Studie se v širokém kontextu zabývá proměnami zahraničního cestovního ruchu a výjezdového cestování občanů Československa, respektive České republiky po roce 1989 jakožto specifického dobového projevu politické, ekonomické i sociálně-kulturní transformace a ''návratu do Evropy''. Struktura tohoto pojednání rámcově postihuje základní okruhy otázek, jež se výjezdového cestovního ruchu dotýkaly. Autor nejprve v hlavních rysech popisuje politický a legislativní proces postupného rušení vízové povinnosti ze strany československých orgánů i států západní Evropy stejně jako postupnou liberalizaci a částečné ,,odstátnění'' tuzemské devizové politiky a agendy souvisící s cestovním ruchem. Druhá část je věnována kontinuitám a diskontinuitám platforem cestovního ruchu, zejména pak transformaci stávajících cestovních kanceláří (Čedok) a hromadnému vzniku nových kanceláří a agentur, jakož i jejich vzestupům a pádům (cestovní kancelář Václava Fischera). Tento pohled tvoří určitou sondu do porevolučních hospodářských dějin v kombinaci s dějinami politiky cestovního ruchu. Ve třetí části autor sleduje, do kterých zemí, v jakém počtu a také z jakých typických důvodů směřovaly od počátku devadesátých let zahraniční cesty československých a českých obyvatel. Analýzy dostupných kvantitativních dat jsou doplněny interpretací závěrů z realizovaného orálněhistorického výzkumu, který mimo jiné zjišťoval, jaké podoby mělo polistopadové cestování do zahraničí, jak je vnímali jeho účastníci a jaké významy mu přisuzovali., This article is concerned with changes in the tourist industry and travel abroad by Czechoslovaks and, after late 1989, Czechs as a particular expression of the political, economic, and socio-cultural transformation of that period, incuding the ''return to Europe''. The structure of the article is based roughly on the basic groups of questions, which concern tourism abroad. The author first describes in broad outline the political and legislative processes of the gradual lifting of visa restrictions by the Czechoslovak authorities and the states of western Europe as well as the gradual liberalization and partial ''denationalization'' of Czechoslovak currency policy and paperwork related to tourism. He then, in the second part, looks at the continuities and discontinuities of the forms of the tourist industry, particularly the transformation of the existing travel agencies (under the former Čedok monopoly) and the massive emergence of new travel agencies, as well as their rise and fall (for instance, Fischer Reisen, the travel agency of Václav Fischer). In combination with the history of travel-industry policy, the result seeks to be a contribution to the economic history of the country after the Changes of late 1989. In the third part of the article, the author traces the countries to which Czechoslovak, and later, Czech citizens travelled and in what number, and what their typical reasons were, from the beginning of the 1990s onwards. His analysis of the accessible quantitative data is followed by his interpretations of oral-history research intended, among other things, to discover the forms that travel abroad took after November 1989, how the participants perceived this travel, and what importance they attached to it., Pavel Mücke., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Adventus of Francis I and Maria Theresa to Florence the capital of the grand duchy of Tuscany represents an event that should not be forgotten. A reference to this ceremonial entrance of the emperor that took place on January 20, 1739 is nowadays commemorated by the Arco di Trionfo in Florence, by the relief on sarcophagus of Maria Theresa and Francois I in Imperial Crypt in Vienna as well as in the preserved written records. Based on one of the period sources (Relazione Dell’ Ingresso fatto in Firenze Dalle Altezze Reali del Serenissimo Francesco III Duca di Lorena, e di Bar, ec. ec. Granduca di Toscana, E della Serenissima Maria Teresa, Arciduchessa d’ Austria, e Granduchessa di Toscana. Il dì 20. Gennaio 1738. ab Inc.), the course of the ceremonial entrance was reconstructed. Bearing in mind its author’s intention to provide an idealized record of the event aiming to glorify the new grand duke the text was subjected to collation with hard facts of the period to obtain a more realistic view of the event., Terezie Pilarová a Magdaléna Marjaková., and Obsahuje bibliografické odkazy
Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd ČR, v. v. i., ve spolupráci s Centrem pro ruská, středo- a východoevropská studia Univerzity v Glasgow (Centre for Russian, Central and East European Studies, University of Glasgow) uspořádal ve dnech 24. a 25. března 2012 v Praze mezinárodní workshop „Environmentální dějiny visegrádských zemí: Studená válka a environmentální vědy“, který byl podpořen Visegrádským fondem. Cílem setkání badatelů zaměřených na environmentální dějiny a na dějiny vědy bylo umožnit rozvoj spolupráce v tomto oboru se zřetelem na roli environmentálních dějin v dynamice vztahů Východu a Západu v období studené války., On 24 and 25 March 2012, the Institute of Contemporary History, Prague, together with the Centre for Russian, Central and East European Studies at the University of Glasgow, held an international workshop in Prague. Entitled ‘Environmental Histories of the Visegrád Countries: Cold War and Environmental Sciences’, the workshop was supported by the Visegrád Fund. The aim of the meeting was to enable people researching environmental history and the history of scholarship to work together more closely in this field, focusing on the role of environmental history in the relations between East and West during the Cold War., Emma Hakala ; přeložila Doubravka Olšáková., and přeloženo z angličtiny
Od nástupu páté generace čínských vůdců k moci v listopadu 2012 se pozorovatelé Číny intenzivně zamýšlejí nad tím, zda se Xi Jinpingovu vedení podaří obnovit reformní proces zpomalený během předcházející dekády. Velmi diskutovaná je i úzce související otázka, zda se v Xi Jinpingovi vrací do čínské politiky postava individuálního autoritářského vůdce Mao Zedongova ražení., The article researches the rule of Xi Jinping's fifth generation of Chinese leaders, from their rise to power at the 18th Congress of the Communist Party of China in November 2012 until June 2014. It describes some of the organizational aspects of the most recent power transition and examines the most important document of the Xi administration so far available to us, The Decision on Major issues Concerning the Comprehensive Deepening of Reforms, announced after the Third Plenary Session of the 18th CPC Central Committee in November 2013. The article further outlines the impact of the Decision, particularly the formation of several new leading groups and their allocated tasks. The text further addresses the question as to whether Xi Jinping's strong position signals the return to Chinese politics of the Mao-style individual authoritarian rule. The research draws on sources such as official documents, media statements and news articles, as well sas on several relevant articles., Ondřej Klimeš., and Obsahuje bibliografii
1412 saw large-scale protests in Prague against crusading indulgences issued by Pope John XXIII. This study identifies and evaluates some polemical manuscript texts that can be situated within the context of this controversy. It offers a critical edition of the anti-indulgence pamphlet Vobis asmodeistis that was found in a money box at Prague Castle on 20 June 1412. The hitherto unknown polemic Motiva pro defensa prelatorum et indulgenciarum is also edited in the appendix. The statement arguing that prelates should not be criticised by their subjects and misdemeanours be dealt with mercy is followed by a Wycliffite refutation. Two manuscript texts on indulgences which were suspected to be treatises from 1412 by Andrew of Brod and Stanislav of Znojmo respectively are an excerpt from the Tractatus fidei by Benoît d’Alignan, with the second paragraph coming from Stanislav’s later work. In sum, the sources examined in this article show the various ways of how the events of 1412 impacted literary output. and Pavel Soukup.
a1_Studie pojednává o formování a vývoji politického exilu ze zemí středovýchodní a jihovýchodní Evropy v době studené války na Západě, především ve Spojených státech amerických. Autor konstatuje, že česká historiografie se v posledních letech začíná sice intenzivněji věnovat protikomunistickému exilu z Československa po únoru 1948, jeho začlenění do širšího mezinárodního rámce a komparace s exilovým hnutím jiných národů východního bloku však dosud prakticky chybí. Hlavním cílem studie je proto poskytnout základní faktografický přehled, který by umožnil posoudit, nakolik se československý (respektive český a slovenský) poúnorový exil vymykal z obvyklého modelu fungování exilové komunity ve studené válce nebo do něj naopak zapadal. S využitím dokumentace uložené v severoamerických archivech nastiňuje autor nejprve obecné předpoklady fungování protikomunistického exilu v západních zemích a přibližuje působení nadnárodních politických reprezentací exulantů, z nichž nejvýznamnější bylo Shromáždění porobených evropských národů (Essembly of Captive European Nations – ACEN), založené roku 1954 v New Yorku. Poté postupně seznamuje s politickými organizacemi a představiteli jednotlivých národních exilů – Albánie, Bulharska, Maďarska, Polska, Rumunska, pobaltských zemí a zemí bývalé Jugoslávie. Autor ukazuje, že role a postavení politického exilu z Východu se podstatně odvozovaly od proměn mezinárodní situace a do značné míry závisely na podpoře institucí Spojených států. Tomu odpovídal jeho zrod ve druhé polovině čtyřicátých let, rozmach v letech padesátých a postupný úpadek v následujících třech desetiletích., a2_K charakteristickému obrazu protikomunistických exilů patřily interní krize a konflikty, často vznikající z malicherných důvodů, osobní animozity, problémy s legitimitou vedoucích orgánů, absence charizmatických osobností a převaha propagandistického rozměru činnosti., b1_This article discusses the formation and development of groupings of political exiles from the countries of east-central and southeast Europe in the West, particularly in the USA, during the Cold War. The author states that although Czech historians have in recent years begun to pay more attention to anti-Communist exiles from Czechoslovakia after the Communist takeover of February 1948, the inclusion of this topic in the wider international context and comparitive research on exile movements of other East Bloc nations is still fundamentally lacking. The chief aim of the article is therefore to provide a basic factual overview to enable scholars to assess the extent to which Czechoslovak (or Czech and Slovak) post- -February-1948 exiles cannot be discussed using the usual model of the operation of the exile community during the Cold War or, on the contrary, do fit nicely into it. Using records in North American archives, the author first outlines the general preconditions for the operation of the anti-Communist exile movement in Western countries and he describes the work of supranational political representatives of exiles, the most important of which was the Assembly of Captive European Nations (ACEN), established in New York City in 1954. He then gradually introduces the political organizations and representatives of the individual national exiles of Albania, Bulgaria, Hungary, Poland, Romania, the Baltic countries, and the countries of the former Yugoslavia. He demonstrates that the role and standing of the political exile associations from eastern Europe were essentially derived from changes in international politics and were to a considerable extent dependent on the support of US institutions. That was a consequence of their origin in the second half of the 1940s, their expansion in the 1950s, and their gradual decline over the next three decades., b2_The characteristic image of the anti-Communist exiles includes internal crises and conflicts, which were often rooted in petty causes, personal animosity, problems with the legitimacy of the leading bodies, an absence of charismatic figures, and the predominance of propaganda in their work., and Martin Nekola.
Rescue excavation in Dzeravá Skala cave near Plavecký Mikuláš – fi eld season 2005 (Slovakia). Dzeravá skala cave, known as an important Upper Palaeolithic site, is approximately 22-meters long and is located in the Lesser Carpathians (western Slovakia). During a rescue excavation in 2005 a feature interpreted as an Eneolithic cult pit (Lengyel culture IV – the Ludanice group) was discovered along with ceramic fragments and 21 copper objects., Zdeněk Farkaš., and Obsahuje seznam literatury
Cremation in Late-Stage Bell-Beaker Culture Amphoras in Southern Moravia (Including a note on the internal arrangement of Bell-Beaker Culture society). There is an interesting fi nd among the graves of the Bell Beaker Culture in south Moravia (Hostěradice and Jiřice, Znojmo region), in which cremation burial were disposed in urns – especially amphoras covered with another, upside-down vessel (usually a bowl, sometimes a smaller amphora). This intriguing fi nd is the contents of a cremation in Božice – Česká kolonie near Dvůr Hoja. There is a unique, irreplaceable item in the collection of funerary pottery from Božice – Česká kolonie (near Dvůr Hoja) – an urn containing the remains of a cremation. It is a large, wide amphora with four handles and a bulge. The “comb” decoration on its bottom with densely placed thin grooves is very rare in the Bell-Beaker Culture. The cremation inside was covered with a toppled bowl with a wider rim. The grave pit is of cylindrical shape. The grave contained the burned bones of one or two people. One group consisted of more robust human bones, while the second group was more delicate., Jaromír Kovárník., and Obsahuje seznam literatury