Slunéčka (Coccinellidae) se brání jedovatými alkaloidy v hemolymfě. Zároveň inzerují svoji jedovatost rozmanitým výstražným zbarvením. V laboratorním pokusu se sýkorou koňadrou (Parus major) jsme ukázali, že odmítání slunéček hmyzožravými ptáky je alespoň zčásti naučené. Důležité je červené zbarvení, méně tečkovaný vzor., Ladybirds (Coccinellidae) possess poisonous defensive alkaloids in their haemolymph. They also employ variable warning colouration. In a laboratory experiment with an avian predator – the Great Tit (Parus major) – we have shown that avoidance of ladybirds was at least partly learned. The red colour itself is most important, the spotted pattern less important for the decision., and Oldřich Nedvěd, Petr Veselý.
Microscope images of scales from the wings of the male butterfly Apatura ilia of two forms (ilia and clytie) show parallel fibres with tiny transverse grooves. These can cause (due to the light interference) violet or blue iridescence on the wings, which normally have brown pigmentation. We examined the dependence of the sudden color changes on variable illumination and observation angles. and George O. Krizek a kol.
Entomofilní hlístice, tedy hlístice žijící v asociaci s nějakým druhem hmyzu, můžeme jednoduše rozdělit na foretické, entomopatogenní a entomoparazitické. Tzv. foretické druhy využívají hmyz jako vektor, který je přenáší do nového prostředí, a pro své nositele jsou v drtivé většině případů neškodné. Opakem jsou entomopatogenní hlístice, tj. hlístovky, které žijí v symbióze s bakteriemi zodpovědnými za usmrcení hmyzího hostitele (odtud entomopatogenní) a zároveň pak slouží hlísticím jako potrava. Za entomoparazitické druhy považujeme ostatní entomofilní hlístice, které parazitují v těle hmyzu, ale nejsou obligátně vybaveny bakterií patogenní pro hmyz. Nejrůznější zástupce entomoparazitických hlístic můžeme najít v celkem asi 24 čeledích. Obligátně parazitické druhy se vyskytují v čeledích Mermithidae, Tetradonematidae, Syrphonematidae, Carabonematidae, Oxyuridae, Thelastomatidae, Sphaerulariidae, Allantonematidae a Fergusobiidae. Právě těmto poněkud opomíjeným hlísticím se článek věnuje. Zaměřuje se především na ty druhy, které se vyskytují na území České republiky. Kromě základních údajů o jednotlivých skupinách a obecných informací o ekologii hlístic si všímá i jejich praktického významu, tedy skutečnosti, jak ovlivňují populace různého člověku škodlivého hmyzu a jak jich můžeme využít., This group of parasitic nematodes consists of approximately 24 families, although obligate parasites can be found in eight of them. Some of these enigmatic nematodes adopted amazing life strategies and serve as bioagents to control populations of mosquitoes or woodwasps. In this article we review the biology, ecology and distribution of these organisms and depict their current use in biological control., and Jiří Nermuť, Vladimír Půža.
Pásemnička sladkovodní (Prostoma graecence) je málo známý, ale běžný vodní živočich. Žije na kamenech a vodních rostlinách v tekoucích i stojatých vodách, především v nižších polohách. Živí se drobnými planktonními a bentickými organismy. Na hlavě má 6 očních skvrn (mladší jedinci 4). Loví pomocí chobotku (proboscis), který obsahuje centrální trn s jedovou žlázou a po stranách 2 - 5 přídatných trnů. Tento orgán je typický pro pásnice (Nemertea)., The ribbon worm Prostoma graecense (Nemertea) is a little known but common water animal. It occurs on stones and plants in running and standing waters, mostly in the lowlands. It is a carnivore feeding on tiny planktonic and benthic animals. P. graecense has 6 black eyespots (young specimens have four) on the top of its head. The eversible proboscis is armed with one central stylet with a poison gland and paired pouches each containing two to five accessory stylets. The proboscis is a typical apparatus of ribbon worms, used for hunting., Jan Špaček., and Obsahuje seznam literatury
First stadium juveniles of P. angustus were reared under controlled seasonal conditions to maturity, reproduction and death. Individuals born in any one breeding season either had a 1-year or a 2-year life cycle (cohort-splitting). The life cycle was annual for individuals born in the first part of the breeding season (May-August), but became biennial for those born later (August-October). Two phenomena were involved: (1) Only individuals reaching the penultimate stadium (stadium VII) before a critical period at the end of spring could become adult in the breeding season following that of their birth. After this time, stadium VII individuals entered into aestivation and only became adult in the second autumn after their birth. (2) Females becoming adult in autumn entered reproductive dormancy and only laid eggs in the following spring. Overall, individuals born at the start of the breeding season easily reached stadium VII before the critical period and were able to breed at I year, whereas individuals born at the end of the breeding season reached stadium VII after the critical period, then had two consecutive periods of dormancy and only bred at 2 years age. Individuals from the same nest born in the middle of the breeding season (August) could have either annual or biennial life cycles, depending on whether they reached stadium VII before or during aestivation. The environmental factors capable of triggering aestivation in subadults and reproductive dormancy in autumn-maturing females are discussed., Jean-Francois David, Marie-Louise Celerier, Jean-Jacques Geoffroy, and Lit
The monophyly of the Endopterygota is supported primarily by the specialized larva without external wing buds and with degradable eyes, as well as by the quiescence of the last immature (pupal) stage; a specialized morphology of the latter is not an endopterygote groundplan trait. There is weak support for the basal endopterygote splitting event being between a Neuropterida + Coleoptera clade and a Mecopterida + Hymenoptera clade; a fully sclerotized sitophore plate in the adult is a newly recognized possible groundplan autapomorphy of the latter. The molecular evidence for a Strepsiptera + Diptera clade is differently interpreted by advocates of parsimony and maximum likelihood analyses of sequence data, and the morphological evidence for the monophyly of this clade is ambiguous. The basal diversification patterns within the principal endopterygote clades (\"orders\") are succinctly reviewed. The truly species-rich clades are almost consistently quite subordinate. The identification of \"key innovations\" promoting evolutionary success (in terms of large species numbers) is fraught with difficulties., Niels P. Kristensen, and Lit
Plachetnatky (čeleď Linyphiidae) jsou po skákavkách (Salticidae) druhově nejbohatší čeledí pavouků. V temperátních zónách, včetně České republiky, dokonce jde o pavoučí čeleď s největším počtem druhů. Jsou to lehcí pavouci, snadno a ochotně se šíří větrem. Jejich dobrá migrační schopnost je obzvlášť výhodná v mírných pásech, které musely být po každé době ledové znovu kolonizovány. Své české jméno dostaly plachetnatky podle lapací sítě - horizontálně upředené plachetky. Většina plachetnatek jsou drobné, nenápadně zbarvené druhy. Poměrně velká a pestře zbarvená plachetnatka keřová (Linyphia triangularis) představuje jednu z mála výjimek., The Common Hammock-Weaver is rather untypical member of the family Linyphiidae due to its large size and clear markings on the cephalothorax. It is found across a large part of the Palaearctic and occurs as a ‘generalist’ in damp forests, meadows, forest edges, parks and gardens. The web consists of a horizontal sheet and a network of loose ‘tripwires’. Mature examples of the species are found from August to October. Males show ‘mate guarding’ behaviour., and Milan Řezáč.
The profile of hemolymph ecdysteroid was studied in the gram pod borer, Helicoverpa armigera, during larval-pupal transformation. The changes closely correspond to the developmental events occurring at metamorphosis. Two insect growth regulators, plumbagin and azadirachtin, significantly depleted the content and altered the profile of ecdysteroids at crucial stages, when applied at ED50 doses. The activity profiles of two fat body lysosomal enzymes, acid phosphatase and b-galactosidase, were also significantly affected by the insect growth regulators. It is suggested that plumbagin and azadirachtin treatments primarily modify the ecdysteroid titer, which in turn leads to changes in lysosomal enzyme activity causing overt morphological abnormalities during the metamorphic molt., Arulappan Josephrajkumar, Bhattiprolu Subrahmanyam, Srinivasan, and Lit
High host specificity and dependence on the host plants are common attributes of herbivorous insects. Their usage in ecosystem studies and landscape assessment is shown by examples from a group of Central European weevils and leaf beetles. Biodiversity can be assessed from the degree of completeness of present herbivore feeding guilds. Wingless species with narrow habitat requirements can be used as good bioindicators of relic natural habitats. and Pavel Špryňar, Jaromír Strejček.
V odborných publikacích začínajících vědeckých pracovníků se někdy objevují logické chyby v metodice a následně i v interpretaci závěrů. Článek přináší dva takové příklady z výzkumné práce autorů. První příklad se týká logických chyb při srovnávání délky vývoje při konstantních a střídavých teplotách. Puparia pestřenek byla chována při velmi rozdílných teplotách, aby změny ve zbarvení dospělců byly velmi zřetelné. Nepřesně pochopený průměr teplotních hodnot může vést ke zkreslení výsledků Druhý příklad upozorňuje na nesprávný způsob odečítání tak zvané přirozené mortality v pokusech, při nichž se sleduje spotřeba mšic predátory., Two examples of potential logical errors in research methodologies and, consequently also in the interpretation of the results are presented. Firstly, an error can be made in the comparison of the length of development at constant and alternating temperatures. Puparia of hoverflies (Syrphidae) were reared at different temperatures in order to accentuate the colour differences between adults. The poorly understood influence of average temperature values on the development can lead to bias in the results. Secondly, the so-called natural mortality has often been assessed incorrectly in the trials in which consumption of aphids by predators is monitored., and Vítězslav Bičík, Pavel Láska.