Search

Start Over Original context has metadata only true Harvested from Dramata Harvested from Dramata

945. Nad antikou zamlženo

Creator:
Pavel Doležal
Type:
subordinate record
Description:
Doležal, Pavel: "Nad antikou zamlženo", (?), 16. 4. 1989.Nad antikou zamlženoSkoro přesně po dvaceti letech se dočkaly dalšího brněnského uvedení Euripídovy TRÓJANKY v úpravě Jean Paul Sartra, tentokrát na scéně Divadla bratří Mrštíků, v přebásnění Milana Páska a v režii Pravoše Nebeského. Tak jako Euripídes (méně již Sartre), spokojili se brněnští inscenátoři řazením - osobou královny Hekuby je spojena volná kompozice událostí bezprostředně následujících po pádu Tróje s akcentem na vylíčení hrůz války z hlediska poražených a jen velmi malým dramatickým tahem.Je to asi onen kompoziční poklid a nevzrušivost, který na této inscenaci bude nejvíce vadit. Uměřenou a kultivovanou formou jsme tu poučeni o okolnostech provázejících trójskou válku - vypráví se nám o Paridově soudu, o útěku královny Heleny ze Sparty, znovu si poslechneme příběh o trójském koni, anticipuje se nám i bloudění Odysseovo. Jen pomalu a mlhavě se objevuje étos hry - násilí a nespravedlnost se vyplácí a bohové k tomu mlčí, jsou stejně malicherní, jako lidé. Jednou se slabě dramaticky zablýskne a dvakrát z dálky zahřmí.Nejprve ve výstupu Kasandřiny extáze, kterou však režie koncipuje jako bezcílné víření představitelky (Dana Baslerová) mezi staticky aranžovanými Trójankami, i dikce herečky navozuje spíše obraz zešílevší Ofélie než Kassandry - ženského osudu ryze antického rozměru.V prví půli je pak jediným vrcholem výstup Hekuby s Andromachou (Jana Janovská a EVA JELÍNKOVÁ), v němž se alespoň vzdáleně naznačí dimenze, obecně lidského problému: kde končí hranice lidské naděje (postavy posla Talthybia v podání ALOISE LlŠKUTlNA není totiž dramaticky využito vůbec). Jestliže inscenace aspoň přibližně vyjádří bezmocnost slabých vůči bezcharakternosti mocných, pak až ve výstupu Menelaa (MILOŠ JAHODA), Hekuby a Heleny, kterou SIMONA PEKOVA vybavila polaritou jevově hrané důstojnosti a vnitřního morálního rozkladu, smyslnosti, strachu ze smrti, sobectvím. Na malé ploše se jí podařilo odvést přesně formulovaný herecký výkon, jasně se odlišující od povšechného psychologizování ostatních. JANA JANOVSKÁ v roli osudem deptané a k zoufání dohnané Hekuby měla navíc i obtížný úkol spojovat jednotlivé epizody v pravděpodobný příběh. V její roli jsou místa, jejichž, nedramatičnost nelze překlenout; ona zoufalá výzva rouhající se bohům jí v závěru vyšla v póze a dikci téměř racinovské (ostatně, vliv Racina na J. P. Sartra je evidentní, a to, že byl tak málo rozpoznán, považuji rovněž za nevyužitou příležitost).Inscenace Trójanek ukazuje ovšem na širší okruh problémů. Euripídes je asi prvním dramatikem moderní divadelní konvence, v níž to, co se říká na jevišti a jak se vnímá v hledišti, je otázkou dohody. Stručně řečeno, je tato dohoda podmíněna široce pojatým společenským, kulturním a politickým prostředím, které je dobově proměnlivé; každá divadelní, stejně jako společenská epocha tuto dohodu znova vytváří. V obnovování této dohody, tj. v nalézání "nového smyslu", spočívá těžiště přístupu ke klasickému kulturnímu odkazu, a to nejen antickému. V tomto případě je inscenace Trójanek přes všechnu snahu o kultivovanost pokusem o plnění dohody již dávno neplatné.?????Pavel Doležal
Rights:
autorská práva www.olympos.cz

949. Náš rozhovor /

Creator:
(ten.)
Type:
subordinate record
Description:
(ten.): "Náš rozhovor", in. Program Horáckého divadla v Jihlavě, k premiéře 27. 4 1974T. M. Plautus - J. KnauthPremiéra v Jihlavě Antická komedie o dílechPřeklad: Dr. Zd. Bláha, režie Ladislav PanovecNÁŠ ROZHOVORJak už bylo řečeno, Horáckému divadlu se antika zatím vyhýbala. Možná tomu bylo i naopak, ale to je věcí nepodstatnou v okamžiku, kdy se divadlo pokouší prolomit pevně přežívající "tradici". Proto jsme položili i několik otázek režisérovi dnešní inscenace Ladislavu Panovcovi, abychom se dozvěděli něco bližšího o jeho záměrech i úvahách, na téma: antika a dnešní divadlo.PROČ PRÁVĚ PLAUTUS?Domnívám se, že jako každé jiné divadlo má tedy i Horácké plné právo, ba povinnost směřovat ve svém uměleckém hledání neustále kupředu. Neustrnout. Nespoléhat se na "bezporuchový chod ve vyjetých kolejích". Jsme už svým posláním divadlo repertoárového typu. To znamená, měli bychom své diváky seznamovat nejenom se současnou divadelní produkcí, ale občas sáhnout i do tzv. zlatého fondu klasické dramatické literatury. Uvedením Plautova "Tlučhuby" chceme splatit našemu publiku dluh, který k němu v tomto směru divadlo bezesporu má.Návraty k antice, pokud jsou cílené a vědomé, považuji za správné. Nejenom proto, že dochází nutně k oživení historické kontinuity vývoje divadla, ale zároveň i k oživení kontaktu s minulostí, která má co říci dnešku.Zanedbatelná není ani otázka osvětová v nezvulgarizovaném slova smyslu. Velkou část našeho publika tvoří mládež, a právě této divácké skupině může seznámení s antikou přinést rozšíření vědomostí v návaznosti na školní osnovy. Nasazením antiky se dostáváme chtě nechtě na nevyzkoušenou půdu. Jako ukázku pro prvé seznámení s antikou jsme tedy raději volili komedii než hru s tragickou tematikou. Proto tedy Plautův "Tlučhuba".NENÍ NÁVRAT K ANTICE I STIMULUJÍCÍM PROSTŘEDKEM K HLEDANÍ NOVÝCH TVŮRČÍCH MOŽNOSTÍ SOUBORU?V jistém směru ano. Plautova komedie je sice vyhraněnou záležitostí typovou, ale tím obtížnější úkol čeká herce. Text je jim jakýmsi volným scénářem, na jehož základě musí teprve hledat odpovídající herecký výraz a tvar. A to je pro mnohé, formované především školou psychologického dramatu, často velmi namáhavé. Vztahy mezi figurami nejsou pevně dány. Nevyplývají ze samotného textu hry a zde stojí jak před režisérem, tak představiteli jednotlivých postav obtížný úkol. Když se jinm ale podaří vytvořit živé, krevnaté představení, není důvodu, proč by měl divák odejít zklamán nebo v očekávání, že se na "moderní veselohře" pobaví lépe. Zajímavé by také mohlo být, zvláště pro vyspělejší diváky, sledování vývojové stupnice divadelních typů. Od Tlučhuby vede cesta ke comedii del'arte, Falstafovi a jiným postavám světové dramatiky.A CO OSTATNÍ SLOŽKY INSCENACE?Především bych se dotknul otázky scénické výpravy. Je vertikálně členěna. Důsledně vychází z antických stavebních prvků, aniž by usilovala o zbytečnou popisnost. Je i při značné hmotnosti pro herce dostatečně inspirující a poskytuje jim možnost nápaditého rozehrání jednotlivých situací. Kostýmy, tak jak jsou navrženy, by měly přispět k podtržení některých vnějších charakteristických rysů postav. Nedílnou součásti inscenace bude i složka hudební. V rovině písní by měla sloužit k umocnění výrazové komediální nadsázky. V rovině hudby melodramatické a dramatizující by pak měla pomoci navodit vnitřní situaci jednotlivých figur.MYSLÍTE SI, ŽE SE BUDE NAŠE DIVADLO K ANTICE NADÁLE VRACET?Nechci předbíhat událostem, ale osobně si myslím, že by nastudování Plautova "Tlučhuby" nemělo zůstat jenom ojedinělým pokusem o oživení dramatického odkazu antiky.ten.
Rights:
autorská práva www.olympos.cz

Limit your search

Show values starting with
more »

View distribution

Current results range from 1535 to 2024

View larger »