Mobbing (šikanovanie na pracovisku) označuje dlhodobé hostilné správanie na pracovisku, ktoré vedie k negatívnym dôsledkom pre mobbovaných zamestnancov, pracovný kolektív i organizáciu. Výskum v tejto oblasti bol doposiaľ orientovaný primárne na zisťovanie prevalencie a foriem mobbingu, avšak iba málo pozornosti bolo venovanej otázke, ako sa napadnutí zamestnanci voči mobbingu bránia. Cieľom tejto štúdie je zaplniť túto medzeru a prezentovať prehľad výskumných zistení týkajúcich sa reakcií zamestnancov zasiahnutých mobbingom, a to ako vo forme úsilia mobbing zvládnuť (copingové stratégie) a/lebo mu vzdorovať (stratégie rezistencie). Zároveň autorky v nadväznosti na paradigmatický prístup k mobbingu (Samnani, 2013) ukazujú, že coping a rezistencia sú skúmané v rámci troch odlišných paradigiem: funkcionalistickej, interpretatívnej a postmodernej. Diskutujú teoretické a praktické implikácie koexistencie týchto paradigiem a formulujú odporúčania pre budúci výskum., Workplace bullying refers to long-term hostile behavior at work, with highly negative impact on targeted employees, work collectives, and organizations. To date, workplace bullying research has predominantly examined prevalence and forms of bullying. In contrast, considerably less attention has been paid to the ways in which targeted employees defy bullying at work. The aim of this paper is to address this gap by presenting an overview of research findings regarding strategies used by targeted employees to cope with and/or resist bullying at work. Following the paradigmatic approach in workplace bullying research (Samnani, 2013), the authors also show that coping and resistance have been explored within three different paradigms: functionalist, interpretative, and postmodern. They discuss theoretical and practical implications of the coexistence of these diverse paradigms and offer recommendations for future research., Mária Vitková, Kateřina Zábrodská., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
The paper sums up some of the results of the previous research on this topic with regard to lexical, morphological and phonetic parallels, points out some of the problems of formal and semantic interpretation of these parallels and proposes a new approach to the comparative study not only on the basis of individual lexemes but on the basis of established models. The relatively high number of regular phonetic parallels coupled with a number of what appears to be irregular correspondences, does not allow the interpretation of these parallels in terms of a classical language family, but rather in terms of a prehistoric linguistic relationship filtered and altered through an ancient linguistic area, or areas.
Článok sa zaoberá psychológiou z hľadiska filozofie vedy. Konkrétne skúma, či psychologické školy vznikajú postupne alebo revolučne, do akej miery je medzi nimi možná komunikácia a či sa dá očakávať vznik nejakého dominantného psychologického smeru. K tomuto účelu používa koncepty T. S. Kuhna a bohatú odbornú diskusiu, ktorá v tejto problematike dodnes prebehla, za účasti K. Poppera, P. Feyerabenda a ďalších. Prichádza k záveru, že najväčší explanačný potenciál vzhľadom na vývoj a aktuálny stav psychológie ako vedného oboru má Lakatosova (1970, 1978), resp. Laudanova (1977, 1981) filozofia vedy, integrujúca pôvodné vyhranené stanoviská. and Philosophical and scientific concept of paradigm in psychology
The paper discusses psychology as a subject of philosophy of science. In particular, the authors examine whether psychological schools of thought evolved in a continual, cumulative, or revolutionary way, whether the communication among them is possible, and if emergence of some dominant psychological movement can be expected. For this purpose, a benefit is derived from concepts of T. S. Kuhn and from rich scholarly discussion that took place up to now, stressing the contributions of K. Popper, P. Feyerabend and others. Applying both the historical and contemporary perspectives of the scientific subject the authors conclude that the biggest explanatory potential offers Lakatos’ (1970, 1978) or Laudan’s (1977, 1981) philosophy of science models integrating the original extreme positions.
Hempel’s Dilemma is intended to force physicalists to make an unfavourable choice between the current physics and a future physical theory. The problem with the first horn of the dilemma is related to the fact that current physics is, strictly speaking, inconsistent, while the problem with its second horn is that we do not know how a future, completed physical theory will look like. In this paper, the two strategies of avoiding the dilemma are compared and assessed: the attitudinal approach, according to which physicalism is a stance or an attitude, and Lakatosian approach, according to which physicalism is best understood as a research programme. It is argued that the latter approach ought to be preferred over the former approach because, among other things, it better explains how some physicalists and their opponents sometimes switch the sides, as well as why different physicalists undertake different activities within a given time interval., Hempelův Dilemma má za cíl přinutit fyziky, aby učinili nepříznivou volbu mezi současnou fyzikou a budoucí fyzikální teorií. Problém s prvním rohem dilematu souvisí se skutečností, že současná fyzika je, přísně vzato, nekonzistentní, zatímco problém s druhým rohem spočívá v tom, že nevíme, jak bude vypadat budoucnost, dokončená fyzikální teorie. V této práci jsou porovnány a zhodnoceny dvě strategie, jak se vyhnout dilematu: postojový přístup, podle něhož je fyzikální postoj postoj nebo postoj, a Lakatosovský přístup, podle něhož je fyzikismus nejlépe chápán jako výzkumný program. Argumentuje se, že tento přístup by měl být upřednostňován před dřívějším přístupem, protože mimo jiné lépe vysvětluje, jak někteří fyzici a jejich protivníci někdy mění strany,, and Duško Prelević
Similar to other advanced semiotic systems, we differ three aspects in the magic fairy-tale - creation of information, its transfer and retaining in memory. The creation and retaining of an information can be based on more sources and show a different nature.
We proceed on the assumption that folklore works reflect the reality to a certain extent, but it is necessary to understand its limits. The language provides / acknowledges importance to the described world in a strange way, if formed in the environment in which the narrator and the audience live. The language, we use even today for usual communication, includes features of particular stages of development. Therefore, while taking into account the historical, social and cultural context, it is possible to approximate to the paradigm where these stories captured vivid ideas of the world. In this way, the texts fix a set of convictions, values, knowledge and ideas about the world, shared by members of a certain community, which in a specific way allowed them to explain the world to themselves and to understand it.
Cílem článku je podat kritický rozbor predikcí týkajících se budoucnosti sociálních věd, jak je formuluje Ladislav Kvasz pod záštitou svého projektu "formální epistemologie“. Modelem dynamiky vztahů mezi obory na vědeckém poli nabízí Kvasz v otázce střídání paradigmat alternativu ke Kuhnově teorii vědeckých revolucí. Text zkoumá, na jakých základech je mechanismus změn u Kvasze vystavěn a co z toho plyne pro relevanci předpovědí z tohoto modelu vyvozených – především těch o sociálních vědách. K tomu slouží souběžné představení historické metody Michela Foucaulta, který zdůrazňuje potřebu vyvarovat se zavádění falešných kontinuit ve zkoumání trajektorií vědeckých oborů, u kterých dochází ke zlomům v jejich epistemické struktuře. Zvláštní zřetel je kladen na souvislost predikcí s možnostmi odlišit epistemologicky a sociologicky uchopitelné prvky spojené s chodem vědy. Jako klíčový moment se tedy ukáže možnost práce se sociálně vědními obory pomocí jemných nástrojů, které Kvasz vyvinul na vědách exaktních., The aim of the article is to provide a critical analysis of predictions that concern the future of social sciences suggested by Ladislav Kvasz as a part of his project “formal epistemology”. In relation to the issue of paradigm change Kvasz’s model of dynamics in the scientific field offers an alternative to Kuhn’s theory of scientific revolutions. The article inquires the nature of the mechanism of changes in the field and what can therefore be predicted from such model – especially concerning social sciences. This is achieved with the help of Michel Foucault’s historical method, which emphasizes the need to avoid false continuities in explaining the development of a scientific discipline, which is going through deep discontinuities on its epistemic level. Special attention is given to the connection between predictions and the possibility of distinguishing epistemologically and sociologically graspable features of science. The adequacy of working with social sciences using tools Kvasz had developed focusing on formal disciplines is therefore identified as a decisive point., and Markéta Patáková.