Cieľ: Včasná diagnostika a liečba infekcie horných močových ciest je v detskom veku náročná a veľmi dôležitá vzhľadom na prognózu ochorenia. Cieľom našej práce bolo overiť možnosti využitia merania indexu rezistencie počas akútnej pyelonefritídy pri diagnostike ochorenia a pri určovaní rozsahu postihnutia obličiek. Metódy: Do súboru bolo zaradených 53 detí (43 dievčat, 10 chlapcov) vo veku 0-19 rokov s prvým atakom akútnej pyelonefritídy. Pacienti boli rozdelení do troch vekových skupín - deti do 4 rokov, od 4 do 7 rokov a deti nad 7 rokov a porovnávali sa so skupinou 29 detí bez príznakov akútnej infekcie a s normálnou funkciou obličiek. U 37 detí sme urobili analýzu rozsahu postihnutia zápalovým procesom. U všetkých pacientov bolo realizované ultrasonografické vyšetrenie uropoetického traktu do 72 hodín od začiatku hospitalizácie zamerané na morfológiu obličiek a meranie indexu rezistencie (RI) prostredníctvom dopplerovskej sonografie. Vo všetkých troch vekových kategóriách boli zistené signifikantne vyššie hodnoty RI pri zápalom postihnutých obličkách oproti obličkám kontrolnej skupiny. Výsledky: U 24 detí (64,8 %) išlo o unilaterálny zápalový proces a u 13 detí (35,2 %) išlo o proces bilaterálny. Záver: Na základe výsledkov možno skonštatovať, že meranie RI má výrazný prínos v diagnostike nejednoznačných prípadov akútnej pyelonefritídy, ako aj v možnosti určenia rozsahu postihnutia obličiek a možno ho odporučiť ako diagnostický postup doplňujúci štandardné diagnostické metodiky., Aim: Early diagnosis and treatment of infections of the upper urinary tract in children is difficult and very important with regard to the prognosis of the disease. The aim of our study was to verify the possibility of using measurements of resistivity index during acute pyelonephritis in the diagnosis of disease and to determine the extent of renal involvement. Methods: 53 children were eligible in the group (43 girls, 10 boys) at the age of 0-19 years at the first attack of acute pyelonephritis. The patients were divided into three age groups - children up to 4 years, 4 to 7 years and children older than 7 years and they were compared with a group of 29 children without symptoms of acute infection and normal kidney function. Ultrasonography examination of uropoietic tract oriented to kidney morphology was performed in all patients up to 72 hours from the beginning of hospitaliza-tion and RI was measured by beans of Doppler sonography In all the three age categories the authors detected significantly higher values of RI in kidneys affected by inflammation as compared with kidneys of the control group. Results: In 24 children (64.8%) was a unilateral inflammatory process and in 13 children (35.2%) was a bilateral process. Conclusion: Based on the results it may be concluded that the measurement of RI has significant benefits in the diagnosis of equivocal cases of acute pyelonephritis, as well as the possibility of determining the extent of renal involvement and can be recommended as a complementary diagnostic procedure., Zuzana Lysá, Oľga Červeňová, Andrea Černianska, Daniela Miklovičová, and Literatura
V uplynulých dvou desetiletích byl zaznamenán trend provádět u pacientek podstupujících radikální cystektomii kontinentní derivaci moči. Povzbudivé výsledky derivace moči s užitím ortotopické neoveziky (ON) u mužů a výsledky prvních studií prokazující onkologickou a funkční bezpečnost ON u žen byly impulzem pro zavedení této techniky i u žen. V uplynulých 20 letech byla uveřejněna celá řada článků popisujících výsledky derivace moči prostřednictvím ON u žen. Autoři tohoto minipřehledového článku hodnotí výsledky dostupných publikací, které se zabývají problematikou a dopadem této techniky na kvalitu života pacientů. Výsledky studií ukazují nižší incidenci lokální recidivy v močové trubici u žen než u mužů podstupujících stejný výkon. Plně kontinentních bylo 57–100 % pacientek během dne a 27–92 % pacientek i během noci. Výskyt chronické močové retence a potřeba provádět čistou intermitentní katetrizaci byly mnohem častější u žen. Porucha sexuální funkce byla méně častá u pacientek s ON než u pacientek podstupujících jiné formy derivace moči. V případě absence absolutní indikace pro současné provádění uretrektomie by tedy vytvoření ortotopické neoveziky mělo představovat u pacientek s karcinomem močového měchýře první volbu., The trend over the last two decades was toward the use of continent urinary diversion after radical cystectomy in women. The encouraging results of orthotopic neobladder (ONB) in men and the proved oncological and functional safety in early studies in women were behind the application of ONB in women. Many articles have been published in the last two decades concerning the outcome of ONB in women. In this mini‑review, the results of all the available literature concerning this issue and the impact of this surgery on the quality of life are discussed. The results showed lower incidence of local urethral recurrence in women than in men with the same operation. Day- and night-time continence in women was achieved in 57–100% and 27–92%, respectively. Chronic urinary retention and the use of clean intermittent catheterization were much higher in female patients. Sexual function was less affected in women after ONB than those with other forms of urinary diversion. Therefore, ONB should be the first option for females with bladder cancer as long as there is no absolute indication of concomitant urethrectomy., and Zahran M. H., Ali-el-dein B.
Funkční hypotalamická amenorea (FHA) je vedle gravidity a syndromu polycystických ovarií nejčastější formou sekundární amenorey. FHA je důsledkem poruch v pulzní sekreci gonadoliberinu (GnRH), které pak vedou k poruše sekrece gonadotropinů FSH a LH. FHA je obranou organizmu v situacích ohrožujících životní funkce, které jsou chráněny pak přednostně před funkcí rozmnožovací. FHA je reverzibilní, po ukončení extrémní zátěže se zvolna sama může upravit. Uvádějí se 3 hlavní typy funkční amenorey: FHA se vztahem k úbytku hmotnosti, FHA v důsledku stresu a se vztahem k nadměrnému fyzickému výkonu. Konečným výsledkem jsou komplexní hormonální změny charakterizované hlubokou hypoestrogenemií. Vedle nízkých estrogenů tyto pacientky mají mírnou hyperkortizolemii, nízké hladiny inzulinu v séru, nízký IGF1 a nízký celkový trijodtyronin. Zdraví těchto žen je ohroženo ve více směrech, včetně stavu kostí, kardiovaskulárního systému a stavu mentálních funkcí. Pacientky mají sníženou kostní denzitu a jsou pak ohroženy zvýšeným rizikem fraktur. Osteopenie a osteoporóza jsou hlavní dlouhodobou komplikací FHA. Kardiovaskulární komplikace spočívají v dysfunkci endotelu a změnách v lipidogramu. Pacientky s funkční hypotalamickou amenoreou trpí častěji depresemi a úzkostmi a také problémy v sexuální oblasti než zdravé ženy., Functional hypothalamic amenorrhea (FHA) besides pregnancy and syndrome of polycystic ovary is one of the most common causes of secondary amenorrhea. FHA results from the aberrations in pulsatile gonadotropin-releasing hormone (GnRH) secretion, which in turn causes impairment of the gonadotropins (follicle-stimulating hormone and luteinizing hormone). FHA is a form of the defence of organism in situations where life functions are more important than reproductive function. FHA is reversible; it can be normalized after ceasing the stress situation. There are three types of FHA: weight loss related, stress-related, and exercise-related amenorrhea. The final consequences are complex hormonal changes manifested by profound hypoestrogenism. Additionally, these patients present mild hypercortisolemia, low serum insulin levels, low insulin-like growth factor 1 (IGF-1) and low total triiodothyronine. Women’s health in this disorder is disturbed in several aspects including the skeletal system, cardiovascular system, and mental problems. Patients manifest a decrease in bone mass density, which is related to an increase in fracture risk. Therefore, osteopenia and osteoporosis are the main long-term complications of FHA. Cardiovascular complications include endothelial dysfunction and abnormal changes in the lipid profile. FHA patients present significantly higher depression and anxiety and also sexual problems compared to healthy subjects., and Luboslav Stárka, Michaela Dušková
Hlavními sledovanými ukazateli kvality po resekci rekta pro karcinom jsou operační radikalita, pooperační komplikace, počet recidiv a přežití. Poruchy funkce rekta, které postihují 25–50 % nemocných, zůstávají v pozadí. Tyto poruchy zahrnují vysokou frekvenci stolice, urgenci, evakuační poruchy, inkontinenci a sexuální a urologické dysfunkce. Funkční poruchy po resekčních výkonech na rektu jsou v anglofonní literatuře označovány akronymem „LARS“ (low anterior resection syndrome). V článku jsou v přehledu rozebrány změny anorektální fyziologie po nízké resekci rekta, etiopatogeneze a rizikové faktory LARS, způsoby konstrukce neorektálního rezervoáru, možnosti prevence a terapie LARS. Samostatně jsou v přehledu rozebrány sexuální a močové dysfunkce., The most important quality parameters of rectal cancer surgery are oncological radicality, postoperative complications, recurrence rate and survival. Rectal dysfunction following low anterior resection occurs in up to 25–50% of patients. Despite its high frequency, however, it does not receive enough attention. Rectal dysfunction after surgery includes frequent bowel movements, urgency, incomplete evacuation, incontinence or sexual and urinary dysfunctions. The complex of symptoms is collectively referred to as the low anterior resection syndrome – LARS. In this review, we discuss the alterations in anorectal physiology after low anterior resection, the etiology and risk factors of LARS, different types of neorectal reservoir construction, and various options for prevention and treatment of LARS. Furthermore, sexual and urinary dysfunction is briefly reviewed., and P. Kocián, J. Hoch
Metajodbenzylguanidin (MIBG) je analog noradrenalinu, který je akumulován ve dřeni nadledvin a MIBG scintigrafie je metodou první volby pro funkční zobrazení feochromocytomu. Radiojodem značený MIBG může být dále užit pro diagnostické a léčebné účely u nemocných s paragangliomem, karcinoidem a medulárním karcinomem štítné žlázy. Účinky MIBG léčby spočívají v dosažení kontroly symptomů a zlepšení kvality života. V literatuře je udávána biochemická léčebná odpověď u poloviny nemocných, zatímco k radiologické redukci velikosti tumoru dochází u třetiny nemocných. Dosud nebyl učiněn konsenzus týkající se množství jednorázově aplikované aktivity a nebyla stanovena celková kumulativní aplikovaná aktivita s ohledem na hematologickou toxicitu., Metaiodobenzylguanidine (MIBG) is a norepinephrine analog which concentrates in the adrenal medulla and MIBG scintigraphy is the first choise of functional imaging of pheochromocytoma. Radioiodinated MIBG can be futher used both diagnostically and therapeutically for patiens with paraganglioma, carcinoid and medullary thyroid carcinoma. An effectiveness of MIBG treatment involve achieving symptom control and better quality of life. Biochemical response is observed in about half of the patiens, whereas radiographic can be seen in around one third of the patiens in the literature. There has not been clear consensus about the optimal administered activity per treatment cycle and the total numer of treatments with regards to hematological toxicity., Kateřina Táborská, and Literatura 11
Úvod: Fyloidní tumor je velmi zřídka se vyskytující nádor prsu. Vyskytuje se pouze v 1 % případů všech nádorů prsu. Diagnostika fyloidního tumoru může být obtížná vzhledem k malému počtu případů. Léčba fyloidního tumoru je vždy chirurgická. Metody: V letech 2004−2013 jsme na Chirurgické klinice FN Plzeň operovali 12 pacientek s fyloidním nádorem prsu z celkového počtu 1564 operací pro nádory prsu (0,8 %). Hodnotili jsme věk, biologické chování nádoru v závislosti na velikosti nádoru a délce trvání, vzdálené metastázy, terapii a přežití. Výsledky: Průměrný věk v době operace byl 50 let (26−84), délka trvání nemoci do operačního řešení byla 1 měsíc až 10 let. Velikost tumoru se pohybovala v rozmezí 2−29 cm, tumory menší než 5 cm byly vždy benigní. 7x pro benigní fyloidní nádor byla provedena excize tumoru. 5x byl diagnostikován maligní fyloidní tumor a byla vždy provedena mastektomie, ve 3 případech s exenterací axily, kdy uzliny byly vždy benigní. V jednom případě po mastektomii následovala radioterapie pro dosahování nádoru do okraje resekátu, ostatní pacientky byly pouze dispenzarizovány. 2 pacientky měly generalizaci do plic diagnostikovanou 5 a 10 měsíců po operaci prsu. 1 pacientka s generalizací zemřela, ostatní žijí bez lokální recidivy onemocnění. Medián přežití je 52 měsíců, interval bez nemoci je 50 měsíců. Závěr: Z našeho souboru vyplývá, že pokud je fyloidní nádor diagnostikován včas, jedná se téměř výhradně o benigní variantu, při déle trvající anamnéze a s rostoucí velikostí tumoru nádory malignizují. Chirurgická léčba je dostačující i v případě maligních forem. Výkon na prsu není třeba doplňovat o exenteraci axily., Introduction: Phyllodes tumour is a breast tumour occurring very rarely. It accounts for only in 1% of all cases of breast tumour. The diagnosis of phyllodes tumours can be difficult in consideration of the small number of cases. Treatment of phyllodes tumours is always surgical. Methods: In 2004–2013, we operated on twelve female patients with phyllodes tumours out of the total number of 1564 surgeries for breast tumours (0.8%) at the Department of Surgery at Teaching Hospital in Pilsen. We evaluated the age, the biological behaviour of the tumour depending on the tumour size and duration, the distant metastases, therapy and survival. Results: The average age at the time of surgery was fifty years (26−84), the duration of disease to the surgical solution ranged from one month to ten years. Tumour size was in the range of two to twenty-nine centimetres, tumours measuring less than five centimetres were always benign. Tumour excision for benign phyllodes tumour was performed seven times. Malignant phyllodes tumour was diagnosed five times with mastectomy performed in each case, and the axilla was exenterated in three cases where nodes were benign in each of them. In one case, mastectomy was followed by radiotherapy because the tumour reached the edge of the resected part; the other patients were only monitored. In two patients, tumour spreading into the lungs was diagnosed at five to ten months after breast surgery. One patient with generalized disease died, the other ones live with no local recurrence of this disease. Median survival is fifty-two months; the disease-free interval is fifty months. Conclusion: The results show that if phyllodes tumour is diagnosed in time, it is almost exclusively benign. If the case history is longer and the tumour is growing, the likelihood of malignancy increases. Surgical treatment is also sufficient in the case of malignant forms. The breast surgery does not need to be supplemented with exenteration of axilla., and I. Zedníková, M. Černá, M. Hlaváčková, O. Hes