Příspěvek je zaměřen na otázku z oblasti ekologické etiky, jak stanovit hranici našich morálních ohledů. Ačkoliv antropocentrismus přináší možnosti založení dobře odůvodněné ochrany přírody, autorka si všímá více neantropocentrických přístupů, u nichž existuje předpoklad, že morální ohledy bychom měli brát na mimolidské tvory kvůli nim samým. Mezi neantropocentricky orientovanými filosofy panuje neshoda v otázce, co do těchto ohledů má spadat – zda to, co je schopno trpět (P. Singer), či to, co má zájmy (R. Attfield), dobro nebo vlastní hodnotu (P. Taylor). Tak se hranice morálních ohledů rozšiřuje od člověka přes vyšší druhy zvířat až ke všemu životu. Ve druhé části příspěvku autorka na příkladu posledního člověka (R. Routley a R. Attfield) zpochybňuje vhodnost hledání rozlišujícího kritéria pro morální ohledy. Ekologická etika však představuje určitý základ pro společensko-politickou praxi a pro tyto účely se kritérium života a morální princip úcty ke všemu životu jeví jako nejvhodnější., This article focuses on the question, in the area of ecological ethics, of how to determine the bounds of our moral considerations. Although anthropocentrism does provide possibilities for the proper founding of a justification for the protection of nature, the author finds a greater number of non-anthropocentric approaches which assume that our moral considerations should be extended to non-human creatures for their own sake. Among the non-anthropocentrically oriented philosophers there is no consensus on the question of what should be included in those considerations – whether it is that which is susceptible of suffering (P. Singer), or that which has interests (R. Attfield), or that which has the good or its own value (P. Taylor). Thus the bounds of moral considerations are extended from man, first to the higher forms of animals, then to all life. In the second part of the article the author, using the example of the last man (R. Routley and R. Attfield), calls into question the appropriateness of seeking a distinguishing criterion for moral considerations. Ecological ethics, however, present a certain basis for socio-political praxis and for the aims which the criterion of life and the moral principle of respect to all life reveal as most appropriate., and Marie Skýbová.
In 1963 Karel Kosík, a Czech neomarixt philosopher, published his trailblazing book, Dialectics of the Concrete. Both Marxist and non-Marxist thinkers were impacted in Czechoslovakia and throughout the world. The Institute of Philosophy hosted an international conference to explore Kosik’s seminal work in breadth and depth. In his book, Kosík strove to re-think the basic concepts of the Marxist philosophical tradition and to employ them in analyzing social reality. The wide array of issues he explored are still relevant today. Included are mystification of the "pseudo-concrete"; the social role of art; the conception of reality as a concrete totality; the conception of the human being as an onto-formative being (i.e., one that forms human and extra-human reality in its totality); the systematic connection between labor and temporality; the relationship between praxis and labour and the explanatory power of the dialectical method. This conference took place July 4-6, 2014 at Villa Lanna. and Jan Mervart.
This review study looks at David Clemenson’s book Descartes’ Theory of Ideas from both the historical and systematic points of view. From the historical point of view, the theme of the (late) scholastic influences on Descartes’ theory of ideas is tackled, while from the systematic point of view Descartes’ theory is interpreted dealing with the question of Cartesian representationalism or direct (cognitive) realism. An analysis of the immediate Scholastic texts, written by Jesuits (and taught at the Jesuit college La Flèche, where the young Descartes studied) is used by Clemenson to support his argument for a so-called weak version of direct realism, actually identical with a weak version of representationalism. The author of this review study, despite appreciating the connection of these two levels, making possible a consistent interpretation of some of Descartes’ ostensibly contradictory statements, draws attention to certain deficiencies and obscurities concerning, primarily, the scholastic dimension of the subject-matter., Daniel Heider., and Obsahuje poznámky a bibliografii
Původní koncept epistémické závislosti podněcoval u ne-expertů nekritickou podřízenost expertním názorům. Ve světle nedávného vývoje ve zkoumání vědy se však skutečná situace epistémické závislosti jeví tak, že zahrnuje nezbytnou a všudypřítomnou potřebu pro laické hodnocení vědeckých expertů. Jelikož expertní vědění znamená omezení poznávacího přístupu k některým epistémickým doménám, laická hodnocení expertního vědění jsou racionální a informovaná pouze tehdy, když se kritéria užívaná ne-experty při posuzování expertů liší od kritérií užívaných experty pro jejich tvrzení. Rozlišení mezi "substanciálním věděním“ a "kontextuálním věděním“ umožňuje laikům poznávat spolu s experty bez toho, že by museli vědět přesně totéž, co oni. Taková meta-expertní hodnocení nejsou specifická pro veřejnou sféru mimo vědu ani nejsou na vědu vnitřně omezená, ale vyskytují se v široké míře kontextů ve vědě a kolem ní. Tento článek legitimizuje koncept kontextuálního vědění jeho vztažením k relevantní literatuře a objasňuje tuto myšlenku pomocí identifikace některých prvků takového vědění., The original concept of epistemic dependence suggests uncritical deference to expert opinions for non-experts. In the light of recent work in science studies, however, the actual situation of epistemic dependence is seen to involve the necessary and ubiquitous need for lay evaluations of scientific experts. As expert knowledge means restricted cognitive access to some epistemic domain, lay evaluations of expert knowledge are rational and informed only when the criteria used by non-experts when judging experts are
different from the criteria used by experts when making their claims. The distinction between “substantial knowledge” and “contextual knowledge” allows for the laypeople to know with experts without having to know precisely what experts know. Such meta-expert evaluations are not specific to the public sphere outside science, nor are they limited internally to science, but they are present in a wide range of contexts in and around science. The paper legitimizes the concept of contextual knowledge by relating it to the relevant literature, and expounds the idea by identifying some elements of such a knowledge., and Gábor Kutrovátz.
V rámci tejto štúdie som sa pokúsil poukázať rozličné ponímanie termínu autorita v európskej a čínskej filozofickej tradícii. Pri týchto skúmaniach som vychádzal z teoretických východísk súčasných predstaviteľov kritickej teórie (frankfurtskej školy), u ktorých je prítomná snaha zakomponovať do svojich úvah o sociálnych procesoch fenomén globalizácie. Jedným z najvýznamnejších štátov súčasnosti je Čínska ľudová republika, ktorá výrazným spôsobom ovplyvňuje svetové dianie. V rámci štúdie som sa pokúsil poukázať na relevantnosť sinologických štúdii, nielen z hľadiska súčasnosti, ale aj z historicko filozofických dôvodov, keďže každá jedna ľudská civilizácia zahŕňa vlastné, aj keď často značne modifikované, ontologické dedičstvo, ktoré, hoci pochádza z obdobia formovania hlavných svetových náboženstiev a prvých filozofických škôl, dodnes ovplyvňuje myslenie a správanie jednotlivcov v rámci týchto civilizácií., In this study I have attempted to show the different perceptions of the term authority in the European philosophical tradition and in the Chinese philosophical tradition. In these investigations I am guided by the viewpoints of contemporary representatives of critical theory (the Frankfurt School) who attempt to incorporate the phenomenon of globalisation into their considerations of social processes. One of the most important states today is the Chinese People’s Republic which has a marked influence on world events. This study attempts to demonstrate the relevance of Sinological studies, not only from the point of view of contemporary times, but also from the historico-philosophical point of view. This is because each human civilisation has its own, albeit often highly-modified, ontological heritage emerging from the period of the formation of the main world religions and the first philosophical schools, and which influences the thought and behaviour of individuals in these civilisations up to today., and Ľubomír Dunaj.
Toto je kritická studie Kolmanovy filosofie vyjádřené v uvedené knize. Autor se zabývá jednotlivými místy v knize, které pokládá za důležité z hlediska celkové koncepce, a dospívá k dvěma závěrům, z nichž jeden je kritický a druhý vyzdvihuje kladné rysy., This is a critical study of Kolman’s philosophy as it is expressed in the book specified in the text. The author concerns himself with specific places in the book which he takes to be important in the overall standpoint, and he comes to two conclusions one of which is critical while the second emphasises positive points., and Pavel Materna.
Príspevok tematizuje pluralitu žánrov filozofickej literatúry a v rámci nej sa sústreďuje na filozofickú esej. Autor podáva stručný náčrt vývinu tohto žánru a na príklade aktuálnych esejí slovenskej filozofky a literátky E. Farkašovej prezentuje niektoré z jeho možností pri reflexii súčasnej doby., The article treats of the plurality of genres of philosophical literature and, in this context, focuses on the philosophical essay. The author provides a concise characterisation of the development of this genre and, using the example of the topical essays of Slovak philosopher and literary critique E. Farkašová, presents several possibilities for reflecting on contemporary times., and Emil Višňovský.