Význam zvýšené koncentrace C-reaktivního proteinu (CRP) měřeném vysoce senzitivní metodou v oblasti nízkých (normálních) koncentrací je znám už 10 let. Zvýšená koncentrace hsCRP ale souvisí s většinou klasických rizikových faktorů kardiovaskulárních nemocí. To značně komplikuje interpretaci zvýšených koncentrací. Koncentrace hsCRP jsou částečně geneticky determinovány a lze je pozitivně ovlivnit změnou životního stylu. Tyto dva důvody vedou k závěru, že k rutinnímu odhadu individuálního rizika komplikací aterosklerózy nelze zatím stanovení hsCRP běžně doporučit., Rudolf Poledne, Z. Valenta, J. Piťha, and Lit. 24
Zkoumali jsme účinky dekompresní kraniektomie u krysílio modelu „maligního" infarktu střední mozkové tepny (ACM). Celkem 55 samců krys Sprague-Dawiey o váze 290 až 340 g bylo rozděleno do těchto skupin: 1) simulovane operovaná skupina (skupina 1, n = 14, jako kontrolní); 2) skupina s okluzí ACM (OACM) (skupina 2, n = 26, zůstala neléčená po permanentní OACM); 3) skupina s dekompresní kraniektomií (skupina 3, n = 15, vhodná dekomprese do 1 hodiny po OACM). Po 48 hodinách bylo zjištěno, že dekompresní kraniektomie může znamenat jednoznačný prínos z hlediska přežití, lepších neurologických výsledků, jakož i menšího rozsahu infarktu po OACM u krys. Výrazně snižuje odumírání neuronů v kůře, ne však v hlubokých struktúrách, jako je hippocampus a striatum., We investigated the effects of decompressive craniectomy in a rat model of „malignant“ middle cerebral artery (MCA) infarction. A total of 55 male Sprague-Dawley rats weighing 290–340 g were allocated to the following groups: (1) Sham operated group (group 1, n = 14, as controls); (2) MCA occlusion (MCAO) group (group 2, n = 26, remained untreated after right permanently MCAO); (3) Decompressive craniectomy group (group 3, n = 15, received right decompression at 1 hour after MCAO). 48 hours later we found that decompressive craniectomy can offer a clear survival benefit, a better neurological score as well as a reduced infarct volume after MCAO in rats. It significantly decreases neuronal death in cortex but not in deep structures such as hippocampus and striatum., H. Weiwei, Yao Yu, L. Weiguo, and Lit. 9
U deprese ve vyšším věku hraje menší roli heredita, významnější jsou biologické faktory včetně nacházených strukturálních změn CNS a psychosociální stres. Udává se, že 1?4 % starších lidí trpí depresivní poruchou. Deprese v pozdním věku je charakterizována podobnými příznaky jako u mladších pacientů, jsou tu však některé významné rozdíly (nemocný si spontánně nestěžuje na depresivní náladu, častější je přetrvávající anhedonie, úbytek hmotnosti, psychotické příznaky a suicidální jednání). Z hlediska diferenciální diagnózy jsou důležité sekundární deprese. V posledních letech pozorujeme nárůst dokonaných sebevražd ve starší věkové kategorii, což zřejmě souvisí i se stárnutím populace. Ve věkové skupině nad 75 roků je výskyt 4krát vyšší než v mladší věkové kategorii. Dokonané sebevraždy ve vyšším věku se nicméně podílejí jen v 1 % na celkové mortalitě u mužů a na 0,7 % mortality žen, naproti tomu v mladším věku se podílejí 20 % u mužů a v 13,5 % u žen. Obecně lze sebevraždám předcházet vzděláváním lékařů a omezením přístupu ke smrtícím prostředkům. V praxi je u starší populace důležitá včasná diagnostika, léčba a identifikace rizikových a protektivních faktorů. V celospolečenských rozměrech je žádoucí zvyšovat toleranci veřejnosti vůči stárnoucí populaci správně koncipovanou osvětou., Eva Češková, and Lit.: 28
Dercumova choroba (lipomatosis dolorosa) je zriedkavé ochorenie charakterizované prítomnosťou podkožných bolestivých tukových depozitov na rozmanitých častiach tela. Etiológia nie je známa, okrem genetických faktorov sa uvažuje o autoimunitných mechanizmoch, poruche mikrocirkulácie a o poruche metabolizmu mastných kyselín a karbohydrátov. Typicky sú postihnuté post-menopauzálne obézne ženy vo veku od 35 do 50 rokov. Hlavným príznakom ochorenia je generalizovaná, resp. lokálna bolesť podkožného tuku, sprevádzaná asténiou, slabosťou, zvýšenou únavnosťou a psychickými poruchami zahŕňajúcimi emočnú instabilitu, depresiu, zmätenosť a demenciu. Diagnóza je čisto klinická a liečba symptomatická. Kombináciou farmakoterapie s chirurgickými procedúrami a psychoterapiou možno dosiahnuť významné zlepšenie kvality života postihnutého jedinca. Prezentovaná kazuistika má za cieľ upozorniť na toto zriedkavo diagnostikované ochorenie., Jana Hržičová, S. Jančo, B. Kollár, F. Ondriaš, P. Turčáni P., and Lit.: 10
Cíl: Článek popisuje případ 24letého muže s ektopickou žaludeční sliznicí a krvácením do trávicího traktu. Divertikl je někdy vystlán ektopickou žaludeční sliznici, což může vést ke vzniku peptického vředu a krvácení. Diagnostika tohoto krvácení je obtížná a významně se může uplatnit scintigrafie Meckelova divertiklu. Materiál a metoda: 24letý muž podstoupil scintigrafii s 99mTc-pertechnetátem pro časově aktuální anamnézu krvácení do trávicího traktu z neznámého zdroje (enteroragie, hemoragická anémie). Morfologické zobrazovací metody (gastroskopie, koloskopie, enteroklýza, USG a CT) byly negativní včetně scintigrafie s radioaktivně označenými erytrocyty. Výsledky: Scintigrafie zjistila přítomnost ektopické žaludeční sliznice v oblasti ilea. Pacient podstoupil operaci, chirurg resekoval část proximálního ilea včetně Meckelova divertiklu, ve kterém se podle histologie nacházela ektopická žaludeční sliznice. Po operaci došlo ke stabilizaci krevního obrazu. Závěr: Scintigrafie Meckelova divertiklu pomohla detekovat ektopickou žaludeční sliznici a zkrátila diagnostický proces u pacienta s krvácením do trávicího traktu., Jiří Doležal, and Lit. 19
U nemocných s diabetem je vyšší riziko rozvoje kognitivní poruchy než v běžné populaci. Kognitivní dysfunkce při diabetu zahrnují poruchy exekutivních funkcí, verbální paměti, pozornosti a psychomotorických schopností. Není zcela jasné, jakou úlohu v kognitivním postižení hraje výskyt častějších závažných hypoglykemií. Věk, délka onemocnění diabetem, mikrovaskulární a makrovaskulární komplikace diabetu jsou považovány za hlavní rizikové faktory rozvoje kognitivního postižení při diabetu. Diabetes by měl být považován za rizikový faktor kognitivní poruchy. Kognitivní dysfunkce je spojena se sníženou schopností o sebe pečovat a sníženou adherencí k antidiabetické léčbě., Ivan Tůma, and Lit. 14
Diabetická oftalmopatie zahrnuje komplikace cukrovky jako diabetická retinopatie, diabetická makulopatie, rubeóza duhovky, sekundární glaukom, komplikovaná katarakta, diabetická neuropatie mozkových nervů zásobujících okohybné svaly i neuropatie zrakového nervu. Prezentujeme tyto komplikace a možnosti jejich léčby., Eva Rencová, and Lit. 4
Feochromocytom je relativně vzácná příčina arteriální hypertenze. Neléčený feochromocytom může však vést až k fatální hypertenzní krizi v průběhu anestezie či jiných forem stresu. Je proto důležitá náležitá diagnostika tohoto onemocnění. Již 24hodinové monitorování krevního tlaku (TK) může přispět k diagnostice feochromocytomu s ohledem na často se vyskytující zvýšenou variabilitu TK a absenci nočního poklesu TK. Dosud byly identifikovány mutace 5 genů, zodpovědných za vznik familiárních forem feochromocytomu: mutace genu von Hippel-Lindau (VHL), vedoucí ke vzniku VHL syndromu, mutace RET-protoonkogenu u mnohočetné endokrinní adenomatózy 2. typu, mutace typu 1 genu pro neurofibromatózu, který je asociován s von Recklinghausenovým onemocněním a konečně mutace genů kódujících B- a D-subjednotky mitochondriální sukcinát-dehydrogenázy (SDHB, SDHD), které se vyskytují u familiární paragangliomatózy a feochromocytomu. Genetická analýza by se proto měla provádět u všech potvrzených případů feochromocytomu, zejména u mladších osob do 50 let věku. Biochemická diagnostika se opírá zejména o stanovení plazmatických volných metanefrinů nebo močových frakcionovaných metanefrinů, které mají obvykle vyšší diagnostickou výtěžnost ve srovnání s plazmatickými, popřípadě močovými katecholaminy. V diagnostice extraadrenálních či mnohočetných forem se kromě CT/MRI uplatňuje zobrazení pomocí radiofarmaka 123I-metaiodobenzylguanidinu (MIBG) nebo pomocí 18F-fluorodopaminu PET (dostupné jen v USA). Farmakologická léčba pomocí blokátorů alfa-, popřípadě i beta-receptorů s následnou laparoskopickou exstirpací tumoru bývá u benigních forem feochromocytomu obvykle úspěšná. Bohužel u maligních forem nejsou stále k dispozici přesvědčivě účinné léčebné přístupy., Jiří Widimský, T. Zelinka, O. Petrák, and Lit. 25