Dehydratace je u seniorů častým problémem vyžadujícím nezřídka infuzní léčbu. Alternativou k běžné intravenózní aplikaci tekutin v situaci obtížného zajištění intravenózního přístupu může být podání subkutánní. Tato zdaleka ne nová metoda umožňuje bezpečné podání až dvou litrů tekutin za pomoci běžného vybavení jinak užívaného k i.v. infuzi. Jde o metodu technicky velmi jednoduchou, spořící čas personálu i potenciální místa žilního vstupu nemocných. Po dobu šesti měsíců jsme prospektivně sledovali výskyt komplikací při podávání s.c. infuzí na našem pracovišti (Geriatrické odd. FN Plzeň). Podáno bylo celkem 425 infuzí 1 000 ml Plasmalyte s.c., komplikace jsme zaznamenali v 1,65 %. Ve všech případech šlo o lokální otok se zarudnutím, který do 24 hodin ustoupil. Metoda subkutánního podávání infuzí je při respektování limitů a kontraindikací bezpečnou alternativou klasické i.v. rehydratace., Dehydration is a frequent problem in senior citizens, often requiring infusion treatment. An alternative to the common intraveno us application of fluid is represented by subcutaneo us application. This established method enables safe administering of up to two litres of fluids by means of standard equipment normally used for i.v. infusion. It is a technically very simple method saving staff time as well as the potential places of the patient's venous input. For a period of six months, we prospectively observed the occurrence of complications in administering s.c. infusions at our workplace (Geriatric Ward of FN Plzeň). We administered a total of 425 infusions of 1 000 ml Plasmalyte s.c., with complications occurring in 1.65%. All the instances involved a local oedema with reddening, which subsided within 24 hours. Provided that the limits and counter indications are respected, the method of subcutane ous administration of infusions is a safe alternative to the classic i.v., Vlasta Šťastná, Kateřina Soukupová, Hana Kučerová, and Lit.: 9
V příspěvku jsou analyzovány následky dopravních nehod seniorů- cyklistů. Vycházeli jsme z dostupných statistických dat o dopravních nehodách. Zjistili jsme, že senioři vykazují, při srovnání s ostatními věkovými skupinami, závažnější následky, které jsme vyjádřili faktorem závažnosti nehody, jako podíl smrtelných a těžkých zranění. Ve všech kategoriích vycházejí údaje pro seniory hůře než pro ostatní věkové skupiny. Řešení problému relativní nebezpečnosti jízdního kola pro tuto věkovo u skupinu vidíme ve stavbě a využívání cyklostezek, nošení ochranných cyklistických přileb a zvážení využití tricyklů, které omezují pády z kol., The paper analyses sequelae of traffic accidents involving senior cyclists. The paper is based on the available statistics on traffic accidents. We identified that, in comparison to other age groups, seniors suffer from more serious consequences; we expressed these as an accident seriousness factor, i. e. the proportion of fatal and serious injuries. The data on seniors are inferior in all categories to the data pertinent to other age groups. Bikeways should be constructed and used, protective helmets should be worn and tricycle use should be considered (tricycles are associated with fewer falls) as measures to alleviate the problem of relative dangerousness of bicycles for this age group., M. Bílová, M. Bíl, and Lit.: 14
Nesteroidní antirevmatika (NSA) patří k nejčastěji používaným lékům. Mají stále své nezastupitelné místo, především při léčbě bolesti a zánětlivých projevů v oblasti muskuloskeletálního systému. Jejich podávání je však provázeno poměrně častým výskytem nežádoucích gastrointestinálních příhod. Koxiby byly vyvinuty za účelem snížení rizika nežádoucích příhod v oblasti zažívacího traktu, později bylo ale zjištěno, že mohou zvyšovat výskyt kardiovaskulárních příhod. V poslední době však bylo prokázáno, že tento kardiotoxický efekt mají různou měrou všechna NSA, a to selektivní i neselektivní včetně diklofenaku, ibuprofenu atd, nejmenší riziko z hlediska kardiotoxicity má pravděpodobně naproxen. Současné užívání kyseliny acetylsalicylové (KAS) redukuje riziko vzniku kardiovaskulárních příhod, pokud je podávána spolu s celekoxibem, rofekoxibem, meloxikamem nebo indometacinem, její účinek však může být snižován současným podáváním ibuprofenu. Je nutné zvážit u každého jedince poměr gastroinestinálního i kardiovaskulárního rizika, vyhodnotit i další rizikové faktory, a podle toho pak zvolit optimální terapeutický postup., Non-steroidal anti-inflammatory drugs (NSAID) are among the most often used drugs. They are still irreplaceable, primarily in the management of pain and inflammatory symptoms in the sphere of the musculoskeletal system. However, their application is associated with a relatively frequent occurrence of adverse gastrointestinal events. Coxibs were developed to reduce the risk of adverse gastrointestinal events, but later they were found to potentially increase the rate of cardiovascular events. Recently, however, it has been proven that all NSAID have this cardiotoxic effect to a greater or a lesser extent, i.e. both selective and non-selective NSAIDs, including diclophenac, ibuprofen, etc., the lowest cardiotoxicity risk being probably associated with naproxen. Concomitant use of acetylsalicylic acid (ASA) reduces the risk of cardiovascular events, as long as it is administered together with celecoxib, rofecoxib, meloxicam or indometacin, but its effect may be decreased by simultaneous use of ibuprofen. The ratio of gastrointestinal and cardiovascular risk must be assessed on an individual basis, apart from other risk factors, before choosing the best therapeutic strategy, Šárka Forejtová, and Lit.: 57
V současné době jsou v ČR pro potřeby zdravotnictví a sociální oblasti k dispozici dva klasifikační systémy. K všeobecně známé a v praxi osvědčené Mezinárodní klasifikaci nemocí a přidružených zdravotních problémů ve znění desáté decenální revize (zkráceně MKN-10) přibyla od roku 2008 i Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví (zkráceně MKF). Vzhledem k odlišnému účelu i použití obou klasifikací lze očekávat, že se v praxi postupně uplatní obě dvě. MKN-10 je mezinárodní standardní diagnostická klasifikace pro účely obecně epidemiologické, pro řízení zdravotnictví i pro klinickou praxi. Poskytuje srovnatelný základ pro mezinárodní srovnávání mortality a morbidity. MKF je naproti tomu klasifikace zdraví a se zdravím spjatých domén. Představuje rámec pro měření zdraví a disability jak na úrovni jedince, tak na úrovni celé populace. MKF chápe pojmy "zdraví" a "disabilita" ve zcela novém světle. "Disabilita je snížení funkčních schopností na úrovni těla, jedince nebo společnosti, která vzniká, když se občan se svým zdravotním stavem setkává s bariérami prostředí". Každý člověk může zažít újmu na zdraví, a tak pocítit určitý stupeň disability. MKF bere v úvahu i sociální důsledky disability, a je tudíž mimořádně vhodnou klasifikací zdravotního stavu starší populace., There currently exist two systems of classification for health care and social care in the Czech Republic. There is the generally known and time-tested International Classification of Diseases in its 10th version (in short ICD-10). Then there is the International Classification of Functioning, Disability and Health (in short ICF), which was added in 2008. Given the different use and purpose of each classification, we expect that both of them will gradually coexist in practice. The ICD-10 is the international standard diagnostic classification for all general epidemiological, many health management purposes and clinical use. It provides common basis for international comparisons of mortality and morbidity. The ICF is a classification of health and health-related domains. It presents a framework for measuring health and disability at both individual and population levels. ICF understands the notions of "health" and "disability" in a new light: "Disability is a functional limitation at body, individual or society level which happens when an individual with his health level meets environmental barriers". Everybody may experience decreased health and therefore feel certain level of disability. ICF takes into account also social consequences of disability and is therefore especially well suited for classifying health situation of older population., D. Bruthansová, A. Červenková, V. Jeřábková, and Lit.: 10
Hypertenzním jedincům s metabolickým syndromem by měla být věnována maximální pozornost vzhledem k vysoké prevalenci v populaci, k častému poškození cílových orgánů. V péči o tyto pacienty by měla být zdůrazněna nefarmakologická léčba a léčba farmakologická vždy, pokud je hodnota krevního tlaku 140/ 90 mm Hg a vyšší. Lékem první volby jsou blokátory renin?angiotenzinové osy (inhibitory ACE, sartany). Pokud je léčba nedostačující, je třeba kombinovat tyto léky s blokátory kalciového kanálu, centrálně působícími léky, event. s malou dávkou thiazidového diuretika nebo indapamidu. Dnes máme ze studie HYVET důkazy pro léčbu hypertenze i u pacientů ve vysokém věku., Patients with hypertension and metabolic syndrome deserve maximum attention considering the high prevalence of this polymorbidity in the population and high incidence of target organ damage. Non- pharmacological treatment should be preferred in these patients unless blood pressure levels are 140/ 90 mm Hg and higher, in which case pharmacological treatment should always be used. Rennin?angiotenzin axis blockers (inhibitors ACE, sartans) represent the first line treatment. This treatment should be insufficient, the first line drugs are combined with calcium channel blockers, centrally acting drugs or, alternatively, small dose of a thiazide diuretic or indapamide. The HYVET study provided evidence on the treatment of hypertension in older patients., M. Souček, I. Řiháček, P. Fráňa, M. Plachý, and Lit.: 22
Osteoporóza je onemocnění s masovým výskytem, postihující převážně starší populaci. Osteoporózou je ohrožena každá 3. žena a každý 6. muž kavkazské rasy ve věku nad 50 let. V České republice osteoporóza postihuje 15 % mužů a 33 % žen ve věku nad 50 let a 39 % mužů a 47 % žen ve věku nad 70 let, celkově tedy více než 5 % obyvatel. Přesto zůstávala mužská osteoporóza řadu desetiletí bez povšimnutí. U mužů je nutná přítomnost androgenů k dosažení optimální hodnoty vrcholné kostní hmoty (BMD), maximální velikosti kosti a udržení rovnovážného stavu remodelace kosti. Deficience testosteronu vede k akceleraci kostní ztráty. Četné účinky cirkulujícího testosteronu jsou zprostředkovány estrogeny. Estrogen je dominantním pohlavním steroidem regulujícím kostní resorpci, zatímco estrogen a testosteron společně, jsou důležité pro kostní novotvorbu u mužů. Ztráta trámčité kosti probíhá u mužů převážně ztenčováním, u žen zejména v prvních letech po menopauze ztrátou konektivity trámců. Celotělový obsah minerálů je u mužů o 25 - 30 % větší než u žen. Muži mají kosti větší než ženy a velikost kosti je nezávislou determinantou pevnosti kosti. Hodnota plošné BMD v oblasti obratlů je vyšší u mužů než u žen, avšak volumometrická BMD je stejná u obou pohlaví. U mužů tedy dochází ke zlomeninám při vyšších hodnotách BMD. Důsledkem osteoporózy jsou zlomeniny, které výrazně zhoršují kvalitu života a mohou zkracovat jeho délku. Relativní riziko fraktury krčku femoru je pro 50letou ženu 9 - 18 %, pro 50letého muže 3 - 6 %. Ukazuje se, že až 30 % všech fraktur krčku a 20 % páteřních fraktur se týká mužů. Až 20 % pacientů, kteří utrpěli frakturu krčku femoru, do roka umírá, 30 - 40 % je trvale odkázáno na pomoc jiných osob. U mužů je vyšší mortalita při zlomeninách než u žen. Standardem pro stanovení diagnózy je měření denzity kostního minerálu v oblasti proximálního femoru. Základem prevence i léčby mužské osteoporózy je podávání kombinace kalcia a vitaminu D, léky první volby jsou bisfosfonáty a při prokázaném hypogonadizmu u mladších mužů testosteron, lékem druhé volby je kalcitonin. Osteoanabolickým lékem na poli mužské osteoporózy pro pacienty ve vysokém riziku zlomenin je parathormon., Osteoporosis is a disease with mass occurrence afflicting especially elderly population. Osteoporosis threatens every third white female and every sixth white male over 50 years of age. In the Czech Republic, the disease afflicts 15 % of men and 33 % of women over 50 and 39 % of men and 47 % of women over 70 years of age i.e. in total more than 5 % of the population. Osteoporosis in men used to be a neglected health issue for decades. For men, to achieve an optimum peak bone mass (PBM), maximum bone size and to maintain bone remodelation in equilibrium state presence of androgens is necessary. Testosterone deficiency results in acceleration of bone loss. Numerous effects of circulating testosterone are mediated through estrogens. Estrogen has been considered a dominant sex steroid regulating bone resorption; while both, estrogen and testosterone together are important for male bone formation. In men, trabecular bone loss occurs in a form trabecular thinning; in women, there is a loss of connectivity between the trabecular plates. Whole-body content of minerals in men is about 25 - 30 % higher than in women. Men?s bones are larger then women?s; the size of bones is an independent determinant of bone strength. Vertebral PBM is higher in men than in women; but volumetric BMD is the same for both sexes. In men, fractures thus occur with higher PBM. Osteoporosis results in fractures worsening significantly quality of life and shortening the life respectively. For a fifty-year-old woman, femoral neck fracture risk amounts to 9 - 18 %; for a fifty-year-old man, the risk amounts to 3 - 6 %. It has been proven that up to 30 % of all cases of femoral neck fractures and 20 % of spinal fractures respectively concern men. 20 - 30 % of patients, who have suffered a femoral fracture, die within a year; 30 - 40 % is permanently dependent on help of other people. In men, mortality in connection with femoral fracture is higher than in women. To establish diagnosis, a standard procedure includes bone mineral densitometry of proximal femur. Basic prevention and therapy of osteoporosis in men consists of administration of combination of calcium and vitamin D; first-choice drugs are bisfosfonates and testosterone; a second-choice drug is calcitonin. For male patients with the highest risk of osteoporotic fractures there is a promising drug ? parathormone., Olga Růžičková, and Lit.: 62
Nejčastější příčinou parkinsonského syndromu (PS) ve vyšším věku je stále esenciální Parkinsonova nemoc, při netypickém obrazu, špatné odpovídavosti na dopaminergní léčbu je ale nutné pomýšlet i na ostatní příčiny jeho vzniku. Mezi nejdůležitější patří především polékový parkinsonský syndrom a parkinsonský syndrom při normotenzním hydrocefalu vzhledem k možnosti jejich ovlivnění. V našem článku jsme se pokusili o diferenciálně diagnostický rozbor všech základních příčin PS ve vyšších věkových kategoriích se zaměřením na základní rysy, pomocné znaky při jejich odlišení a jejich terapii., Parkinson's syndromes in geriatric practice: differential diagnosis algorithm, Jan Roth, Petra Havránková, and Lit.: 16
Pásový opar je vyvolán jedním z lidských herpetických virů. Jde o projev reaktivace viru, ke které dochází nejčastěji u starších osob. Příčinou může být těžké základní onemocnění, ale i přirozený pokles imunity, ke kterému dochází ve stáří. Pásový opar se však může objevit i u dětí a mladých lidí, jejichž imunita je narušena těžkým onemocněním či jeho léčbou., Shingles is caused by one of the human herpetic viruses. It is an expression of reactivation of the virus which mostly occurs in elderly people. Shingles can be caused by a severe underlying illness, as well as by natural decline in immunity brought about by the advancing age. However, herpes zoster can also occur in children or young people whose immunity has been compromised by severe illness or its treatment., and Hana Roháčová
Perforace pravé komory stimulační nebo defibrilační elektrodou je známo u komplikací trvalé kardiostimulace. V našem sdělení prezentujeme tři kazuistiky pacientů, kteří se liší dobou vzniku peforace od primo implantace, klinickými projevy a terape utickými postupy., Perforati on of the right ventricle by a stimulation or defibrillation electrode is a known complicati on of permanent cardiac stimulation. The article presents three case histories of patients who differ in terms of the length of time from initial implantation to the occurrence of perforation, clinical effects and therape utic strategies., Jitka Vlašínová, and Lit.: 7
Plicní hypertenze je definována jako abnormální vzestup krevního tlaku v plicnici. Může se vyskytovat při vlastním postižení plicních cév (plicní arteriální hypertenze), či v rámci sekundární příčiny (chronické srdeční selhání, respirační onemocnění). Plicní arteriální hypertenze je způsobena zvýšením plicní cévní rezistence (prekapilární forma plicní hypertenze) se zvýšením tlaku v plicnici, zvýšením plicní cévní rezistence a normálním tlakem v levé síni nebo v zaklínění. Převážně se plicní arteriální hypertenze vyskytuje u mladých nemocných průměrného věku okolo 36 let s častějším výskytem u ženského pohlaví. Starší nemocní (více než 65 let) mají stejnou symptomatologii námahové dušnosti, obdobné tlaky v plicní arterii, je však přítomen vyšší tlak v zaklínění. Tito pacienti mají více přidružených kardiovaskulárních onemocnění s horší prognózou přežívání., Pulmonary hypertension is defined as abnormal increase of blood pressure in the pulmonary artery. This may occur as a result of pulmonary vascular damage (pulmonary arterial hypertension) or due to a secondary cause (chronic heart failure, respiratory disease). Pulmonary arterial hypertension is caused by increased pulmonary vascular resistance (pre-capillary pulmonary hypertension), with increased pressure in the pulmonary artery, increased pulmonary vascular resistance, and normal left atrial or wedge pressure. Pulmonary arterial hypertension prevails in young patients around 36 years of age, and is more frequent in women than in men. Older patients (over 65 years) have similar symptoms of exercise-induced dyspnoea, similar pressure in the pulmonary artery, but a higher wedge pressure. These patients have more associated cardiovascular diseases and a worse survival prognosis., Hikmet Al-Hiti, Josef Kautzner, and Lit.: 20