V kruhovém medailonu sedící postava nahého Apollóna, na ramenou vlající plášť, s lyrou v levé ruce. and Über der Tür im ersten Obergeschoss der Exedra trägt die Kartusche den Buchstaben "A", es ist die Huldigung an den sächsischen König Albert als Bauherren. Die Wände sind mit farbigem Marmor gestaltet, die Kalotte ist hingegen bemalt: Im mittleren Tondo werden die drei Grazien dargestellt - sie "verleihen dem Opfer Würde, dem Fest Frohsinn und Freude, dem Leben und der Liebe Reiz." (Heinrich Magirius)Links und rechts werden in den beiden Tondi Marsyas und Apoll sichtbar. Die Legende erzählt, dass Marsyas (ein Satyr) so wundervoll auf seiner Flöte spielen konnte, dass er Apoll (einen Gott!) zum (wahrscheinlich allerersten) musikalischen Wettstreit herausforderte. Es kam wie immer ... Natürlich gewann Apoll (er hat übrigens geschummelt, denn er fügte seinem Spiel auf der Kithara noch Gesang hinzu), und anschließend bestrafte Apoll den armen Marsyas schrecklich - er ließ ihn häuten!
Malovaná divadelní opona pro Pěveckou divadelní jednotu Lev. Figurální scéna: na trůně s několika schody sedí Múza (na schodech palmová ratolest a květiny), vedle ní putto, za ní Múza s věncem, před trůnem po její pravé straně Apollón s lyrou a dvě ženské postavy, jedna z nich drží model budovy. Po lůevé straně trůnu další čtyři Múzy Malířství, Sochařství, Divadlo a Literatura), na zemi nádoba s ohněm. Opona je na druhé straně rámu opatřena druhou oponou z roku 1930 od téhož autora. and Databáze českého amatérského divadla: http://www.amaterskedivadlo.cz/main.php?data=opona&id=621 ; http://www.amaterskedivadlo.cz/opona.php?oponaid=382
V antickém výtvarném umění Apollón nikdy osobně Marsyu neztahoval z kůže, tato zobrazení se objevují až v italské renesanci, vůbec poprvé na ilustraci k Bonsignoriho proměnám z roku 1497 (Bonsignori 1497, fol. 49v). Vůbec nejpopulárnější bylo téma stahování Marsya z kůže v Benátkách okolo poloviny šestnáctého století, kde zdůrazňovalo, že zachování kosmického řádu vyžaduje striktní dodržování i těch nejtriviálnějších pravidel. Výjev s potrestáním Marsya byl oslavou stávající politické situace a výstraha všem, kdo by ji chtěli narušit a stavět se z jakéhokoli důvodu proti autoritě., Wyss 1996#., and V italské renesanci byl mýtus znám především Ovidiových Proměn (Ov. met. 06, 383-387) a z Kalendáře (Ov. fast. 06, 697-708), kde je zmíněna skutečnost, že Apollón pověsil Satyra na strom. Ovidius v Proměnách popisuje jak hudební soutěž mezi Apollónem a Marsyou, tak mezi Apollónem a Pánem (Ov. met. 11, 151-179), všeobecně se má za to, že se jednalo o jednu soutěž.
http://www.brunnenturmfigur.de/index.php?cat=Figur%20und%20Relief&page=Grssdltz_Liebe and Apollo und DaphneApoll, der strahlendste und schönste der griechischen Götter, hatte sich unsterblich in Daphne verliebt und stellte ihr heftig nach. Doch sie floh und wollte lieber jungfräulich bleiben. Vielleicht ahnte sie, dass die Liebe eines Gottes nichts als Probleme mit sich bringt. In ihrer höchsten Not, Apoll hatte sie fast erreicht, flehte sie um Verwandlung ihrer reizenden Gestalt. Da wurden ihre Füße zu Wurzeln, ihre Arme zu Zweigen, ihre Haare zu Blättern. Nur ihre Schönheit blieb. Als Apoll sie nun umfing, hatte er einen Lorbeerbaum in den Armen, doch fühlte er unter der Rinde ihr Herz noch schlagen. Seitdem ist der Lorbeerbaum heilig, seine Blätter genießen besondere Verehrung, Apoll flocht eigenhändig den Kranz aus ihnen. In der bildenden Kunst wird die Flucht und der Moment der Verwandlung Daphnes häufig thematisiert. Eine der bekanntesten Skulpturen stammt von Bernini. Die Gruppe in Großsedlitz weist in der Komposition große Ähnlichkeiten mit der von Bernini auf.
V přízemíních arkádách nárožní budovy (dříve "Fövarosi Önkormányzat Posta Bank") výklenky se dvěmi stojícími plastikami, které byly původně v Dianiných lázních v Budapešti. V roce 1991 je restauroval maďarský sochař Béla S. Hegyi a provedl podle Huberových soch kopie, které byly osazeny v roce 1993. Socha Minervy ve zbroji, pravá noha nakročená, levá ruka se opírá o štít, pravá o kopí (dnes chybí), pod draperí má pancíř, na hlavě helmici. Ve druhém výklenku nahý mladý muž, přes levé rameno má přehozenou draperii, hraje na lyru, kterou drží v levé ruce (Apollón). and Budapesti köztéri 1998, s. 39, č. 87, 88; http://www.shb.hu/en/shb_studio/restauralas_apollo_01.html. (21.06.2006)
V přízemíních arkádách nárožní budovy (dříve "Fövarosi Önkormányzat Posta Bank") výklenky se dvěmi stojícími plastikami, které byly původně v Dianiných lázních v Budapešti. V roce 1991 je restauroval maďarský sochař Béla S. Hegyi a provedl podle Huberových soch kopie, které byly osazeny v roce 1993. Socha Minervy ve zbroji, pravá noha nakročená, levá ruka se opírá o štít, pravá o kopí (dnes chybí), pod draperí má pancíř, na hlavě helmici. Ve druhém výklenku nahý mladý muž, přes levé rameno má přehozenou draperii, hraje na lyru, kterou drží v levé ruce (Apollón). and Budapesti köztéri 1998, s. 39, č. 87, 88; http://www.shb.hu/en/shb_studio/restauralas_apollo_01.html. (21.06.2006)
Před budovou na soklu umístěna kovová socha nahého mladíka, Levá ruka se opírá o kmen stromu, pravá je pozdvižená za hlavou., Rajna 1989, č. 5115., and Socha je zmenšenou kopií Apollóna Medici z Uffizi ve Florencii (zv. Apollino, poprvé zmíněn 1704, v Uffizi od 1769). Apollón, jako mladík zobrazený u kmene stromu, na němž často leze had, pravou ruku pozdviženou na temeno hlavy, je v antice zobrazován v mnoha variantách. Tento konkrétní typ mladíka stojícího u kmene stromu, je nazýván Apollón Medici, nebo také Malý Apollón - Apollino (Tribuna, Galerie Uffizi, Florencie, mramor, 1.41cm). Původně se patrně jednalo o bronzovou sochu, v 19. století připisovanou Praxitelovi. Zatím však stále není definitivně určena doba jejího vzniku, ani její autor. V 18. století byla zcela jistě ve vile Medici v Římě (Domenico de Rossi, 1704 kresba) a byla tehdy považována za nejkrásnější antickou plastiku Apollóna. Mramorové repliky sochy, v různých velikostech, nebo jako miniaturní sošky, byly v 18. století poměrně časté. Kromě již známých a často citovaných kopií (Haskell-Penny 1984, č.k. 8) jsou také dva také dva exempláře například v Ostankinu u Mosky (Italský pavilon, Modrý sál). V 19. století obdiv k této soše značně poklesl, nicméně stále ještě byly její repliky umísťovány do parků (např. bronzový odlitek je umístěn na schodišti Charlottenhofu, Schlosspark Sanssouci, 1840; méně kvalitní replika je v Dendrologickém parku Sofiyvka na Ukrajině). Podobný odlitek, ale ne zcela totožný (nemá toulec se šípy), je v budapešťském parku Mechwart tér.
Pískovcová socha mladíka (v. 220 cm), oděn v lehkém brnění a drapérii, levicí drží luk, toulec se šípy přehozený na rameni, v pravici drží píšťalu - syrinx., Kovařík 2006, 162-163., and Jedna plastika ze souboru šesti soch, postavených původně na pilířích zadní okradní zdi zámeckého parku. Dnes sejmuty, některé nědochovány.
Pískovcová socha na soklu. Nahý Apollón stojí na levé noze, pravá mírně pokrčená, levá ruka se opírá o kmen stromu, po němž leze had. Pravice s přehozeným pláštěm pozdvižena (původně držela luk). Genitálie zakryty listem., Daniel, Perůtka, Togner 2009#, 131-132., and Socha je součást galerie 44 kopií antických soch z římských sbírek. Mandík sochu vytvořil podle Apollóna Belvederského, kterého mohl znát z Perrierovy rytiny (Perrier 1638, 31, zrcadlově převráceno), odkud mohl také převzít název. Apollón Belvederský je římská mramorová kopie ze 2. století zhotovená podle řeckého bronzového originálu, kterou mohl vytvořit Leochares v letech 330-320 př. Kr. Socha byla nalezena v pozdním 15. století a od roku 1511 je ve Vatikánu, v Cortile del Belvedere (odtud název), byla považována za zobrazení Apollóna zabíjejícího delfského draka Pythóna (tak je vykládána v legendě k Perrierově rytině). Již od 16. století byla socha Apollóna Belvederského jednou z nejznámějších antických soch v Římě.