V příspěvku je uveden souhrn vědeckých programů a aktivit Ústavu technické a experimentální fyziky jako vědecko-pedagogického pracoviště ČVUT v Praze zaměřeného na experimentální fyziku mikrosvěta a její aplikace., Stanislav Pospíšil., and Obsahuje seznam literatury
Príspevok poskytuje osobný pohľad autora na históriu rankingovej a ratingovej agentúry (ARRA) a na niektoré výsledky jej činnosti. Väčšia čásť textu sa zaoberá prípravou správ ARRA o hodnotení vysokých škôl a ich fakúlt, najmä hodnotením zverejneným v decembri roku 2011. Zvyšok textu hovorí o iných prácach ARRA. najmä o faktoroch, ktoré prispeli k úspešnej vedeckej práci súčasných vedeckých špičiek na Slovensku a o porovnaní výsledkov slovenskej vedy s okolitými krajinami a s priemerom OECD. ARRA nedávno identifikovala a analyzovala špičkové tímy v ústavoch SAV. Hoci je to veľmi aktuálna téma, teraz sa ňou nebudeme z priestorovch dôvodov zaoberať a možno sa k nej vrátime neskôr., Ján Pišút., and Obsahuje seznam literatury
Postačí čtyři barvy na obarvení každé rovinné mapy obsahující jistý počet států? Tato zdánlivě nevinná otázka napadla Francise Guthrieho při barvení mapy anglických hrabství. Jeho bratr Frederick položil dne 23. 10. 1852 stejnou otázku svému profesoru Augustu de Morganovi. Tak vznikl slavný "problém čtyř barev“. Po nezbytných upřesněních pojmu rovinná mapa atd. se zdařilo daný problém "přeložit“ do rozvíjející se matematické disciplíny - teorie grafů. Následovala dlouhá historie řešení, která trvala přes sto let a byla provázena i mnoha omyly (více viz [1,3]). Nakonec, již v sedmdesátých letech minulého století, bylo zapotřebí prověřit dlouhý seznam "map“, tzv. nevyhnutelnou množinu ireducibilních konfigurací, obsahující 1 936 prvků. K tomu přistoupili Apell, Haken a Koch - využili hned tři počítače firmy IBM. Příprava metod a programu jim zabrala tři a půl roku a další půlrok si vyžádala práce s počítači. Dílo bylo dokončeno 21. června 1976. Závěr zněl: čtyři barvy stačí!, Jaroslav Hora., and Obsahuje seznam literatury
Přetiskujeme zde dobový přehled znalostí o charakteru a vlastnostech rentgenového záření, jak jej v roce 1903 podal profesor Bohumil Kučera ve třináctém ročníku Živy na stranách 257-262. Již záhy po Röntgenově epochálním objevu se prokázalo, že jeho paprsky X jsou krátkovlnným elektromagnetickým zářením šířícím se rychlostí světla. Přestože první ohybové experimenty na štěrbinách neposkytovaly ještě jednoznančné a reprodukovatelné výsledky, podařilo se je postupem času zdokonalit a odhadnout pomocí nich vlnovou délku rentgenového záření. V článku je již explicitně řečeno, že hodnoty vlnové délky jsou řádu "molekulárních dimensí". Vidíme tak zřetelně, jak vývoj oboru směroval k von Laueho objevu. and Bohumil Kučera (1874-1921).
Slunce je zdrojem energie pro celou sluneční soustavu a je také hlavním zdrojem světla, ze kterého těží celá pozemská biosféra. Popis cesty kvanta energie vzniklé v nitru Slunce při termojaderné reakci až do jeho atmosféry je neodmyslitelně spojen s několika průlomovými objevy ve fyzice. Jak se zpřesňoval popis fyzikálních jevů, měnily se i možnosti energetického zdroje pro Slunce. Uspokojivého souladu bylo dosaženo až v polovině 20. století., The Sun is the energy source for the whole Solar system. It is also the main source of light, essentially driving all processes in the Earth‘s biosphere. The path of the quantum of light from its origin in thermonuclear reactions all the way to the solar atmosphere is connected to a few breakthroughts in physics. In the past, new discoveries in physics were continuously changing our interpretation of the energy source for the Sun. A satisfactory agreement was not established until the second half of the 20th century., Michal Švanda., and Obsahuje seznam literatury
Z rozsáhlého Flammarionova popularizačního díla jsme vybrali závěrečnou kapitolu souboru jeho úvah na různá vědecká témata, která pojednává o vzniku života. Pozoruhodné je, že v základních obrysech řešení problému, jak jsou v tomto eseji načrtnuty, probíhá výzkum dodnes. Pregnantně formulované jsou také poslední dva odstavce vyjadřující autorův pohled na poměr vědy a náboženství. and Nicolas Camille Flammarion.
[Vědecké úvahy, přeložil Jiří Guth, Hejda & Tuček, Praha 1917, s. 240-247]