Příspěvek zdůrazňuje souvislost globalizace světa a potažmo ošetřovatelství (migrace pacientů i zdravotnických pracovníků) a nutnost akceptace této skutečnosti v ošetřovatelském vzdělávání i klinické praxi. Akcentována je potřeba účelné spolupráce s jedinci různé kultury a etnika. Hlavním nástrojem interkulturně kompetentního zdravotníka se stává účelná komunikace, založená na poznání individuálních potřeb pacienta odlišné kultury a jejich uspokojení, nicméně s důrazem na individualitu jedince a ne skupinovou příslušnost. Prezentován je základní model a předpoklady pro podporu sociokulturní kompetence. Základním zmiňovaným kritériem je vytváření kulturně bezpečného prostředí pro sestry i pacienty v podmínkách českého ošetřovatelského systému, který je stále ještě poměrně hodně etnocentrický., This paper highlights the globalisation of world and the internationalisation of nursing (patient and health care givers migration) which has to lead to being embedded into nursing curricula and also clinical practice. Accentuated is the need for effective and practical cooperation with individuals of different cultures and ethnicity. The main tool for interculturally competent health care professional becomes effective communication, based on knowledge of the individual patient‘s needs according to the different cultures and their satisfaction, but with an emphasis on the individuality of the patients and no the group affiliation. Presented is basic model and assumptions for the socio-cultural competence. The basic mentioned criterion is creating a culturally safe environment for nurses and patients in the conditions of the Czech nursing system which is still quite a lot ethnocentric., Andrea Pokorná, and Literatura
Cílem práce je identifikace příčin rozdílů v tvorbě a realizaci českých veřejných a sociálních politik, zaměřených na problém bezdomovectví v porovnání s přístupy v USA, Austrálii a vybraných zemích EU, včetně samotné EU. Jsou použity metody srovnávací analýzy politických agend, dokumentů a dosahovaných výsledků v kombinaci s kritickou diskurzivní analýzou. Mezi hlavními příčinami dlouhodobě rozdílného přístupu ČR k bezdomovectví figurují izolace aktivit státu od nezávislého výzkumu, chybějící zákon o bezdomovcích, jednostranná tržní orientace transformace společnosti v neoliberálním kontextu a rozpory s lidskými právy. Ke koncepční změně orientace české veřejné a sociální politiky na výzkum příčin bezdomovectví a na cíle integrace bezdomovců a prevence bezdomovectví dochází až v roce 2013 v rámci přímého vlivu strategie Evropa 2020. V porovnání se srovnávanými zeměmi však jde v ČR o časový posun o 20 let. Do této doby byla věnována v ČR pozornost pouze poskytování sociálních a zdravotních služeb bezdomovcům, přičemž v důsledku sociálních a ekonomických změn dochází ke kontinuálnímu zhoršování strukturálních faktorů chudoby a sociálního vyloučení včetně bezdomovectví., The aim of this work is to identify the causes of existing differences in the development and implementation of Czech public and social policy, focusing on the problem of homelessness in comparison with the approaches in the USA, Australia and selected EU countries, including the EU itself. There are used the methods of comparative analysis of political agendas, documents and achieved results of evaluated policies in combination with critical discourse analysis. Among the main causes of long-term differentiation of the Czech Republic to homelessness figures isolation of state activities from independent research, lack of strategy research and formulation of priorities.The conceptual reorientation of Czech public and social policy research on the causes of homelessness and the objective of integrating the homeless and preventing homelessness was formulated in 2013 under the direct influence of Europe 2020., Veronika Košťálová, Petr Háva, and Literatura