Vysoce rizikové typy lidských papilomavirů (HR-HPV) jsou kauzálně spojeny s karcinomem děložního hrdla (KDH) a částí dalších malignit. Současně dostupné HPV-vakcíny obsahují antigeny dvou HR HPV – HPV16 a HPV18 zodpovědných v ČR za více než 70% KDH. Cílem studie bylo sledování výskytu znaků HPV-infekce ve vakcinované populaci, detekce předchozí, současné a přetrvávající HPV-infekce a sledování vlivu vakcinace na následnou HPV-infekci a vznik atypických nálezů na děložním hrdle. Zde prezentujeme výsledky prevalence znaků HPV-infekce při vstupu do studie. Celkem jsme nalezli 37,4 % HPV-DNA-pozitivních jedinců, polovinu séropozitivních žen proti některému z testovaných antigenů a téměř čtvrtinu s protilátkami proti typům HPV16/18. Současnou/přetrvávající/předchozí infekci typy HPV16/18 jsme nalezli u 4,7 %/6,7 %/15,4 % žen. Snížením účinnosti vakcín proti HPV16/18 je v naší studii ohroženo 11,4 % sledovaných, s nejvyšším rizikem ve věkové skupině 24–26 let (22,6 %)., High-risk human papillomaviruses (HR HPV) are causally linked to cervical cancer (CC) and some other malignancies. The currently available HPV vaccines contain antigens of two HR HPV types, HPV16 and HPV18 that account for more than 70% of CC in the Czech Republic. The study objective was to monitor the prevalence of HPV infection markers in the vaccinated population, to detect past, present, and persistent HPV infection, and to assess the effect of vaccination on subsequent HPV infection and development of atypical cervical lesions. Here we present the baseline prevalence data on the of HPV infection markers at enrolment. Overall, 37.4% of the study cohort were HPV DNA positive, half of the females were seropositive to at least one of the antigens tested, and nearly one quarter had antibodies against HPV16/18 types. Present/persistent/past infection with HPV16/18 types was detected in 4.7%/6.7%/15.4% of the females, respectively. Altogether 11.4% of the study cohort are at risk for reduced vaccine efficacy against HPV16/18, with the risk being highest in the age group 24–26 years (22.6%)., and Eva Hamšíková, Jana Šmahelová, Viera Ludvíková, Martina Saláková, Jana Rychlá, Jana Skřenková, Lukáš Rob, Ruth Tachezy
Dostatečná motivace, správná znalost a vhodné podmínky jsou z pohledu jednotlivce klíčové pro zdravý životní styl respektující primární prevenci obezity. Cílem této práce bylo zjistit současný stav percepce problematiky obezity v dospělé populaci mužů a žen. Náhodně vybranému souboru byl administrován dotazník detekující subjektivní vnímání obezity jako choroby, míru potřebných znalostí a individuální chování v oblasti fyzické aktivity a výživy. Součástí dotazníku byly i údaje respondenta o vlastní tělesné výšce a hmotnosti. Zpracováno bylo 276 dotazníků od (87 % oslovených), jednalo se o 141 respondentů a 135 respondentek. Studie potvrdila rozdílný přístup v percepci obezity jako choroby u mužů a žen (p < 0,001). Ženy, přestože a také právě proto, že jsou ve větší míře vystaveny diskriminaci kvůli své tělesné váze (p < 0,001), vykazují nižší zastoupení nadváhy a obezity a rovněž vyšší míru znalostí i kontrolovaného chování v oblasti výživy, více respektují jako zdroje informací o problematice obezity odbornou veřejnost. Téměř polovina vyšetřovaných mužů a čtvrtina žen ve vyšetřovaném souboru nevěděla, kde získat dostatečné informace k správnému hubnutí. Ostatní za hlavní zdroj informací identifikovali internet. Až 77 % procent obézních nebo respondentů s nadváhou pravidelně necvičilo a pouze 37 % z nich alespoň částečně souhlasilo s tvrzením, že obezita je u lidí způsobena nedostatkem pohybu. Zjištěné rozdíly v oblasti percepce tělesné hmotnosti, informačních zdrojů, motivací i preferovaných mechanismů kontroly tělesné hmotnosti mezi muži a ženami je třeba zohlednit v návrhu strategií cílených na podporu zdraví a protektivního chování jednotlivce zaměřeného na prevenci obezity a s ní spojených komorbidit., Sufficient motivation, right knowledge, and appropriate circumstances are the key players for healthy behaviour prone to prevent obesity and its' comorbidities from an individual's perspective. The aim of this cross-sectional pilot study was to detect the temporary state of obesity problems' perception in adult women and men. The Questionnaire – concerning perception of obesity, discrimination because of obesity, knowledge of obesity prevention and individual behaviour together with self-monitored data about body weight and body height – was developed and administered to a randomly selected sample of 276 adult women and men. The respondent rate was 87% (141 men and 135 women). The study confirms the different approach in the perception of obesity as a disease in men and women (p < 0.001) with a disadvantage for men. The women, against the fact, and probably as well, because of the fact, that they feel discrimination because of obesity in higher proportion, show a lower representation of obesity and overweight in comparison to men. The women as well show a higher level of knowledge about obesity and controlled behaviour in the area of nutrition, and show a higher reflection of advice by health care professionals. Almost one-half of addressed men and one-third of these women did not know where they should achieve the right information about obesity treatment. The rest of the sample identified the internet as their main source of information. Almost 77% of the overweight and obese did not do physical activity regularly and only 37% of them at least, in part, agreed with the affirmation that obesity is caused by lack of physical activity. In conclusion: There were detected gender based differences in perception of body weight, sources of information, and preferredmechanisms of body weight control, which should be taken into account in the proposal of obesity prevention strategies., Renata Švecová, Jana Langmajerová, Dana Müllerová, and Literatura
Náplní sdělení je, na pozadí rozboru diagnostiky a léčby vlastních tří nemocných, podání současných poznatků o poměrně vzácném a v běžné klinické praxi opomíjeném onemocnění, vyznačujícím se depozicí lehkého řetězce imunoglobulinu v tkáních životně důležitých orgánů. Onemocnění z depozice lehkých řetězců imunoglobulinu postihuje především ledviny a vede k progresivní poruše funkce s konečným orgánovým selháním. Kromě etiopatogeneze, odlišení idiopatické formy od formy provázející mnohočetný myelom a vzácně i jiné B-lymfoproliferativní stavy, je nastíněna problematika klinických projevů, diagnostiky, diferenciální diagnostiky a terapie včetně přínosu biologické léčby bortezomibem a vysokodávkované chemoterapie s podporou autologních kmenových buněk, vedoucí k podstatnému zlepšení kvality i celkové délky života nemocných s touto prognosticky stále závažnou nemocí., The aim of the paper within the background of the diagnostics and treatment of three patients is the summary of recent knowledge about a relatively rare disease which is characterized by the deposition of immunoglobulin light chains in vital tissues and organs, especially the kidneys, leading to progressive deterioration of their function with end stage organ failure. We demonstrate the etiopathogenesis a differentiation of idiopathic form of the disease from the form accompanying multiple myeloma or other B-lymphoproliferative diseases, the clinical manifestation, diagnostics and differential diagnostics and therapy as well as the contribution of biological treatment using bortezomib and high dosed chemotherapy with the support of autologous stem cell transplantation, leading to a substantial improvement of the quality of life and overall survival in patients with this prognostically unfavorable disease., Ščudla V., Tichý T., Minařík J., Pika T., Krejčí K., Zadražil J., and Literatura 38
Karcinom penisu patří mezi řídce se vyskytující onemocnění, avšak s významnými psychosociálními následky. Postihuje muže převážně vyššího věku s maximem výskytu v šesté dekádě života. Etiologické a epidemiologické faktory jeho vzniku jsou poměrně dobře známy. Významnou roli při vzniku nádoru hraje infekce HPV, zejména typy HPV 16 a 18. Vzhledem k nízké incidenci karcinomu penisu kolem 1/100 000 osob jsou na většině urologických a onkologických pracovišť malé zkušenosti s jeho terapií. Neexistují žádné prospektivní randomizované studie o jeho léčbě. Literární soubory o chirurgické a další onkologické léčbě, jako je radioterapie a chemoterapie, se týkají obvykle jen několika desítek pacientů léčených během dlouhého období. Časná chirurgická léčba lokálního nálezu a případného uzlinového postižení hraje podstatnou roli ve vyléčení a prognóze pacienta. Nechirurgická léčba karcinomu penisu je v českém písemnictví málo publikována. V přehledovém článku je zdůrazněna nutnost přesné diagnózy a stagingu pro stratifi kaci pacientů do skupin ke vhodné léčbě podle rizika a prognostických faktorů. Dále je uveden pohled na současné možnosti a roli radioterapie a chemoterapie v léčbě karcinomu penisu. Stručně jsou také uvedeny vlastní zkušenosti s léčbou 25 pacientů ozářených pomocí HDR brachyterapie., Penile cancer is a rare tumour, however it has serious psychological and social consequences. The incidence of penile cancer increases with reaching with maximum in the sixth decade of life. The aetiological and epidemiological penile cancer risk factors are well recognized. Among them human papilloma virus infection, namely types HPV 16 and 18 is an important. Due to its low incidence about 1/100 000, there is limited experience with penile cancer therapy in most of urology or oncology departments. Randomised prospective studies are not available. Reports about surgical and other oncological therapy describe small studies with patients treated during long period. Early surgical treatment of penile lesions, and if possible of nodal metastases, plays an essential role in curing the disease and its prognosis. The review article highlights the importance of precise diagnosis and staging for the stratifi cation of the patients and selection appropriate therapy according to risk and prognostic factors. The role of contemporary radiotherapy and chemotherapy in multimodal treatment of penile cancer is discussed. Additionally, personal experience with HDR brachytherapy in the treatment of 25 patients is discussed., Hana Stankušová, and Literatura
Cíl: Zjistit vyuţívání ošetřovatelských intervencí na chirurgických pracovištích neintenzivní péče a chirurgických jednotkách intenzivní péče. Porovnat uţití intervencí mezi uvedenými typy pracovišť a porovnat získané výsledky se závěry výzkumného týmu NIC. Metodika: Informace byly získány kvantitativní výzkumnou metodou za vyuţití dotazníku vlastní konstrukce. Dotazník byl sestaven s vyuţitím Nursing Intervention Classification (NIC) a obsahoval názvy i definice 101 vybraných intervencí klasifikace NIC. Sestry se prostřednictvím dotazníku u intervencí vyjadřovaly k četnosti uţití v chirurgické klinické ošetřovatelské praxi na jejich pracovišti. Pro induktivní analýzu byl pouţit Pearsonův chí–kvadrát test na hladině významnosti α = 0,05. Výsledky: Šetření se zúčastnilo 11 zdravotnických zařízení, a bylo vyhodnoceno 255 dotazníků vyplněných sestrami, které pracovaly na chirurgických pracovištích neintenzivní péče, a 45 dotazníků vyplněných sestrami, které pracovaly na chirurgických ošetřovatelských jednotkách poskytujících intenzivní péči. Padesát intervencí bylo vyhodnoceno jako stejně často vyuţívané na pracovištích neintenzivní péče i jednotkách intenzivní péče, 49 intervencí jako častěji vyuţívaných na chirurgických jednotkách intenzivní péče a 2 intervence byly vyhodnoceny jako častěji uţívané na chirurgických pracovištích neintenzivní péče. Závěr: V šetření jsme zjistili rozdílné uváděné četnosti uţití intervencí na chirurgických odděleních neintenzivní péče a pracovištích intenzivní péče. Z výsledků je patrné, ţe u nejvyššího počtu testovaných intervencí jsme neshledali rozdíl v četnosti uţití mezi pracovišti intenzivní a neintenzivní péče. V porovnání s výsledky šetření, které uskutečnil výzkumný tým NIC, jsme však zjistili, ţe sestry často vykonávají na chirurgických odděleních neintenzivní péče intervence, které byly výzkumným týmem NIC vyhodnoceny jako více uţívané na jednotkách intenzivní péče., Aim: Determine the frequency use of nursing interventions to non-intensive surgical departments and surgical intensive care unit (ICU). Compare the frequency of use of interventions between these departments and compare the results with the findings of the research team NIC. Methods: Informations obtained quantitative research method using a questionnaire. The questionnaire contained 101 names and definitions of selected nursing interventions classification (NIC). Nurses in these interventions reflect the frequency of their use in surgical clinical nursing practice. For inductive analysis was used Pearson's chi-square test at a significance level of α = 0.05. Results: The survey was attended by 11 hospitalis and were evaluated used 255 questionnaires completed by general nurses who worked at non-intensive surgical departments and 45 questionnaires completed general nurses who worked in intensive surgical departments. It was found 50 interventions that as often used on non-intensive department and intensive department, 49 interventions that are more ofen used in surgical intensive care and 2 interventions that are more ofen used in non-intensive surgical departments. Conclusion: In the survey, we have found different declarations frequency use of interventions between non-intensive surgical department and intensive care units. The results show that the highest number of tested interventions were no differences in frequency of use between the intensive and non-intensive care. Compared with the results of the survey conducted research team NIC, we found that nurses often perform to non-intensive surgical department interventions that have been evaluated by the research team NIC as more used in intensive care units., Alena Pospíšilová, Miroslava Kyasová, Petra Juřeníková, Zdenka Surá, Erna Mičudová, and Literatura
Úvod: Současné ošetřovatelství je založeno hlavně na aktivním vyhledávání ošetřovatelských problémů a plánovitém uspokojování narušených potřeb člověka-pacienta. Má své místo i při diagnostických výkonech na pracovištích nukleární medicíny. Cíl: Cílem práce bylo identifikovat ošetřovatelské problémy u pacientů při zátěžových testech v rámci perfuzní scintigrafie myokardu. Metoda: Použili jsme vlastní anonymní dotazník. Každou z otázek jsme zjišťovali uspokojení jedné z biologických, psychických, sociálních nebo spirituálních potřeb, u nichž jsme předpokládali narušení. Dále jsme se ptali na nejzávažnější problém a na celkový dojem z průběhu zátěžového testu. V souboru 163 respondentů bylo 80 žen a 83 mužů, většina byla starší 60 let. Data jsme zpracovávali pomocí počítačového programu Microsoft Excel. Výsledky: Zaznamenali jsme celkem 365 ošetřovatelských problémů. Nejčetnější byly: nedostatek tekutin u 83 (50,9 %) osob, strach u 65 (39,9 %) osob, zhoršení dýchání u 64 (39,3 %) osob, bolest u 55 (33,7 %) osob, poloha těla během testu u 34 (20,9 %) osob a teplota v místnosti u 27 (16,6 %) osob. Ostatní byly méně četné. Nejzávažnější problém určilo 137 respondentů. Nejčetnější byly zhoršené dýchání u 48 (35,0 %) osob, strach u 42 (30,7 %) osob, nedostatek tekutin u 17 (12,4 %) osob, bolest u 10 (7,3 %) osob a teplota v místnosti u 8 (5,8 %) osob. Ostatní byly méně četné. Celkový dojem z vyšetření byl hodnocen kladně 150 (92,0 %) osobami nebo neutrálně 13 (8,0 %) osobami. Závěr: Získané poznatky by měly obohatit znalostí sester na pracovištích nukleární medicíny a přispět tak ke zkvalitnění ošetřovatelské péče., x, Šárka Hynková, Ivana Kuníková, and Literatura
Avaskulární osteonekróza je závažným onemocněním převážně středního věku. Je definována jako odumření buněk kosti a kostní dřeně s následným kolapsem kosti. V pozadí tohoto procesu stojí porucha krevního zásobení subchondrální kosti. V klinické praxi je rozvoj netraumatické osteonekrózy asociován s celou řadou stavů, mezi něž patří také systémové podávání glukokortikoidů. Patogeneze kortikoidy navozené osteonekrózy zatím není zcela objasněna. Na základě experimentálních výsledků se zdá, že významnou roli hrají změny lipidového metabolismu, alterace hemokoagulačních, fibrinolytických a mikrocirkulačních poměrů či přímé ovlivnění buněk kosti. Podkladem změn je nejspíše ovlivnění genové transkripce kortikoidy na lokální úrovni. Jednoznačná kauzalita mezi podáním kortikoidu a následnou osteonekrózou v humánní medicíně zatím prokázána nebyla a ani být nemohla. Důvodem je fakt, že samotná onemocnění, pro která jsou glukokortikody podávány, mohou být predispozicí k osteonekróze. Asociace mezi podáváním steroidů a výskytem osteonekrózy je však vysoká, a to zejména v případě mnohočetné osteonekrózy (až 91 %). Osteonekrózou jsou více ohroženi ti nemocní, kteří jsou léčeni intravenózními pulzy metylprednisolonu a kterým je na počátku léčby podávána vysoká iniciální denní dávka perorálního kortikoidu. Výše kumulativní nebo průměrné denní udržovací dávky hraje pravděpodobně menší roli. Osteonekróza je postupný proces, který se rozvíjí několik měsíců až let asymptomaticky. Díky moderním zobrazovacím metodám (magnetická rezonance) lze časná stadia osteonekrózy diagnostikovat již za dva až tři měsíce po začátku expozice kortikoidům. V počátečních fázích nekrotického procesu probíhají reparativní děje a proces může být reverzibilní. Pokud stav progreduje, dochází postupně ke kolapsu kosti a proces se stává nevratným. Pro další prognózu je tedy stěžejní detekovat onemocnění v časném, reparabilním, většinou asymptomatickém stadiu. Vzácnějším, ale svou závažností významným fenoménem je multifokální osteonekróza, které autoři věnují zvláštní pozornost. Celá problematika mnohočetné a s glukokortikoidy asociované osteonekrózy je pak dokumentována dvěma kazuistikami., Simona Skácelová, Kateřina Jarošová, Jiří Vencovský, Jindřiška Gatterová, Hana Vondřichová, Helena Štěňhová, and Lit.: 46