmu a především má velmi pravděpodobně potenciál ke snížení kardiovaskulárního rizika. I když výsledky morbiditně-mortalitních studií jsou očekávány až v příštích letech, první analýzy vyznívají výrazně ve prospěch klinicky významného snižování KV-příhod. Alirokumab (Praluent?) je možno podávat v monoterapii (zejména u nemocných se statinovou intolerancí), zejména však bude podáván v kombinaci s dalšími hypolipidemiky (zejména statiny) u nemocných, u kterých se nedaří dosáhnout cílových hodnot. Klíčová slova: alirokumab – familiární hypercholesterolemie – hypercholesterolemie – hypolipidemika – Praluent?, At the present time there are novel hypolipidemics registered globally (alirocumab was the first drug of this group in the world registered by an American drug agency FDA) and in Europe, which in many ways differ from the medicines administered until now. They are bringing another advancement in the treatment of disorders of lipid metabolism and in preventive cardiology. Alirocumab is a fully human monoclonal antibody to PCSK-9 enzyme (proprotein convertase subtilisin kexin-9). PCSK-9 enzyme plays an important role in the metabolism of LDL-cholesterol through affecting the breakdown and eventually the amount and activity of LDL-receptors. From the clinical point of view it is essential that drugs from this group are administered parenterally, as a subcutaneous injection. In the case of Praluent? the interval between administration is two weeks. The dose is then 75 or 150mg in a 1ml injection. From the clinical point of view it is particularly important that alirocumab decreases LDL-C concentrations by 50–60%, it decreases Lp/a/ levels by 25–30%, and it also positively influences other components of lipid metabolism and, above all, is very likely to have a potential to decrease a cardiovascular risk. Although the resuIts of morbidity and mortality studies are expected in the coming years, initial analyses strongly indicate a clinically significant reduction of CV events. Alirocumab, Praluent can be administered as monotherapy (mainly to statin-intolerant patients), however it will be primarily administered in combination with the other hypolipidemic drugs (in particular statins) where the effort to reach target values has not succeeded. Key words: alirocumab – familial hypercholesterolemia – hypercholesterolemia – hypolipidemics – Praluent?, and Richard Češka
- Rights:
- http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public
1576. Inhibice systému renin-angiotenzin-aldosteron u srdečního selhání aneb od obecného souhlasu (CONSENSUS) po vzorec myšlení (PARADIGM-HF)
- Creator:
- Vítovec, Jiří, Špinar, Jindřich, and Špinarová, Lenka
- Format:
- print, text, and regular print
- Type:
- model:article, article, Text, přehledy, and TEXT
- Subject:
- lidé, randomizované kontrolované studie jako téma, inhibitory ACE--terapeutické užití, blokátory receptoru 1 pro angiotenzin II--terapeutické užití, antagonisté mineralokortikoidních receptorů--terapeutické užití, amidy--terapeutické užití, fumaráty--terapeutické užití, pyridiny--terapeutické užití, thiazepiny--terapeutické užití, tetrazoly--terapeutické užití, aminobutyráty--terapeutické užití, srdeční selhání--farmakoterapie--mortalita, aliskiren, omapatrilát, LCZ 696, blokátory mineralokortikoidních receptorů, studie CHARM, studie HEAAL, studie SOLVD, studie ELITE, studie OVERTURE, studie RALES, and studie Val HeFT
- Language:
- Czech and English
- Description:
- Podán historický přehled mortalitních studií s inhibicí systému angiotenzin-aldosteron u nemocných s chronickým srdečním selháním. Od studie CONSENSUS po studii PARADIGM-HF se ukazuje, že zlatým standardem léčby jsou inhibitory ACE/blokátory AT1 receptorů pro angiotenzin II – sartany, spolu s blokátory mineralokortikoidních receptorů. Přímý blokátor reninu aliskiren a duální blokátor enalapril s inhibicí neprilysinu se ukázaly jako neúčinné, na druhé straně nový duální inhibitor valsartan + inhibitor neprilysinu LCZ 696 je novým nadějným léčebným přípravkem pro budoucnost léčby chronického srdečního selhání., An historical survey is presented of mortality trials on angiotensin-aldosteron system inhibition in patients with chronic heart failure. From the CONSENSUS trial up to the PARADIGM-HF trial, ACE inhibitors/angiotensin II receptor antagonists (AT1-blockers, ARBs, sartans), along with mineralocorticoid receptor blockers, have been the gold standard of treatment. Both direct renin blocker aliskiren and dual blocker enalapril + neprilysin proved ineffective; on the other hand, the new dual inhibitor valsartan + neprilysin LCZ 696 is a new and promising therapeutic agent for future treatment of chronic heart failure., and Jiří Vítovec, Jindřich Špinar, Lenka Špinarová
- Rights:
- http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public
1577. Inhibitory protonové pumpy a jejich účinek na kosti
- Creator:
- Ječmenová, Markéta and Kroupa, Radek
- Format:
- print, text, and regular print
- Type:
- model:article, article, Text, práce podpořená grantem, přehledy, and TEXT
- Subject:
- inhibitory protonové pumpy--škodlivé účinky, nemoci kostí--chemicky indukované, fraktury kostí--chemicky indukované, riziko, klinické zkoušky jako téma, metaanalýza jako téma, prospektivní studie, kosti a kostní tkáň--metabolismus, denzitometrie, and lidé
- Language:
- Czech and English
- Description:
- Úvod: Inhibitory protonové pumpy (PPI) jsou léky často užívané pro široké spektrum onemocnění horního trávicího traktu. U mnoha pacientů je léčba potřebná chronicky. Ačkoli je dlouhodobé podávání považováno za bezpečné, je v posledních letech věnována široká pozornost možnému zvýšenému výskytu fraktur u uživatelů inhibitorů protonové pumpy, což se promítá i do informací poskytovaných v příbalové dokumentaci léčiv. Cílem práce je poskytnutí přehledu o aktuálních poznatcích v této oblasti a analýza podkladů, na jejichž základě je informace o zvýšeném riziku založena. Výsledky: Základní informace o zvýšeném riziku fraktur u osob užívajících inhibitory protonové pumpy pochází z retrospektivních epidemiologických studií. Dalším zdrojem jsou studie, u nichž byl jako vedlejší cíl sledován vliv inhibitorů protonové pumpy na efekt léčby osteoporózy pomocí bisfosfonátů. Přímá pozorování efektu inhibitorů protonové pumpy na vstřebávání vápníku a vlivu na kosti při hodnocení denzitometrií jsou ojedinělá. Závěr: Jednoznačné určení rizika ovlivnění kostí dle dosavadních pozorování není možné, zvláště při významné polymorbiditě a polypragmazii řady uživatelů inhibitorů protonové pumpy. Žádná práce dosud nehodnotila výskyt rizikových událostí v závislosti na indikaci pro dlouhodobou léčbu. Rutinní sledování kostních parametrů při léčbě PPI není doporučeno. Základem bezpečnosti je správná indikace a omezení nadbytečné preskripce léků., Introduction: The proton pump inhibitors are commonly used drugs for the treatment of the digestive disorders. Many patients require long-term maintenance therapy. The prolonged acid inhibition is considered to be safe, but recently, the attention has been paid to the possible effects on the bone metabolism and the higher incidence of the fractures in patients using the PPIs. The aim of this work is to give a complex overview on the topic and analyse the source of information about the increased risk of the fractures. Results: Several epidemiological studies describe the incidence of the fractures in the patients with PPIs. Further articles, mainly describing the effect of the bisphosphonate therapy for the osteoporosis, also track the PPI effects. The studies dealing with the articles on densitometry targeting on the effect of the PPIs on the bone metabolism are rare. Conclusion: It is not possible to unequivocally determinate the risks of the long term PPI therapy on bone based on the existing studies due to the heterogenous populations, multimorbidity of the patients and the concurrent medication. Untill now, no study has evaluated the incidence of the risk events based on the indication of the long-term therapy. Routine monitoring of the bone parameters during the PPI therapy is not recommended. The safety of the long-term PPI therapy should be based on the clear indication of the prescription., and Markéta Ječmenová, Radek Kroupa
- Rights:
- http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public
1578. Inkretinová mimetika v léčbě diabetu 2. typu
- Creator:
- Šmahelová, Alena
- Format:
- print, text, and regular print
- Type:
- model:article, article, Text, and TEXT
- Subject:
- lidé, diabetes mellitus 2. typu--farmakoterapie--metabolismus, krevní glukosa--metabolismus--účinky léků, tělesná hmotnost--účinky léků, hypertenze--farmakoterapie, inkretiny--farmakologie--škodlivé účinky, receptory glukagonu--terapeutické užití, hypoglykemika--farmakologie--škodlivé účinky--terapeutické užití, hyperglykemie--farmakoterapie, kombinovaná farmakoterapie, peptid 1 podobný glukagonu--agonisté--fyziologie--metabolismus--terapeutické užití, and agonisté glukagon-like peptidu 1 krátkodobě/dlouhodobě působící
- Language:
- Czech and English
- Description:
- Agonisté receptoru glukagon-like inkretinového peptidu 1 jsou také označovány jako inkretinová mimetika. Jsou to nové léky pro léčbu diabetu 2. typu, které mají významný antihyperglykemický efekt. Při výběru individuální léčby mohou být využity krátce i dlouze působící přípravky. Kromě glykemie ovlivňují i další faktory, z nichž v současnosti dominuje příznivý vliv na hmotnost a hypertenzi. Jsou popsány patofyziologické mechanizmy jejich účinku, farmakologické a klinické rozdíly a jejich využití v klinické praxi. Klíčová slova: agonisté glukagon-like peptidu 1 krátkodobě/dlouhodobě působící – glukagon-like peptid 1 – klinické efekty, Incretin glucagon like peptid-1 receptor agonists are also known as incretin mimetics. These are the new drugs for the treatment of type 2 diabetes, which have a significant antihyperglycemic effect. For the individual treatment can be used short- acting and long-acting drugs. In addition to glucose effect there are influenced another factors, especially weight and hypertension. The patophysiological mechanism of their action, pharmacological and clinical differences and their use in clinical practice are described. Key words: glucagon-like peptid 1 – glucagon-like peptid 1 agonists short-acting/long-acting – clinical effects, and Alena Šmahelová
- Rights:
- http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public
1579. Insect cold tolerance: How many kinds of frozen?
- Creator:
- Sinclair, Brent J.
- Format:
- print, text, and regular print
- Type:
- article, bibliography, conference publication, model:article, and TEXT
- Subject:
- Third European Workshop of Invertebrate Ecophysiology (1998 : Birmingham, Česko), zoologie, fyziologie živočichů, ekofyziologie, hmyz, tolerance k chladu, tolerance k mrazu, netolerance k mrazu, teplotní strategie, 591.5, 061.3, and 595.2/.7
- Language:
- English
- Description:
- Insect cold tolerance mechanisms are often divided into freezing tolerance and freeze intolerance. This division has been criticised in recent years; Bale (1996) established five categories of cold tolerance. In Bale's view, freezing tolerance is at the extreme end of the spectrum of cold tolerance, and represents insects which are most able to survive low temperatures. Data in the literature from 53 species of freezing tolerant insects suggest that the freezing tolerance strategies of these species are divisible into four groups according to supercooling point (SCP) and lower lethal temperature (LLT): (1) Partially Freezing Tolerant-species that survive a small proportion of their body water converted into ice, (2) Moderately Freezing Tolerant-species die less than ten degrees below their SCP, (3) Strongly Freezing Tolerant-insects with LLTs 20 degrees or more below their SCP, and (4) Freezing Tolerant Species with Low Supercooling Points which freeze at very low temperatures, and can survive a few degrees below their SCP. The last 3 groups can survive the conversion of body water into ice to an equilibrium at sub-lethal environmental temperatures. Statistical analyses of these groups are presented in this paper. However, the data set is small and biased, and there are many other aspects of freezing tolerance, for example proportion of body water frozen, and site of ice nucleation, so these categories may have to be revised in the future. It is concluded that freezing tolerance is not part of Bale's (1996) continuum, but rather a parallel, alternative strategy of cold tolerance., Brent J. Sinclair, and Lit
- Rights:
- http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public
1580. Insemination and fertilization in the seed bug Lygaeus simulans (Heteroptera: Lygaeidae)
- Creator:
- Micholitsch, Thomas, Krügel, Peter, and Pass, Günther
- Format:
- print, text, and regular print
- Type:
- article, model:article, and TEXT
- Subject:
- Lygaeidae, kopulace, entomologie, hmyz, ploštice, Lygaeus simulans, kopulační orgány, morfologie, inseminace, fertilizace, Heteroptera, genitalia, copulation, cryptic female choice, sperm utilization, spermatheca, aedeagus, processus gonophori, insemination, fertilization, 595.2/.7, and 591.4
- Language:
- English
- Description:
- In the laboratory, not all females of the seed bug Lygaeus simulans Deckert, 1985, produced fertilized eggs after copulation: 26.7% of the females were not inseminated and 5% were inseminated but did not lay fertilized eggs; only in 40% of the couples did copulation result in fertile eggs. The remaining 28.3% of couples refrained from mating. Duration of copulation was associated with insemination and fertilization: (i) fertile eggs were produced by only one couple that copulated for less than 60 min and all those that copulated for more than 360 min, (ii) probability of fertilization increased steadily with duration of copulation between 60 and 360 min, and (iii) duration of copulation was significantly different for couples that showed different insemination status. A possible morphological explanation for this rime dependency was revealed by examining the genitalia of 69 couples freeze-fixed in copula after different periods in copulation. Because of the intricate structure of the genitalia in L. simulans, a male takes a long time to manoeuver its intromittent organ into the narrow insemination duct of the female. Only if completely inserted is the tip of the intromittent organ close enough for successful ejaculation of sperm into the spermatheca. The freeze-fixing experiment revealed that it usually took the male more than 30 min to locate the entrance to the insemination duct and another 30 min for full penetration. This explains why copulations that lasted less than 60 min failed, since insemination began only after intromission was complete. The experiments, therefore, indicated that there is a relationship between the complex morphology of the genitalia and the low rates of insemination and fertilization in L. simulans., Thomas Micholitsch, Peter Krügel, Günther Pass, 7 obrázků, 1 tab., and Lit.
- Rights:
- http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public