Při vymezování pojmu spiritualita je v psychologii náboženství možné rozlišovat čtyři směry. Zaměřují se na rozdíl mezi náboženstvím a spiritualitou, na náboženství a spiritualitu ve vztahu k posvátnu, na spiritualitu ve vztahu k „vnitřnímu životu“ a na spiritualitu v souvislosti s existenciálními otázkami. První tři výše zmíněné směry však mají následné nedostatky: hodnotící srovnávání mezi „špatným náboženstvím“ a „dobrou spiritualitou“, zahrnutí problematického a přeceňovaného konceptu a podpora karteziánského dualizmu v psychologické terminologii psychologie. Ačkoli je čtvrtý směr příznivější, narušuje některým lidem vnímání sebe sama. Zahrnutí spirituality do analytického slovníku psychologie je tudíž neuvážené. Namísto toho by mělo být zkoumáno osobní chápání náboženství a spirituality v souvislosti s tím, jak se lidé vyrovnávají s existenciálními otázkami.
Autor se zamýšlí nad psychologickým výzkumem spirituality. Je zaměřen na účel takovéhoto studia a na psychologické definice spirituality. Zabývá se otázkou typu „jakého druhu psychologie je k tomu třeba“ a nabízí několik podnětů a doporučení k empirickému výzkumu.
V posledních desetiletích narůstá počet empirických dokladů o významných souvislostech mezi religiozitou/spiritualitou (R/S) a zdravím. Empirické nálezy rozpoznaly jak religiozitu, tak spiritualitu jako možné zdroje zdraví a podnítily zájem psychologů o zkoumání významu těchto jevů pro tělesné i duševní zdraví. Tato studie poskytuje podrobný přehled o této oblasti výzkumu a zaměřuje se na některé související metodologické a pojmové otázky. Zvláštní pozornost je věnována definicím a vývoji dvou pojmů (religiozita/spiritualita), vývoji měření, epidemiologickým dokladům o souvislostech R/S s morbiditou, mortalitou a duševním zdravím a otázce kauzality a možných psychologických mediátorů či moderátorů R/S na zdraví. Zvláště se tato studie zaměřuje na otázku, jak specifické faktory ovlivňují zdraví. Ačkoli většina studií udává pozitivní souvislost mezi mírami religiozity/spirituality a celkovým zdravím prostřednictvím fyziologických, psychologických, sociálních a behaviorálních mechanismů, jsou běžné protikladné nálezy a nejsou řídké ani dva nebo více vzájemně si odporujících závěrů. Vztah mezi proměnnými je zřejmě mnohem složitější. To, které specifické R/S faktory posilují zdraví a pohodu, zůstává nejasné. Autoři diskutují o tom, jaké možné mechanismy by mohly vysvětlit tento vztah a jak se v těchto souvislostech mohou lišit členové různých demografických, kulturních a náboženských skupin. Zabývají se pojmem spirituality jako užitečným a v lékařském prostředí klinicky relevantním přístupem. Pro další výzkum trvá nutnost zkvalitnit výzkumné plány a měření, právě tak jako ujasnit chápání religiózních a spirituálních faktorů., In last decades, there is increasing empirical evidence on the significant links between religiosity/ spirituality (R/S) and health. Empirical findings have identified both religiosity and spirituality as a potential health resources and have stimulated interest within psychology on the role of these fenomena in physical and mental health. The present review provides examination of this field of research and adresses some related methodological and conceptual issues. Special attention is paid to the definitions and development of the two concepts (religiosity/ spirituality), the development of measurement, epidemiological evidence linking R/S to morbidity, mortality and mental health and issue of causality and possible psychological mediators or moderators of R/S on health outcomes. Particular focus of this review concerns with the issue how specific factors influence health outcomes. Although the majority of studies report positive association between measures of religiosity/spirituality and overall health via physiological, psychological, social and behavioral mechanisms, contradicting findings are common and two or more opposing conclusion are not rare. The relation between variables appears far more complex. Which specific R/S factors enhance health and well-being remains unclear. The study discusses what mechanisms might explain a relation and what might be possible diference in these associations between members of various demografical, cultural and religious groups. Last it concerns with construct spirituality as usefull and clinically relevant approach in medical settings. For the future research the need to improve research designs and measurement as well as to clarify conceptualizations of religious and spiritual factors remains., Renata Hacklová, Vladimír Kebza., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Příspěvek uvádí téma lidského pohybu (kulturního subsystému „pohybové kultury“) a jeho teoretického postižení (kinantropologie) do filosofického diskursu v podobě filosofické kinantropologie, specifikace oboru filosofická antropologie. Terminologická analýza stávajících filosofických deskripcí pohybové kultury se zde stává podložím vymezení základního určení filosofické kinantropologie jako promýšlení a tázání se po smyslu lidského bytí, vyjevovaného prostřednictvím fenoménů lidského pohybu, zejména v prostředí jeho kultivace. V tomto sémantickém rámci je přiblíženo možné využití takto pojaté disciplíny jak pro hlubší porozumění pohybovým aktivitám, včetně sportu (např. prostřednictvím fenomenologického uchopení času či pohybu), tak pro rozvoj filosofie analýzou fenoménů a zkušeností nikde jinde nezahlédnutelných (jde kupř. o evolucionistický charakter sportu vedoucí ke kyborgizaci člověka či o potenciálně spirituální rozměr hry a putování)., The article introduces the theme of human movement (the cultural sub-system of the movement culture) and its theoretical rendering (kinanthropology) into philosophical discourse in the form of a philosophical kinanthropology – the specification of the field of philosophical anthropology. Terminological analysis of current philosophical descriptions of the movement culture are presented so as to define the basic orientation of philosophical kinanthropology as a consideration of and investigation into the sense of human existence as expressed by the phenomena of human movement, especially in the area of its cultivation. In this semantical framework, we examine the possible use of the discipline, thus understood, not only for the deeper comprehension of movement activities, including sports (for example by means of the phenomenological grasp of time and movement), but also for the development of philosophy by the analysis of phenomena and experiences nowhere else seen (for example, the evolutionary character of sport leading to the cyborgisation of man or the potentially spiritual dimension of play and travel)., and Ivo Jirásek.
Přestože je fenoménu spirituality a její vazby na zdraví věnována zasloužená pozornost, v českém i zahraničním kontextu je patrný převládající rys takových studií, totiž nedostatečná konceptualizace a nerozlišování mezi spiritualitou a religiozitou. Příspěvek hodlá zvýraznit odlišnosti mezi těmito dvěma fenomény, a to na základě vybraných myšlenek Maxe Schelera (duch jako nepředmětné specifikum lidské existence a seberealizace), Viktora Frankla (duch jako sféra existenciálního smyslu života) a Mircea Eliadeho (odlišení modality bytí sakrální a profánní). Tak vyvstává odlišnost náboženství a religiozity (transcendence do oblasti sakrální) a spirituality (transcendence každodennosti zůstávající v oblasti profánní), s možností aplikace na fenomén zdraví. Vazba spirituality a zdraví je možná ve dvojí podobě: prvním je hledání vlivu spirituality na (fyzické či psychické) zdraví, druhým pak svébytný modus spirituálního zdraví. Příspěvek formou stručného přehledu poukazuje na vybrané studie rozpracovávající obě tyto možnosti. Přesto těžiště textu spočívá ve zvýraznění možností konceptu spirituálního zdraví a jeho operacionalizace, a to vymezením pěti faktorů, které spirituální zdraví konstituují: autentický modus existence (tj. vztah k sobě samému), vztah k druhým lidem v důvěře a otevřenosti, vztah k přírodě coby celku, který nás přesahuje, tázání se po smyslu života a uvědomování si přesahu a transcendence každodennosti., Although the deserved attention is paid to the phenomenon of spirituality and its linkage to health, the prevailing feature of these studies is noticeable both in Czech and international context: the nonsufficient conceptualization and non-distinguishing between spirituality and religiosity. The paper intends to highlight the differences between these two phenomena, on the basis of selected thoughts of Max Scheler (spirit as non-object particularity of human existence and self-realization), Viktor Frankl (spirit as a sphere of existential sense of life), and Mircea Eliade (distinguishing of sacred and profane modalities of existence). The distinction between religion and religiosity (transcendence into sacred sphere), and spirituality (transcendence of everydayness remaining in profane sphere) appears, with possibility of application on the health phenomenon. The linkage of spirituality and health is possible in dual form: the first is the search for the influence of spirituality on (physical or mental) health, the second is the peculiar mode of spiritual health. The paper points to selected studies elaborating both these possibilities in the form of brief overview. But the core of the text consists in highlighting the possibilities of the concept of spiritual health and its operationalization by specifying five factors constituting the spiritual health: authentic mode of existence (i.e. the relation to self), relation to other people in trust and openness, relation to nature as a exceeding whole, inquiring about sense of life, and becoming aware of overlapping and transcendence of everydayness., Ivo Jirásek., and Obsahuje seznam literatury
Cieľ: V našej práci sa zameriavame na posúdenie vybraných atribútov spirituality, ako sú ţivotná zmysluplnosť, nádej, spirituálne prejavy a spirituálna pohoda u pacientov so závislosťou od alkoholu, depresívnou poruchou a pacientov so schizofréniou. Metodika: Súbor tvorilo 309 pacientov s diagnostikovanou a liečenou psychickou poruchou. Priemerný vek v súbore bol 40,4 ± 12,5 roka. Z hľadiska diagnóz sa jednalo o 107 pacientov so závislosťou od alkoholu, 109 pacientov s depresívnou poruchou a 93 pacientov so schizofréniou. Na zber údajov boli pouţité Snyderova škála nádeje; Nowotnej škála nádeje; Škála ţivotnej zmysluplnosti; Praţský dotazník spirituality a Škála spirituálnej pohody. Výsledky: Zistili sme výrazné odlišnosti v miere naplnenia spirituálnych premenných v závislosti od psychiatrickej diagnózy. Pacienti so schizofréniou dosahovali signifikantne vyššie priemerné hodnoty ako pacienti so závislosťou od alkoholu a s depresiou a to pri všetkých spirituálnych premenných. Pacienti s depresiou mali najniţšiu mieru nádeje meranej Nowotnej škálou a najniţšiu mieru ţivotnej zmysluplnosti. Pacienti so závislosťou mali najniţšiu mieru nádeje meranej Snyderovou škálou a najmenej spirituálnych prejavov. Spirituálnu pohodu mali pacienti s depresiou a so závislosťou na rovnakej úrovni. Záver: Na základe našich zistení moţno konštatovať, ţe spirituálne premenné ako nádej, zmysluplnosť, vyjadrovanie spirituality v beţnom ţivote, spirituálna pohoda nie sú u psychiatrických pacientov napĺňané v dostatočnej miere. Dôleţitým zistením je aj to, ţe z hľadiska spirituality nepredstavujú psychiatrickí pacienti homogénny súbor, ale vyskytujú sa medzi nimi výrazné rozdiely., Aim: In our work we focus on the assessment of selected attributes of spirituality, such as the meaningfulness of life, hope, spiritual expressions and spiritual well-being in patients with alcohol addiction, depressive disorder and schizophrenia. Methods: The sample consisted of 309 patients with diagnosed and treated psychiatric disorder. The average age in the sample was 40.4 ± 12.5 years. There were 107 patients with alcohol dependence, 109 patients with depressive disorder and 93 patients with schizophrenia. For the data collection was used Snyder Hope Scale; Nowotny Hope Scale; Life Meaningfulness Scale; Prague Spirituality Questionnaire and Spiritual well-being Scale. Results: We found significant differences in the extent of fulfilling spiritual variables depending on the psychiatric diagnosis. Patients with schizophrenia achieved significantly higher mean values than patients with alcohol dependence and depression in all spiritual variables. Patients with depression had the lowest level of hope measured by Nowotny Scale and the lowest rate of life meaningfulness. Patients with addiction had the lowest rate of hope measured by Snyder Scale and the least of spiritual expressions. Spiritual well-being was on the same level in patients with depression and alcohol addiction. Conclusion: Based on our findings we can state that the spiritual variables as hope, meaningfulness, the expression of spirituality in everyday life, spiritual well-being are not in psychiatric patients filled up adequately. An important finding is also that in view of spirituality do not constitute psychiatric patients a homogeneous set, but there are significant differences between them., Ivan Farský, Andrej Smetánka, Slávka Dubinská, and Literatura 37
V současné době je v odborných publikacích věnována stále větší pozornost spirituální dimenzi člověka. Rostoucí zájem o spiritualitu je možno pozorovat zhruba od 80. let minulého století, kdy došlo k rozšíření tohoto pojmu do psychologie a zdravotnictví. Pojem spiritualita se objevil poprvé v teologii v 16. století, jeho praktické užívání v dnešním slova smyslu pochází však až ze začátku 20. století. Spiritualitu je nutno odlišovat od religiozity. Spiritualita může mít svůj konkrétní projev v religiozitě, může se však také manifestovat i jinými způsoby. „Přirozená“ spiritualita je běžnou součástí života, projevuje se ve schopnosti reflektovat sebe i okolní svět, angažovat se ve vztazích a v realizaci hodnot, v hledání a nacházení smyslu svého života i života vůbec. Nemoc může být obdobím, kdy si člověk více než kdy jindy uvědomuje svoji spirituální dimenzi. Je důležité, aby součástí péče o nemocného byla i spirituální péče. Tato péče však musí být vysoce individualizovaná, aby pacienta nepoškozovala. Non lege artis postupem je jak opomíjení tohoto typu péče, tak jeho násilné vnucování., Over recent years, specialist publications have been increasingly focusing on the spiritual dimension of man. This growing interest can be traced back to the 1980s, when the concept of spirituality expanded into psychology and health care. Although the term spirituality first appeared in 16th century theology, its usage in today’s sense of the word originates in the early 20th century. Spirituality must be distinguished from religiousness. Spirituality may find its specific expression in religiousness, but can also be manifested in other ways. A „natural“ spirituality is an essential part of everyday life, demonstrating itself in the ability to reflect both on oneself and the outside world, to get involved in relationships and apply values, as well as in searching for and finding the purpose of one’s life and the meaning of life in general. An illness may represent a period in life when a person more than ever before becomes aware of his / her spiritual dimension. It is important that caring for an ill person also includes spiritual care. This care, however, needs to be highly individualised so that it wouldn’t harm the patient. Neglecting this type of care or forcibly imposing it should both be considered a non lege artis practice., Bartůšková L., and Literatura