One of the most challenging task for Computer Aided Diagnosis (CADx) systems designed to diagnose breast cancer is to be able to differentiate between benign and malignant masses. In this work we present a study made as part of an ongoing project whose aim is to develop an image-based CADx system for diagnosing mass lesions. Our system is based on image-based and non-image features. Image-based features are obtained using Independent Component Analysis (ICA), and both age and mammogram density are tested as non-image features. Performance results are provided for all the valid masses in a public database, obtaining a statistically significant improvement by adding age to image-based features. However, the addition of the density of the mammogram does not improve the system performance.
Characteristics of 46 setae of the second stage larvae of four Hoplothrips species (Thysanoptera) are discussed with respect to their diagnostic value. Two different approaches, of which one is mathematical, for identification of the larvae are given.
To re-evaluate the taxonomic status of Cheilosia canicularis (Panzer, 1801), C. himantopus (Panzer, 1798) and C. orthotricha Vujić & Claussen, 1994, variation in the mitochondrial DNA (mtDNA) sequence of the cytochrome c oxidase subunit I (COI) gene and 18 nuclear allozyme genes were surveyed in allopatric and sympatric populations from Serbia and Montenegro. Genetic relationships among five populations of these species from the Fruška Gora (Serbia), Kopaonik (Serbia) and Durmitor (Montenegro) mountains were analyzed. Seven allozyme loci (Aat, Aco, Fum, Idh-1, Idh-2, Mdh-2 and Sdh) were diagnostic for delineating C. orthotricha from the other two species, while only a low, but consistent, genetic differentiation was observed between C. canicularis and C. himantopus. Differentiating all three species was possible based solely on the species-specific alleles at the Est-? locus. Sequence comparisons of 738 bp of the COI gene from eleven specimens was consistent with the variability in nuclear allozymes. Sequence data revealed variation in 5% of the nucleotide sites among C. orthotricha and the C. canicularis/C. himantopus pair, while less variation (0.68%) was observed within the pair C. canicularis/C. himantopus. However, the presence of one diagnostic allozyme locus and five consistently variable nucleotide sites in sympatric populations of C. canicularis and C. himantopus (Durmitor, Montenegro) suggest that these two species have separate gene pools.
Tinitus není choroba, ale symptom nepříjemné poruchy sluchového orgánu. Pnčiny jeho vzniku jsou nejčastější komplexní a spočívají v poruše funkce důležitých ústrojí a orgánů. Tak se tinitus stává jakýmsi jejich epifenoménem. Pri diagnostice tinim je nezbytné postupovat interdisciplinárne, vedie podrobného vyšetření sluchu je nutné znát celkový stav pacienta. Účinná léčba je multimodální a pro chronický tinitus zpravidla kombinujeme více léíebných pristupů. Klíčovým momentem je spolupráce s ošetřujícím lékařem a vzájemná důvěra, porozumění a pochopení mezi oběma partnery., Tinnitus is not a disease but a symptom of the troublesome disturbance of the auditory organ. In most cases causes of its origin are of complex nature and consist in the disturbance of the function of important tracts and organs. Thus tinnitus becomes a kind of their epiphenomenon. In the diagnostics of tinnitus it is necessary to act in the inter-disciplinary manner; in addition to detailed examination of hearing it is essential to know patient's general health status. The effective treatment is multimodal and we generally combine more treatment approaches for chronic tinnitus. The key moment is co-operation with an attending physician and mutual confidence, appreciation and understanding between both sides., Aleš Hahn, and Lit. 12
Feochromocytom je relativně vzácná příčina arteriální hypertenze. Neléčený feochromocytom může však vést až k fatální hypertenzní krizi v průběhu anestezie či jiných forem stresu. Je proto důležitá náležitá diagnostika tohoto onemocnění. Již 24hodinové monitorování krevního tlaku (TK) může přispět k diagnostice feochromocytomu s ohledem na často se vyskytující zvýšenou variabilitu TK a absenci nočního poklesu TK. Dosud byly identifikovány mutace 5 genů, zodpovědných za vznik familiárních forem feochromocytomu: mutace genu von Hippel-Lindau (VHL), vedoucí ke vzniku VHL syndromu, mutace RET-protoonkogenu u mnohočetné endokrinní adenomatózy 2. typu, mutace typu 1 genu pro neurofibromatózu, který je asociován s von Recklinghausenovým onemocněním a konečně mutace genů kódujících B- a D-subjednotky mitochondriální sukcinát-dehydrogenázy (SDHB, SDHD), které se vyskytují u familiární paragangliomatózy a feochromocytomu. Genetická analýza by se proto měla provádět u všech potvrzených případů feochromocytomu, zejména u mladších osob do 50 let věku. Biochemická diagnostika se opírá zejména o stanovení plazmatických volných metanefrinů nebo močových frakcionovaných metanefrinů, které mají obvykle vyšší diagnostickou výtěžnost ve srovnání s plazmatickými, popřípadě močovými katecholaminy. V diagnostice extraadrenálních či mnohočetných forem se kromě CT/MRI uplatňuje zobrazení pomocí radiofarmaka 123I-metaiodobenzylguanidinu (MIBG) nebo pomocí 18F-fluorodopaminu PET (dostupné jen v USA). Farmakologická léčba pomocí blokátorů alfa-, popřípadě i beta-receptorů s následnou laparoskopickou exstirpací tumoru bývá u benigních forem feochromocytomu obvykle úspěšná. Bohužel u maligních forem nejsou stále k dispozici přesvědčivě účinné léčebné přístupy., Jiří Widimský, T. Zelinka, O. Petrák, and Lit. 25